Šoustal: Narážky na mé příjmení? Už jsem zvyklý, nemůže mě to rozhodit
Foto: kevinlight.photoshelter.com
Když po něm loni sáhli zástupci zámořského týmu Kelowna Rockets, Tomáš Šoustal neváhal a v sedmnácti letech se vydal za velkou životní zkouškou, kterou zatím zvládá velmi dobře. Poté, co si rychle zvykl na nové prostředí, se postupně zabydlel i v kádru, s nímž při své premiérové sezoně došel až do finále prestižního Memorial Cupu. "Kdyby se povedl stejný týmový úspěch i v příští sezoně, bylo by to super. Od sebe ale očekávám více," říká v rozhovoru pro hokej.cz.
Odejít v sedmnácti letech za Atlantik, to chce opravdu kuráž. První týdny a měsíce totiž nejsou pro nováčky vůbec jednoduché. "Zpočátku to pro mě byl nezvyk. Nové prostředí, jiná jídla, lidé i odlišný styl hokeje. Ale nepřišlo mi to zas takové, že bych se s tím musel srovnávat déle. Za pár dnů už jsem si zvykl, všechno bylo v pohodě i díky rodinám, které mě přijaly jako vlastního," prozrazuje Šoustal.
S angličtinou problémy nemám, spíše mně utíká čeština
Vytáhlý útočník prošel těžkou zkouškou, kterou ale zvládl na jedničku. "Nikdy mně nevadilo starat se sám o sebe, ale je to pro mne samozřejmě zkušenost, při níž se perfektně naučím cizí jazyk. Kdyby došlo k nějakému zranění, které by mě vyřadilo ze hry, tak pořád si můžu vystudovat vysokou školu v Kanadě a uplatnit se v jiném oboru. Ale to se doufám nestane," přeje si osmnáctiletý hokejista.
Ten si rychle zvykl na cizí řeč. "Jakmile jsem přiletěl, tak už jsem uměl anglicky, ale když lidé mluvili hrozně rychle, tak jsem jim hůře rozuměl. Teď už problémy nemám a jsem v pohodě. Spíše mi utíká čeština," usmívá se talentovaný Šoustal, jenž se v kanadské WHL okamžitě zabydlel. "Je to nejlepší juniorská soutěž na světě, na nic není čas a musíte stále bruslit. Je tam mnohem víc kontaktu," líčí.
A hned při své premiérové sezoně došel Šoustal s Kelownou až do finále Memorial Cupu. V něm navíc vstřelil jedinou branku svého týmu. Ale na trofej nakonec těsně nedosáhl. "Byl to super pocit, že mi to tam spadlo a pomohl jsem svému týmu. Jen škoda, že to nakonec nevyšlo. Nestává se to každý den, že na utkání juniorů přijde skoro jedenáct tisícovek diváků. Skvělý zážitek," popisuje Šoustal.
Nyní si musím hlavně dodělat školu, vyšli mně tam vstříc
Na druhou stranu je na něm nadále patrné zklamání, prestižní trofej mu totiž utekla jen těsně mezi prsty. "Všechno je to stále čerstvé, samozřejmě mě to mrzí. Hlavně představa, že taková příležitost může přijít pouze jednou za život. Vím, že tým měl na to, aby vyhrál. Navíc jsme hráli lepší hokej než Oshawa," myslí si Šoustal, který má po sezoně trošku smíšené pocity. Hlavně od sebe čekal více.
"Co se týče týmové části, tak se sezona povedla přesně podle očekávání vedení a lidí v týmu. Nemůžu k ní říct ani půl slova. Ale osobně už tak dobrá nebyla, protože jsem zpočátku nedostával tolik prostoru. Hrozně těžko se tam prosazuje," přiznává mladík, jenž v sezoně zaznamenal 89 startů a 26 bodů za 13 branek a stejný počet asistencí. "V další sezoně od sebe očekávám více," prozrazuje.
Teď má ale před sebou úplně jiné plány. Jeho prioritou bude během června dohnat to, co za rok stačil zanedbat ve škole. "Už ve čtvrtek odlétám zpátky domů a první ze všeho si budu muset dodělat školu. Vyšli mi tam vstříc, nechají mě dodělat si v následujícím měsící ročník, což není u nás zase tak moc obyklé, za což jim musím poděkovat. A až školu dokončím, vrhnu se na suchou přípravu."
Kdysi mě trošku mrzelo, když se mně kvůli příjmení smáli
"Chci se perfektně připravit na další sezonu, protože všichni říkají, že druhý ročník je nejdůležitější," uvědomuje si Tomáš Šoustal, jenž se konečně uvidí i s rodinou či přáteli. "To mě moc těší, přece jen jsem se s rodinou neviděl pět měsíců. Rodiče a bráchové se akorát přiletěli podívat přes Vánoce zhruba na osm dní, tak jsme byli na svátky spolu," hlásí Šoustal, jenž si se svým jménem "užije".
"Když jsem byl mladší, tak mne trošku mrzelo, že se mně lidé kvůli příjmení smáli, ale teď už mě to nemůže rozhodit. Už jsem zvyklý, že na to lidé narazí," směje se Tomáš Šoustal. "Kdo mě zná, tak už mu to nepřijde zvláštní a bere to normálně. A jinak se tomu většina lidí zasměje a pak je to v pohodě," líčí osmnáctiletý útočník. Ten své příjmení v zámoří rozebíral také s některými spoluhráči.
"S některými jsme na to téma narazili, tak jsem jim to vysvětlil. Oni se poté jenom zasmáli a dál se to nerozebíralo. Akorát občas v šatně, když je nějaká sranda, tak si někdo rýpne, ale nevadí mi to," pokračuje bývalý olomoucký hokejista, který do budoucna myslí pochopitelně i na nejlepší ligu na světě. "Jako každý samozřejmě sním o NHL," uzavírá odhodlaně talentovaný Tomáš Šoustal.
Share on Facebook
