Přehnaná očekávání a jiná mentalita. Lenc o přivykání Rusku i olympijském snu
Foto: Markéta Křížová
Loni se Radan Lenc poprvé představil na mistrovství světa, nyní ho čeká premiéra na ještě větší akci – útočník Chabarovsku byl nominován na blížící se olympijský turnaj v Pekingu.
„Byl jsem překvapený a šťastný, že jsem v nominaci. Olympiáda je sen. Když byla zamítnuta účast hráčů z NHL, v duchu jsem si říkal, že bych nějakou šanci mít mohl. Ale máme spoustu kvalitních hokejistů, takže jsem nebyl úplně přesvědčený, jestli pojedu. V koutku duše jsem v to však doufal,“ přiznává Radan Lenc.
Petr Nedvěd s Filipem Pešánem na něj ukázali, ačkoliv se na Karjale ani Channel One Cupu nepředstavil. „Na Karjalu jeli mladší kluci. A na Channel One Cup jsem jet měl, ale vzhledem k tomu, že spoj z Chabarovsku nebyl úplně ideální, zrušilo se to. Tamní vedení si navíc silně přálo, abychom nejezdili,“ vysvětluje.
„Byl jsem překvapený a šťastný, že jsem v nominaci. Olympiáda je sen. Když byla zamítnuta účast hráčů z NHL, v duchu jsem si říkal, že bych nějakou šanci mít mohl. Ale máme spoustu kvalitních hokejistů, takže jsem nebyl úplně přesvědčený, jestli pojedu. V koutku duše jsem v to však doufal.“
Nominační tiskovou konferenci pochopitelně na dálku bedlivě sledoval. „Zajímalo mě, kdo pojede, ale taky všechny ty další věci okolo. Včetně covidu. Chtěl jsem vědět, co všechno musíme podstoupit. Už se to samozřejmě táhne roky, ale co se týče olympiády, je to hodně striktní,“ uvědomuje si 30letý útočník.
Národní tým se zavře do bubliny, na moc míst se tak v Pekingu nejspíš nepodívá. „Nevím, jak se tam přesně budeme moct pohybovat, ale lákalo by mě jít i na jiné sporty. Hlavně lyžování. Jenže sjezdovky budou daleko, takže tam se určitě nedostaneme. Rád bych se šel podívat na nějaký sport s českou účastí,“ přeje si.
„Nagano bylo jedinečné. V šesti letech mě sice ještě nebavilo sledovat zápasy v televizi, protože jsem z toho neměl požitek a rozum, ale následná euforie celého národa poznamenala i mě. Bylo by krásné, kdybychom takovou euforii našemu národu zase vytvořili.“
Když se řekne olympiáda, hned se mu vybaví Nagano. „To bylo jedinečné. V šesti letech mě sice ještě nebavilo sledovat zápasy v televizi, protože jsem z toho neměl požitek a rozum, ale následná euforie celého národa poznamenala i mě. Bylo by krásné, kdybychom takovou euforii našemu národu zase vytvořili.“
Lenc se už v pondělí zapojil do přípravného reprezentačního kempu v O2 areně. Vedení jej zorganizovalo narychlo poté, co se přerušila KHL. „Některé kluby furt spekulovaly, jestli by se nedalo hrát, ale nakonec to 13. ledna úplně padlo. Bylo fajn připojit se k národnímu týmu a taky být aspoň chviličku s rodinou.“
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Mladoboleslavský rodák působí prvním rokem v zahraničí, v létě po čtyřech letech vyměnil Liberec za Chabarovsk. V Kontinentální lize stihl sehrát už 49 utkání, nasbíral v nich 17 bodů (8+9). „Je to fakt ohromná dálka od domova, ale hlavně úplně jiná soutěž než extraliga – rychlejší a kvalitnější,“ pokyvuje Lenc.
„Jiná je taky mentalita Rusů a o to náročnější je přizpůsobit se a najít si cestu, jak fungovat. Je to asi na delší povídání. Obecně si ale myslím, že jsou věci, které by se měly řešit a ony se neřeší. A místo toho se naopak řeší ty, které by měly být automatické a neměli bychom se o nich bavit,“ doplňuje útočník Amuru.
„Jiná je taky mentalita Rusů a o to náročnější je přizpůsobit se a najít si cestu, jak fungovat. Je to asi na delší povídání. Obecně si ale myslím, že jsou věci, které by se měly řešit a ony se neřeší. A místo toho se naopak řeší ty, které by měly být automatické a neměli bychom se o nich bavit.“
Ten se v tabulce Východní konference aktuálně pohybuje na hraně postupu do play off. „Po povedené přípravě vznikla – dovolím si říct – přehnaná očekávání od vedení. Neodpovídala kvalitě týmu. Sezonu jsme nezačali dobře, což trenéra stálo místo. Pod novým to zpočátku nebylo ideální, nebyli jsme ve své kůži.
Ale teď po Vánocích se to zlomilo a začalo se mi víc dařit. Trošku se to uvolnilo. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, ale mám ze sebe daleko lepší pocit. Teď už se má předvedená hra blíží standardu, který bych chtěl předvádět. Někomu trvá zvyknout si v novém týmu kratší dobu, mně to zabralo víc času,“ líčí Lenc.
„Je daleko jednodušší se s posunem srovnat při cestách na západ, kdy letíme po čase. Při návratech na východ mi trvá tři čtyři dny, než se srovnám. Dá se na to zvyknout, ale k desetiletému působení na Dálném východě bych se úplně nepřikláněl.“
A jak se zvykl na tripy přes několik časových pásem? „Je daleko jednodušší se s posunem srovnat při cestách na západ, kdy letíme po čase. Při návratech na východ mi trvá tři čtyři dny, než se srovnám. Dá se na to zvyknout, ale k desetiletému působení na Dálném východě bych se úplně nepřikláněl,“ prozrazuje.
K přivykání na nové prostředí mu pomohla i přítomnost krajanů Patrika Bartošáka, Michala Jordána a Davida Tomáška. „Michal je tam už pátým rokem a dobře zná lidi v klubu i město, hodně nám pomáhá. A když zrovna máme volno, všichni si i s rodinami zajdeme třeba na večeři a popovídáme si,“ uzavírá Lenc.
Foto: Facebook KHL
Share on Facebook
