Proč rozmazlovat hvězdy? Není kam spěchat, soudí o výchově Vavrečka
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vítkovice, mezera deseti bodů, pak Mladá Boleslav a další týmy. Tak vypadala tabulka ELIOD Extraligy dorostu v momentu ukončení soutěží. Ostravské mladíky vedené hlavním trenérem Janem Vavrečkou mrzela nenadálá stopka dvojnásob, vždyť prožívali parádní sezonu!
Na loňském mistrovství republiky skončili dorostenci Vítkovic v domácím prostředí jako jediní bez medaile, tedy čtvrtí. Letos chtěli výsledek stoprocentně vylepšit. Rozjížděli se postupně, úvodní část neměli tak suverénní, ale v nadstavbě postupem času navyšovali svůj náskok.
Jenže pak přišel konec. „Myslím si, že letos bychom byli silnější,“ tvrdí trenér Jan Vavrečka.
Jak se za uplynulým ročníkem ohlížíte? Na desetibodový náskok se vám musí dívat dobře i teď.
Když rozdělním sezonu na dvě etapy, tou první byla základní část, východní skupina. Tam jsme se trošku hledali, protože jsme před sezonou měli ztráty čtyř opor. Odešli Cubo, Brada, Juříček a Kubík do Havířova, proto jsme měli trochu obavy. Skupina byla docela těžká a vyrovnaná, neustále jsme zápasili s Havířovem, který jsme v základní skupině neporazili. To už se nám stalo i loni. Nakonec jsme o bod vyhráli. Hokej z mého pohledu nehrajou individuality, ale silný kolektiv, a ten se nám ve skupině o play off velice dobře stmelil. Vždycky jsme měli čtyři dorostence v juniorce, což byla z jedné stránky skvělá zpráva, že ji můžou hrát, z druhé strany pro nás oslabení. Kluci, kteří do té doby hráli druhé housle, to ale vzali na sebe, což pro nás bylo strašně důležité. Oni potom táhli tým a dělali výsledky.
„Kolektiv si sedl a jako vždy se ukázalo, že když odejdou tahouni, tak je nahradí další kluci, kteří předtím byli v pozadí. To se stalo a z toho mám obrovskou radost.“
Dokázali tedy přijmout nové role, které jste od nich očekávali?
Sedli jsme si a řekli klukům, že teď je čas na to, aby se ukázali a zvedli. Třeba hráč ročníku 2003 Vřeský, strašně vysoký obránce, do té doby neobratný, v loňské sezoně skoro nehrál. Teď jsme měli dva urostlé beky v juniorce, tak dostával prostor, a postavil se k tomu úplně fantasticky a byl důležitým bodem v obraně. Nebo útočník Holaník, taky poctivý hokejista, který dělal skvěle svoji práci, ale potom jak se měl stát lídrem, tak začal dávat branky a rozhodovat zápasy. Honza Schauer, naprosto stejný případ. Alex Kotásek už pendloval i do juniorky... Pokud jsme měli možnost, kluky ročníku 2005 jsme hráli celou sezonu ve čtyřech, jak bylo povoleno. Dominik Petr, Petr Pavelec, Šimon Bialy, David Pavič, Martin Milata... Vždycky když přišli, normálně byli součástí týmu. Nebyli tam z toho důvodu, že bychom je museli hrát, ale opravdu tam měli svoji důležitou úlohu. Kolektiv si sedl a jako vždy se ukázalo, že když odejdou tahouni, tak je nahradí další kluci, kteří předtím byli v pozadí. To se stalo a z toho mám obrovskou radost.
Když se pro vás soutěž vyvíjela tak dobře a v čele nadstavby jste postupně odskočili: Povzbudilo to kluky natolik, že si šli za úspěchem, pokud možno za zlatem? Bylo to z nich cítit?
Po bitvě je každý generál, a soutež se ještě navíc nedohrála. Každopádně ten desetibodový rozdíl v tabulce je pro nás určitou satisfakcí. Play off je samozřejmě naprosto jiná soutěž, ale myslím si, že jsme byli poučení z loňské sezony. Tam jsme vůbec neodehráli mistrovský turnaj v Ostravě špatně, ale prostě jsme udělali chyby a skončili čtvrtí. Myslím si, že letos bychom byli silnější. Ale to samozřejmě nemůžu předjímat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Znovu se měl finálový turnaj konat u vás. Byli i proto kluci hodně zklamaní, když jste se dozvěděli, že je konec?
Já vlastně ani pořádně nevím, ještě se s Radkem Philippem chceme s kluky sejít. Dvanáctého března jsme byli na cestě do Liberce a před Hradcem na obědě jsme se dozvěděli, že nemáme pokračovat, že to máme otočit. To byla zvláštní situace. Malou chvilku tam byly takové oslavné písně, protože je fajn, když člověk skončí na prvním místě. Když jsme přijeli na zimní stadion, řekli jsme klukům pár instrukcí a od té doby jsme se s nimi neviděli. Určitě je ještě pozveme na nějakou kolu a sendvič nebo burger. Chceme se rozloučit s těmi, co jdou do juniorky.
Je hodně zajímavé, že ačkoli jste v soutěži dominovali, neměli jste žádného hráče v elitní třicítce bodování. Máte radost, že jste měli kádr tak vyrovnaný?
To je právě to, co jsem říkal. Ano, těší mě to, taky jsem se na to díval. Je důležité mít v uvozovkách tři pětky. Když máte jednoho top hráče, je to skvělé, ale ten hráč se zraní, nebo jen nemá náladu, špatně se vyspí a nemusí vám rozhodnout zápas. Ovšem my jsme měli prostě tři pětky, které byly schopné v každém zápase bodovat. To je podle mě gró hokeje. To je ta síla kolektivu.
„Odešli nám ti rozdíloví hráči, kterým se neustále dávalo pod nos: Běž se napapat, běž si zatrénovat, jsi skvělý, já nevím, co všechno.“
Na druhou stranu pořád říkáme, že český hokej vychovává málo rozdílových hráčů... Myslíte, že ve vašem kádru půjdou najít?
Odešli nám ti rozdíloví hráči, kterým se neustále dávalo pod nos: Běž se napapat, běž si zatrénovat, jsi skvělý, já nevím, co všechno. Nevím, jak se jim daří ve Finsku nebo Švédsku, nebo kde jsou. Strašně moc hokejistů ale vzešlo z toho, že neustále bojovali, do juniorského věku byli někde schovaní vzadu. Když se zaměříte na jednoho, dva, nebo klidně i pět špičkových hráčů, prostě malý počet, a klub je bude rozmazlovat, tak ti nějakým způsobem porostou, ale potlačíme ty, co jsou schovaní v rohu, kteří by chtěli taky vystrčit růžky a ukázat, že jsou tady a že by to chtěli někam dotáhnout.
Takže věříte, že někdo z nich později vyletí a stane se tím výrazným, rozdílovým hráčem?
To je těžká otázka. Já jsem dobrý kamarád s Alešem Flašarem, oba dva jsme se živili v extralize a pak v zahraničí, a oba dva jsme ti případi, co jsme byli někde vzadu schovaní a pořád jsme zvedali ruce. V dorostu a juniorce jsme byli někde v béčku... A ve správný okamžik jsme vystartovali a po těch, co byli skvělí do té doby, nebylo vidu a slechu. Neříkám, že je to stoprocentně ta správná cesta, ale myslím, že ti kluci předpoklady mají, to je jedna věc. Další věc, že jsou víceméně čerství, nejsou unavení tím tlakem. Někdo je hvězda od páté třídy a neustále je pod psychickým tlakem, a jak říkal i pan Lener – do patnácti hrajeme skvěle a pak je po nás. Věřím, že tihle kluci, co teď vyskočili, budou silní, zdraví a nebudou unavení. A vědí, že to jde.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Říkáte jim tedy, že není kam spěchat, že si svoji cestu najdou? Jako vy?
Já si myslím, že ano, že není kam spěchat. Poznal jsem, že je důležité, že když si trenér vybere tři pětky, tak ty tři pětky by měly hrát a měl by se jim dávat prostor. Samozřejmě se každý trenér může splést, může si vybrat špatné tři pětky. Každopádně si myslím, že to je cesta. Nesoustředit se na pár hráčů. Bohužel to je filozofie klubů, aby se pak ti hráči prodali. Pro český hokej je ale lepší, ať máme více kvalitních hráčů, protože pak bude kvalitnější soutěž.
Vám se dřív nelíbilo, že týmy hrají celou sezonu jen v menších skupinách, že už by měly mít konfrontaci se zbytkem republiky. Letos na to konečně došlo. Byl jste za to hodně rád?
Strašně! Bylo to perfektní. Odehráli jsme dvě kola ve východní skupině, kde jsme se rozehrávali. Akorát potom jsme mohli mít rozlosování jako juniorka, že se jede na trip a odehrají se zápasy třeba v pátek a sobotu. My jsme si to museli domlouvat sami a i tak se nám stalo, že jsme jeli do Chomutova a zpátky. Úplně zbytečně projeté kilometry. Ale musím říct, že se mi to strašně líbilo, protože ten hokej byl opravdu kvalitní. Litvínov hraje jinak, Kladno hraje jinak, Sparta hraje jinak, Boleslav má jiný systém... S tím vším se chceme potkávat, aby hráči museli reagovat.
„Musím říct, že se mi to strašně líbilo, protože ten hokej byl opravdu kvalitní.“
Můžete blíž nakousnout, v čem spočívaly odlišnosti týmů ze západu?
Dobře. Možná měli víc hodně výrazných hokejistů, v každém klubu jednoho dva. To je první věc. Druhá věc: Kladno hrálo rychlý hokej a ještě k tomu silový, s tím jsme se museli srovnávat. Boleslav, urputný hokej... Rozdíly byly v bruslení, rychlosti zápasu, soubojích, tvrdosti. A v těch individualitách, kterých mají asi víc než my tady na východní Moravě.
Znamenalo to pro vás ale hodně cestování, z kraje republiky to nemáte snadné. Jak se s tím kluci vypořádali, zanechalo to na nich nějaké stopy?
Ne, jsou mladí, ti jsou úplně v klidu. Stopy to zanechalo na trenérech (směje se). Řekl bych, že kluci se těšili, a on ten autobus utužuje kolektiv. Možná to zní hloupě, ale když pět šest hodin sedíte v autobuse, tak si hrají různé hry, možná jenom jednou za celou dobu jsme měli nějaký film. Nebo si zpívali, tak jsem si trošku vzpomněl na svoje mládí. Líbilo se mi to.
Ale je potřeba, aby jim to vzalo co nejméně času ze školy.
O to přesně jde. Ekonomická stránka a škola. Takže ideální stav je pátek, sobota, nebo klidně neděle, pondělí, to je celkem jedno. Vždycky jeden den volna plus jeden den ze školy, to se dá.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vaši svěřenci teď vzali karanténu hodně poctivě, na internet dávají videa svých domácích cvičení. Taky vás to těší?
Těší mě to, je to fajn. A jsou tam zrovna videa i od těch kluků, kteří byli „neviditelní“. Pořád tvrdím, že jsme měli dobrý kolektiv. Věděl jsem, že to jsou dobří kluci.
Jaké jim aktuálně dáváte instrukce, když se ještě nemůžete scházet?
Teď momentálně cvičí kluci podle kondičního trenéra Vítkovic Igora Horyla. Podle všeho bych měl zůstat u dorostu, Roman Šimíček mi to sdělil, takže z toho mám radost. Stejně jsme vždycky letní přípravu začínali někdy kolem osmého května, takže ještě pár týdnů vydržíme. A pokud se nebudeme scházet ani potom, určitě dostanou instrukce, jaké běhy mají absolvovat. Já jsem byl v letní přípravě velice špatný běžec, strašně jsem to nenáviděl, a dneska to velice rád trénuju (směje se). Vím, že to je strašně důležitá záležitost.
„Já jsem byl v letní přípravě velice špatný běžec, strašně jsem to nenáviděl, a dneska to velice rád trénuju.“
Jak dlouhé trasy máte na mysli?
Zpočátku tak čtyřicet, padesát minut. Pak to samozřejmě budeme zkracovat. Neběháme, co jsme kdysi za první republiky běhali my, ale myslím si, že běh tam patří. Akorát už to není tak fádní, jako to bylo za nás.
Už jste zmínil nového sportovního šéfa Romana Šimíčka. Už se pod jeho vedením něco v tréninkovém procesu změnilo, nebo je na to ještě brzo?
To je ještě brzo. My jsme se třeba viděli jednou. Každopádně si myslím, že to je dobrá persona a bylo to dobré rozhodnutí.
Ať to tedy zakončíme k příští sezoně, když víte, že budete pokračovat: Budete se i k ní dívat s optimismem, že by vám to třeba mohlo jít podobně dobře? Jak jste říkal, mladší ročníky už jste zapracovali...
To nikdo nikdy neví. Každopádně 2004ek moc není, i když se možná vrátí jeden hráč z Finska. Víme ale, že 2005ek je docela hodně dobrých a určitě tam zase zkusíme přitáhnout nějakou 2006ku. Uvidíme. Budeme si držet palce (směje se).
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
