Sedlák o přesunu do Plzně i podobnostech s tátou. Číslo 23 původně nechtěl

Foto: hcplzen.cz

6. července 2022, 18:18

Pavel Mandát

Když před dvaceti lety řádil v dresu Plzně jeho otec, byl Zdeněk Sedlák mladší ještě dítě. Teď ale coby dospělý muž na kariéru svého táty naváže a sám oblékne plzeňský dres. „Jsem rád, že můžu pokračovat v rodinné tradici," říká dvaadvacetiletý útočník.

Nemůžu začít jinak. Jméno Sedlák se prakticky přesně po dvaceti letech objeví v Plzni. Jaký z toho máte pocit?
Je to vtipné. Popravdě mi to pořádně nedocházelo, tedy do doby, než se všechno upeklo. Jsem za plzeňské angažmá rád, doma jsou taky rádi. Táta tady hrál a mám radost, že v klubu můžu pokračovat v rodinné tradici.

Řešili jste s tátou možnost jít do Plzně?
Nijak mi do toho nemluvil. Říkal, že už jsem dost velkej na to, abych se rozhodl sám. (usmívá se) O Plzni každopádně vždycky mluvil hezky. Celý můj život říkal, že do Plzně musím jednou jít. (směje se) Ale když přišla na stůl konkrétní nabídka, nechal rozhodnutí vyloženě na mně.

Váš otec je z Moravy, ale když vás poslouchám, jak o Plzni mluví…. Máte pocit, že je spíš víc Moravák, nebo ho to táhne právě na západ Čech?
Táta je hrdej Moravák! (směje se) A já taky, ale v kariéře ho Plzeň nastartovala, přičemž věřím, že nastartuje i mě.

„Tátu Plzeň v kariéře nastartovala, přičemž věřím, že nastartuje i mě."

Už táta řeší vlakové spoje do Plzně? Z Moravy to pro něj bude pěkná štreka…
Bydlí ve vesničce kousek od Zlína, takže to opravdu má docela daleko. Ale podle mě moc zápasů nevynechá. Řekl bych, že bude jezdit na venkovní i domácí utkání. Po Moravě to má kousek a výlet do Čech si podle mě taky udělá. Možná uvidí tak sedmdesát procent zápasů.

Bude to pro vás nezvyk? Ve Finsku jste přece jen pod takovým drobnohledem rodiny asi nebyl.
Neřekl bych, že to bude nezvyk. Bude to pro mě pořád stejné. Táta s dědou sledovali všechny moje zápasy přes počítač, a když se o něco hrálo, tak i přiletěli do Finska. Navíc, než jsem do zahraničí odešel, tak byli na všech mých zápasech. Nevnímám to tak, že bych měl být pod drobnohledem.

Mimochodem, v Plzni budete nosit číslo 23. Tedy stejné číslo, které nosil i váš tatínek. Náhoda, nebo promyšlený krok?
K tomu se váže taková vtipná historka. Když jsem v patnácti letech přišel do Oulu do staršího dorostu, řekl jsem kustodovi, že chci číslo 72. V den zápasu jsem poté přišel na zimák a on tam měl nachystaný dres s číslem 23. Říkal jsem mu, že s takovým číslem fakt hrát nebudu, ale on, že 72 má natržený rukáv. Samozřejmě nebyl natržený, ale našel si, že táta nosil 23 a chtěl mi dát číslo po něm. Tak jsem s ním nakonec hrál. Až pak jednou na začátku další sezony jsem ho vyměnil a nedařilo se mi. Takže jsem si vzal od spoluhráče zpět 23 a od té doby se ho snažím držet.

„Táta byl spíš poctivý a defenzivní útočník. Já jsem živelnější."

V čem byste řekl, že se s tátou podobáte a v čem naopak odlišujete?
Když to vezmu mimo hokej, tak nám všichni říkají, že jsme jako kopie. Že vypadáme stejně, chodíme stejně a že máme stejné návyky. (směje se). V hokeji si tátu pamatuju po třicítce, to byla doba, kdy měl za sebou zranění a býval spíš takovým poctivým defenzivním útočníkem. Já jsem pro změnu živelnější.

Když Plzeň oznamovala váš příchod, objevila se v článku fotka z děkovačky, na které jste jakožto capart vedle táty. Vybavíte si ten moment?
Trošku jo, ale mám jen takové útržky. Byl jsem v té době fakt strašně malinkej. Ale když jsem se na tu fotku podíval, pobavilo mě, jak jsme se za tu dobu změnili. Na té fotce je dokonce i Radek Duda. (směje se)

Foto: hcplzen.cz

Bude to pro vás extraligová premiéra. Co od nejvyšší soutěže čekáte?
Vlastně pořádně nevím, co od ní čekat. Kluci říkali, že je to soutěž založená hodně na defenzivě a na systému. Stejně tak na přesilovkách. Určitě má svou kvalitu. Těším se. Můžeme si zavolat po dvou kolech, jak to vypadá. (usmívá se)

Proč jste se vlastně rozhodl opustit Finsko?
Cítil jsem, že potřebuju změnu. Ve Finsku jsem byl už dost dlouho a táhlo mě to zpět domů. Nakonec jsem se rozhodoval mezi několika nabídkami z Finska a z Česka, přičemž ta plzeňská mi přišla jako nejlepší volba.

„Cítil jsem, že potřebuju změnu. Ve Finsku jsem byl dlouho a táhlo mě to domů."

Sedm let ve Finsku vás každopádně muselo poznamenat. V čem nejvíc?
Všichni se mě na to ptají a já nevím, jak mám odpovědět. (směje se) Určitě mi zůstaly věci jako český humor. Zase Finové jsou hodně pracovití a poctiví. Jejich touha vyhrát a uspět je neskutečná. To jsem se od nich naučil.

Z Česka jste koneckonců před lety mířil do Oulu, což je podle mě jedna z nejlepších finských organizací.
Řekl bych, že jedna z nejlepších evropských organizací. Má ohromnou úroveň. Na každém tréninku jsem se v Oulu něco naučil. Konkurence je obrovská, mládežnické soutěže mají velkou kvalitu. Pro můj růst bylo jít do Finska nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal.

Takže kdyby vás někdo strojem času vrátil do věku patnácti let, zvolil byste stejně?
Bez mrknutí oka. Nemrkl jsem ani tehdy a neváhal bych ani dnes.

„Pro můj růst bylo odejít do Finska nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal."

Vážně jste neměl ani trochu obavy, jestli všechno bez rodiny zvládnete?
Opravdu jsem neváhal. V Oulu jsem byl poprvé ve třinácti letech, tenkrát asi na dva týdny. Okamžitě mě to tam nadchlo. V klubu si hýčkají specifické prostředí. Přijdete do kabiny, kde doslova smrdí vítězství. Všichni tam chtějí neustále vyhrávat, fascinovalo mě to. Stejně tak tréninkový plán, podmínky i zázemí. Chtěl jsem do Oulu odejít už v těch třinácti, ale to mi maminka zakázala s tím, abych u nás doma dodělal alespoň základku. Tak jsem šel v patnácti.

Foto: hcplzen.cz

Mám z vás pocit, že jste takový dobrodruh.
To sedí! Nebojím se toho a užívám si, ať už jsem kdekoliv. (usmívá se)

Jak jste na tom s finštinou? Ta je od češtiny dost odlišná.
Myslím, že ji mám na slušné úrovni. Základní komunikaci zvládnu. Třeba v obchodě jsem neměl problém. Na rozhovor s novináři jsem si ve finštině tedy troufnul jenom jednou, a to dobře nedopadlo. (směje se) Ale myslím, že kdybych nebyl nervózní, tak zvládnu i ten.

„Z týmu v Plzni mám dobrý pocit."

Finové se hodně soustředí na bruslení. Je právě bruslení vaše nejsilnější stránka?
Řekl bych, že moje nejsilnější stránka je střela. Ale troufám si říct, že i bruslení mám na slušné úrovni. V tomhle mi finské angažmá hodně pomohlo. Na bruslení mají celou řadu specializovaných tréninků, které mě posunuly dopředu.

V Plzni se potkáte s Aleksi Rekonenem, takže finská stopa tak úplně nezmizí.
On k nám ještě nepřijel, ale mám pocit, že jsme se spolu potkali i ve Finsku. Později se o tom pobavíme. Myslím, že na začátku bude ze všeho trochu zmatený. Všechno pro něj bude nové, tak se mu budu snažit pomáhat. Určitě pro něj bude fajn, že bude mít s kým si popovídat ve finštině.

Jaký máte pocit z nově se tvořícího plzeňského týmu?
Když jsem přicházel, nikoho jsem pořádně neznal. Nicméně na trénincích to vypadá slušně. Všichni dřou. Máme mladý, dravý a silově velmi dobře vybavený tým. Jsem zvědavý, jak se nám bude dařit, řekl bych, že nás čeká zajímavá sezona. Mám dobrý pocit.

Plzni šéfují Martin Straka s Tomášem Vlasákem, pamatujete si je jako hráče?
Jasně, třeba u Martina Straky si vybavuju, že to byl vzrůstem nevysoký hráč, který bruslil skoro v posedu. Tak jsem ho vždycky vnímal, když jsme s rodinou chodili ve Zlíně na hokej.

Komu jste fandil?
Záleželo na tom, s kým jsem na hokej šel. Když s tátou, tak jsem musel fandit Plzni, když s dědou, který je kovaný sparťan a šli jsme na Spartu, tak jsem musel fandit Spartě. U ostatních týmů jsem fandil Zlínu. (směje se)

Foto: Facebook

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz