Souhra juniorů s gólovou premiérou. Musím začít šetřit, culí se Vracovský
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Dvě sezony neměla Plzeň obávanějšího soupeře, než byl Hradec Králové. Jenže pak se všechno otočilo. Letos se oba týmy utkaly už třikrát a bilance mluví jasně – 8:1 na body pro indiány! Co zvládli doma, to potvrdili i suverénním vítězstvím pod Bílou věží, premiérovým gólem v extralize (na snímku) k tomu navíc pomohl Tomáš Vracovský. „Snažil jsem se makat, aby přišel co nejdřív, a jsem rád, že to vyšlo. Děkuju za to celému týmu,“ rozplýval se mladý útočník.
Jeho trefa dovršila dílo hradecké zkázy. Plzeň se ve druhé třetině vezla na vlně euforie, ta minutu po třetím gólu nakopla do přečíslení Kodýtka s Vracovským a druhý jmenovaný mířil přesně. „Cítím se skvěle, je to můj první seniorský gól. Vděčím za něj Petru Kodýtkovi, který mě krásně našel. Já už jsem jenom vystřelil nad rameno Kacetla a šel se radovat,“ popisoval Vracovský svůj okamžik slávy.
Prsty v něm měl ještě třetí mladík v plzeňské sestavě. Oba juniory poslal dopředu David Kvasnička, věkem teprve starší dorostenec! Pro něj šlo o první extraligový bod. „Nějak se to seběhlo, že jsme zrovna všichni zůstali na ledě, i když spolu nehrajeme. Dobrá spolupráce,“ pochvaloval si autor gólu. Vracovský na něj čekal do svého devátého zápasu, možná věřil, že by mohl přijít ještě dřív. „Měl jsem nějaké šance, ale nebyly tolik nebezpečné. Snažil jsem se makat, aby to přišlo co nejdřív, a jsem rád, že to vyšlo. Děkuju za to celému týmu,“ dodal upřímně.
„Měli jsme po první čtvrtině velkou díru, tak jsme to museli trochu zabetonovat a hrát odzadu, ne na náhodu.“
Zmiňovaná trojice potvrzuje, že když se dá mladým hráčům důvěra, odvděčí se za ni. Kvasnička jako zlatý medailista z letošního Memoriálu Ivana Hlinky aktuálně brousí první obranu, drobný bojovník Kodýtek se teprve nedávno zabydlel v základu a za jedenáct zápasů už nasbíral parádních šest bodů za tři góly a tři nahrávky.
Teď se k nim přidává další junior, který by Martinu Strakovi rád dokázal, že si místo v sestavě zaslouží. „To je na trenérech. Já se snažím odvést dobrou práci, makat a zlepšovat se každým tréninkem. Pak už je na trenérech, jak mě odmění. Jsem moc rád, že mi dávají prostor,“ řekl Vracovský a zároveň už přemýšlel o zápisném za první gól. „Asi bude drahé. Budu muset trošku začít šetřit,“ smál se osmnáctiletý útočník.
Kdo by to byl po několika výprascích a výměně trenérů řekl, že se indiáni takhle zvednou? Z posledních osmi zápasů vyhráli šest, naučili se přitom vítězit „v úsporném režimu“. Na Chomutov jim stačilo dokonce deset střel, v Olomouci čtrnáct, teď na Mountfield potřebovali jenom o tři víc. Tohle už rozhodně není náhoda.
„Loni, kdy se nám dařilo, to bylo trochu jiné. Teď jsme měli po první čtvrtině velkou díru, tak jsme to museli trochu zabetonovat a hrát odzadu, ne na náhodu. To je asi důvod menšího počtu střel,“ vypočítával Tomáš Svoboda. „Nikam se neženeme, hrajeme to, co se po nás chce. Myslím, že až na nějaké výjimky to zatím plníme dobře a profitujeme z toho,“ uznal.
A samozřejmě – k takovému stylu potřebujete perfektního brankáře. Stejně jako se našel celý plzeňský tým, tak se našel i Matěj Machovský. „Výborně nás podržel, byl to náš klíč k úspěchu,“ pokýval Svoboda. „Machy znova předvedl, že je skvělý gólman,“ potvrdil po jasné výhře v Hradci i asistent trenéra Ladislav Čihák.
Share on Facebook
