Slovenský hokej? Připadá mi, že nevěříme vlastním schopnostem, tvrdí Liba
Foto: Jaroslav Kořánek
(KOŠICE, od našeho zpravodaje) Patří k nejlepším slovenským hokejistům všech dob, ale ve vedení tamního hokeje ho nenajdete. Ani v žádném špičkovém klubu. Igor Liba se už osmým rokem věnuje přípravě mládeže. Talenty piplá doma v Košicích, pravidelně ordinuje tréninkové dávky na stadionu v Čani, kousek od metropole východního Slovenska. "Shánět finanční prostředky je ohromně těžké. Neustálý boj," konstatuje.
Jedna z ikon nejen košického hokeje měla úžasnou kariéru. Liba dvakrát vyhrál mistrovství světa, doma má stříbro i bronz z olympijských her. Vedle účasti na Kanadských pohárech patří do výčtu jeho úspěchů také angažmá v Los Angeles a New York Rangers. Navzdory tomu ovšem zůstal pořád skromným chlapem, který když něco dělá, tak srdcem!
Dáváte rozhovory, fotíte se z fanoušky, jste v centru dění. Asi je hodně příjemné, že se šampionát po osmi letech vrátil do Košic, že?
Podívejte se, hned tady máme fanzonu (ukazuje z okna kanceláře). Užívám si to hodně. Se všemi fanoušky a našimi lidmi. Když je takový turnaj doma, je to skvělé. Ale bohužel, Slováci nezvládli zápas s Německem. V prvních třech utkáních jsme mohli překvapit, proti Německu jsme byli favoritem my a museli vyhrát. Nevyšlo to.... Takové zápasy jsou nejhorší.
Středeční duel skončil pro domácí špatně, ale předtím hráli Slováci výborně.
Jak chlapci bojovali s Kanadou, tak jsem Slováky roky hrát neviděl. Nasazení, hokejové myšlení, tlak. Tam bylo všechno! Bylo znát, že hráčům hodně pomohlo domácí publikum. I když někdy to může být i špatné. Pokud obecenstvo tlačí, a mužstvo není vyspělé, tým začne bezhlavě útočit a dělat chyby.
Kdo je na šampionátu vaším favoritem?
Neříkám to proto, že jste z Čech, ale věřím české reprezentaci. V přípravě se mi líbila, mužstvo je podle mě dobře poskládané. Mým tajným snem bylo, aby se ve finále utkaly Česko a Slovensko (usměje se). To by bylo ideální.
Jak se vám český tým zatím líbil?
Bohužel jsem neviděl váš první zápas se Švédy, což mě hrozně mrzí. Slyšel jsem, že to bylo skvělé. V dalších utkáních to také bylo dobré, český tým má sílu.
Považujete za dobrý nápad, že Slováci hrají základní skupinu v Košicích a Češi v Bratislavě?
Určitě! Protože v Košicích je ohromná spousta fanoušků, kteří jsou za to vděční. V Bratislavě jsou Češi a Rusové, co vidím v televizi, také tam panuje skvělá atmosféra. Myslím, že i tohle rozdělení skupin přispěje k vysoké úrovni turnaje.
Foto: Jaroslav Kořánek
Pomůže šampionát slovenskému hokeji k cestě vzhůru?
No, víte... My Slováci jsme specifičtí. V roce 2002 jsme vyhráli mistrovství světa, hlavní činitelé tehdy naslibovali hory doly. A teď? Nevypadá to dobře. S mládeží máme značné problémy. Není to dobré.
V čem je problém? Chybějí trenéři, peníze?
Trenéři ne, ty máme. Jen je třeba dát jim šanci. A nehledat finskou, švédskou nebo jinou školu. Vždyť ta československá patřila k nejlepším na světě. Všichni se od nás učili. Připadá mi, že nevěříme vlastním schopnostem. Kdyby se povedlo zaplatit trenéry mládeže... Vidím to v naší hokejové akademii. Působí u nás bývalý slovenský reprezentant Jaromír Dragan, v minulosti velmi zkušený gólman, jenže chodí do práce a čas má až potom. Kdybychom ho mohli zaplatit, dá tomu logicky mnohem víc. Tak to je ve většině našich mládežnických klubů.
Je těžké získat prostředky na provoz akademie?
Ohromně! Máme hendikep, jelikož si musíme platit komerční ceny za pronájem ledu. V jiných klubech se o to starají města, za mě to nikdo neudělá. Platím nájmy v Čani, kousek od Košic.
Jak dlouho se projektu věnujete?
Jedeme už osmou sezonu. Myšlenka vznikla tak, že jsem rok netrénoval a neměl práci. V Čani byl zrovna otevřený zimní stadion. Je to vesnice, v tomhle prostředí vždycky vyrůstali nejlepší fotbalisté i hokejisté. Řekl jsem si, že to zkusíme.
Slovenský mládežnický hokej je v útlumu, svědčí o tom například nedávný sestup osmnáctky z elitní skupiny mistrovství světa.
Ano, a ještě velký pozor musí dávat v prosinci dvacítka, aby nedopadla podobně. Světový šampionát dospělých nebo A mužstvo s hráči NHL, to je pozlátko. Ale to ostatní, všechno tam dole - to je největší problém.
Blýská se na časy?
Upřímně? Nevím. Zatím je to všelijaké. Víc peněz na trenéry a víc trpělivosti s mládeží. To hlavně!
MS 2019: Fandí slovenští fanoušci českému týmu?
Když se vrátíme k MS v Košicích. Vincent Lukáč tvrdil, že mu to hodně připomíná Prahu 1985. Vám také?
A víte, že ano? Moje dcera žije v Praze. Když za ní jedu, pokaždé míjím Průhonice, kde jsme tehdy při šampionátu bydleli.Ten motorest už z dálnice skoro není vidět, je to tam samá nová budova. Ale ano, naskočí mi to. Lidé nám mávali, fandili, všichni jsme cítili jejich podporu. V Praze 1985 jsme vyhráli, nebohý pan Bukač budoval tým systematicky tři roky. Přesně tohle mi chybí na Slovensku. Jen si vezměte Švýcary. Loni byli ve finále, za rok mají šampionát doma, mužstvo si chystají. Němci to samé.
Jak vzpomínáte na Luďka Bukače?
Velký člověk a nejlepší trenér, kterého jsem kdy měl. Byl přísný, ale uměl s chlapci i pohovořit. A také velmi férový chlap.
Jaké byly vztahy v týmu mezi Čechy a Slováky?
Nás Slováků tam hrálo méně, ale to odpovídalo tomu, kolik mužstev hrálo nejvyšší soutěž. Deset českých a na začátku dvě slovenské. Až později přišel Trenčín.
MS 2019: Co ví zahraniční fanoušci o Slovensku?
Vy jste vojákoval v Jihlavě. Současné generaci by Dukly pomohly, co říkáte?
No jasné! Zhruba 80 procent juniorů končí, jelikož nemá kde hrát. Když existovaly Dukly, spousta talentů se vyvíjela. Ne každý má rychlý vývoj, někomu to trvá dva nebo tři roky. Tehdy nebyly jen Jihlava nebo Trenčín, ale na Slovensku také Dukla Michalovce, Topolčany, Senica. Další vojenské týmy sídlily v Čechách. Šlo o ohromnou možnost, aby se mladí kluci vyhráli. Panečku, to byla dobrá věc!
Trošku mě překvapuje, že vynikající hráče vaší generace nikdo na Slovensku výraznější nezapojil.
Co vám na to mám říci. Ti mladší chtějí funkce, mají je. Ale trenérská práce u dětí? O tu stojí málokdo. Protože dělat s mladými není jen tak. Každodenní dřina, nekonečný proces. Ti chlapci si to ani neuvědomují. Jsou vzory pro naše děti, jako pro nás zase byli Golonkové, Dzurillové a další. Měli by trénovat a víc pomoci při výchově hokejistů.
Udržujete kontakty s bývalými spoluhráči z Česka?
No samozřejmě. Jakmile je nějaká akce, a máme možnost se vidět, je to skvělé. Mezi Čechy jsem měl hodně kamarádů, největším byl asi Olda Válek. Ale i Pavel Richter a další kluci. Všechny ty chlapce mám strašně rád. Ježiš, kolik my toho spolu zažili... To bych přál každému!
Share on Facebook
