Réway o Porubě, chybějící kondici i nálepce potížisty: Snažím se ji změnit
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Slovenský útočník Martin Réway má za sebou prvoligovou premiéru v porubském dresu. Vítězná však nebyla, RT TORAX podlehl rozjetým Litoměřicím 2:3.
Někdejší velký talent nastoupil se sedmdesátkou na zádech v elitní porubské formaci po boku kapitána Michala Vachovce a finského střelce Markuse Korkiakoskiho.
Začal skvěle, už po 26 sekundách asistoval u trefy druhého jmenovaného parťáka a také v dalším průběhu první části hýřil aktivitou a ukazoval, že to má stále v rukou.
Ve druhé polovině střetnutí už ale bylo znát, že delší čas nehrál a potřebuje ještě nabrat potřebnou kondici. Až se tak stane, bude určitě patřit k tahounům mužstva.
Dlouho jste nehrál, jak jste se cítil po kondiční stránce?
Měl jsem střídání, kdy jsem to trochu přetáhl a potom jsem to cítil až do konce třetiny. Je to složité, ale věřím, že každodenním tréninkem to zase naberu. Pro mě je důležité, abych týmu pomohl především v klíčové fázi sezony. Na konci základní části a v play off. Takový je plán. Doufám, že vyjde.
Hned úvodní střídání jste ozdobil prvním bodem, pomohlo to vaší psychice?
Já jsem se hlavně soustředil na to, abych zvládl zápas. Dlouho jsem nebyl na ledě. Tréninky jsou sice jedna věc, ale zápasové tempo je těžší. Jsem rád, že jsem zvládl odehrát celé utkání. Měl jsem sice nějaká střídání, kdy jsem si musel odpočinout, ale věřím, že to bude jen lepší a lepší. Samozřejmě bod potěší, ale raději bych bral tři do tabulky.
Réway asistoval u trefy Korkiakoskiho
V Porubě jste trénoval už od 20. září, ale nastoupil jste až nyní proti Litoměřicím. Byla důvodem právě chybějící kondice?
Měl jsem nějaký herní deficit a chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal a věřil si, že zápas zvládnu. Nechtěl jsem naskočit dřív, abych náhodou týmu ještě neuškodil. To by nepomohlo klukům a psychicky ani mně. Když jsem se cítil, že už to možná zvládnu, tak jsem nastoupil. Jsem rád, že jsem utkání zvládl. A druhá věc – byly potřeba udělat ještě nějaké testy, takže jsme čekali na termín. Minulý týden jsem je dokončil a všechno bylo v pořádku, takže jsem mohl nastoupit.
Přes brzké vedení jste podlehli 2:3, co podle vás rozhodlo?
Myslím, že jsme podali dobrý, týmový výkon. Ale škoda první třetiny, kdy jsme obdrželi dva podobné a zbytečné góly. To je věc, která by se nám neměla stávat. Je to o herní disciplíně. Každý by měl vědět, co tam má dělat. Škoda, oni potom byli na koni a my jsme museli celý zápas dotahovat. Myslím, že kdybychom si to pohlídali, tak máme utkání pod kontrolou.
Naskočil jste v první formaci s Vachovcem a Korkiakoskim. Na to, že jste spolu hráli první zápas, tak vám to sedlo, že?
Ještě samozřejmě máme co dolaďovat, ale nebylo to špatné. Oba kluci dali gól, jsem za ně rád. Taky potřebovali dát góly, aby to z nich spadlo. Věřím, že se uvolní a budou taky lepší a lepší. Jsou to dva lídři, co se týče ofenzivy.
Z posledních čtyř utkání získala Poruba jen dva body a je až jedenáctá. Necítíte už v klubu určitou nervozitu?
Všichni samozřejmě chceme vyhrávat a nejsme spokojeni s tím, že se nám to zatím nedaří. Ale věřím, že to bude lepší a lepší. Až se vrátí zranění kluci, tým bude zase silnější. Když se pětky rozloží, budeme mít dvě tři solidní, které mohou soupeře potrápit. I čtyři. Naše čtvrtá je na první ligu taky hodně dobrá. To je výhoda tohoto mužstva. Jsou tady noví trenéři, noví hráči. Jde o to se poznat, vědět o sobě. Nepochybuju o tom, že časem bude všechno lepší. Každý chce chytit začátek sezony, ale důležitý je konec. A ten věřím, že budeme mít silný.
„Nepochybuju o tom, že časem bude všechno lepší. Každý chce chytit začátek sezony, ale důležitý je konec. A ten věřím, že budeme mít silný.“
Porubské vedení si od vás hodně slibuje, měl byste se stát jedním z lídrů týmu. Cítíte velkou důvěru?
Až kluky trochu poznám, chtěl bych se stát lídrem. Vím, že ke mně trošku vzhlížejí, vážím si toho a budu se snažit jim to platit na ledě i mimo něj. Je tady spousta mladých hráčů, pak pár starších, kteří se starají o kabinu a do této skupiny teď zapadám i já. Respektive časem bych měl zapadnout. Naším cílem je co nejvíc pomoct mladším klukům, poradit jim a všichni se připravit na play off. Samozřejmě chápu, že fanoušci čekali lepší start, ale chce to čas. Tým se hodně obměnil a chvíli bude asi trvat, než si všichni na sebe zvykneme.
Už jste stačil poznat nové spoluhráče a zadaptovat se na nové prostředí?
Kluci jsou v pohodě. Nikdy jsem nebyl v týmu, kde by parta nebyla dobrá nebo vyloženě zlá. Všichni kluci jsou fajn a snaží se mi pomoct. Za to jim děkuju a budu se jim to snažit vrátit na ledě.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Předpokládám, že vám hodně pomáhá hlavně krajan Lukáš Kozák.
Koza byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem sem přišel. Díky němu jsem věděl, do čeho jdu. To mi hodně pomohlo. Ale znám zde více kluků. Třeba Pavel Jenyš byl se mnou minulý rok v Košicích, takže s ním se taky dobře znám. Kluci mi pomohli, ukázali obchody, kam můžu zajít, a podobné věci. Když něco potřebuju, tak se na ně vždy mohu obrátit.
Jak se vlastně zrodil váš přesun do Poruby?
Po ukončení smlouvy v Košicích jsem hned dostal info, že je nějaký zájem. Pro mě bylo důležité, že tu je Lukáš Kozák, kterého znám dlouho, ať už z reprezentace nebo z klubu. To pro mě hrálo důležitou roli, abych věděl, do čeho jdu, jaký je tady kolektiv a podobně.
SESTŘIH: Poruba nestačila na Litoměřice
Po výborné minulé sezoně jste se dohodl v Košicích na nové smlouvě, ale v září přišel nečekaný zvrat. Zklamalo vás to hodně?
Ani bych tolik neřekl, že výborná sezona. Začal jsem pravidelně bodovat až tak po třech měsících. Ke konci základní části jsem se ale cítil fakt super. Mělo to stejný průběh jako teď. Měl jsem tříměsíční skvělou letní přípravu, ale zase jsem měsíc nebyl na ledě a je to cítit, takže chvíli se do toho budu dostávat. Ale mrzí mě, že jsem nemohl pokračovat v Košicích. Lidi mi tam věřili, ať už vedení nebo spoluhráči. Byla tam skvělá parta kluků, chtěli jsme odčinit zklamání z minulé sezony. Ale přišli noví trenéři, měli novou vizi a asi jsem jim do toho nezapadl. Nechtěl jsem se trápit ve třetí, ve čtvrté lajně. Věděl jsem, že mám možnost jít třeba sem a být jedním z lídrů. To mi hodně napovědělo, že bych to měl zkusit.
Kdo tedy konec v Košicích inicioval?
Dohodli jsme se vzájemně. Ne že bych to inicioval, ale neměl jsem z toho po přípravných utkáních dobrý pocit. Trenéři jsou tam kvalitní, ale chtěli měnit úplně celý herní systém a prostě nesedlo to upřímně ani týmu. Budou se s tím muset kluci poprat. Ale věřím, že postupem času si na to zvyknou. Tým je tam natolik kvalitní, že může ligu tento rok klidně vyhrát.
„Kluby se bojí i kvůli mé historii. Ale to už je dávno za mnou. Je těžké ji změnit, ale snažím se o to. V Košicích jsem neměl žádný problém, nemám ho už tak poslední dva tři roky, ale samozřejmě bude chvíli trvat než ta nálepka zmizí.“
Jak těžké bylo hledat si v září, kdy už kluby mají hotové kádry, nové angažmá?
Složité to je, ale věděl jsem, že se něco objeví. Neměl jsem samozřejmě tolik možností, abych si mohl vybírat, ale jsem rád, že jsem dostal šanci tady. Budu se snažit jim oplatit důvěru. Ale samozřejmě kluby se bojí i kvůli mé historii. Ale to už je dávno za mnou. Je těžké ji změnit, ale snažím se o to. V Košicích jsem neměl žádný problém, nemám ho už tak poslední dva tři roky, ale samozřejmě bude chvíli trvat než ta nálepka zmizí.
Také v souvislosti s koncem v Košicích kolovaly po internetu zprávy, že máte opět problémy se životosprávou. To asi hodně zamrzí.
Slyšel jsem to, ale nečetl, takže nevím, kdo to říkal. Pochybuju, že by to bylo z klubu. Tam vědí, že jsem žádné problémy neměl. A jestli to říkají nějací lidé na internetu, tak to vůbec neřeším. Pro mě je důležité, co si o tom myslí vedení, spoluhráči a lidi, na kterých mi záleží. Ostatní ať si píší, co chtějí. To je jejich volba. Nepřekvapuje mě to. Mám nějakou historii, udělal jsem pár chyb, když jsem byl mladší, ale snažím se to změnit. Věřím, že to postupem času zmizí.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Určitě jste chtěl pokračovat v extralize. Byla ve hře i ta česká?
To spíš po sezoně byly nějaké možnosti, ale chtěl jsem zůstat v Košicích. Mrzí mě, že jsem tam musel skončit, ale je to už za mnou. Proto jsem i neřešil nějak extra ostatní kluby. Snažil jsem se co nejdřív dohodnout s Košicemi. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme se dohodli. Teď jsem tady a v podstatně můžu hrát hodně minut na zápas. Ambice jsou tady nejvyšší.
Takže neberete Chance ligu jako krok zpátky?
Krok zpátky to asi je, ale nevidím v tom nic špatného. Zase tady mohu víc hrát. Pro hráče je důležité, aby hrál. Obzvlášť pro mě, když potřebuju zase nabrat kondici a herní sebevědomí. Věřím si, i proti Litoměřicím jsem si na ledě věřil. Vím, co se ode mě čeká, budu se snažit týmu pomoct co nejvíc to půjde. Věřím, že postupem času to bude jenom lepší a lepší. To se týká mě i celého týmu.
Dřív jste hrál extraligu za Spartu a Kladno, ale ve druhé nejvyšší soutěži jste se představil poprvé. Jaká je?
Nechtěl bych ji hodnotit po prvním zápase. Pro mě to bylo těžké. Co se týče bruslení a kondice, tak mám samozřejmě co dohánět. Víc se tady bruslí než v extralize, jsou tu spíš mladší kluci, kteří na ledě lítají. O to je to těžší. Někdy je lehčí hrát ten systém, když už jste starší. Víte, že si můžete počkat na šance. Tady je to spíš takové, že se jede nahoru dolů.
„Krok zpátky to asi je, ale nevidím v tom nic špatného. Zase tady mohu víc hrát. Pro hráče je důležité, aby hrál. Obzvlášť pro mě, když potřebuju zase nabrat kondici a herní sebevědomí.“
Loni na jaře jste přemýšlel o konci kariéry, nepřepadaly vás podobné myšlenky i po konci v Košicích?
To vůbec. Byl jsem hrozně šťastný za příležitost hrát v Košicích, i když minulý rok tam byla těžká finanční situace, covid a nevědělo se, jestli se vůbec bude hrát. Ale dostal jsem tam šanci a do konce života budu vděčit lidem za to, že mi ji dali. Nebyl jsem na tom tehdy dobře psychicky a nevěděl jsem, jestli mám ještě na to sílu. Přes léto jsem vždy trénoval na kondici, ale nikdy mi to nějak extra nepomohlo, tak jsem přemýšlel, jestli je rozumné v tom pokračovat a trápit se psychicky. Ale tam jsem potkal kondičního trenéra Dana Kičuru, který spolupracuje v Praze s Michalem Břetenářem. To jsou dva vynikající kondiční trenéři, strašně moc mi pomohli. Taky díky nim jsem byl schopný se nějak vrátit, být produktivní a pomoct týmu tak, jak jsem byl kdysi zvyklý. Od sebe samozřejmě čekám víc a víc, ale budu realista s tím, že to bude chtít nějaký čas.
Věříte, že byste se mohl zase dostat na úroveň, na které jste dříve byl?
Dělám pro to všechno. Věřím si, ale jestli se to povede, to ukáže až čas. Nechtěl bych předbíhat. Nechci někomu říkat, že budu takový, když nevím, jaká bude budoucnost. Můžu tu pracovat na kondici každý den, trenéři mi vyšli vstříc v tom, že si udělám některé věci až po ledě. Můžu pracovat na věcech, které potřebuju. Za to jsem taky moc vděčný. Doufám, že to bude lepší a lepší.
Porubská premiéra Martina Réwaye v číslech
Body: 1
Branky: 0
Nahrávky: 1
+/-: 0
Střely na branku: 0
Trestné minuty: 0
Čas na ledě: 17:57
Čas na ledě v přesilovkách: 3:45
Čas na ledě v oslabeních: 0:00
Bloky: 0
Buly: 3/3 (100 %)
Share on Facebook
