Sezona ULLH skončila pro čtyřlístek týmů. Jak hodnotí uplynulý ročník?

Lukáš Hebek | Foto: univerzitnihokej.cz

Po čtvrtfinálových sériích se musely se sezonou rozloučit čtyři univerzitní týmy. První play off si vyzkoušeli pardubičtí Riders. Ostrava a Ústí skončily ve stejné fázi sezony jako v loňském ročníku, stejně tak brněnská MUNI, která však letos nebyla v sérii favoritem. Jak hokejisté vyřazených týmů hodnotí uplynulý ročník v Univerzitní lize?

Vypadnutí ve čtvrtfinále play off bylo hořkou tečkou za celou sezonou, hodnotí Lukáš Hebek

Riders si letos poprvé okusili, jaké to je hrát play off. Celek z východu Čech udělal několik změn na pozicích v managementu i mezi hráči. Základní kostra však zůstala víceméně podobná. „Celou sezonu jsme všichni společně pracovali na cíli, který jsme si na začátku jasně vytyčili, a to bylo dostat se do play off,“ vypráví útočník pardubických Riders Lukáš Hebek.

V základní části dokázali Riders potrápit i ty největší favority, na domácím ledě šokovali, když porazili Plzeň, vyrovnaná utkání odehráli i s Budějovicemi či Engineers. Nakonec zapsali pět výher a do ligové tabulky získali 16 bodů, což znamenalo postup do play off na úkor Olomouce. „Z týmového hlediska vidím sezonu úspěšně, celou základní část jsme předváděli vyrovnané výkony a v play off jsme předvedli, že dokážeme být vyrovnaným soupeřem vítězům základní části Engineers, kde jsme první dva zápasy byli krůček od vítězství. Právě to vypadnutí ve čtvrtfinále play off bylo hořkou tečkou za celou sezonou,“ hodnotil hráč Pardubic, který v 16 utkáních posbíral sedm kanadských bodů. „Z osobního hlediska se mi sezona vůbec nevydařila. Z minulého roku se ode mě čekala větší produktivita. Pár bodů jsem si připsal až koncem sezony, ale i sám od sebe jsem čekal více. Doufám, že příští sezona se mi osobně povede lépe,“ popsal ročník z hlediska své formy.

Pro Pardubice to bylo velmi složité play off, když naskočily proti celku, který opanoval celou základní část a proti kterému nikdy v historii ještě nevyhrály. Navíc zápas od zápasu hráči na straně Riders vinou zranění ubývali. „Určitě jak jsem řekl, první dva zápasy byly velice vyrovnané. Všichni jsme byli velice rádi, že jsme do play off postoupili. Na všech klucích bylo vidět, že na ledě nechali úplně všechno... obětavost, bojovnost, nikdo nic nevypustil a všichni jsme hráli jako jeden tým. Bohužel bylo dost kluků zraněných, a to nás stálo spoustu sil. Určitě se chceme příští rok dostat dále než do čtvrtfinále a věřím, že se nám to podaří, protože jsme se přesvědčili, že na to máme. V Riders máme skvělý tým, vedení i zázemí a určitě chci v dresu Pardubic pokračovat po celou dobu mého studia,“ popsal Lukáš Hebek. „Projekt Univerzitního hokeje je skvělý způsob, jak hrát hokej na vysoké úrovni pro kluky, kteří se nechytli v profesionálním hokeji nebo dali přednost studiu,“ pochválil i celou Univerzitní ligu.

Ukázali jsme si, že dokážeme hrát s kýmkoliv. Jen tomu prostě chyběly maličkosti, zamýšlí se Matěj Harkabus

Sezonu ústeckých North Wings hodnotil jeden z tahounů produktivity, Matěj Harkabus. Jednadvacetiletý útočník v základní části naháněl Marka Princla na čele kanadského bodování celé soutěže, nakonec zůstal pouhé tři body za plzeňským útočníkem. Jak je možné, že se mu letos tolik dařilo? „Tak důvodů za mě bylo asi více. Ten nejhlavnější, že jsem změnil letní přípravu a její tréninkový plán, který mi dost pomohl a cítil jsem se mnohem lépe za což jsem rád, že jsem vůbec takový krok udělal. Dalším důvodem je za mě to, že sezona už byla konečně hraná bez nějakých omezení jako byl covid a různá opatření, která s ním souvisela a posledním důvodem bylo dostání více prostoru, který já potřebuju a cítím se pak mnohem lépe a v rámci možností se mi vyhýbala i zranění a nemoci.“

Ústí nad Labem skončilo téměř identicky jako v loňském roce, po základní části na páté příčce a konec ve čtvrtfinále play off. Ve hře North Wings však jde vidět velký posun. „Z týmového hlediska jsme vlastně skončili stejně jako tomu bylo minulý rok, jak v tabulce, tak i play off, ale ve finále si myslím, že pokroky tam byly a veliké. Ukázali jsme si, že dokážeme hrát s kýmkoliv. Jen tomu prostě chyběly vždycky nějaké maličkosti, nějaká hloupá chyba a už se to vezlo. Ale i když to bylo jako na horské dráze, tak si myslím že sezona byla dobrá, na dvojku by to bylo.“

Letos čekaly na Ústí České Budějovice. Soupeř, kterého North Wings nikdy předtím neporazili. Poprvé uštědřili celku z jižních Čech porážku až v letošním play off, byla však jen jedna jediná. „Ta série s Budějovicemi byla hodně vyrovnaná a rozhodovaly maličkosti. První zápas jsme vedli 2:0 a myslím si, že rozhodčí je vrátil do hry dvěma fauly, kdy nás poslal do tří. Druhý zápas byly Budějky asi lepší, co jsem na to tak koukal z hlediště, třetí zápas jsme je doma porazili a čtvrtý... no co si budeme, gólman je podržel a my jsme dřeváci. Prostě z minima vytěžili maximum. Ale tak o tom to je, hokej je hra chyb a prostě vyhráli, postoupili a jdou dál.“

Ústecký útočník odehrál v Univerzitní lize dva ročníky a už nyní vidí velké posuny: „Za mě je to určitě dobrá myšlenka a jde vidět, že rok od roku je to lepší. Ať už skrz různé propagace, výjimečné zápasy a návštěvnosti na zápasech. Je určitě na čem pracovat, ale potenciál to za mě má a veliký, hlavně se to hraje pro fanoušky a studenty, a o tom to celé je. Je to trošku jiný než normální hokej, za mě víc taková show. Nebude to hned, ale věřím že za 3-4 roky se lidi mají na co těšit, přeci jen... Řím se taky nepostavil za jeden den.“

Foto: unihokej.cz

Chyběla kvalita a větší sehranost. Nedá se nám upřít bojovnost, říká Matěj Potočný z Ostravy

Sezonu celku z východu republiky zhodnotil Matěj Potočný. Dvaadvacetiletý útočník se vypracoval do role jednoho z tahounů týmu, jak on osobně viděl letošní ročník? „Z osobního hlediska to nebylo špatné, sedl mi herní styl trenéra. K tomu jsem si přenesl herní pohodu, co máme v Orlové. Jsem hlavně rád oproti minulému roku, kdy to nebylo z mé strany ono.“

Zkraje ročníku to s Ostravou nevypadalo vůbec špatně, po sedmi odehraných zápasech měla na kontě čtyři výhry. Poté přišlo zhoršení výsledků a BOčko slavilo jen jednou. I tak to stačilo na sedmou příčku o bod před osmými Pardubicemi. „Co si budeme, nebyla to povedená sezona. Hodně se nám v sezoně měnila soupiska. Top 4 týmy mají povětšinu sezony stejné hráče. Nám se měnila dost kvůli druhé lize, zkouškovému, teď v play off i kvůli krajské lize. Další problém jsme měli v kvalitě kádru. Myslím si, že kdybychom měli o pár kvalitních hráčů víc, tak bychom mohli udělat lepší výsledek,“ hodnotil Potočný ročník.

Podruhé v řadě skončil ostravský celek v play off hned ve čtvrtfinále. Loni nezvládl duel s Budějovicemi, letos jim uštědřila velmi rychlý konec Plzeň. V čem byl ten největší problém? „Trošku jsem to nakousl během hodnocení sezony. Chyběla kvalita kádru a větší sehranost. To, co se nám nedá upřít, je bojovnost. První dva zápasy nás měli přejet, a to Plzeň nepotvrdila. Alespoň v zápase, kde jsem hrál já. Třetí zápas jsem neviděl a radši se na něj ani nechci dívat. Stačilo mi video na sítích, jak dali ke 12 gólům Nohavicu. Musím je pochválit, smál jsem se tomu strašně moc.“

V Univerzitní lize odehrál Matěj Potočný zatím dva ročníky, i tak dokáže zhodnotit, jak na tom liga momentálně je. „Univerzitní hokej má skvělý potenciál. Hlavně sociální sítě a celkově vše okolo toho je už teď na nejvyšší úrovni,“ poznamenal útočník Ostravy.

Osobně se mu asi nejvíce vydařil zápas v Kuřimi, kde nasázel Kavalírům hattrick. Cesta domů však nebyla pro Matěje jednoduchá, klub jej zapomněl během zastávky na benzínce a ostravský hráč si musel dát po zápase ještě výklus k týmovému autobusu. Jak na tento moment vzpomíná? „Podle mě si tam jel každý tým spíš vylepšovat skóre a individuální statistiky, což je trošku smutné. Byl jsem ale překvapený, jak mají dobrý stadion. Je výborné se vždycky dívat na situace, co se staly před chvílí, na kostce. Vždycky tam uvidíte zpětnou vazbu a poučení do dalšího střídání. No a tu cestu zpátky mi ani nepřipomínejte. Snad se mi to už nikdy nestane.“

Vyřazení pořád bolí, ale nemáme se za co stydět, vzkazuje David Holub

Masarykova Univerzita prožila velmi zvláštní sezonu. Úvod ročníku Brňanům vyšel na výbornou, postupem času rozjetá mašina pomalu zpomalovala, což v hodnocení sezony zmínil i David Holub. „Po skvělém vstupu, kdy jsme ukázali, co umíme, jsme se dostali do fáze zimního spánku. Od konce listopadu až do konce sezony jsme v mnoha utkáních, do kterých jsme nastupovali jako favoriti, ztráceli body. Obecně psychika týmu v tomto období nebyla optimální a každé další zaváhaní a ztráta bodů nás srážela stále hlouběji pod hladinu. Až ve druhém zápase play off, jsme se tak říkajíc odrazili ode dna a ukázali, čeho jsme jako tým schopni,“ poznamenal jeden z nejzkušenějších gólmanů ligy.

Podobně hodnotí i ročník z osobního pohledu. V brněnské svatyni se střídal převážně s Filipem Králem, ve dvou zápasech se do branky dostal i Petr Koval. „Po relativně slibném začátku přišla koncem listopadu krizová série třech zápasů, kde jsem v každém inkasoval pět branek. Na výkony ze začátku sezony se mi podařilo navázat až v play off. To by se dalo považovat za skvěle načasovanou formu, byť do vyřazovacích bojů jsem nenastupoval z postu týmové jedničky. Osobně tuhle sezonu řadím k těm zdařilejším v ULLH,“ poznamenal brněnský maskovaný muž.

MUNI si play off zkusila už v loňském ročníku, tehdy do série s Olomoucí nastupovala jako favorit a padla poměrem 0:2. Letos byla situace jiná. „Letošní a loňské čtvrtfinále lze jen těžko srovnávat. Loni jsme nepotvrdili roli favorita, letos jsme si v prvé řadě my sami potřebovali dokázat, že na to máme. Jedním z důvodů, proč to letos nevyšlo, byl fakt, že řadě kluků od nás kolidovaly zápasy ULLH se zápasy v jejich mateřských klubech. To mělo za následek buď nepřítomnost hráče nebo jeho vyčerpání v případě, že se zápasy zrovna nekřížily. V této sérii se nám podařilo jen třikrát potkat v kompletní sestavě. V prvním a posledním zápase byly naše řady velice prořídlé,“ komentoval Holub.

„Zlomových momentů bylo v sérii s Karlovkou několik. Důležitý byl čtvrtý zápas, který jsme si prohráli sami v našich hlavách. Jak kdybychom si mysleli, že UK přijede a samo se porazí, ani výstraha v podobě velice nezdařilé první třetiny nás této domněnky nezbavila. Tady si myslím, že se ta série lámala. Bylo to UK, co hrálo play off hokej, a byli jsme to my, kdo ten herní projev z posledních dvou utkání opustil. Poslední zápas byl od nás takový pokus o zázrak. Nepříznivost situace den ode dne gradovala. Po jednom chodily zprávy lékařů, kdo všechno je zraněný, a zprávy od kluků, koho všeho nepustí. Celé to vygradovalo v den zápasu, kdy nám odpadli další dva hráči. Počítadlo se zastavilo na konečných jedenácti. Což pro nás nebylo jen negativní, soupeř nás trošku podcenil, my jsme nebyli pod psychickým tlakem a byli jsme v tempu. Musím říct, že jsem neskutečně hrdý na těch 11 statečných, co se mnou do té Prahy jeli. Vyřazení pořád bolí, ale nemáme se za co stydět,“ detailně komentoval nedávno skončenou čtvrtfinálovou sérii.

V Univerzitní lize působí brněnský brankář od vzniku soutěže, proto může dobře zhodnotit růst Univerzitního hokeje v Česku. „Dokonce jsem nastupoval i v soutěži, která předcházela ULLH. Tento projekt je prostě parádní. Posun v rámci ligy je nezpochybnitelný, především úrovní hokeje. Je zážitek měřit si síly s klukama, co hráli extraligu, první ligu anebo kdekoliv výš než já. Top utkání i mediální prostor, který dostáváme, přidává hodnotu těm letům strávených na ledě. Už jen to, že tato liga je defacto šitá na míru pro studenty a dává nám šanci pokračovat ve sportu, který milujeme v období života, kdy mnozí ostatní se jej musí vzdát, je asi nejvíce přidanou hodnotou ULLH. Nemluvě o nespočtu zážitků a vzpomínek, které jdou s působením v ULLH ruku v ruce.“

Foto: univerzitnihokej.cz

Share on Facebook Share on Twitter

• Univerzitní hokej