Přes den dělám se dřevem, večer trénuju, líčí Čech hrající na Islandu

Foto: Osobní archiv Miloslava Račanského

Před třemi lety končil v juniorce brněnské Komety, rozhodoval se, co bude dál. Třiadvacetiletý útočník Miloslav Račanský chtěl hrát alespoň první ligu, tento cíl si ale nesplnil, proto se vydal za zajímavým dobrodružstvím – hrát hokej na Island. V zemi, která byla v posledních týdnech poblázněna hlavně fotbalem, odehrál už tři sezony, nyní jej čeká čtvrtá. Račanský v rozhovoru pro hokej.cz vypráví o tom, že jen hokej na Islandu k živobytí nestačí, že lidé teprve tomuto sportu přicházejí na chuť nebo o tom, jak trénuje začínající hokejisty.

Při pohledu na dresy vašeho klubu z Reykjavíku (Skautafélag Reykjavikur) by se dalo s trochou nadsázky říct, že hrajete za místní Rangers, co vy na to?
To ne (směje se). To jsou staré dresy, teď už máme takové novější. Hrál jsem v nich tuším jen tu první sezonu, ale ani nevím, proč ty dresy udělali tak, že jsou podobné těm, co mají Rangers. 

Foto: Osobní archiv Miloslava Račanského

Jak se vůbec stane, že kluk ve dvaceti letech začne hrát hokej na Islandu?
Vzniklo to tak, že jsem končil v juniorce, měl jsem za sebou poslední rok v Kometě Brno. Ještě jsem mohl hrát jeden rok na výjimku, ale to už jsem nechtěl. Můj cíl bylo udělat alespoň první ligu, ale to nevyšlo. Tím pádem jsem nemohl dostat ani žádné peníze, což byl problém i skrz letní přípravu. A řekl jsem si, že od rodičů už prostě nemůžu být dotovaný, takže jsem se rozhodl, že půjdu touto cestou a jsem za to rád. Začal jsem se v dvaceti letech starat sám o sebe, bylo to super.

Proč padla volba právě na Island?
Protože můj kamarád Zdeněk Procházka tam působil, také tam šel někdy v jednadvaceti letech. Napsal jsem mu, jestli by tam pro mě neměli místo, jestli bych si nemohl zkusit hrát na Islandu. Řekl mi, že není problém, a tak jsem tam s ním prvního srpna před třemi lety odletěl. Zalíbilo se mi tam, proto se tam znovu vracím. 

Podle toho, co říkáte, se zdá, že jste na Islandu hodně spokojený...
Samozřejmě, co se týká hokejové stránky, to asi není to, co bych si představoval, ale jinak je to tam skvělé. Super lidi, super krajina, super kultura. Myslím si, že v Česku tak přátelští lidé jako na Islandu nejsou, ani taková kultura tady není. Jsem tam opravdu rád.

Co hokej pro Islanďany znamená?
No, to je trošku těžší. Já si myslím, že hokej pro ně totiž neznamená nic (usměje se). Podle mě tam hokej zná tak dva tisíce lidí a na ty zápasy chodí pořád ti stejní diváci. Ale musím říct, že rok od roku je to lepší. Máme tu víc dětí, minulý rok jsme měli nábor a přišlo jich asi padesát. Hokej se na Islandu zviditelňuje, ale pořád je to běh na dlouhou trať.

Kolik lidí průměrně chodí na vaše zápasy?
Když už se jedná o nějaké utkání ke konci soutěže, kdy už opravdu o něco jde, tak kolem pěti až šesti stovek diváků, což není úplně špatné.

Jak vlastně vypadá den hokejisty na Islandu?
Je to tak, že všichni musí pracovat, není tam žádný profesionální hráč. Všichni chodí buď do práce nebo na vysokou školu, a kvůli tomu se trénuje až k večeru. Nepřipadá v úvahu, že by se trénovalo ráno, jak jsou na to všude jinde zvyklí. Trénujeme ale prakticky denně s výjimkou středy a soboty.

Vy osobně studujete, nebo pracujete?
Pracuju, ale měl bych začít studovat sportovní univerzitu, pokud to vyjde. Vloni už jsem začal trénovat děti. Chtěl bych jít touhle cestou – pracovat, studovat univerzitu, hrát hokej a trénovat děti. 

Můžete prozradit, jakou práci na Islandu děláte?
Dělám se dřevem, ale školu na to nemám. Vyrábíme palubky a podobně.

V první islandské soutěži hrají pouze čtyři týmy, za celou sezonu se odehraje jen 24 utkání. Jak často hrajete?
Míváme pauzy. Je to tak, že hrajeme v jednom týdnu dva nebo tři zápasy, ale pak třeba další tři týdny nehrajeme. Místní svaz zkrátka není schopný to udělat tak, jak by měl, abychom hráli třeba jedno utkání týdně. Dělají si to prostě, jak chtějí. 

Jak těžké pro vás byly začátky na Islandu? Jak jste se dorozumíval?
Musím vám říct, že jsem tam začínal s češtinou (rozesměje se), anglicky jsem neuměl vůbec. Maximálně říct ahoj, ale to bylo všechno. Učil jsem se až postupně, po třech letech můžu říct, že jsem se angličtinu naučil. Teď se začínám učit i islandštinu, a to hlavně kvůli trénování malých dětí, které ještě anglicky neumějí. Ale angličtinu se tu samozřejmě učí a některé starší děti už umí anglicky plynule. Nedávno se u nás konal kemp Zdeňka Procházky a pár „Islanďáků“ jsme tu měli, bylo jim deset až dvanáct let a všichni uměli plynule anglicky. Dá se říct, že angličtina je jejich druhý jazyk.

Přemýšlel jste o tom, že byste časem vyzkoušel i jinou zemi? Ať už by se to týkalo stránky hokejové nebo čistě jen normálního života.
Přemýšlel jsem o tom, dá se říct, že o tom přemýšlím snad každý den, ale nikdy jsem neudělal žádné zásadní rozhodnutí, že bych si řekl: Jo, teď půjdu. To ještě nepřišlo a nevím, jestli vůbec přijde. 

Jak vypadá vaše letní příprava? Je vůbec na islandskou ligu potřeba takový tvrdý letní dril, který absolvují třeba extraligové týmy v Česku?
Myslím si, že ať hrajete jakoukoliv ligu, bez letní přípravy se to prostě nedá. U mě je to tak, že v květnu přiletím do Česka, kde se připravuju individuálně, v srpnu pak odlétám zase zpět. Kluci na Islandu trénují společně, chodí do posilovny, mají tam na to trenéra. Já se ale chystám na sezonu sám.

Je podle vás reálné, aby se v budoucnu některý Islanďan dostal do NHL, kam už nahlédli třeba i hráči z Chorvatska či Nizozemska?
Podle mě bude důležité, jak se bude pracovat s dětmi. Jaký přístup k nim bude, jací trenéři je budou trénovat, co všechno je naučí. Myslím si tedy, že pokud na to budou lidé, tak je to reálné. Ti kluci by pak mohli odcházet třeba do Švédska, kde by studovali a zároveň hráli nějakou juniorskou ligu. 

Říkal jste, že hokej na Islandu si teprve hledá své obdivovatele, zato fotbalem v posledních týdnech žil celý ostrov. Jak jste prožíval tažení islandských fotbalistů vy na EURU a byl jste v tu dobu na ještě na Islandu?
Právě jsem tam už nebyl, což mě docela mrzelo. Jsem Čech, takže jsem samozřejmě fandil Česku, ale když potom Islanďané přešli přes skupinu dál, tak jsem fandil jim. Bylo to super, pro fanoušky to muselo být neskutečné. 

Byl jste během EURA v kontaktu s islandskými přáteli? 
Psal jsem si s klukama, a když porazili v osmifinále Anglii, tak na druhý den snad nikdo nešel do práce. Pili alkohol, na ulicích bylo plno lidí, byla to obrovská euforie. Prostě super.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí
• Time out