Rád jsem rozdílovým hráčem, vypráví Kotala. S čím mu radila přítelkyně?
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
V předčasně ukončené sezoně Chance ligy zářil a svými výkony si vysloužil posun do nejvyšší soutěže. Jakub Kotala se v mateřském Havířově vypracoval v klíčového hráče a od příští sezony svoje umění ukáže v extralize. V rozhovoru pro hokej.cz se rozpovídal o aktuálních tématech, hokejových začátcích nebo kamarádu Davidu Pastrňákovi.
Uplynulý ročník se vám velice vydařil, stal jste se nejproduktivnějším hráčem Havířova. Jak jste spokojený se svými výkony?
Hlavně jsem spokojený s tím, že jsem celou sezonu vydržel zdravý. To pro mě bylo nejdůležitější, protože prakticky každý rok jsem měl nějaké zranění. Myslím, že se od toho odvíjela i hra, že jsem nemusel řešit nějaké zranění. S tímhle jsem celkem spokojený, protože jsem po letech zůstal zdravý.
Už minulý rok jste bodově pookřál, letos to ale bylo ještě lepší. Začal jste si víc věřit?
Myslím, že to byla kombinace toho, jaký jsme měli tým a jaké jsme v něm měli hráče. Sešla se super parta mladých kluků, rozuměli jsme si a v šatně jsme měli super bandu. Taky musím vyzdvihnout trenéra, který nás nechal hrát útočně. Co se týče osobních statistik, tak se posunulo víc hráčů, za to určitě patří kredit i trenérovi.
Na začátku sezony se vám přitom úplně nedařilo, na první gól jste čekal do osmého kola. Čekal jste, že se pak takhle rozstřílíte?
Mám to tak prakticky vždycky, že začátek mám takový slabší. Začínám hrát až se trochu začne lámat chleba, až v listopadu nebo okolo Vánoc. Bavili jsme se o tom i s přítelkyní doma a ona mi říkala, ať si počkám na listopad, tam zase vystřelíš. Tak se i stalo, listopad byl asi nejsilnější.
„Bavili jsme se o tom i s přítelkyní doma a ona mi říkala, ať si počkám na listopad, tam zase vystřelíš.“
Vyhovuje vám role tahouna, když se od vás čeká, že budete rozhodovat zápasy?
Jsem rád, když jsem jeden z těch rozdílových hráčů, nervozitu určitě necítím. Čekám na ty situace, kdy už se to fakt láme, třeba prodloužení nebo závěr sezony, kdy už jde o všechno. Pod tlakem z toho nejsem, spíš to mám rád.
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Na konci roku jste řídil porážku Litoměřic pěti kanadskými body. Vzpomenete si, kdy se vám naposledy povedlo něco takového?
Nevzpomenu, to bylo naposledy asi ve druhé třídě. (směje se)
V lednu jste v duelu proti Vsetínu utrpěl hrozivé zranění, dostal jste bruslí do obličeje. Co se tam vlastně stalo?
Byl to takový nešťastný souboj, kdy jsem se tam zaklesl s Hunkesem u mantinelu. On spadl, vykopl nohu a trefil mě pod nos. Naštěstí jsem neměl nic zlomeného, bylo to jen na kůži, takže jsem dostal nějakých osm stehů. Bylo to v pohodě.
Kotala dostal bruslí do tváře
Sezona pro vás však skončila dost neočekávaně. Co na to říkáte?
Pro nás je to dost nešťastné, protože na play off jsme se strašně dlouho těšili. Věřili jsme, že konečně nemáme nějakého soupeře z první dvojky nebo trojky a mohli bychom přes něj přejít. Už když se epidemie začala rozjíždět, tak jsme si okamžitě v šatně říkali, že bychom to zrušili. Asi jsme si sami uvědomovali, že zdraví je jen jedno, a když jsme viděli, že se ruší různé soutěže, tak jsme byli jednoznačně za to, aby se to co nejdřív zrušilo.
„Pro nás je to dost nešťastné, protože na play off jsme se strašně dlouho těšili.“
Spekulovalo se i o variantě bez diváků...
Nechtěl bych takhle hrát. I co jsme se bavili s klukama v šatně, tak jsme byli pro, aby se to nehrálo bez fanoušků, ale aby se to radši ukončilo.
Ve čtvrtfinále jste měli hrát proti Chomutovu. Věřil jste si na Piráty?
Určitě, neměli jsme důvod si nevěřit. Poslední zápas základní části jsme proti nim vyhráli 5:1, takže nebyl důvod si nevěřit.
Prvoligové kluby si před nedávnem odhlasovaly, že do extraligy postoupí České Budějovice. Souhlasíte s tím?
Asi jo. Byly suverénní, nějaký problém s tím nemám. Trochu mě to mrzí z toho důvodu, že si to neuhrály samy. Asi ani oni z toho nebudou mít takovou radost, jako kdyby prošli celé play off. Za mě je ale v pohodě, že Budějovice postoupily.
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Jak podle vás pandemie koronaviru ovlivní český hokej?
Těžko říct, ekonomika určitě půjde dolů. Zas tak se ve vedení klubu nevyznám, ale myslím si, že ho to ovlivní dost. Čím déle to potrvá, tím to bude horší.
Určitě jste zaregistroval, jak některé kluby propouští hráče. Nebojíte se něčeho podobného?
Od vedení máme zprávy, že nic takového by se dít nemělo. Zatím jsme v pohodě. Situace se samozřejmě může změnit každým dnem, ale zatím máme takovou dohodu, že všechny závazky budou dodržené.
Už máte jasno, kde budete příští rok pokračovat?
Končí mi smlouva a už i vím, kde budu hrát, ale to asi zatím nemůžu říct.
„Situace se samozřejmě může změnit každým dnem, ale zatím máme takovou dohodu, že všechny závazky budou dodržené.“
Bude to v extralize?
Ano, bude.
Když se vrátíme k vašim hokejovým začátkům, v mládí jste z Havířova zamířil do Mladé Boleslavi. Co vás k tomu vedlo?
Bylo to hlavně o tom, že jsme v Havířově neměli juniorskou extraligu. Rozhodoval jsem se, jestli se posunout do kanadské juniorky nebo něco takového, ale v tom období jsem měl nějaké problémy se zdravím. Rozhodl jsem se, že zůstanu v Česku, ale bylo třeba hrát juniorskou extraligu. Vybral jsem si Boleslav z toho důvodu, protože jsem tam znal trenéra. Dost o mě stáli a nabídka mě zaujala.
V městě proslaveném tamní automobilkou jste taky debutoval v extralize. Jak na to vzpomínáte?
Ty jo, to už si ani nepamatuju, co to bylo za zápas. (směje se) Vím, že jeden byl na Spartě, ale na další už si ani nevzpomínám. V tom věku to ale určitě byl zážitek.
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Další šanci v nejvyšší soutěži jste dostal v Olomouci. Nečekal jste letos na něco podobného?
Popravdě tohle vůbec neřeším. Kdo mě zná, tak ví, že se tím nechci zabývat. Ani nemám rád, když se řeší smlouvy v průběhu sezony. Chci se soustředit na sebe a na tým, kde hraju. Neměl jsem nějaké myšlenky, že bych se někam posunul.
O vás je známo, že jste velký kamarád Davida Pastrňáka. Byli jste v průběhu této sezony v kontaktu?
Velmi málo, teď ani nevím, jak se má. Před sezonou jsme se viděli, ale během roku ani moc ne. Strašně mu fandím, viděl jsem některé jeho góly, to bylo neskutečné. Jsem za něj rád, zaslouží si to, hrál parádně.
Nejste na otázky ohledně Pastrňáka už trochu alergický?
Ne, o Pastovi vždycky rád řeknu něco pěkného. (směje se)
„O Pastovi vždycky rád řeknu něco pěkného.“
Na východě republiky se letos konalo mistrovství světa juniorů. Byl jste se na nějaké zápasy podívat?
Naživo jsem žádné neviděl, ale dost jsem to sledoval v televizi. Líbilo se mi to, je to svižný hokej. V Havířově vlastně trénovali Američani, takže jsem je viděl v přípravě. Vypadali dost slušně.
Co jste říkal na působení české reprezentace?
Bylo vidět, že za špičkou jsou o krok pozadu. Už když jsem viděl Američany na tréninku, tak jsem si s klukama říkal, že to asi bude problém. Některé kluky znám z první ligy, takže jsem tušil, že to bude problém, a potvrdilo se to. Hodně jsme zaostávali.
Jaký bude váš nejbližší program v době pandemie?
S přítelkyní jsme doma, zabíjíme čas, jak můžeme. Dokonce jsem si objednal nějaké knížky, takže budu číst. Poslední knížku jsem přečetl asi v šesti letech, teď mě čeká velký návrat ke čtení. (směje se) Doma i potrénuju, sem tam si zaběhám, ale hlavně se tomu snažíme vyhnout, aby nebyl nějaký problém. Maminka dělá v potravinách, takže je v kontaktu s lidmi každý den. Ani moc s rodiči tedy nemůžu být, takže to trávíme tak nějak s přítelkyní.
Share on Facebook
