S Klímou a Rosolem to byla kolébka hokeje, přísahá Kameš. Co říká o začátcích Jágra?
Foto: rytirikladno.cz
Vždycky měl svůj názor. Když se mu něco nelíbilo, ozval se a všem řekl naplno, co si myslí. Vladimír Kameš byl vynikající útočník s darem bavit tribuny. Dokázal vymýšlet geniální nahrávky, překvapivé akce, parádní góly. Kdysi začínal vedle kladenských bardů, kteří pro tým Poldi získávali tituly, později mu hrál křídlo začínající Jaromír Jágr. „V Kladně jsem doma, moje srdce bylo vždycky tam," povídá rázně.
Člen silné generace úžasných útočníků získal na jaře 1985 titul mistra světa, rok předtím byl draftován do NHL, a kdyby se rozhodl pro emigraci, měl předpoklady k podobné kariéře jako vrstevníci Klíma, Musil či další. Jenomže útočník, jemuž v Kladně nikdo neřekne jinak než "Čavar", to neudělal. „Dneska nelituju. Opravdu ne," dušuje se.
Můžete mu věřit. Co poví, to sedí. Když přijde řeč na to, proč po zlaté Praze už nepřidal žádné další mistrovství světa, pálí naprosto otevřeně: „Ať je to, jak je to, někdy mám tu svoji držku nevymáchanou." Kladno neopustil ani v době, kdy spadlo do národní ligy, odešel až po revoluci v roce 1990. „Ve Finsku a pak v Německu jsem zažil spoustu krásných let," hlásí spokojeně.
Byl jste jako kluk žhavý jenom do hokeje, nebo vás bavily také jiné sporty?
Dělal jsem i jiné, samozřejmě. Fotbal, tenis, ping pong, badminton. Ale hokej se mi líbil nejvíc.
Hrálo roli i to, že v Kladně měl velkou tradici?
Velikánskou, no jistě. Neměnil bych. Jako kluk jsem se chodil dívat na spoustu výborných hráčů. Vybírat jednoho nebo dva je blbý, protože by to k ostatním nebylo solidní. První lajnu tvořil Bauer, Nový, Novák, druhou Křiváček, Müller, Novotný. Pak hráli kluci jako Fiala, Eberle, Dudáček... Z té slavné éry, když jsem hokej začínal vnímat, byli na Kladně úžasní obránci. Pan Pospíšil, Hořava, spousta jiných. No, ale jednoho hráče přece jen řeknu. Hrál jsem středního útočníka, hrozně se mi líbil Milan Nový.
Dnešní junioři si nejspíš nedokáží představit, jak na přelomu 70. a 80. let bylo těžké dostat se do kladenského áčka, že?
To vůbec, o tom bych se raději ani nezmiňoval (usměje se). Protože za nás by hrál málokdo. Kdo mohl, hrál navzdory zraněním, jelikož věděl, že když vypadne na delší dobu, bude mít problémy se do mužstva vrátit. Konkurence byla ohromná. Ale ono to nejde srovnávat obecně. Tehdejší hokej byl o něčem jiném. Řekl bych, že kombinačně mnohem lepší, takový hokejovější. Fanoušci se měli na co dívat. Dneska je to rychlé, tvrdší – ačkoli to se úplně nedá říci. Za nás se také hrálo tvrdě, některé zákroky se vůbec nepískaly.
Do prvního týmu Kladna jste poprvé pronikl v sezoně 1982-83. Jak vás zkušení vlčáci v týmu přijali?
Nebylo to jednoduché. Člověk si musel dávat pozor, ale musím říci, že to byli bezvadní lidé. Moje generace měla vůči starším hodně slušnosti. Neřekl bych respektu, ale byla tam veliká úcta. Ti hráči dělali úspěchy, vyhráli tituly, Pohár mistrů evropských zemí. To už člověk musel být eso, aby si mohl něco dovolit.
Patřil jste do silných ročníků 1963 až 1965, společně jste váleli za osmnáctku i za dvacítku, ze šampionátů máte doma tři medaile. Už tehdy jste hrál v pověstném útoku s Petry Rosolem a Klímou, nebo se tak stalo až na vojně v Jihlavě?
Kdepak, poprvé v juniorském nároďáku. Když nás trenéři dali dohromady, ohromně jsme si s klukama sedli. Pro mě to byla kolébka hokeje. Přísahám! Nikdy bych to nevyměnil za Kladno, protože tam jsem dostal všechny základy. To, čeho jsem dosáhl. Ale v téhle lajně jsem se cítil senzačně. Bylo to štěstí.
V Dukle krásné dva roky, dva mistrovské tituly, mraky gólů. A také reprezentace s vrcholem na mistrovství světa 1985 v Praze.
Nadherný... Tam byla jediná škoda, že se před turnajem zranil Petr Klíma. Protože v té době jsme byli hodně silní. Mistrovství světa jsem začal jako třináctý útočník, ale v prvním utkání pro zranění vypadl i Petr Rosol a od té doby jsem hrál v lajně s Oldou Válkem a Michalem Pivoňkou.
Nástup vaší formace s Klímou a Rosolem na mezistátní led byl skvělý, na Švédském poháru 1984 československý výběr rozstřílel olympijské vítěze ze Sarajeva 7:2. Což byl proti sborné neskutečný výsledek.
Paráda. Víš, jak to je... Někdy takový den bývá. Člověk do toho plácne a všechno ti spadne do brány.
Po titulu mistrů světa 1985 jste se vracel z Jihlavy do Kladna. Prý byla ve hře varianta, že byste šel s Klímou a Rosolem do Litvínova. Je to tak?
Nebylo to v našich kompetencích, ale rozhodně se ten úmysl objevil. Hodně se o tom hovořilo, měl jsem jít do Litvínova, aby se naše lajna udržela pro reprezentaci. Ale všechno padlo ve chvíli, kdy Petr Klíma na soustředění v německém Rosenheimu opustil skupinu. Já se pak rád vrátil domů. Do Kladna.
Po další sezoně jste sestoupili a v Kladně se hrála jen národní liga. Nemrzelo vás to směrem k reprezentaci, kde jste sice pokračoval, ale další mistrovství světa jste už nepřidal?
Já to řeknu takhle: ať je to, jak je to, někdy mám tu svoji držku nevymáchanou. Hrozně mě mrzelo, že jsem se už na žádný šampionát nedostal. Kdyby tady Klíma zůstal, mohli jsme si dělat, co bychom chtěli. Stejně tak i říkat, co bychom chtěli jako někteří jiní. Nešlo o to, jestli hraješ první nebo druhou ligu. V té době to tak znát nebylo, kdo z národní ligy naskočil, byl na stejné úrovni jako lidi z nejvyšší soutěže.
„Já nikdy nelitoval, že jsem nešel. Kdybych byl vyčůranej a věděl, že to tady za čtyři roky klekne, tak bych klidně odjel. Pak bych se vrátil a všichni by mi klečeli u nohou jako mnohým jiným, o nichž si nemyslím, že byli lepší hráči než my."
V roce 1984 vás ze 149. pozice draftovalo New Jersey. Tehdy nebyl internet, informace z NHL sem oficiálně neproudily. Kdy jste se o tom dozvěděl?
Poměrně brzy. Hned to sice nikdo z nás nevěděl, ale jezdili jsme do zámoří s nároďáky. Mně to řekli na Kanadském poháru téhož roku. Tam fungovali agenti, takoví ti vyhledávači talentů, co se snažili dostat mladé hráče do NHL. Já nikdy nelitoval, že jsem nešel. Kdybych byl vyčůranej a věděl, že to tady za čtyři roky klekne, tak jo, to bych klidně odjel. Pak bych se vrátil a všichni by mi klečeli u nohou jako mnohým jiným, o nichž si nemyslím, že byli lepší hráči než my.
Po revoluci v roce 1989 už se příležitost nenaskytla?
Už ne. Mně se tehdy vydařily Izvestije, kde byli lidé z finského Kärpätu Oulu.. Dali mi šanci, šel jsem tam a hrál v klubu tři roky, dalších šest jsem prožil v Německu. Ničeho nelituju.
V čem vás cizina nejvíc změnila, obohatila?
Nejde o to, že by mě obohatila. Tady si mnozí hráči myslí, že když půjdou ven, tak je to tam automaticky jako doma. V Čechách tě dají do třetí nebo čtvrté lajny, hraješ a dostáváš peníze. Venku? Tam tě berou jako nejlepšího hráče týmu, ostatní kluci třeba chodí do práce a tu si drží při hokeji. Pokud nejsi lepší než oni, tak nazdar! Nikdo si nemůže myslet, že tam přijde, dostane peníze a každému bude jedno, jestli boduje či nikoli. Takhle na to místní koukají.
Do Kladna jste se pak vrátil už jen jednou. Proč ne častěji?
Já bych chuť měl, ale jediný, kdo mi tu šanci dal, byl pan Otakar Vejvoda. Kladno hrálo play off a já přiletěl z Oulu. Trenér si na mě vzpomněl, z čehož jsem měl radost. Hráli jsme play off proti Vítkovicím. Když jsem do týmu vlezl, měl sílu. Bohužel se to nepovedlo, vypadli jsme.
Předností hokejového Kladna byl vždycky soudržný kolektiv. Platí, že se navzájem i po letech rádi vidíte?
Jako by ne se všemi, Kladno je samo sobě trošku specifické. Spíš skupinky, ne celek, ale rozhodně mezi námi není nějaká nevraživost nebo nenávist. To v žádném případě! S tím jsem se nepotkal.
V Kladně vedle vás začínal Jaromír Jágr. Hned vám došlo, že to je mimořádný hokejista?
Jo, dva roky jsem s ním hrál, měl jsem ho na pravém křídle. Měl to v sobě – a bylo to nádherný! On byl výjimečnej, velikej, ty paže má pořád stejný... Já uměl hůř bruslit, spíš jsem to nahrazoval vyčůraností, periferním viděním, hokejkou. Myslím, že jsme se dobře doplňovali.
Foto: isport.cz
Vy máte výborný humor, Jágr také. Rozuměli jste si i po téhle stránce.
Jóó, určitě. Určitě. Srandy bylo hodně.
Jágr je v současnosti majitelem Rytířů, loni se v Kladně po odmlce hrála nejvyšší soutěž. Co jste na to říkal?
Tam byla veliká škoda, že spadlo Kladno a záhy se všechno zrušilo. Přijít koronavirus o týden dřív, možná by bylo leccos jinak. Ale né... Kluci se v poslední fázi základní části trošku uspokojili a ztratili náskok. Pak se to dohánělo. Já se jel podívat na poslední zápas do Litvínova, ale tam už to byla křeč.
Snažíte se poctivě sledovat Rytíře?
Když mohu, tak ano. Ale kolikrát mi to nevychází. Máme tréninky s mládeží PZ Kladno, také trénuju Králův Dvůr. Když pak přijedu a mám se dívat třeba až na třetí třetinu, není to ono.
Nelákala vás někdy trenérská práce v profesionálním hokeji. U dospělých, třeba v Chance lize?
To se musíte zeptat někde jinde. Moje vize ze začátku taková byla, teď už to běží trošku jinak. Když nejste trenér, který leští kliky, tak to takhle prostě je.
Petrové Klíma s Rosolem působí v Kadani, nelákalo by vás doplnit kamarády u Trhačů?
Ale mně se nechce z domova (směje se). Každý rok dostávám nabídky z Německa, k chlapům. Nezapomínají na mě, odešel jsem odtud v roce 2003, mám tam obě děti. V Německu je mladý Vláďa a Michal s Andrejkou také. Tím pádem se zase tak moc nevidíme. Ale máme internet, tak je to dobrý. Klídek a pohoda."
Partneři Rytířů Kladno
Share on Facebook
