Sezona Tábora: reparát Kohoutů dopadl na jedničku

Foto: hctabor.com

7. dubna 2020, 21:19

Pavel Mandát

Letošní sezona byla pro Tábor ve znamení reparátu. Tradiční druholigový klub si chtěl po nevydařeném minulém roce získat zpět přízeň fanoušků. To se povedlo. Kohouti obsadili v konečném účtování skupiny Střed druhé místo. Ročník v jejich podání navíc ozdobil návrat místní ikony Jakuba Matušíka.

Kohouti z Tábora měli letos co napravovat. Loňský ročník se totiž u Jordánu vůbec nevydařil. Jihočeši jej končili v jakési odevzdané agónii, kdy jejich největším přáním bylo, aby ta noční můra už konečně skončila.

Konečný zisk třiceti bodů pak nestačil na lepší než šesté místo. To by samo o sobě nevypadalo zas tak špatně. Jenže když si uvědomíme, že se soutěže účastnilo pouze sedm týmů, přičemž Kohouti předčili jen beznadějně poslední Pelhřimov, tak tento ročník v jejich podání opravdu nelze hodnotit kladně.

Celý dojem totálně zpackané sezony 2018/2019 umocňuje ještě jedna skutečnost. Jihočeši totiž dlouhodobě patří k elitním druholigovým celkům. V nedávné minulosti se navíc hned několikrát dostali do bojů o Chance ligu. V nich sice neuspěli, ale i tak byli považováni za jeden z diamantů soutěže.

Ten však loni vybledl a vedení klubu se s tím rozhodně nechtělo smířit. Hned po bojích na ledové ploše proto začala další série neúprosných bitev. Máme na mysli ty v zákulisí, které měly zajistit, aby se mohl táborský Kohout opět hrdě vznášet mezi druholigovou společností.

Povedlo se.

Jedním ze základních stavebních kamenů táborské cesty vzhůru je zcela jistě kvalitní vyřešení brankářské otázky. Na post jedničky byl vybrán Dominik Šorf. Slávistický mladík se do kádru sešívaných neprobojoval, což znamenalo, že celý aktuální ročník odchytal právě v Táboře. Na jihu Čech si přitom mohli mnout ruce, protože účastník sedmadvaceti prvoligových střetnutí permanentně ukazoval své kvality. Stal se pro spoluhráče jistotou. Jeho kvalitní výkony byly stěžejním prvkem táborského vzepětí. Však si také hýčkal jedno z předních míst v brankářských statistikách celé soutěže.

Foto: hctabor.com

A když bylo potřeba, spolehlivě zaskočil Michal Novák. Nenápadný brankář, který je celou svou dosavadní kariéru spjatý s Kohouty, rovněž působil spolehlivě. Dvaadvacetiletý gólman odchytal dvanáct utkání, přičemž průměrně inkasoval jen 1,80 gólu na zápas. Úctyhodná čísla.

Zásadní zprávou pro táborskou defenzivu s ohledem na letošní druholigový ročník lze označit setrvání Kamila Černého. Nestárnoucí zadák totiž stále vykazuje vysokou výkonnost. Každé mužstvo potřebuje beka takového formátu, pro přesilovky byl Černý prakticky nepostradatelný. Jako dispečer většiny kombinací oplýval na modré čáře zkušeností a sebevědomím. Nakonec nastřádal 12 branek, které vyšperkoval 27 asistencemi.

Skvělý rok má za sebou také Dominik Havelka. Odchovanec Zbraslavi dorazil k Jordánu tak trochu „mimo pozornost televizních kamer“. Místními fanoušky byl brán spíše jako nutná forma doplnění kádru, avšak do týmu Kohoutů bleskurychle zapadl.

Na jedničku. Devět branek a devatenáct asistencí hovoří jasnou řečí. Havelka se brzy stal dalším důležitým opěrným pilířem defenzivy a trenéři Györi s Čechem si toho byli dobře vědomi. Právě proto dopřávali bývalému obránci Jablonce nad Nisou stále větší ice time.

Zadní řady Tábora byly letos celkově hodně produktivní. Kromě zmíněných dvou borců překonaly hranici dvaceti kanadských bodů ještě tři jména. Konkrétně jde o Tomáše Hajiče, Davida Skočovského, potažmo Martina Havrana. To je vskutku luxusní arzenál. Zároveň další podstatný důvod, který vysvětluje skvělou sezonu Jihočechů.

Útočné formace prošly od posledního zápasu loňského ročníku poměrně výrazným přezbrojením. Byl to nutný krok, neboť právě útok patřil loni k největším slabinám Kohoutů. Příchody Ondřeje Šulka (22+22) nebo Milana Dančišina (14+23) však daly na popisované trápení zapomenout.

K nim se přidali Radek Seidl, Radim Heřman, popřípadě Patrik Zayml. I oni do kasičky s názvem klubová produktivita výrazně přispěli. Když se pak během prosince vrátil z Havlíčkova Brodu na jih Čech kvalitní útočník Jakub Matušík, bylo u Jordánu veselo.

Foto: hctabor.com

Dvaatřicetiletý forvard patří mezi ikony tamního klubu. Srdcař, bojovník, dříč. Tak ho popisuje většina příznivců Tábora. Někteří z nich mu sice stále nemohou odpustit jeho loňský přesun do Havlíčkova Brodu, ale Matušík si i je brzy udobřil. Šel na to nejlepší možnou cestou – předváděnými výkony. Během 19 zápasů v dresu s kohoutem na hrudi posbíral 31 kanadských bodů.

Dobrý způsob, jak si koupit odpustek.

Nelze opomenout přínos trenérů. Žádná loď nedopluje k toužebně vyhlíženému cíli, pokud na své palubě nemá ty správné kapitány. V Táboře jimi pro letošek byli Arpád Györi a Miloslav Čech. Svým svěřencům přitom naordinovali účelný styl, který je vynesl až na druhou příčku tabulky skupiny Střed.

Nad síly Kohoutů byl jen Kolín. Bez ohledu na to lze považovat letošní sezonu v podání party od Jordánu za úspěšnou. Dobře namixované mužstvo nemělo výraznější výpadek, což se projevilo na rostoucích návštěvách při domácích zápasech. Velký rozdíl oproti loňsku, kdy na posledních pár střetnutí tehdejšího ročníku dorazilo jen pár nejskalnějších, které (občas) doplnili náhodní kolemjdoucí.

Škoda jen, že nedošlo na play off. Pak by byly návštěvy ještě vyšší.

Pozitiva sezony

Reparát na jedničku. Zásadní pozitivum. Táborští hokejisté letos skládali reparát srovnatelný s propadlíkem na základní či střední škole, který se na konci letních prázdnin snaží o záchranu vlastní reputace. Uspěli. Po prachbídném loňském ročníku přišla sezona plná hodování. Její resumé? 85 bodů a druhé místo v tabulce skupiny Střed.

Návrat krále. Kdyby se v Táboře točil remake posledního dílu slavné trilogie Pán prstenů s podtitulem Návrat krále, byl by do hlavní role jistě obsazen Jakub Matušík. Nečekaný návrat táborské ikony z anabáze v Havlíčkově Brodě vzbudil rozruch. Matušík mezi Kohouty okamžitě zapadl. V 19 zápasech nastřádal 31 kanadských bodů. Je třeba dodávat víc?

Trumpetisté znovu na scéně. Zlepšené výkony Tábora během letošní sezony přilákaly zpět do ochozů trumpetisty. Ti byli po dlouhé roky symbolem místní fanouškovské obce. Je proto dobře, že došlo k obnovení této tradice.

Negativa sezony

Časté pohyby v kádru. Jev typický hlavně pro začátek této sezony. Kabina Tábora procházela poměrně turbulentními otřesy. Odnesli je třeba Jiří Bárta s Davidem Matějkou, kteří zamířili do sousedního Písku. Když k tomu připočteme odchod produktivního Vincenta Kesziho, který sezonu v Táboře ani nezačal, je jasné, že nebýt těchto ztrát, mohli být Kohouti letos ještě silnější.

Hráč sezony podle hokej.cz – Dominik Šorf

Byl stabilní brankářskou jedničkou. Spoluhráčům dodával sebejistotu. Dominik Šorf patří k talentovaným maskovaným mužům. Může ho čekat zajímavá kariéra. V Táboře ukázal, že na to rozhodně má. Bez něj by na tom Kohouti tak dobře nebyli.

Foto: hctabor.com

Nejproduktivnější hráč: Ondřej Šulek (22+22)

Nejproduktivnější obránce: Kamil Černý (12+27)

Nejlepší střelec: Ondřej Šulek (22 branek)

Nejlepší nahrávač: Patrik Zayml (28 asistencí)

Brankářská jednička: Dominik Šorf (2.48)

Pár slov na závěr: Reparát se povedl. Vedení Tábora se z nepovedené loňské sezony poučilo a vrátilo Kohoutům obvyklý lesk. Na jihu Čech si takové výkony nepochybně zasloužili. Kohouti jsou tradičním klubem, který by měl atakovat čelní příčky. To stejné lze říct o tamějších fanoušcích. Úkol pro příští rok zní jasně: navázat na letošní úspěchy a pokud možno laťku posunout zase o kousek výš.