Setrvat v áčku Mory by bylo hezké, ví Rutar. Jak pomohl Galvasovi s maturitou?
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Když v březnu roku 2017 poprvé nastoupil k extraligovému utkání, jeho mladický kukuč tehdy ještě chránila celoobličejová mřížka. Olomoucký obránce Ludvík Rutar však v A-týmu Mory na rozdíl od svého kamaráda Jakuba Galvase nezakořenil. V minulé sezoně ovšem odvedl kus práce a v té nové by pro sebe rád v obranné linii Hanáků uzmul místo. Nastálo.
Výraz teenagera mu stále zůstává, když ale vyjde ze šatny bez výstroje, už je to osvalený chlap. Vždyť 190 centimetrů a 95 kilogramů, to jsou na hokejistu pěkné míry...
V květnu oslavil kulaté 20. narozeniny a tuze rád by si nadělil opožděný dárek. Jaký? Vidět se v sestavě pro zahajovací zápas nové extraligové sezony, která pro Hanáky začne 13. září na ledě Vítkovic.
„Bylo by to hezké, ale moc na to nemyslím,“ pousměje se. „Říkám si, že co přijde, to přijde. Když nějakou příležitost dostanu, budu se jí chtít chytit. Budu chtít ukázat, že se posouvám a že to se mnou má cenu,“ říká odhodlaně rodák z Brandýsa nad Labem.
Pokud všichni beci kohoutího kádru zůstanou před novou sezonou zdraví, bude se jich o šest, případně sedm míst v sestavě prát devět. Možná i víc, v případě že Hanáci ještě o nějakého beka posílí.
„Budu chtít ukázat, že se posouvám a že to se mnou má cenu.“
„Je tu hodně beků, ale to je v každém týmu, takže v tomhle ohledu není co řešit. Takže buď se přes někoho dostat, nebo v sestavě nebudu. To už je na mně,“ říká vyrovnaně obránce, který se v olomouckém klubu potkává i se svým o dva roky mladším bratrancem Adamem.
Ví, že kdyby se mu místo nepovedlo urvat hned, nic nezabalí. „Kdyby to nevyšlo, tak bych šel nejspíš zase někam do první ligy. A tam bych se chtěl prosadit co nejvíc. Dát trenérům signál, aby si mě stáhli zpátky,“ přemýšlí nad možným scénářem.
Pro to, aby ale naskočil do nejvyšší soutěže, dělá vše možné už několik týdnů. Piluje hlavně své slabé stránky. „Cítím, že bych se měl posunout silově a rychlostně. Pracuju na tom, co jen to jde. Zaměřil jsem se na to i po konci společné suché přípravy, kdy jsme měli volno,“ poodkrývá mladík, jenž byl v roce 2017 součástí zlatého týmu na Memoriálu Ivana Hlinky.
V minulém ročníku stihl odehrál v Tipsport extralize 20 zápasů. Zprvu na něm byla vidět nervozita, provázela ho zbrklá rozhodnutí. Narůstajícím počtem zápasů ale dokázal nedostatky odbourávat.
Prvoligová zkušenost pro mě moc znamenala
„Myslím, že jsem se postupně zlepšoval. Na začátku jsem měl nějaké výpadky, ale s každým zápasem, ať už to bylo tady v Olomouci, nebo v Havířově, jsem si zvykal na tempo a celkově hokej, který je samozřejmě jiný než ten juniorský. Ale šlo to podle mě nahoru,“ uvádí zadák, jenž má v extralize bilanci 32 zápasů a dvou bodů (0+2).
Pomohly mu i zápasy za havířovský AZet v Chance lize, odehrál jich 25. „Prvoligová zkušenost pro mě znamenala strašně moc. Ještě na začátku sezony jsem měl dva zápasy za juniorku, nevěděl jsem, jak to všechno bude. Posun do Havířova pak bylo to nejlepší, co se mohlo stát.“
V případě že se ale nastálo provrtá do sestavy Kohoutů, stane se nejmladším zadákem týmu. Tento primát by převzal po kamarádovi Jakubu Galvasovi, který se vydal za skandinávskou výzvou. Hrát bude za finský Jukurit.
„Chtěl se posunout, bavili jsme se spolu o tom. Myslím, že je to logický krok.“
„Chtěl se posunout, bavili jsme se spolu o tom. Myslím, že je to logický krok. Přeju mu, ať se mu daří. Navíc teď, když už má po maturitě, se může soustředit jen na hokej, což je úplně ideální,“ konstatuje Rutar.
Galvasovi s úspěšným složením maturity mírně pomohl. „Měli jsme dokonce stejné předměty, takže jsem mu přeposílal různé materiály,“ uzavírá s úsměvem.
On sám už maturitní vysvědčení doma má od loňského roku. Teď by rád v ruce držel i místo v sestavě A-týmu Olomouce. Uspěje?
Share on Facebook
