Rozhodčí to mají těžké, byl bych pro video, říká Janeček. Shání Šumperk posily?

Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz

Před druhou reprezentační přestávkou pronikl Šumperk až na sedmé místo tabulky Chance ligy a je na dobré cestě k záchraně. K tomuto cíli je ale třeba zvládnout klíčový leden, pokud možno bez dalších sporných rozhodnutí. Už dvakrát na ně totiž Draci doplatili v podobě špatně uznaných gólů. Právě o těchto verdiktech, komunikaci s rozhodčími, ale i možných posilách či ztrátě hráčů na střídavé starty mluví hlavní kouč Šumperka Martin Janeček.

„Dneska jsou rozhodčí často neskutečně arogantní, a to je za mě špatně. Mně to strašně vadí. Jejich chování je pro mě zklamáním, jsou nedotknutelní. Vůbec se s námi nechtějí bavit. Dřív byla komunikace daleko lepší,“ rozohnil se Janeček při vzpomínce na sporné verdikty, které Draky stály cenné body do tabulky. „Já bych ale rozhodčím být nechtěl. U sporných gólů nemají k dispozici video jako v extralize a je to pro ně neskutečně těžké,“ uvědomuje si šumperský lodivod.

Pane Janečku, před pauzou se Šumperku poprvé povedlo vyhrát třikrát po sobě, a navíc poprvé obrátit zápas po tom, co jste po dvou třetinách prohrávali. Čím to bylo?
Jednou to přijít muselo. To, že se nám to dřív nedařilo, nebylo tím, že v mužstvu by nebyla síla. Třeba doma proti Třebíči jsme dotahovali a proti soupeři, který teď vede tabulku, jsme byli ve třetí třetině lepší. Někdy to tam prostě nepadne, ačkoliv mužstvo obrovsky chce.

Jak se vám v posledním zápase proti Rysům povedlo tým správně namotivovat k obratu?
Proti Frýdku byl tým neskutečně nastavený už před zápasem a chtěl strašně moc vyhrát. I když s ním hodně zatřepala ta otočka ve druhé třetině (z 2:0 na 2:3, pozn. red.), kdy jsme lehce cítili křivdu. Trošku nás to rozhodilo a museli jsme se koncentrovat na to, aby nám to ve vývoji zápasu neuškodilo. Během přestávky jsme si uvědomili, že diváci, kteří tvořili parádní kulisu, za to stojí. Povzbudili jsme se, zvedli hlavy a řekli jsme si, že jeden stojíme za druhým. Na hráčích to bylo vidět.

Nakoply vás některé sporné verdikty? Párkrát vás už letos stály zápas.
Už jsme se poučili. Téma rozhodčích při tomto rozhovoru určitě nevyřešíme. Já bych rozhodčím být rozhodně nechtěl. U sporných gólů nemají k dispozici video jako v extralize a je to pro ně neskutečně těžké. V zápasech občas cítíme křivdu, každý tým vidí situaci ze svého úhlu pohledu. Jsou tam emoce, když děláte všechno pro výhru, ale najednou máte pocit, že se vám všechno bortí přičiněním někoho druhého. To je ve sportu normální.

Co jste tedy změnili ve vašem přístupu?
Po zápasech, kdy jsme šli cestou zmaru a vzteku a hádání se jsme si uvědomili, že jsme si tím jen vše zkomplikovali a zápasy jsme si nechali otočit. Tentokrát se nám všechny tyto zkušenosti sešly, hráče jsme nabádali hlavně ke koncentraci, aby se i při sporných rozhodnutích soustředili hlavně na další situaci, která z toho vyplývala. To se nám pak vrátilo v podobě vítězství proti Frýdku.

Viděl jste pak některé rozporuplné momenty znovu?
Druhý den jsem pak stříhal přesilovky ze zápasu a přiznám se, že v křesle jsem u toho hrozně skákal. Byl tam třeba jasný nepotrestaný faul na Žálčíka, který byl ve středním pásmu stažený za krk. Všechny emoce se mi hned vrátily, až pak jsem si uvědomil, že jsme vyhráli a že se můžu uklidnit. Byl tam podražený Vachutka, ale místo toho pak on sám nechal hokejku po nohama soupeři a šli jsme ven jen my. Evidentní nepotrestaná vysoká hůl na Macuha, on pak ve frustraci dohrál Kurovského a byl vyloučen. Spousta sporných momentů, v tu chvíli to samozřejmě vidíme jako obrovskou křivdu, pak zpětně když se na to díváme, tak to třeba tak jednoznačné není.

Zkoušeli jste pak některé situace řešit zpětně?
My to neovlivníme. Jednou jsme to zkusili, když jsme inkasovali v Třebíči gól negól. Cítili jsme vůči týmu dluh a chtěli jsme se o naši věc poprat. Víceméně jsme z toho nic nevytěžili a přemýšlíme, jestli touhle cestou jít znovu. Některé týmy touto cestou chodí a po každém zápase stříhají pět, deset sporných momentů a posílají podněty. My od ostatních týmů víme, že hádat se je docela zbytečné. Rozhodčí se vesměs hájí navzájem a nic z toho pak není. Otázkou je, jestli není lepší energii investovat jinak a spíš se soustředit na další momenty. A taky nechceme brečet do médií, že nám všichni křivdí a že po nás jdou. Nebyla by to pro nás dobrá vizitka. Chceme ukázat, že jsme mentálně silný tým a klub. Že se popereme se vším a půjdeme si za sezónními cíli.

Jak je těžké v takových momentech udržet emoce na uzdě? Ve stejném kole na Vsetíně je trenér Prostějova Aleš Totter neudržel, dostal dvojku, poslal tým do tří a ten pak inkasoval.
Ten moment jsem viděl ze záznamu. Jsou navenek klidnější trenéři, někteří jsou zase emotivnější, ale vždy je to pro nás vnitřně strašně těžké. Někdo zvládá emoce lépe, někdo hůře. Aleše znám velice dobře, je spíš klidnější, ale tady už to neudržel a šel bojovat za svou věc. Nebyl vyslyšen, tak reagoval. Podle mě bylo jasně vidět, že rozhodčí vůbec neměl zájem se bavit, možná byl arogantní.

Je obecně dnes komunikace s rozhodčími horší?
Třeba pan Minář byl schopný přijet třikrát za zápas k trenéru Kopřivovi a říct: „Břéťo, prosím tě, uklidni se, nebo budeš muset jít na tribunu.“ Mělo to úroveň. Dneska jsou rozhodčí často neskutečně arogantní a mně to strašně vadí. Jejich chování je pro mě zklamáním, jsou nedotknutelní. Dřív třeba přijeli až za minutu, až trenér vychladl. Komunikace byla daleko lepší. Teď se s námi vůbec nechtějí bavit, chovají se arogantně, a to je za mě špatně. Když jsem loni sledoval, jak reaguje pan Hořava a jak nechtěl zaplatit pokutu, tak já jsem s ním souhlasil, když jsem ty situace viděl.

Letos byl proti Šumperku dvakrát uznán gól, který i podle komise rozhodčích platit neměl. Jak jste v těchto situacích reagovali?
V říjnu ve Frýdku bylo pár sporných momentů a my jsme na základě toho úplně přestali hrát naši hru. Soupeř dal gól a tím se nastartoval k obratu. Hned jsem běžel do kabiny si sám pro sebe zanadávat a plivnout si ohnivou slinu. Pak jsem střádal plán a snažil jsem se vymyslet, co dál. A pak, když nikdo nepřicházel do šatny, jsem zjistil, že kolega Lukáš Majer a mužstvo se hádá, že gól padl po siréně. Já jsem to v tu chvíli vůbec nevěděl a nevnímal. Byl jsem naštvaný na tým, že přestal hrát. Nabádali jsme hráče, aby si toho nevšímali a hráli dál, ale to se nám nepovedlo.

A co v Třebíči? Vyrovnávací gól před koncem, který byl ve skutečnosti tyčkou.
Tam jsme to viděli hned na střídačce. Snažil jsem se vyvinout tlak na rozhodčí, nicméně jsem nebyl vyslyšen a nikdo se se mnou nechtěl moc bavit. Jeli si svoje, možná si ani nebyli jistí. V této situaci jsme pak nabádali mužstvo, aby se snažilo ještě ve zbývajícím čase uhrát bod. Měli jsme zkušenosti s otočkami a bylo dost času, abychom ten zápas ještě prohráli. Chtěli jsme alespoň bod a povedlo se nám zkoncentrovat.

V této situaci jste přeci jen podnět poslali, že?
Měli jsme pocit, že se máme ozvat. Věděli jsme, že rozhodčí nám nechce uškodit. V takové situaci je vyloženě lituju, že nemají možnost se podívat na video, na zpomalený záběr a pak situaci třeba odvolat. Mají to hrozně těžké.

Byl byste tedy pro, aby v Chance lize byl zaveden systém pro videorozhodčí?
Jednoznačně. Je to profesionální soutěž, všechny kluby do toho vkládají prostředky a točí se tam slušné peníze. V našem případě nám to dvakrát ovlivnilo zápas a v Třebíči možná ukradlo body. Tam bychom zřejmě šli do tří, ale třeba by soupeř trefil dvě tyčky a my bychom to ubránili. Do profesionálního sportu prostě tyhle moderní věci, které jsou dnes úplně normální, patří. Ačkoliv to stojí nějaké finance, kdyby byla vůle, tak by se našly.

Když jsme u techniky, vy na střídačce míváte tablet, na kterém běží přenos se zápasu. K čemu jej využíváte?
Podíváme se tam třeba na nějaký sporný faul, protože tam máme přenos se zpožděním. Ale primárně to máme na herní věci, třeba na situace po buly. Hned si je můžeme zhodnotit a reagovat na ně třeba v komerční přestávce. Je to pro nás rychlá zpětná vazba na různé herní situace.

Ve dvou zápasech před pauzou dva vaši hráči (Petr Kratochvíl a Rok Macuh, pozn. red.) odvolali faul. Jak takovou situaci vnímají trenéři?
Když se na to díváme s odstupem, tak samozřejmě víme, že je to morálně správně. Pak je potřeba, abychom tento pohled nezměnili pod tíhou situace v zápase. Naposledy proti Frýdku jsme mohli jít do přesilovky a vyrovnat. Moje reakce ale v obou případech byla taková, že jsem hráče poklepal a kývnul na ně, že to bylo správně. Kdyby se nám třeba z té přesilovky podařilo dát gól, sami bychom z toho ani neměli radost. Hráče zkrátka je třeba v takové situaci pochválit, sport musí být čistý. A i kdybychom třeba kvůli tomu prohráli, jednoznačně by si hráči nezasloužili jakékoliv výčitky. Patří jim jedině uznání.

Jak jste spokojení s dosavadními výsledky a postavením v tabulce?
Naším cílem je být neustále mimo sestupové příčky. Nejtěžší to bude samozřejmě dotáhnout, kritický bude hlavně leden. V první třetině se nám povedlo spíš loupit u lídrů soutěže a pak jsme nezvládli některé zápasy pravdy. Ve druhé třetině to teď vypadá úplně obráceně. Ještě nás ale do Vánoc čekají dva klíčové zápasy. Do konce roku z toho chceme vytěžit maximum, abychom po Novém roce s mírným uklidněním šli do poslední třetiny a aby se nám povedla tak jako ta první. Když budeme v plné síle bez nemocí a zranění, tak jsme toho určitě schopní. Utkání s týmy, které se perou o záchranu a sestup, budou nejen pro nás obrovským bojem. Je možné, že roli v něm budou hrát různé okolnosti. Chceme do něj tedy jít v co nejlepší pozici, aby se nám co nejlépe pracovalo a dýchalo.

Máte jeden z nejužších kádrů v Chance lize. Pracujete na jeho posílení?
Možná to vypadá, že spíme, ale my na tom opravdu pracujeme. Trh je ale úplně prázdný, přebraný a není na něm doslova nic. Hledáme hlavně náhradu za Vojtu Šilhavého, jeho ztráta je pro nás obrovské oslabení. On tvořil největší sílu v oslabeních a v situacích, které nejsou pro hráče komfortní, třeba u mantinelů a v předbrankovém prostoru. Uměl padat do střel, prostě byl takový náš žolík na nepříjemné situace a štístko. A navíc to byl další dospělý, zkušený a fousatý chlap do kabiny našeho mladého týmu. Sháníme podobný typ hráče a ten prostě není. Nejsme klub, který by hledal nebo mohl hledat v zahraničí. A nechceme zase zasahovat do kabiny za každou cenu a případně přivést rušivý element. Musí to dávat smysl i charakterově. Uvědomujeme si, že když se nám do ledna něco nepovede, může to být obrovský problém až dojde na lámání chleba.

Během sezony vám utekli někteří hráči na střídavé starty. Jak k tomu došlo?
Každý z těchto hráčů má svůj příběh. Vítkovice potřebovaly, aby Dan Dolejš chodil chytat v moment, kdy se to hodilo jim. To pro nás nebylo ideální, my máme svoji jedničku, Vojtu Mokrého, a Dan se nám nehodil úplně pokaždé. Chápeme tyto požadavky, ale my jsme jim nemohli vyhovět. U Tomáše Machů byla situace taková, že měl odletět už v listopadu do Ameriky a pro nás tudíž nebyl zajímavý. Pro nás bylo lepší si vyhrát a nachystat si obránce, kteří s námi půjdou do závěru sezony. Pak se jeho odlet trochu zpozdil, takže se mu vyřešily papíry a šel si zahrát jeden zápas do Jihlavy, která řešila marodku.

A co u odchovance Joshuy Jamese Máchy?
To pro nás bylo obrovské zklamání. Olomouc má zkrátka nějaké vazby na kluby, se kterými spolupracuje. I tak se nám povedlo s ním navázat kontakt a s Olomoucí vyjednat, aby šel k nám, do mateřského klubu. Pak se bohužel zranil a potom už ze strany vedení Olomouce přišel verdikt, že v rámci posílení jejich partnerského týmu u nás končí a odchází do Jihlavy. O tom si můžeme myslet, co chceme. Chtěli jsme mu pomoct, on chtěl zase pomoct nám jako mateřskému klubu, ve kterém vyrostl. Vidíme v něm velkou kvalitu do budoucna, zapracovali jsme ho do docela významných rolí. Ačkoliv hráč i agent tlačili na to, aby zůstal v Šumperku, nepovedlo se to a Olomouc rozhodla o jeho přesunu do Jihlavy.

Už od loňska funguje spolupráce mezi Šumperkem a Vítkovicemi. Jste s ní spokojení? Přeci jen jejich hráči toho v Šumperku zatím moc neodehráli.
Nerad bych to kritizoval, vztahy a komunikace nám funguje dobře. My nejsme farma jako Kolín, Benátky nebo Frýdek. My máme jen nastavenou spolupráci mezi dvěma kluby. Vítkovice měly před sezonou daleko širší kádr, hráči jako Lednický, Bernovský, Machů měli původně hrát stabilně u nás a být k dispozici, kdyby přišla marodka. Situace se ale vyvinula tak, že přišla nějaká dlouhodobá zranění, s někým se Vítkovice nedohodly na smlouvě. Takže se hráči, kteří se mihli v Šumperku, najednou ocitli v jejich kádru, hned se jim podařilo dát góly a osvědčili se. Tím pádem nemusí místo nich shánět třeba cizince, využívají je ve čtvrté pětce a my je najednou nemáme. Na dva, možná tři hráče jsme opravdu spoléhali. Ale spolupráce je nastavená dobře, Vítkovice nás určitě nehodily na druhou kolej. Prostě se to všechno vyvinulo jinak.

Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz

Share on Facebook Share on Twitter

• Chance liga
• DRACI PARS ŠUMPERK