Šimíček a Rimmel touží vrátit Vítkovice nahoru: Ale chce to čas. A co Hájek?

Foto: hc-vitkovice.cz

Vrátili se do míst, která důvěrně znají. Vítkovickému hokeji se po uplynulém bídném ročníku snaží vrátit lesk. Chtějí ho posunout na vyšší mety. Někdejší vynikající útočník Roman Šimíček a bývalý spolehlivý obránce Patrik Rimmel nyní za ostravský klub bojují v kanceláři.

Den s týmem HC Slovan Ústí nad Labem

Šimíček je sportovním ředitelem a Rimmel manažerem klubu. „Všichni teď možná mohou být spokojeni, že tady jsme, a že jsme odchovanci. Pokud ale nebudou výsledky, může se to rychle změnit,“ shodují se oba borci, kteří v obsáhlém rozhovoru hovoří o své vizi i problémech, které s sebou nese pandemie koronaviru.

Sport v Česku se zastavil. Nehrají se zápasy, hokejisté nemohou ani trénovat. Jak to komplikuje život Vítkovicím?
Roman Šimíček: Jasně, že to je komplikace, ale stejné je to pro všechny týmy napříč extraligou. Nikdo s touhle situací nemá žádné zkušenosti. Snažíme se to nějak uchopit, ale když hrajete hokej a nemůžete chodit na led, je to těžké. Snažíme se připravovat na suchu, abychom zůstali v kondici, ale brečet nad tím? Situace je holt taková a my se s ní musíme poprat. Uvidíme dál, co bude.

Patrik Rimmel: Máme výhodu oproti jiným týmům, které šly z karantény přímo do tohohle stavu a budou měsíc nebo déle bez ledu. Měli jsme štěstí, že jsme po karanténě potrénovali, odehráli jsme pár zápasů a ta díra pro nás nebude tak velká. Jak říkal Šimon, naštěstí se aspoň může trénovat venku a hráči nemusí sedět doma. Pro profi sportovce je nejhorší, když nemohou trénovat vůbec. 

„Musíme denně počítat a hlídat rozpočet, abychom neskončili sezonu sice s medailí na krku, ale dva měsíce bychom chodili kopat na zahradu, jestli nenarazíme na ropu.“

Chápete zákaz trénování ve vnitřních sportovištích právě i pro profesionály?
RŠ: To je asi úplně jedno, jestli tomu rozumíme, nebo ne. Takové nařízení přišlo a my ho samozřejmě respektujeme. Těžko se na to odpovídá. Když máte 26 lidí z kádru promořených, kteří si covidem-19 prošli, ptáte se sám sebe: Proč nemůžeme aspoň trénovat na ledě? Ale znovu opakuji – respektujeme vládní opatření.

PR: Náš tým i všechny další celky v extralize jsou více nebo méně promořené, takže z tohoto důvodu si myslím, že bychom na ledě určitě mohli trénovat. Na druhou stranu pravda je, že situace není vůbec jednoduchá. Pro nás – vedení klubu, hráče a další lidi – je hokej neskutečně důležitý, ovšem když to vezmeme globálně jsou důležitější věci jako nemocnice a podobně. Tím ale nechci říct, že by měla být pauza, samozřejmě bychom byli nejraději už zítra zpátky na ledě a hráli.

Ostrava leží nedaleko polských hranic. O tréninku v zahraničí jste neuvažovali?
PR: Momentálně trénujeme, jak se má. Nařízení dodržujeme a připravujeme se venku. Uvidíme, jak bude tahle pauza dlouhá. Samozřejmě existují i tyto možnosti, jsme kousek od hranic. Další věcí je, zda nebudou zavřeny i hranice. Pokud někdo trénuje tři týdny na ledě a jiný tým na suchu, je to velký rozdíl. Něco řešíme, ale uvidíme.

Foto: hc-vitkovice.cz

Jak jsou na tom Vítkovice ekonomicky? Evidujete významné výpadky?
PR: Zásah je to už teď, protože od začátku sezony se nehrálo s plným počtem diváků. Bylo tam omezení, poslední zápas byl úplně bez diváků. Zásah to je, ale budeme sčítat až na konci sezony. Bude důležité, a na tom se všechny týmy shodly, odehrát 52 kol. I pro sponzory, partnery či municipality je tohle potřeba. Gró sezony je play off, ale uvidíme, jak bude ročník posunutý, zda se bude hrát každý druhý den, nebo jak to bude vypadat.

Říkáte sčítat na konci, jistý přehled ale určitě máte i teď.
PR: Možná jsem to řekl neúplně. Musíme to mít spočítané na začátku, v průběhu, ale i na konci sezony. Nemůžeme skončit a zjistit, že to nevyšlo. (směje se) To bychom nebyli dobří hospodáři. Musíme reagovat a když se někde objeví výpadek, je potřeba ho nahradit a sehnat peníze jinde nebo někde ušetřit.

Poslední zápas jsme hráli bez diváků, o to víc se musíme o partnery či fanoušky. Měli jsme tenisový turnaj, scházíme se před hokejem. Ve spolupráci se svazem a BPA se podařilo domluvit Hokejka TV pro permanentkáře zdarma, vydáváme speciální bulletin v elektronické podobě pro partnery a permanentkáře.

Musíme denně počítat a hlídat rozpočet, abychom neskončili sezonu sice s medailí na krku, ale dva měsíce bychom chodili kopat na zahradu, jestli nenarazíme na ropu, protože jinak bychom byli v pr… (směje se)

„Když je jeden z nás dvou skleslý, snaží se toho druhého nakopnout. Tak jak jsme to dělali v zápasech, když jsme spolu hráli, to samé je i tady. Asi jste si všiml, že mezi sebou nemáme ani v kanclu zavřené dveře.“

Jak současnou situaci vnímají vaši partneři či právě majitelé vítkovických permanentek?
PR: Zatím je začátek sezony. Situaci chápou, ale nadšení také nejsou. Doba je taková už asi půlroku. Lidé mají obavy, zda se bude hrát, a jak se bude hrát. Bojí se ztráty zaměstnání a podobně. Nikdo nemá jistotu v jakýchkoliv profesích. Všechno se načítá. Jak jsme se bavili, nejde jen o sport, koronavirus zasáhl celou společnost.

Pojďme zpět k hokeji. Máte za sebou tři zápasy, jak je hodnotíte?
RŠ: Každý zápas byl úplně jiný a specifický. Z těch tří jsme byli spokojeni s domácím utkáním s Plzní. Je škoda, že jsme to nedotáhli do vítězného konce, protože se tady dlouho nehrál tak kvalitní hokej. S Karlovými Vary nám to nevyšlo, s tím jsme nikdo nebyli spokojeni. První zápas v Českých Budějovicích se mi těžko hodnotí, protože jsme do něj šli po karanténě a asi pětidenním tréninkovém cyklu. Byla znát, že kluci nebyli dlouho na ledě. 

Nerad bych to hodnotil moc kladně, nebo záporně. Přeji si, aby extraliga nějak začala a nastartovalo se to. Je potřeba, aby se odehrálo 52 kol a kvalitní play off. Hodnotit můžeme po sezoně a uvidíme, jak moc jsme byli úspěšní.

Foto: hc-vitkovice.cz

Vítkovický klub prožil hektické jaro a léto. Jak je náročné dělat změny, když vám situaci neustále komplikuje koronavirus, který teď zastavil celé sportovní dění?
RŠ: Nastoupil jsem tady koncem března a od prvního dne jsme se společně s Alešem Pavlíkem snažili dávat tým dohromady – podepisovat smlouvy, vybírat hráče. S trenéry jsme měli spoustu debat. Tohle byl začátek. Pak jsme si řekli, že by bylo fajn tady stáhnout Patrika. Oslovili jsme ho. Zavolal jsem mu, protože se s ním hrozně dlouho znám, to samé Aleš Pavlík. Jsem rád, že ho tady mám a vše děláme společně, což je super. 

Bylo to přesně, jak jste řekl. Máme něco rozdělaného, přišlo rozlosování, všechno nachystané a říkali jsme si: Teď už to nakopneme. A v tom se to zase změnilo. Stalo se to několikrát, ale člověk se musí nakopnout. Znovu a znovu. Nemůže tím být otrávený. Když je jeden z nás dvou skleslý, snaží se toho druhého nakopnout. Tak jak jsme to dělali v zápasech, když jsme spolu hráli, to samé je i tady. Asi jste si všiml, že mezi sebou nemáme v kancelářích ani zavřené dveře. (směje se). Máme jednu velkou kancelář a snažíme se maximálně spolupracovat. Patrik už nějaký pátek byl v manažerské funkci, i proto jsem byl rád, že je tady. 

PR: Řeknu to krátce: Souhlasím s tím, co řekl Šimon. Za vším stojím, protože tak to je. Jsem moc rád, že jsem tady nastoupil. Jsem odchovanec a obdobnou funkci jsem dělal v první lize. V Havířově jsem dělal sedm let, ale teď je to třeba z poloviny něco jiného. Den ode dne je to jiné. Připravíte se, co se bude dít dalších čtrnáct dní, během pěti dní máte informace, že bude všechno úplně jinak. Do toho nám skočila karanténa. 

Je to opravdu něco nového. Na druhou stranu věřím, že na to budeme vzpomínat. Jak koronavirus nebyl předtím, tak už tady zase nebude. Přežije nás i naše děti, ale doufám, že se budeme nejlépe už od konce této sezony zase věnovat hokeji a ne nějakému covidu-19.

RŠ: Říkals, že budeš krátký, ale moc zkráceně si to teda neřekl. (směje se) 

Vítkovice jsou silnou značkou pevně zakořeněnou v regionu, oba jste místní. Nenakládáte si o to víc?
RŠ: Zase bych začal. Zodpovědnost je samozřejmě větší, protože k Vítkovicím mám specifický vztah. Začal jsem tady od přípravky, naučil jsem se tady hrát hokej a až na pár přestávek jsem tady byl pořád, dokonce i na trenérském postu ať už u áčka nebo u mládeže. Vítkovice pro mě byly vždycky srdcovou záležitostí. Kdo mě zná, ví, jaký jsem člověk. Vždy jsem se snažil za Vítkovice položit život. Někdy to bylo vidět více, někdy méně. Takový už je sport. Nedá se to naplánovat, ale vždy jsem se snažil dát do toho ze sebe maximum, což se snažím i teď. 

Zodpovědnost je obrovská, a když jsme tu s Patrikem přišli, snažili jsme se o maximum, co je v našich možnostech, aby byl tým co nejkvalitnější a vítkovický hokej se dostal tam, kam patří. Máme na to, i kádr je dobrý. Škoda, že situace je taková, ale s ní nepohneme. Pro mě osobně je to hodně zavazující. Může to znít jako fráze, ale udělám maximum pro to, aby to tady po všech směrem bylo co možná nejlepší.

PR: Pracovat v nejvyšší soutěži je hokejově samozřejmě nejvíc a ještě víc je pracovat v klubu, kde jsem vyrůstal. V Ostravě bydlím, hrál tady můj syn, a kde asi bude hrát i můj další syn, až trochu vyroste. (směje se) Jak řekl Šimon: Jsou tady výborní lidi, kteří zde pracují dlouhodobě. Na druhou stranu posledních pár roků nebyly výsledky ani atmosféra kolem klubu nejlepší. Všichni bychom to chtěli zase zvednout, aby byli lidé více hrdí, že jsou Vítkovičáci. Tak jako kdysi. Chceme, aby to tak bylo i přes tuto dobu. Samozřejmě to ukážou výsledky, ale za nás pro to děláme co nejvíc. 

„Výsledky ani atmosféra kolem klubu nebyly nejlepší. Chtěli bychom to zvednout, aby lidé byli více hrdí, že jsou Vítkovičáci. Tak jako kdysi.“

Teď jste mi nastínili vizi fungování vítkovického klubu. Na triku máte vyobrazen slogan Znovu za Vítkovice, který s tím úzce souvisí. Stejně tak s návratem odchovanců, že?
RŠ: Byla to jedna z prvních věcí, o kterých jsme se s Alešem bavili – že bychom chtěli přitáhnout odchovance, kteří zároveň mají kvalitu. Diváci jsou tady nároční, ale vždycky si cestu na hokej najdou. Když tam uvidí jméno, na které chodil před deseti lety, nebo když ten hráč začínal. Pro diváka to je určitě víc, ale i pro rodinné příslušníky – babičky, dědečky, tetičky, strejdy. I pro ně je určitě lepší se na toho kluka podívat doma, než když se berou jen hráči z venku.

PR: Když jsme tady začínali, bylo tady z dvaadvaceti hráčů třeba dvacet odchovanců. Teď už to tady tak není, stejně jako v jiných klubech. Jsou výjimky, ale tady se odchovanci vrátili. Pro lidi je to jedině dobře, ale jde také o srdce. Na domácím ledě odevzdáte všechno.

Bude to nějakou dobu trvat, ale chceme do A-týmu vrátit i odchovance z mládeže. Musí být vidět dlouhodobě dobrá práce v akademii. Nemá cenu se starat o mládež, aby se tady pak za rok, dva nebo víc let nikdo nedostal do áčka. Na tom pracujeme a věříme, že v této i v dalších sezonách se hráči z naší mládeže dostanou do extraligového áčka.

Když jste s navrátilci komunikovali, slyšeli na tuto cestu?
RŠ: Tahle myšlenka se jim určitě líbila, protože takhle by to být mělo. Nemá cenu dělat mládež s tím, aniž by se podařilo vychovat hráče pro A-tým. Při jednáních jsme samozřejmě nezacházeli do takových detailů ohledně zapojování odchovanců, ale chtěli bychom, aby se naši odchovanci či bývalí hráči vraceli zpátky k nám. Aby měli chuť tady hrát, a hlavně aby chtěli udělat výsledek. Aby se nám tady vraceli odchovanci si jen dohrát svou kariéru, to jsme také nechtěli. 

Nechci ale vynechat ani kluky, kteří tady byli loni. I když to nejsou odchovanci, odvedli tady kus práce, když se jim to povedlo na poslední chvíli zachránit. Naše vize a cesta určitě nebude ze dne na den. Může trvat rok nebo dva, ale snažíme se o to. Ať už jde o návrat odchovanců do áčka nebo i do řad trenérů mládeže.

Foto: hc-vitkovice.cz

Vítkovický odchovanec to není, ale v Ostravě bydlí. Je pro vás příchod mladého obránce Libora Hájka aktuální téma?
RŠ:
Víme o něm, ale momentálně bych to téma vůbec neotvíral. Nechte se překvapit. (směje se)

PR: Jak jsme říkali, pracujeme pořád. Víme, že tady Libor bydlí. Víc k tomu teď není, co říct.

Pojďme zpátky k vám. Oba máte v hokejovém prostředí známá jména, pomáhá vám to při práci?
RŠ: Těžko se mi to hodnotí, fakt nevím. 

PR: Řeknu to takhle: Já mám možná jméno, ale Šimon má obr jméno. (směje se) Když jednáte s kluby, nebo se svazem a jsou tam lidi, se kterými jste hráli, je to něco jiného. Pokud někoho osobně dlouhodobě znáte, je to samozřejmě lepší. U fanoušků určitě také, to nám hned dali vědět na společné schůzce. U partnerů také. Je to samozřejmě výhoda, na druhou stranu to musíte dokázat prací a hlavně výsledky. Všichni mohou být spokojeni, že tady jsme, a že jsme odchovanci. Pokud ale nebudou výsledky, může se to rychle změnit. 

Na předsezónní tiskovce i teď, když si povídáme, několikrát zaznělo, že chcete vrátit Vítkovice kam patří. Můžete být konkrétnější?
RŠ: Odpovím asi úplně hloupě, ale za mě bude super, když Vítkovice sezonu přežijí tak, abychom se mohli v pohodě chystat na tu další a nebyl tam obrovský finanční propad. Jsme sporťáci a jsme tu od toho, aby sportovní výkon byl co nejlepší, ale do jakého místa, to vám teď určitě neřeknu. Za mě budu rád, když tuto sezonu přečkáme a budeme schopni se v klidu nachystat na tu další.

PR: Teď se bavíme takhle, ale za měsíc to může být úplně jinak. Vezmu to od konce: Chceme tým skládat a připravit na další sezonu, která věříme, že už bude probíhat normálně. Chtěli bychom být v play off, ale ne tak, abychom do něj nastoupili a vypadli jsme 0:3 nebo 0:4 na zápasy, ale abychom postoupili dál. Tohle je ale daleko. Tento rok, kdy se začne hrát snad někdy v listopadu, chceme hlavně ekonomicky přežít a vidět, kdo z týmu na to má. Sezonu samozřejmě nechceme jen odehrát, nebo dohrát, chtěli bychom být i v této špatné době ideálně v první polovině tabulky. To spíš ale mluvím za sebe. Stát se ale může cokoliv. 

Už před sezonou nás potkala zranění klíčových hráčů. I když je tato sezona ovlivněná koronavirem, nechceme skončit někde na dvanáctém místě. Chceme, aby i po prohraném zápasu lidi řekli: Prohráli, ale dali čtyři tyčky, nebo byl soupeř zkrátka lepší, ale odevzdali všechno a na ledě nechali vítkovické srdíčko.

Na závěr jedna perlička. Romane před pár dny to bylo 20 let od chvíle, kdy jste vstřelil svůj první gól v NHL. Vybavíte si ho?
RŠ: Pokud si to dobře pamatuji, tuším, že byl nahozený puk do útočného pásma. Matthew Barnaby tam jel jak šílenec, jak ho všichni známe. Pak se rozbil o mantinel. My jsme s Pepou Beránkem dojížděli, on mi to dal u tyčky, a jsem to nějak zavěsil… Bylo to úžasné období. Na jednu stranu to bylo super, na druhou těžké i pro pana Hlinku. Tolik Čechů v týmu nedělalo dobrotu, a když se moc nedařilo, veškerá vina padala na Čechy. Na pana Hlinku rád vzpomínám. Byl to úžasný člověk i trenér. Mám na něj ty nejlepší vzpomínky. Hrál jsem pod ním na dvou mistrovství světa, v Norsku jsme vyhráli. Bylo to super!

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz