Sedmé finále Stanley Cupu, sen každého hráče. Rozhodne posedmnácté

Foto: nhl.com

12. června 8:19

Jiří Lacina

U nás si možná hrají děti na plácku za domem finále mistrovství světa nebo olympijských her, za mořem není pro hokejové fanoušky nic většího než Stanley Cup. A rozhodnout ho nemůže nic vypjatějšího než sedmé finále. NHL jich zatím zažila šestnáct, v noci ze středy na čtvrtek zapíše sedmnáctý záznam.

Nový fanshop

1942: Toronto Maple Leafs – Detroit Red Wings 3:1

Na čtyři vítězná utkání se začalo hrát od roku 1939, o tři roky později si fanoušci poprvé vychutnali tuto sérii v její nejdelší možné stopáži. A zažili rovnou unikátní průběh! Detroit vedl už 3:0, Toronto však čtyřmi výhrami v řadě sérii otočilo. Jako vůbec první tým v historii severoamerických sportů. Klakson na znamení konce sedmého utkání označil později kapitán Maple Leafs Syl Apps za nejsilnější moment své hokejové kariéry.

1945: Detroit Red Wings – Toronto Maple Leafs 1:2

Detroit byl jedno vítězství od dokonalé pomsty za tři roky starý nezdar. Z 0:3 (sérii začínal ve své hale a prohrál oba domácí zápasy) srovnal na 3:3, v souboji o všechno ale své snažení nedotáhl a po třetí domácí porážce přenechal trofej hostům z Toronta. Domácí od této chvíle neztratí sedmý finálový zápas až do roku 1971.

1950: Detroit Red Wings – New York Rangers 4:3pp

Sérii ovlivnily na dnešní dobu trochu úsměvné podmínky. Pět ze sedmi finálových duelů se hrálo v Detroitu, druhý a třetí hostilo Toronto, neboť v Madison Square Garden se v době finále roztahoval cirkus. Poprvé bylo potřeba dokonce víc než sedm utkání, to poslední totiž rozhodlo až druhé prodloužení. Také autor vítězného gólu nebyl obvyklý, Pete Babando byl Američan. Mimochodem, dnes 94letý muž stále žije.

1954: Detroit Red Wings – Montreal Canadiens 2:1pp

Pokud si kanadští kluci hrají na rybníku na to, jak rozhodují prodloužení sedmého finále Stanley Cupu, příliš velkou oporu v realitě nemají. V roce 1954 se odehrál dohromady druhý a zatím poslední sedmý finálový zápas, který musel zlomit nastavený čas. Vítězný gól dal v čase 64:29 Tony Leswick.

1955: Detroit Red Wings – Montreal Canadiens 3:1

Montrealu chyběla v závěru základní části a v celém play off největší hvězda Maurice Richard, po jehož suspendaci došlo v kanadské metropoli k asi největším násilnostem a rabování v souvislosti s ledním hokejem. O „Richard Riot“ (vzpouře za Richarda) psaly dokonce noviny v Londýně, kde při vyslovení výrazu „hockey“ každého napadne hokej pozemní. Hrdiny série byli detroitští Gordie Howe s 12 body (5+7) a Ted Lindsay s 11 body (5+6).

1964: Toronto Maple Leafs – Detroit Red Wings 4:0

Po třech vyhraných sedmých finále Detroit potvrdil, že na Toronto v bojích o všechno neumí. Prodloužení šestého duelu rozhodl pro Javorové listy sváteční střelec Bob Baun. Nechal zaledovat si zaledovat zraněný kotník a po pár vynechaných střídáních se vrátil na led, aby vstřelil vítězný gól. Až po skončení série odhalil rentgen v noze zlomeninu.

1965: Montreal Canadiens – Chicago Blackhawks 4:0

Série, ve které triumfoval vždy domácí tým. Jelikož hrál čtyřikrát doma Montreal, zrodil se výsledek 4:3 pro Canadiens. Nulou v sedmém zápase přispěl brankář Gump Worsley, historicky první Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off získal v tomto roce Jean Béliveau.

1971: Chicago Blackhawks – Montreal Canadiens 2:3

Po dlouhé době úspěch hostů v klíčovém duelu. První z mnoha Stanley Cupů získal debutující Ken Dryden, jenž v základní části odchytal za Montreal jen šest, ale v play off všech dvacet zápasů. Později ho úspěšně následovali brankářští nováčci Patrik Roy nebo Cam Ward, letos se ve stejných souvislostech mluví o Jordanu Binningtonovi.

1987: Edmonton Oilers – Philadelphia Flyers 3:1

Po mnoha letech finále číslo sedm, ve kterém nehrály tradiční týmy jako Toronto, Detroit nebo Montreal. Z pěti titulů (1984, 85, 87, 88 a 90) se Olejáři nadřeli nejvíc právě na tenhle, kdy místo obvyklých čtyř nebo pěti zápasů absolvovali sedm těžkých duelů. Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off dostal Ronn Hextall, počtvrté v historii hráč poraženého týmu.

1994: New York Rangers – Vancouver Canucks 3:2

Třikrát v historii hrál Vancouver finále (1982, 1994 a 2011), pokaždé prohrál. Z toho dvakrát v sedmi zápasech. Za stavu 3:1 pro Rangers si Canucks vybojovali dvěma výhrami sedmý duel, v něm ale na Jezdce v Madison Square Garden nestačili. Ze souboje osobností Messier vs Bure vyšel lépe kanadský kapitán, který už o čtyři roky dřív dovedl coby lídr k triumfu Edmonton.

2001: Colorado Avalanche – New Jersey Devils 3:1

Celý hokejový svět, včetně Česka, kde už nebyl problém play off NHL sledovat, držel palce jednomu muži. To finále napsalo víc příběhů, v brance proti sobě třeba stály legendy Patrick Roy a Martin Brodeur, nicméně hlavním tématem byl Ray Bourque a jeho splněný sen o Stanley Cupu. Férově dodejme, že i ve čtyřiceti letech byl velmi důležitým článkem defenzivy Avs.

2003: New Jersey Devils – Anaheim Ducks 3:0

Po skončení série prolétla internet fotka brankářů Jeana Sebastiena Giguerea a Martina Brodeura, jak si podávají ruce. Někdo jí vtipně doplnil ryskami, aby vynikl do očí bijící rozdíl v rozměrech chráničů, které tehdy NHL ještě vůbec neřešila. Conn Smythe Tropy dostal mamut Giguere, prsten za vítězství má ale doma Brodeur, známý tím, že po většinu kariéry odmítal přehnaně nafukovat svou výstroj.

2004: Tampa Bay Lightning – Calgary Flames 2:1

Poslední finále staré éry před výlukou, po níž bylo hodně věcí jinak. Série nabídla například pěstní potyčku Vincenta Lecavaliera s Jarome Iginlou. Fanoušky Flames dodnes budí ze spaní situace z šestého duelu, kdy za stavu 3:2 v sérii pro Calgary a 2:2 ve třetí třetině rozhodčí přehlédli pravděpodobně regulérní gól. Zápas pro sebe v prodloužení urvala Tampa, která díky dvěma trefám Ruslana Fedotěnka následně získala i závěrečný duel.

2006: Carolina Hurricanes – Edmonton Oilers 3:1

Hlavně Edmonton byl ve finále překvapením, po základní části totiž skončil na západě až osmý. Těžký boj o postup mužstvo nastartoval do té míry, že prošlo pohárovými boji jediný krůček pod vrchol. Nestačilo až na Carolinu, kterou táhl k titulu nezkušený gólman Cam Ward.

2009: Detroit Red Wings – Pittsburgh Penguins 1:2

Tučňákům pořádně teklo do bot. O rok dřív na stejného soupeře ve finále nestačili, tentokrát prohrávali v sérii 2:3. Doma si ale vynutili sedmý zápas a v něm pak v Detroitu uspěli, přestože jim většinu utkání chyběl zraněný Sidney Crosby. Oba góly dal Max Talbot; podobně jako Ruslan Fedotěnko v roce 2004, který mimochodem slavil o pět let později také s Penguins.

2011: Vancouver Canucks – Boston Bruins 0:4

Teprve čtvrtý případ, kdy poslední možné finále vyhráli hosté. Také Boston obracel tento rok z 2:3 na 4:3 s tím, že poslední duel jel hrát ven. O čtyři vstřelené góly se podělili třiadvacetiletý Brad Marchand (2+1) a pětadvacetiletý Patrice Bergeron (2+0), kteří nechybí v sestavě Bruins ani letos.

Bilance sedmých finálových zápasů je tedy 12:4 pro domácí, v posledních dvou případech ale uspěli hosté. Pokud jde o sedmé zápasy play off vůbec, Boston je v tomto směru nejaktivnější v NHL. Z 27 sedmých duelů vyhrál 15 (55,6%), což je nejvíc v historii ligy. St. Louis zvládlo 9 ze 17 sedmých utkání (52,9%), což je jen o pár procent horší úspěšnost.

Už za několik hodin oba týmy své statistiky doplní. Nechme se překvapit jak.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz