Salcburk je pro mě ideální řešení, hlásí Brada. Čeká na německý pas
Foto: Martin Voltr
Švédsko, Německo a teď Rakousko. Juniorský útočník Marek Brada bude ve svých devatenácti letech hrát už ve čtvrté zemi. Rád by přitom zakotvil v německé nejvyšší soutěži a aktuálně čeká i na vyřízení německého pasu. Než se tak ale stane, bude dva roky nastupovat za rakouský Red Bull Salcburk – zpočátku v záloze v Alpské hokejové lize.
Marku, čeká vás čtvrtá sezona v zahraničí. Co vás tehdy k přesunu do Švédska vedlo?
Chtěl jsem vyzkoušet něco nového. Jako první jsem šel do Švédska, protože mě to tam lákalo a dostal jsem nabídku. Odtud jsem ale kvůli covidu odešel. Následně jsem zjistil, že můžu mít německý pas, což mi otevřelo další dveře k nové šanci. Po jedné sezoně v Německu se ale ukázalo, že vyřízení pasu bude ještě asi rok trvat, kvůli tomu budu teď hrát v Red Bullu Salcburk, kde jsem se domluvil na dva roky.
Jakto, že můžete mít německý pas?
Rodina z matčiny strany, prarodiče, jsou Němci. Díky tomu si můžu nechat udělat německý pas a mít německé občanství.
Ve Švédsku jste byl v covidové sezoně, jak moc vás to ovlivnilo?
Já jsem tam měl dvakrát covid a potom i nějaké potíže s mandlemi. Nevím, jestli to bylo přímo kvůli covidu, ale neustále jsem měl nějaké infekce. Skrz to jsem se vrátil do Česka, protože mě čekala operace. Co se týče hokeje, tak dva až tři měsíce jsem strávil v Litoměřicích, kde jsem se připojil i k národnímu týmu do osmnácti let. Měl jsem s ním jet na mistrovství světa, ale zhoršilo se mi zdraví, byl jsem nemocný a musel akutně na operaci.
„V Salcburku jsem dostal všechno potřebné, například vlastní byt.“
Jak těžké bylo vrátit se po operaci k hokeji?
Zhubl jsem přibližně deset kilo a první dva tři měsíce byly dost těžké, než jsem se do toho zpátky dostal. Začínal jsem trénovat ve Vítkovicích, a když jsem byl připravený, odjel jsem do Německa na sezonu.
Teď vás čeká už třetí zahraniční štace. Předpokládám, že jste si na život v cizí zemi zvykl…
Určitě ano, život mimo Česko mi nijak nevadí. A v Salcburku jsem dostal všechno potřebné, například vlastní byt. Starají se tam o mě opravdu dobře. Zatím si dovolím říct, že je to jeden z nejlepších týmů, v kterém jsem kdy hrál. A to i skrz tréninky a sportovní zázemí.
Foto: Archiv Marka Brady
Jak vypadala vaše letní příprava před novou sezonou?
Měl jsem individuální přípravu s kondičním trenérem Jakubem Jurečkem, ta trvala přibližně čtyři měsíce. Když jsem se po sezoně vrátil z Německa, měl jsem týden volno a dodělával školu. Pak jsem hned naskočili do letní přípravy. Nebyl jsem na tom po kondiční stránce úplně nejlépe. Na začátku jsem byl dost slabý, ale potom jsem udělal obrovský progres. Teď se cítím lépe i na ledě. Svému trenérovi bych chtěl poděkovat. Pořád jsme spolu v kontaktu a jsem rád, že si na mě udělal čas a myslím si, že mě na tuto sezonu připravil výborně.
A co všechno už jste absolvoval v Salcburku?
V Salcburku jsem teď přibližně měsíc, takže trenéři mě měli šanci poznat, a už jsme měli i první přátelský zápas. Teď ještě jedeme v přípravném tempu, hrajeme zápas proti Kolínu z Chance ligy a potom už začíná sezona.
„Je dost těžké se jako import hráč dostat do DEL nebo DEL2.“
Víte už něco o své roli v týmu?
Ještě vůbec netuším, jak to bude v sezoně vypadat, ale zatím se cítím dobře a věřím, že předvedu i dobrý výkon. Obecně je to ale těžké říct, protože všude je to jinak. Můžu zde mít jinou roli než v předchozím týmu, vše záleží na trenérech. A upřímně je teď pro mě složité formulovat myšlenku, protože jak nemluvím česky, tak hledám slova (směje se).
Jakým jazykem nejčastěji mluvíte?
Do Švédska jsem odešel v patnácti šestnácti letech a v tu dobu jsem uměl jenom angličtinu, takže jsem ji docela dobře vypiloval a používám ji i teď. Umím i něco málo německy a myslím si, že tak za půl roku nebo za rok, už budu zvládat mluvit i německy. Budu to potřebovat hlavně ke zkouškám k pasu.
„Variantu čekání na německý pas v Red Bullu jsem si vybral proto, že bych mohl mít šanci se ukázat i v A-týmu.“
Vraťme se ještě k Salcburku. Proč zrovna Red Bull?
V Salcburku jsem dostal nabídku na dva roky. Rozhodl jsem se tak proto, že kdybych zůstal v Německu bez pasu, tak bych nemohl hrát za muže a musel bych být pořád ve dvacítce. Je totiž dost těžké se jako import hráč dostat do DEL nebo DEL2. Variantu čekání na německý pas v Red Bullu jsem si vybral proto, že bych mohl mít šanci se ukázat i v A-týmu. Především ale budu hrát v Alpské hokejové lize za takový B-tým Salcburku. Je to seniorská soutěž, ale Red Bull v ní má převážně mladé hráče, juniory, kterými potom doplňuje áčko.
Vaše další plány jsou tedy v Německu?
Mám v plánu se vrátit zpátky do Německa. Teď samozřejmě nemůžu říct, co bude za dva roky, ale chtěl bych se tam vrátit a urvat nejvyšší soutěž. Je to teď moje priorita.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Německo není zrovna typickou zemí, kam by mladí hráči odcházeli. Hrála v tom roli vaše rodina?
Ano, je to určitě kvůli tomu. Navíc je to kvalitní soutěž, ve které jsou dobré peníze, a je to blízko. Nemusím létat do Švédska. Když budu chtít, můžu odjet domů do Česka, kam to mám přibližně šest sedm hodin cesty.
Jaká je úroveň německé juniorské soutěže?
Určitě to není na úrovni Švédska, spíš bych to přirovnal k Česku. Minulou sezonu jsem hrál ve dvacítce Landshutu, ta hraje spolu s dalšími devíti týmy nejvyšší soutěž. Hráli jsme třeba proti Mannheimu, Berlínu, Kolínu a byly to podle mě dost kvalitní zápasy.
„V cizině jsem hlavně kvůli hokeji, navíc už jsem dodělal i školu a můžu se soustředit na to, co chci.“
Nedělá vám problém stěhovat se často z místa na místo? Když bereme v potaz, že jezdíte i do Česka…
Já s tím nemám problém. V cizině jsem hlavně kvůli hokeji, navíc už jsem dodělal i školu a můžu se soustředit na to, co chci. Myslím si, že Red Bull Salcburk je pro mě z tohoto hlediska ideální řešení.
Jakou školu jste studoval?
Studoval jsem střední školu v Ostravě, obor sportovní management, a to dálkově. Akorát jsem přibližně co půl roku přijížděl do Česka a dělal zkoušky.
Na začátku jste zmínil reprezentaci do osmnácti let. Národní tým pro vás teď už není cíl?
Nemůžu říct, že je mi to úplně jedno, ale soustředím se teď hlavně na výkon v klubu. Jestli to přijde, tak to přijde. A vzhledem k tomu, že budu mít příští rok německý pas, tak bych mohl hrát i za německou reprezentaci. Nejsem si teď úplně jistý, ale myslím si, že kdybych odehrál zápas na mistrovství světa za Českou republiku, tak bych už pak za Německo třeba hrát nemohl. Taky proto to nijak zvlášť neřeším a pozvánka buď přijde, nebo ne. To už není na mě.
Share on Facebook
