S nároďákem jsem už moc nepočítal, přiznává Birner. Vrací se kvůli Pešánovi
Foto: Facebook Česká hokejová reprezentace
V posledních letech ho trápila častá zranění, ale aktuálně se cítí fit, a tak na pozvánku Filipa Pešána kývl. Liberecký útočník Michal Birner se do národního týmu vrací poprvé od přípravy na MS 2018 v Dánsku.
„Byli jsme s Filipem v kontaktu a něco jsme si k tomu řekli. Za jakých okolností by to mohlo dopadnout. Vždycky jsem říkal, že když budu zdravý a neublíží to Liberci, tak přijedu. Jsem samozřejmě rád a vděčný, že tady můžu být,“ pokyvuje 34letý Michal Birner.
Jak moc se změnila kabina národního týmu od vaší poslední akce?
To je docela složitá otázka. (směje se) Už si ani nepamatuju, kdo tady tehdy byl. Máme spoustu mladých kluků z extraligy. Když jsem byl v reprezentaci naposledy, určitě jsem nepatřil k nejstarším hráčům, a teď jsem nejstarší. To je asi pro mě největší rozdíl.
Co pro vás znamená být nejzkušenějším reprezentantem v týmu?
Nic, je to jenom nějaké číslo. Jsem rád, že mezi těmi mladými kluky můžu být a zase se můžu cítit mladší. (směje se) Beru to spíš jako výhodu a motivaci. Asi se bude ode mě čekat, abych něco řekl v šatně, ale myslím si, že všichni dobře vědí, co mají dělat.
O budoucnost nároďáku se nebojím
Zmínil jste mladé naděje z extraligy, jaký z nich máte zatím dojem?
Tím, že proti nim nastupuju v extralize, tak o nich vím. A vím, jaké jsou i jejich přednosti. Jsou to velice rychlí hráči. Je jenom dobře, že tady jsou. I pro mě, s nimi je tempo na tréninku hned vyšší. Nutí mě to, abych se snažil přepnout na vyšší rychlostní level.
Máte při pohledu na ně radost, že má český hokej pořád kde brát?
Je jedině dobře, že tihle kluci jsou v reprezentaci a šlapou do toho i v lize. Nebojím se o budoucnost národního týmu. Teď je sice nějaká situace kolem českého hokeje, ale věřím, že se to co nejrychleji vyřeší, všechno si sedne, půjdeme správným směrem a budeme všichni tahat za jeden provaz.
Plně respektuju, že Michal nemohl jet
Jak moc vás mrzí, že s vámi ve Švédsku není i kamarád Michal Řepík?
Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nemrzí. S Michalem jsme stále v kontaktu, každý týden spolu mluvíme a řešíme spoustu věcí. Řešili jsme i jeho neúčast na akci. Plně respektuju, že nemohl jet, má nějaké zdravotní problémy a blíží se nejdůležitější část klubové sezony. Hlavně mu přeju, ať se dá do kupy a může dál podávat výkony, jaké podává.
Extraliga se hraje ve velkém tempu, neměl jste potřebu si odpočinout?
Snažím se průběžně starat o své tělo, nic mě teď nelimituje. Samozřejmě nějaká únava je, ale na to se nechci vymlouvat. Podívejte se na NHL, v jakém se hraje tempu, co všechno tam kluci podstupují, do toho spousta cestování. Jsme profesionálové. S rozpisem, který teď v extralize máme, je možná i výhodou, že nevypadnu z tempa. Může mi to pomoct ke konci sezony. Tempo bude celkem vražedné, ale kvůli tomu hokej hrajeme. Proto dřeme přes léto, abychom na to byli nachystaní. Beru to pozitivně.
„Kdyby u reprezentace nebyl Filip Pešán, tak bych o návratu možná ani neuvažoval.“
Musel jste hodně zvažovat návrat do národního týmu?
Kdyby u reprezentace nebyl Filip Pešán, tak bych o tom možná ani neuvažoval. On mě zná jako hráče i člověka a ví, co ode mě může čekat. Tím bylo rozhodování jednodušší. Těch zranění a všeho možného bylo za poslední dvě sezony tolik, že mi to prostě nedovolovalo, abych s nároďákem jezdil. Upřímně už jsem s tím ani moc nepočítal. Ale jak jsem říkal, tím, že je u toho Filip, tak jsme si sedli a úplně otevřeně si popovídali, za jakých podmínek by to bylo možné. Tou nejdůležitější je samozřejmě moje výkonnost, kterou se snažím mít. Zavolal mi, jsem tady a udělám maximum pro úspěch. Chceme turnaj vyhrát.
Trenéra Pešána dobře znáte z Liberce, působí stejně i u reprezentace?
Myslím, že by bylo na škodu, kdyby se měnil. On je pořád stejný, má nějaký svůj přístup k hokeji a k věcem na ledě i mimo něj. Řekl bych, že ho za to všichni respektujeme. Je to prostě Filip Pešán a my všichni budeme dělat, co nám říká. Věřím, že to přinese úspěch.
Chci vidět, jestli na to ještě mám
U národního týmu je teď řada současných i bývalých hráčů Liberce, nepřipadáte si trošku jako v kabině Bílých Tygrů?
Těch lidí, co jsou v Liberci, nebo jím prošli, je v kabině i ve vedení spousta, což je výhoda. Samozřejmě to je jeden z důvodů, proč jsem řekl, že pojedu a zkusím tomu dát ještě jednu šanci. V mém věku už je důležité, když někam jdu, abych se cítil komfortně na ledě i mimo něj.
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Vnímáte turnaj v Malmö jako šanci vyzkoušet si zase mezinárodní hokej a případně uvažovat o účasti na MS?
Tím, že nebyla Liga mistrů, jsem ještě v této sezoně neměl možnost se poměřit se soupeři na mezinárodním poli. Takže se na to těším. Chci vidět, jak sám vypadám, jestli na to ještě mám. O mistrovství světa ale vůbec nepřemýšlím. Teď jsem na této akci a budu se snažit odvést maximum. Co bude potom, se teprve uvidí.
V bublině nevidím nic tak hrozného
Také turnaj ve Švédsku se hraje v bublině, jak moc je to nepříjemné?
Tak to prostě je, s tím nikdo nic neuděláme. Je to pro všechny týmy stejné. Nevidím v tom nic tak hrozného, jsme tady šest dní. V NHL byli hráči v play off zavření dva a půl měsíce, možná ještě déle. A zvládli to. S dnešní technologií je to úplně v pohodě, zavoláme domů, promluvíme s rodinou. Podle mě budou dny utíkat docela rychle.
Share on Facebook
