Rašner maká na statku a podniká se zdravou výživou. Člověk se nadře, vypráví

Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz

V sezoně jej, jak sám říká, brzdila „hloupá zranění“. Alex Rašner se přesto stal nejproduktivnějším obráncem Havířova. Za 39 zápasů stihl tři góly a 21 asistencí. Víc kanadských bodů mezi muži ještě nikdy nenasbíral.

partneři českého hokeje

Kvůli koronaviru sice s AZetem přišel o play off, to však neznamená, že by se v karanténě nudil. V Dolních Studénkách u Šumperka pomáhá opravovat rodinný statek. K tomu ještě řídí firmu zaměřenou na produkty zdravé výživy.

Havířov dosáhl nejlepšího umístění v základní části Chance ligy od postupu v roce 2013. Jak ale zhodnotit sezonu, když jste nemohli hrát play off?
Podle mě úspěšně, páté místo je pro Havířov výborné. Bohužel, sezona dopadla, jak dopadla. Řekl bych, že i v play off jsme mohli dojít hodně daleko. Nedá se nic dělat. Zdraví je přednější. Soutěž skončila, škoda.

Ve čtvrtfinále play off byste narazili na Chomutov, věřili jste si na něj?
Věřili! Na konci nadstavby se rozhodovalo, jestli dostaneme Vsetín nebo Chomutov. Přáli jsme si oba, protože oba týmy jsou kvalitní a v posledních dvou, třech zápasech jsme je dokázali porazit. Byli jsme na koni. Kohokoliv, koho bychom v play off chytli, jsme mohli pokořit.

Sám jste v Chomutově nějakou dobu působil. Byla by to pro vás pikantní série?
Nějací kluci se v Chomutově změnili, nějací zůstali. Určitě jsem s některými byl v kontaktu, proto by pro mě zápasy byly pikantnější. Kdybychom je porazili, bylo by to hezčí.

„Řekl bych, že i v play off jsme mohli dojít hodně daleko."

Série by pro vás začínala dvěma zápasy venku. Mohlo to pro vás ale paradoxně znamenat výhodu? Na soupeřových hřištích jste měli nejlepší bilanci ze všech týmů Chance ligy – vyhráli jste 15 z 29 utkání.
Moc se nestává, abychom měli z venkovních zápasů tolik výher. Chomutov má pěknou multifunkční halu, hrálo by se nám tam dobře. Podle mě by to však celkově bylo jedno. Po dvou utkáních venku by přišla zase dvě doma. Mohli jsme vyhrát 4:0 a smát se.

Co ale způsobilo, že se vám dařilo daleko víc venku než doma, kde to nebylo nic extra?
Nevím, čím to bylo. I doma jsme odehráli dobré zápasy, akorát jsme jich tolik nevyhráli. Fakt nevím… Jestli jsme byli nervóznější z domácích fanoušků, nebo… Opravdu si nedokážu vysvětlit, proč to tak bylo.

Probírali jste to v kabině?
Vůbec ne. Nebo jsem alespoň nebyl u debaty, kde by se to řešilo. Soustředili jsme se na každý zápas. Bylo jedno, jestli jsme hráli doma či venku, pokaždé jsme chtěli vyhrát. Někdy se stává, že se vám daří víc venku. Je však škoda, že jsme nepřidali víc domácích vítězství. Na konci z toho mohlo být ještě lepší umístění.

„Je škoda, že jsme nepřidali víc domácích vítězství."

Mohl se na rozpačitých domácích výsledcích podepsat pokles v návštěvnosti? Na Havířov oproti loňsku chodilo v průměru o 280 lidí méně a průměrná návštěvnost činila jen 1300 diváků.
To asi ne. I když chodilo méně diváků, pořád nás hnali dopředu. Atmosféra byla super, za což jim moc děkujeme.

Vnímali jste každopádně, že je na tribunách méně lidí?
Před zápasem se asi řeklo: Tý jo, tam není moc lidí. Ale při zápase samotném jsme to nevnímali. Člověk se spíš soustředí na vlastní výkon. Když slyší fandění, naburcuje ho to dopředu.

Havířovský kotel si dokonce připravil i několik velmi nápaditých choreografií, například k šedesátinám trenéra Jiřího Režnara. Jaký na vás udělala dojem?
Super! Fanoušci jsou hodně kreativní. Je to parádní. V každém utkání fandili od začátku až do konce. Připravovali právě i krásná chorea, klobouk dolů před nimi.

Foto: Jan Gebauer, fotogebauer.cz

Když se vrátím k venkovním duelům, na kterém stadionu soupeře se vám osobně hrálo nejlépe?
To nevím, asi nedokážu říct. Nejhůř se mi ale hrálo v Benátkách. (směje se) 

Proč?
Zima, prostředí, všechno. Nepůsobilo to na mě dobře.

Ze všech týmů skupiny o pořadí v play off jste nastříleli nejméně branek – 156. Chyběl vám klasický střelec? Někdo, jako byl loni Tomáš Gřeš?
Zřejmě chyběl. Mít tam ještě jednoho takového hráče, který by dal za sezonu třicet gólů, mohlo to být jiné. Nicméně s týmem plným mladých kluků jsme přesto obstáli a uspěli. Sice jsme nastříleli málo branek, ale zároveň jich málo dostali. Tím se to vyrovnalo.

„Sice jsme nastříleli málo branek, ale zároveň jich málo dostali."

Na druhou stranu nebýt odchodu Gřeše, možná by nikdy tolik nevynikli Jakub Kotala, Lukáš Bednář a další hráči.
Ketyho (Jakuba Kotalu – pozn. red.), Sanchéze (Davida Chrobočka – pozn. red.), Bednu (Lukáše Bednáře – pozn. red.), všechny tyto kluky znám od mládeže, kdy jsem pár turnajů hrál za Havířov. Vždycky byli šikovní a byla jen otázka času, kdy vystřelí nahoru. Kety si vysloužil extraligu, příští rok se to může povést Bednovi. Když na sobě kluci budou pracovat, mohou ještě daleko víc růst.

Je Jakub Kotala tak trochu hokejovým Davidem Lafatou, který si dokáže najít to správné místo pro skórování?
Jo, takové přirovnání se hodí. (usmívá se) Odrazí se k němu puk a dá gól. Kolikrát má tolik velkých šancí, nepromění je, a pak v podstatě z ničeho udeří. Je to super kluk. Přeji mu, ať se v extralize uchytí, sbírá tam body a vyhýbají se mu zranění.

„Kety si vysloužil extraligu, příští rok se to může povést Bednovi."

Nakousl jste, že oproti předchozím sezonám se věkový průměr Havířova snížil o dva roky na 22 let. O to příjemnější zprávou musí pro klub být, že takový kádr dokáže ostatním plnohodnotně konkurovat.
Do budoucna je to pro Havířov super. Zapojilo se spoustu mladých kluků, kteří se chytili svou šanci za pačesy. Velká sázka na mladé letos vyšla. Trenéři a manažeři vybrali hráče, ti se chytili a zahráli fantastickou sezonu. Snad se jim takhle bude dařit i dál.

Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz

Jak Jiří Režnar pracuje s mladými hráči? Je to pro ně ideální kouč?
Podle mě je pan Režnar výborný trenér, který umí pracovat jak s mladými, tak se staršími hráči. Umí zařvat, nebo být hodný. Podle toho, co je zrovna potřeba.

Hokej.cz v posezonním hodnocení Havířova napsal: „Na co Hrouzka, když máte Režnara?“ Vy byste aktuálního kouče AZetu za známou seriálovou postavu vyměnil?
Určitě ne! Trenér je v Havířově, jaký má být. Není důvod jej měnit.

Změnu ale přinesla letošní sezona vám. Na seniorské úrovni jste ještě nikdy tolik kanadských bodů nezaznamenal, byl to pro vás celkově životní ročník?
Životní sezona teprve přijde. (směje se) Ale byla to povedená sezona. Jak z mé strany, tak z hlediska celého týmu. Škoda zranění, co jsem měl. I když… zranění. Takových hloupých zranění. Nastřelili mě pukem a tři týdny jsem kvůli tomu nehrál. Je hrozné, jak noha nateče. Brusle je už vytvarovaná přesně na nohu a vůbec to nesedí. Byla otázka, jestli se trápit a hrát na padesát procent a hůř, nebo počkat a pak pomoct klukům víc, než když bych se po hřišti jen motal.

„Pan Režnar umí zařvat, nebo být hodný. Podle toho, co je zrovna potřeba."

Z havířovských obránců jste vynikal počtem bodů, přítomností u vstřelených a inkasovaných branek i ve statistice plus/mínus. Čemu to přičítáte?
Především spoluhráčům, všechno si letos sedlo. Na začátku sezony se nám dařilo s Veselkou (Radkem Veselým – pozn. red.) a Bednou. Pak se to změnilo, nicméně body jsem sbíral tak nějak průběžně. Klukům patří velké díky za spolupráci, že nám to takhle klapalo. S Jardou Mrowiecem jsem byl hodně v plusu už minulý rok, letos to bylo podobné. Sedíme si, všechno bylo dobře poskládané. 

Zmínil jste Radka Veselého, kterého si v průběhu sezony vytáhly z Havířova extraligové Vítkovice. Co s týmem odchod tak produktivního hráče (28 zápasů, 13+13 – pozn. red.) udělal?
Řekli jsme Veselkovi, ať se mu daří a ať ve Vítkovicích hraje co nejlépe. Nějaké jeho body nám určitě chyběly, ale takový je hokej. Někdo odejde, někdo přijde. Někomu se daří více a někomu méně. Brali jsme to jako fakt a nic jsme s tím nemohli dělat.

„Mužstvo si sedlo a Veselkův odchod jsme už pak ani nepociťovali."

Na druhou stranu, týmový úspěch se dostavil i bez Veselého. Díru po něm se vám zacelit podařilo.
Rozhodně. Vyrostli jiní kluci, kteří sbírali body. Kdyby tam byl Veselka, třeba by ani tolik nehráli. Mužstvo si sedlo a Veselkův odchod jsme už pak ani nepociťovali.

Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz

Do Havířova jste přišel na konci roku 2018 z konkurenčního Prostějova. Co se pro vás změnilo?
Poznal jsem nové spoluhráče, dostal jsem se do týmu s klukama, s nimiž jsem hrál v mládeži. Taky jsem se seznámil s novým trenérem, lidmi okolo hokeje, fanoušky. Havířov mi sedl. Proti zázemí, kustodům, masérům nemohu říct špatného slova. Vše bylo o 180 stupňů k lepšímu.

Navíc se změnila i vaše role v obraně.
Samozřejmě. V Havířově jsem byl opravdu spokojený. Hrál jsem přesilovky, oslabení, sbíral body, vyhrávali jsme. Samé kladné věci.

Říkáte „Byl jsem spokojený.“ Čili změníte působiště?
Možná ano. Přiznám, že teď vůbec nevím, jak to bude. Nabídky mám a uvidí se, jak všechno dopadne.

Zůstává ve hře i vaše setrvání v Havířově?
Stát se může cokoliv, ale nyní skutečně nevím. Nabídky řeším s agentem, uvidíme.

„Přiznám, že teď vůbec nevím, jak to bude. Nabídky mám a uvidí se, jak všechno dopadne."

Jak se v době koronavirové pandemie udržujete v kondici?
S tátou v Dolních Studénkách na Šumpersku rekonstruujeme statek. Práce je dost. Večer si ještě zacvičím a po celém dni jsem tak unavený, že padnu. Snažím se ale udržovat, trénovat doma a moc se nestýkat s lidmi. Jenom prosím lidi, aby opatření co nejvíce dodržovali, ať už to skončí a je zase klid.

Je práce na statku lepší než posilování s činkami?
Určitě je to jiný pohyb. Musím říct, že po takové práci jsem víc unavený než po tréninku. Člověk se mnohem víc nadře. Nikdy jsem si nedokázal představit, jak těžké to může být.

Máte vůbec čas ještě na něco jiného?
Ještě podnikám se zdravou výživou, se surovinami dováženými z ciziny. Všechno bez éček. Máme rodinnou firmu, je toho fakt dost.

„Musím říct, že po takové práci jsem víc unavený než po tréninku."

Jak podnikání zvládáte během sezony?
Hodně mi pomáhají rodiče, za což jim děkuji. Mezi sezonami zase ve firmě normálně funguju. Je to náročné, ale své plusy to rozhodně má.

Pozorujete v době koronaviru zvýšenou poptávku po zdravé výživě?
Naopak si myslím, že o to lidi teď moc nestojí. Spíš se bojí, že by si pro zboží museli dojet. Máme volnější režim, ale vydržíme a bude to zase v pohodě.

Figuruje zdravá výživa i vašem jídelníčku?
Své místo v něm má už zhruba pět let. Možná to byl právě také impuls pro založení rodinné firmy. S Olomoucí jsem v té době začínal hrát extraligu. Tam se lámal chleba, bylo potřeba zlepšit stravu. Souvisí s regenerací a dalšími věcmi, odvíjí se od ní i výkon. Když se člověk dobře nají před zápasem nebo tréninkem, je pak svěžejší.

Z Dolních Studének to nemáte daleko do Šumperka, který vás hokejově vychoval a který se nyní může přihlásit do Chance ligy. Co by mu to podle vás přineslo?
Bylo by to super jak pro šumperský hokej, tak pro město. Na zápasy by chodilo více lidí, i když už ve druhé lize jich chodilo dost. Byl jsem v kontaktu s nějakými kluky. Dařilo se jim, vyhrávali a byli spokojení.

Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz