Solenský o zámoří: Nekončící konkurence, brigáda i nečekaný přesun

Foto: Karel Málek, Juniorský hokej

6. srpna 2017, 9:48

Kryštof Rossmann

Samuel Solenský, aktuálně osmnáctiletý útočník, je velkou nadějí slovenského hokeje. Za moře se přesunul před sezonou 2016/2017 a vystřídal hned dvě soutěže. Nejprve zažil nečekaný sesun do North American Hockey League (NAHL) a následně ještě nečekanější přesun do United States Hockey League (USHL) jen pár hodin před koncem přestupního období. Sám přiznává, že první rok nebyl vůbec žádný med. Jaké nástrahy na juniory v Americe čekají?

Rodáka z Michalovců dobře znají i čeští fanoušci mládežnického hokeje. Solenský hrál od osmé třídy v Liberci, už v šestnácti letech sbíral mezi juniory průměrně bod na zápas. V letech 2015 a 2016 reprezentoval Slovensko na šampionátu do osmnácti let, druhý odehrál coby kapitán.

Právě v loňském roce se vydal do zámoří. Draftoval ho sice klub z Cedar Rapids, ale na jeho kempu neuspěl a do USHL naskočil v dresu Youngstown Phantoms. Ještě předtím však většinu sezony odehrál za Johnstown Tomahawks v nižší NAHL.

Máte za sebou první sezonu v zámoří. Jak vypadala?
Byla hodně specifická. Každý říká, že první sezona je pokaždé těžká, a doopravdy to tak je. Říkal jsem si, že to až tak náročné nebude, ale převýšilo to mé očekávání. Postupně se mi ale za mořem začalo líbit víc a víc.

V čem byla těžší, než jste čekal?
Šlo se o odloučení od rodiny i jinou americkou mentalitu. Je to trochu jiný svět, lidé fungují prostě jinak. Styl hokeje je rozdílný, stejně jako forma soutěže. Všechno mi bylo cizí a dostat se do jejich života a celkově se adaptovat trvalo první tři měsíce. Hlavně proto to bylo náročné.

Co vás překvapilo, když jste se připojil ke svému týmu?
Co mě překvapilo? Jak funguje tým. Starali se o nás jako o hokejisty áčka. Když to přirovnám k libereckému áčku, tak na celém stadionu jsme pouze my a máme všechno pro sebe. Také servis je rozdílný. Neznámou pro mě byli diváci, měli jsme vyprodanou halu. Chodily čtyři tisíce lidí, z čehož jsem byl nadšený.

Svazovala vás na začátku velká návštěvnost?
Ani ne, bavilo mě to. Vždycky je lepší, když tam někdo chodí, než když tam nikdo není. Spíš to člověka vyhecuje, byla pro mě velká radost hrát na domácím hřišti. Je to super.

„Když budu mluvit obecně a ne o Liberci, tak ve střední Evropě bývá problémem složit čtyři formace, zatímco když nám v zámoří vyhodili čtyři kluky ve čtvrtek večer, tak v pátek ráno jich dalších pět přijelo a byli ještě lepší než ti, co je vyhodili.“

Hned jste byl poslán do nižší soutěže – NAHL. Jak jste tuto skutečnost vnímal?
Pro Evropany je nižší soutěž neznámá a měl jsem trochu strach, co to bude. Nicméně konkurence je v Americe obrovská a kvalitních hráčů je i v nižší lize hrozně moc. Z této soutěže bylo letos draftováno asi pět nebo šest hráčů, což je jasný důkaz o tom, že je liga kvalitní. Můj cíl, dostat se na univerzitu, je stejně reálný jako z USHL. Ze začátku jsem z toho byl rozpačitý, ale když jsem zjistil, jak to funguje, tak jsem se uklidnil.

Je obecně rozšířené, že nižší soutěže se třeba od USHL liší z hlediska financí. Někteří hráči si i kvůli tomu musí hledat boční brigádu.
Juniorských lig je v Americe hrozně moc. V USHL je financováno úplně všechno, nedostávají se tam na rozdíl od kanadských juniorek výplaty, což je způsobeno tím, že by kluci nemohli dostat stipendium na školu. Pro každého Američana je největší cíl dostat se na univerzitu. Ve druhé nejvyšší soutěži NAHL se platí jen rodiny. Není to přehnaná částka, ale pro Evropany je samozřejmě těžší zaplatit než pro Američany. Je pravda, že jsem tam měl pár brigád, abych si přivydělal, ale nebylo to tak, že bych to nezvládal.

Jak byste zhodnotil svoje výkony v NAHL?
V juniorském věku je hrozně těžké udržet výkonnost na stejné úrovni. I já jsem bojoval s tím, že jsem střídal horší zápasy s lepšími. V nižší soutěži se to také víc řeže, bylo průměrně dvacet a víc trestných minut na zápas u jednoho týmu. Hrozně mě to obohatilo. Vždy jsem byl menší a techničtější hráč, beru to jako dobrou zkušenost, abych byl připravený na fyzický hokej. Ne, že bych se předtím bál chodit do soubojů, ale teď už s tím mám tolik zkušenosti takové, že mi to nedělá žádný problém.

Kdybyste měl popsat přechod mezi českou juniorskou extraligou a zámořím, jak moc velký problém je se aklimatizovat?
První a hlavní věc je konkurence. Když budu mluvit obecně a ne o Liberci, tak ve střední Evropě bývá problémem složit čtyři formace, zatímco když nám v zámoří vyhodili čtyři kluky ve čtvrtek večer, tak v pátek ráno jich dalších pět přijelo a byli ještě lepší než ti, co je vyhodili. O konkurenci se ví, takže každý musí makat naplno. Tím se samozřejmě člověk nejvíc zlepšuje.

Foto: johnstowntomahawks.com

Jak vypadal klasický den Samuela Solenského v Americe?
Vstávání v osm, poté snídaně a v devět už se jede na stadion. Tam následuje příprava na trénink na ledě, pak led, který trvá hodinu a čtvrt. Následně jsme měli volné ledy, mohli jsme zůstávat. Pak posilovna, video a oběd. V Americe je časté, že děláme pro sponzory community servis, takže chodíme s dětmi na ledy, do restaurace v dresech nebo se podepisovat fanouškům. Přitom jsem dálkově studoval školu tady v Liberci, takže jsem ve volné chvíli vytáhl učebnici.

Jak jste se vyrovnával s tím, že vás třeba lidé poznávají na ulici?
Zrovna toto město je hrozně hokejové. Na hokej přijdou čtyři tisíce lidí a město je maličké, takže je o tým velký všeobecný zájem. Nebylo to takové, že bych každý den někoho potkával, ale ti věrní, co mají permanentku, vás poznávají. Když jsme je někde potkali, tak se chtěli podepsat nebo vyfotit.

Poté přišel zase návrat do USHL...
Od prvního dne, co mě poslali dolů, jsem se snažil, aby mě vytáhli zase zpět. Celou dobu mě sledovali. Generální manažer jezdil na zápasy, volal mi a měl jsem z toho dobrý pocit. Nastala fáze, kdy se mi v Johnstownu líbilo a netoužil jsem ani jít výš, ale zavolali mi tři hodiny před trade deadlinem, o čemž jsem ani nevěděl. Chtěl jsem si o tom ještě promluvit s trenérem, ale tím, že to bylo takhle rychlé, musela být reakce pohotová. Bylo by blbé odmítnou posun, takže se to upeklo.

„Je tam tenké síto, je vidět, jak na sobě hráči pracují celý den. Kdybych nemakal, tak bych se tam ani neudržel.“

Byl pro vás uplynulý rok dosud největší životní školou?
Určitě ano. Když to řeknu takto, otevřelo mi to oči. Vidím, jak to tam funguje. Přičemž neříkám, že tady je vše špatně a tam nejlíp, to určitě ne. Konkurence je tam obrovská. Je tam tenké síto, je vidět, jak na sobě hráči pracují celý den. V Česku hráči, kteří by celý den měli v hlavě jen hokej, až tolik nejsou.

Navykl jste si, že musíte makat sám, a to hodně?
Určitě. Kdybych nemakal, tak bych se tam ani neudržel. Denní rituál je potřeba dodržovat. Když tam chci být, tak to musím podstupovat. Kdybych to nedělal, nedopadl bych dobře.

Bodově jste byl spokojený, nebo ne?
Byl jsem vždy střelec a myslím, že gólů tam může příště padnout ještě víc. Je to trochu jiný způsob hry, musím se víc tlačit do brány a hrát přímočařeji. Nedá se říct, že bych byl úplně nespokojený, ale na příští rok si dávám cíl, že to chci zlepšit.

Kdy se vracíte zpátky za moře?
Po maturitě, po snad úspěšné maturitě v polovině září. Těším se hrozně moc, sezonu jsem dokončoval v USHL, kde jsem nedostával moc velký prostor a sezona mi skončila prakticky na začátku března. Pauza byla dlouhá.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz