Radomír Brázda je sadařem v Itálii, na emigraci do Detroitu před lety neměl sílu

8. ledna 2008, 16:17

Václav Jáchim

Patřil k nejnadanějším obráncům československého hokeje 80. let minulého století. Radomír Brázda hrál už v osmnácti letech nejvyšší soutěž - a sice v dobách, kdy panovala nesrovnatelně výraznější konkurence než nyní. Nejlepší roky prožil v Pardubicích, hrál také za Hradec Králové či pražskou Slavii. V národním týmu dospělých stihl dvanáct startů, ovšem klidně jich mohlo být víc. Jenže kariéra důrazného beka se postupem času poněkud otočila. Sympatický Východočech mohl dokázat víc, ale o tom už dnes Brázda nepřemýšlí. "Jsem spokojený, co jsem s hokejem zažil. I když jsem na pár lidí doplatil," říká s trochou trpkosti.

Jágr Chance liga

Brázda byl příslušníkem silného ročníku 1967, kterým na mistrovství světa dvacetiletých v roce 1987 bojoval o zlaté medaile. "Bylo to hodně zamotané. Potřebovali jsme na závěr porazit Finy, kdyby to vyšlo, slavili bychom vítězství. Ale bohužel... I tak ale na Piešťany vzpomínám rád. Měli jsme skvělý tým, spousta kluků se pak prosadila i mezi dospělými," tvrdí.

Brázda chodil na led často s Jiřím Látalem. K elitním bekům tenkrát patřili Petr Pavlas, František Kučera a další. Bojovného zadáka Pardubic v témže roce draftoval Detroit. "Dozvěděl jsem se o tom se zpožděním. Byla jiná doba. Člověk jednak neměl žádné informace, jenak nemohl jen tak odejít do ciziny," konstatuje.

Vedení Red Wings sledovalo výkony Brázdy v nejvyšší soutěži i v první reprezentaci. A Radomír se činil. "Rok 1987 neměl chybu. S Pardubicemi jsme vyhráli ligu, já se pak dostal do nároďáku. Moc jsem si toho vážil. V reprezentaci pořád hrála silná generace mistrů světa 1985. Pašek, Rusnák, Lála a spousta jiných. Proniknout v takové konkurenci mezi nejlepší - to nebylo jen tak," potvrzuje.

Detroit posléze nabídl Brázdovi odchod do zámoří a místo v NHL. "Jenže bych musel emigrovat a to já nechtěl. Neměl jsem na takové rozhodnutí sílu. Nechal bych tady všechny příbuzné a známé, nemohl jsem vědět, že za dva roky dojde na sametovou revoluci. Odmítl jsem a nikdy toho nelitoval. Občas se mi sice hlavou honí, co by bylo, kdyby se něco takového stalo teď. Ale to prostě nejde srovnávat," přidává.

O zmařené šanci na NHL hovoří s nadhledem. "Víte, já nikdy nebyl na nějaké posilování. Nezvedal jsem činky, sílu jsem měl od přírody. Na ledě jsem to především řezal, byl jsem na černou práci. Nevím, jestli by to na NHL stačilo," pousměje se.

Vrcholový hokej hrál tedy dál doma. Nastupoval za Pardubice, byl u toho, když si Hradec Králové poprvé a zatím naposledy zkusil nejvyšší soutěž. Zajímavé období absolvoval Brázda také v Dukle Trenčín. "Sešli se výborní hokejisté, cítil jsem, že mi to hodně dalo," přiznává. Na námitku, že možná předpoklady úplně nenaplnil, jen vrtí hlavou. "To je těžké. Na pár lidí jsem doplatil. Ale za mé doby některé věci nefungovaly jako dneska. Kdybych mohl jít ven, třeba by bylo leccos jinak."

Nejlépe se ale podle svých slov cítil v pražské Slavii. "Šel jsem tam v roce 1994 a za Slavii hrál jen rok. Přesto to bylo parádní. V Pardubicích jsem si připadal trošku okoukaný, na Slavii se ke mně všichni chovali neuvěřitelně hezky. Pořád se ptali, jestli něco nepotřebuju, na to jsem nebyl zvyklý. Hráli jsme první rok v extralize, ta euforie se mi moc líbila."

Poté se vrátil do Pardubic, kde vydržel ještě tři sezony. Následoval odchod do nižších soutěží. Brázda nastupoval za Prostějov, pomáhal Kolínu. "Mezitím jsem na rok odjel do Holandska, kde jsem kromě hokeje makal v normálním zaměstnání. Tehdy jsem už věděl, že si musím hledat jinou činnost. S hokejem jsem končil, nakonec jsem se vrátil domů, protože jsme vstoupili do Evropské unie a podmínky se tam změnily," konstatuje.

Brázda vypomohl Chrudimi, poslední zastávkou byl zmiňovaný Kolín. "Ocitl jsem se na rozcestí. Co dál? Ale měl jsem štěstí. manželka mi dopomohla k práci v Itálii. Věnuju se tam sadařině, starám se o ovocné stromy a mám na starost všechny nutné věci, které jsou k tomu zapotřebí. Měsíc jsem pod Apeninami, pak jedu na pár dní domů. A zase se vracím. Rozhodně si nestěžuju, i když z hlediska rodiny to není úplně ideální."

Nejvíc napilno má, když je sklizeň. Jablka zrají v září, v říjnu. "Přes zimu to jde, proto jsem mohl přes Nový rok strávit pár dní doma. Samozřejmě jsem se zašel podívat na mistrovství světa juniorů. Páni, to už je dvacet let, kdy jsem hrál dvacítky já...," kroutí hlavou. Po delší době Brázda narazil na staré známé. "Potkal jsem Tomáše Jelínka, Slávu Lenera a další. To je fajn," netají.

Někdejší výborný bek jinak sleduje hokej z povzdálí. Možná to nebude dlouho trvat a mezi nejlepší brzy proninkne Brázda junior. "Synovi je dvanáct let a hraje za Pardubnice. Jako kdysi já. Nepotatil se však úplně, kluka to táhne do útoku. Chce dávat góly. Jakmile jsem doma, snažím se mu pomáhat a radit. Dělá mi radost," vypráví.

Většinu roku pobývá Brázda v Itálii. "Sídlím kousek od Bolzana, život tam běží v pohodě. Dělám zajímavou práci, která sice není jednoduchá, ovšem mě baví. Naučil jsem se, jak vázat stromky, jak o ně během sezony pečovat. Jsem za tu možnost vděčný. Jak mám čas, sednu do auta a jedu domů. Hokej už moc nesleduju, nicméně když potkám bývalé spoluhráče, vždycky jsem šťastný," uzavírá.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz