Ščotka o Finsku nebo kapitánství: Spadla mi brada. A NHL? Už nejsem takový snílek
Foto: Facebook JYP
Nebývá úplně zvykem, že role kapitána připadne cizinci. Když ale trenéři finského JYP Jyväskylä vybírali nového lídra, tak ukázali na obránce Jana Ščotku. „Popravdě jsem to vůbec nečekal, byl to blesk z čistého nebe,“ vypráví český zadák v obsáhlém rozhovoru.
Úmyslem odejít do ciziny se netajil, tahle varianta byla ve hře už před minulou sezonou.
Ščotka ale nakonec zůstal v severočeském Litvínově a po životním roce se podíval až do reprezentace.
Teď už je rodák ze Vsetína pevnou součástí týmu JYP Jyväskylä.
„Měl jsem i jiné nabídky z finské ligy, ale angažmá tady mi dávalo největší smysl,“ povídá Ščotka.
Už jste se stihl dostatečně aklimatizovat?
Abych řekl pravdu, tak ještě úplně ne. Je to tady fyzicky náročné, zatím si stále zvykám. Ale myslím, že to každou chvíli přijde, už jsem tady nějaký ten měsíc. Každý týden se cítím líp a líp, stoprocentní to ale ještě není. Snad to za chvíli bude lepší.
Co vám zatím dělá největší problém?
Asi to trénování. V létě jsme opravdu makali, teď se to pomalu zmírňuje. Tělo si na to musí zvyknout, v tomhle vidím asi největší rozdíl.
Vzpomenete si, jak se přesun do Jyväskylä upekl?
Už před loňskou sezonou jsem chtěl jít do zahraničí, byl jsem pevně rozhodnutý. Řešili jsme to s agentem a manželkou, aby mi to do budoucna dávalo smysl a nějak jsem se posunul. Jyväskylä se jevila jako nejlepší volba. Měl jsem i jiné nabídky z finské ligy, ale angažmá tady mi dávalo největší smysl.
„Asi mě nejvíc zaujalo, že bych tady měl mít podobnou roli jako v Litvínově.“
Co vás tedy na té nabídce nejvíc přesvědčilo?
Asi mě nejvíc zaujalo, že bych tady měl mít podobnou roli jako v Litvínově. Prostor na zlepšení mám asi největší, co bych ve finské lize mohl mít. To byl důvod číslo jedna, proč jsem sem šel. Pak jsem se taky bavil s Davidem Tomáškem, který mi říkal, že se mu tady líbilo. Město je hezké, všechno je dostupné. I to je takové plus.
Rád bych se vás zeptal ještě na vaše působení v Litvínově. Dokážete říct, co vám tři roky na severu Čech daly?
Myslím, že jsem se hokejově posunul. A jak bych se za tím ohlédl? Když jsem do Litvínova před třemi lety přišel, tak jsem od všech dostal obrovskou důvěru. Město, fanoušci, kluci v kabině… Všechno se to tak nějak sešlo. Škoda, že jsme neudělali žádný větší úspěch. Ale za tři roky v Litvínově jsem každopádně rád. Hlavně za ten poslední, protože se mi z osobního hlediska povedl nejvíc. Play off jsme ale nezvládli, snad se to klukům povede letos.
Z finské ligy už to není tak daleko třeba do NHL. Díváte se takhle vysoko, nebo dopředu moc nepřemýšlíte?
(usměje se) To je asi až moc vysoko. Samozřejmě bych byl moc šťastný, kdyby se něco takového stalo, ale stojím nohama na zemi. Už nejsem takový snílek, jaký jsem býval. Jdu sezonu po sezoně, teď se soustředím na tenhle rok. Aby byl nejlepší pro mě osobně i pro tým. Pak uvidíme, co se stane.
Foto: Facebook JYP
V novém týmu jste ale udělal výborný dojem, na dres jste hned jako cizinec dostal kapitánské céčko…
Taky jsem z toho byl překvapený, abych byl upřímný. Trenér si mě zavolal stranou a řekl mi to, tehdy mi trochu spadla brada. Pro mě je to velká čest. Mohl jsem si zahrát s hráči jako byli Petr Čáslava, Tomáš Rolinek nebo Michal Trávníček… Nerad bych na někoho zapomněl, snad se někdo nenaštve. (směje se) Ale hrál jsem pod nimi a něco jsem odkoukával, tak to snad budu předávat dál, jako to oni předali mně.
Měl jste nějaké náznaky, že byste se mohl stát kapitánem, nebo to byl opravdu blesk z čistého nebe?
Spíš to byl blesk z čistého nebe. I když je pravda, že tým je opravdu mladý a já tady patřím mezi nejstarší hráče. To jediné mě možná mohlo napadnout. Ale ne, popravdě jsem to vůbec nečekal.
„Někdy si to ale musím říct pro sebe v češtině, a pak si to přeložit do angličtiny.“
Jak probíhala volba? Šlo to rozhodnutí trenérů, případně kabiny?
Myslím, že mě vybral realizační tým. Přišel za mnou trenér, ten mi to řekl jako první. Pak jsme měli kousek odsud teambuilding na golfovém hřišti, tam to trenéři řekli všem klukům. Tak se o tom tým dozvěděl.
Pro vás je to každopádně nová role, navíc patříte mezi zahraniční borce. Vystoupit před celou kabinou a něco říct vám nedělá problém?
(usměje se) Asi už jsem si na to zvykl, není mi to nepříjemné. Někdy si to ale musím říct pro sebe v češtině, a pak si to přeložit do angličtiny. To je takové jiné, ale až takový problém to není. Je to pro mě nová zkušenost, jsem za ní moc rád.
V kabině tedy vládne angličtina?
Finštinu slyšíme docela často, trenér mluví převážně ve finštině. Pak nám to překládají do angličtiny, takže je to takový mix obou jazyků. Z finštiny umím jen nějaká vybraná slova, ale radši je říkat nebudu. (směje se)
Předpokládám, že jde o nadávky?
Je to tak. Bohužel se tohle asi všichni učí jako první. (směje se)
„Kluci jsou o poznání mladší a nejsou tolik zkušení, takže kolikrát je to lítačka nahoru dolu.“
Dřív jste zastával funkci kapitána třeba v reprezentační devatenáctce. Cítil jste se už od mládeže jako přirozený lídr?
Myslím, že jsem se do takové role nikdy nepasoval. Ale nevím, je to pro mě každopádně nová výzva. V takhle mladém mužstvu je na mně a asistentech, abychom vystoupili před kluky a něco si řekli. Za lídra jsem se ale nepovažoval ani v mládeži.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Změňme téma. V čem je finské hokejové prostředí oproti Česku rozdílné? Na začátku jste zmiňoval třeba trénování, napadne vás ještě něco jiného?
Je tady užší hřiště, takže hokej je o něco rychlejší. Taky se tady nestaví tak pevná obrana. Kluci jsou o poznání mladší a nejsou tolik zkušení, takže kolikrát je to lítačka nahoru dolu. Ale z hlediska kvality nevím, jestli se to dá nějak porovnat. Je to výrazně jiná soutěž než extraliga.
Říká se, že finská liga je hodně bruslivá. Musel jste se v tomhle ohledu nějak přizpůsobit?
To jsem určitě musel. Jak jsem říkal, někdy je to taková lítačka. Občas na ledě vypadám jako klacek pod jezem. (usměje se) Ještě si na to trochu zvykám.
Na co klade důraz trenér Jukka Ahvenjärvi, co po vás vyžaduje?
(směje se) Já to jméno taky ještě neumím říct. Je to s ním náročné, největší důraz asi klade právě na bruslení. Máme výrazně mladší tým, takže chce, abychom byli energičtí a hodně bruslili. To by měl být náš styl hokeje.
„Občas na ledě vypadám jako klacek pod jezem. Ještě si na to trochu zvykám.“
Z úvodních pěti utkání jste třikrát zvítězili. To je poměrně slušný start, jaký na něj máte zpětnou vazbu?
Myslím, že jsme do sezony vstoupili dobře. Hráli jsme proti těžkým soupeřům, těch výher si ceníme. Je to jen o tvrdé práci. Když budeme pokračovat v tom, jak trénujeme a hrajeme, tak to snad bude pokračovat dál. Chceme se v březnu dostat do play off a sezonu si užít.
Několikrát jste zmínil, že Jyväskylä má velmi mladý tým. Nemáte obavy, že vám v průběhu ročníku budou chybět zkušenosti?
Je to tak, v týmu jsou mladí kluci. Ale na jejich věk jsou velmi šikovní a neskutečně vyzrálí. Většina z nich už tady hrála loni, takže zkušenosti s dospělým hokejem mají. Myslím, že se loni trochu oťukali a letos si víc věří. V některých situacích je třeba udělat lepší rozhodnutí, od toho jsme tam ale my starší hráči, abychom jim poradili. Role jsou rozdané a je na nás, abychom se s nimi popasovali.
Jak se vám jeví hráči jako Brad Lambert nebo Joakim Kemell? Prognózy před nadcházejícím draftem do NHL je staví hodně vysoko, prorokuje se jim velká budoucnost.
Musím říct, že mi spadla brada, když jsem je viděl. Joakim u nás zrovna vede bodování. Oba dva jsou na ledě vidět, nebojí se hrát nebo udělat chybu. Jsou strašně šikovní. Myslím, že když takhle budou pokračovat, tak se jim povede krásná kariéra.
Jyväskylä minulou sezonu skončila poslední, poslední tři roky se klubu moc nedaří. Jaké máte nastavené cíle, případně vizi do budoucna?
Klub je aktuálně ve fázi přestavby. Starší hráči tady skončili, teď se buduje nový tým, který má stát na mladších odchovancích. Cílem pro letošní sezonu je alespoň play off, co se z mého hlediska týče. Ale podle mě to mají všichni stejně, nikdo nechce opakovat minulou sezonu. Vizi do budoucna jsem s manažerem popravdě neřešil. Ale jak jsem řekl, klub si chce vychovat své hráče pro další roky, aby byl znovu úspěšný.
Co po životní stránce, jak se vám líbí ve Finsku?
Je to krásná země, o tom žádná. Bydlím přímo naproti jezeru, užívám si to tady. Když tady byla manželka, tak se jí tady taky líbilo. Z tohohle hlediska je to super, akorát už je docela zima. Dneska ráno už bylo pod nulou, to je docela nezvyk. Ale nemůžu si na nic stěžovat. Možná pouze na ty ceny, ale s tím asi musel každý počítat. (usměje se)
„Bydlím přímo naproti jezeru, užívám si to tady. Když tady byla manželka, tak se jí tady taky líbilo.“
Vaše manželka se tedy vrátila do Česka?
Ano, je zpátky v Ostravě a studuje poslední ročník vysoké školy. Není to úplně příjemné, ale když je čas, tak není tak hrozné sem doletět. Uvidíme, jak na tom budeme s časem a určitě najdeme nějaký termín, abychom si to tady zpříjemnili.
Jak vlastně trávíte volný čas, pokud vám během sezony nějaký zbyde?
Odpoledne obvykle bývá volné. Většinou ho trávím tak, že odpočívám, protože jsem unavený. Ale někdy se samozřejmě jdu podívat po městě, protože to tady ještě nemám nachozené. Nebo se projít do přírody, je to tady fakt hezké. Někdy si něco přečtu, ale vášnivý čtenář zase úplně nejsem. (směje se)
V Jyväskylä nemáte po ruce žádného krajana. S kým z kabiny jste si nejvíc sedl?
Nejvíc se asi bavím s cizinci, s Kanaďany a jedním Švédem. Ale rozumíme si tak nějak všichni dohromady.
Loni jste odehrál šest zápasů za národní tým, v závěru jste bojoval o nominaci na mistrovství světa. Obléct znovu reprezentační dres pro vás musí být velká motivace, že?
Nároďák je pro každého hráče největší motivace. Moc rád bych se tam zase podíval, protože jsem si těch pět týdnů užil. Byla to pro mě zase nová zkušenost, byl jsem za ni moc rád. Udělám všechno pro to, abych se tam zase podíval.
Foto: David Peška, beranizlin.cz
Share on Facebook
