Stavíme dům od střechy. A úroveň juniorky je tristní, říká Havlůj

Foto: Karel Švec, Český hokej

Druhý ročník hokejového fóra Kabina zakončil blok věnovaný mládežnickým reprezentacím. Popravdě se jim ale věnoval jen velmi málo. Všichni jeho účastníci opakovali: České problémy začínají mnohem dřív!

Fanshop národního týmu

Že by to snad byly výmluvy, kterými by například reprezentační trenéři chtěli „shodit“ odpovědnost za nepříznivé výsledky na jiné? Nikoliv. Důkazem budiž, že práci v žákovských kategoriích zmínil jako zásadní potíž i Vladimír Havlůj, šéf evropského skautingu organizace Detroit Red Wings.

To on udal tón celé debatě.

„Dům se tady dvacet let stavěl od střechy. Alfa a omega je žákovský hokej. Jestliže Jakubu Petrovi přijde do reprezentace kluk, který nezvládá bruslení, tak je to tristní,“ začal zostra.

„Myslím, že u žákovských kategorií chybí technika a hravá forma. Zažil jsem, že se trenér starších žáků koukal na trénink áčka, a podle toho trénoval. Paradoxní je, že v žácích je lepší ten trenér, který se opře o mantinel a kouká, kdo na to může mít, a pak se s ním pracuje individuálně,“ řekl.

Velkou zodpovědnost trenérů vidí právě ve vyhledávání talentů. Připomněl Scottyho Bowmana, který si podle něj vždycky uměl vybrat správné mužstvo.

„Když ale chcete, aby ten hráč pracoval individuálně, tak ho musíte nadchnout. Švédové a Finové jsou v tomhle věku daleko vyspělejší, naši kluci to pořád nechápou. Hráč mi řekne, že chce hrát NHL, ale on se nedomluví anglicky. Třicet let od revoluce. To je tristní,“ zopakoval Havlůj patrně své oblíbené adjektivum.

K tématu tréninku mimo led měl nejvíce co říct Martin Iterský – kondiční trenér brněnské Komety, který se v předchozích letech věnoval reprezentačnímu áčku i dvacítce, hokejistům Magnitogorsku v KHL či pražské Sparty a individuálně i dalším elitním sportovcům.

Rčení o stavění domu od střechy jen zopakoval. „Je super, že už jsme se dostali k tomu, že máme kondiční trenéry v dorostu a juniorech. Ale je to pořád pozdě. V dnešní době potřebujeme, abychom v první řadě měli sportovce-atlety. Pokud mám kvalitního atleta, tak z něj potom můžu mít lepšího hokejistu. Pokud neumí dobře běhat, skákat, sprintovat, tak i když bude mít dovednosti, v únavě je nevyužije,“ soudí Iterský.

„V dnešní době potřebujeme, abychom v první řadě měli sportovce-atlety. Pokud neumí dobře běhat, skákat, sprintovat, tak i když bude mít dovednosti, v únavě je nevyužije.“

Jako klíčovou dobu v rozvoje sportovce vidí takzvaný zlatý věk motoriky, tedy období zhruba od osmi do deseti až dvanácti let. „Tam bychom měli děti naučit úplně všechno. Nasávají jako houby,“ řekl i s připomínkou pokládání základů silového tréninku. Samozřejmě nejdřív jen s vlastní vahou.

S rozvojem všeobecné pohybové zdatnosti souvisí i omílané téma všestrannosti. Iterský v tomto ohledu razí názor, že mezi sezonami je dobré sportovce od hokeje odtrhnout a dát mu prostor pro jiné sporty.

„Když se podíváte na Stützleho, Byfielda a další hráče ze špičky draftu, všichni hrají do třinácti nebo čtrnácti let víc sportů. Při fotbale musí odhadovat třeba timing na balón, a čím víc nervový systém trénuje, tak tím víc variant má potom ve sportu, který si vybere. Stützle řekl, že ve čtrnácti uměl fotbal stejně jako hokej, ale chtěl hrát hokej,“ zmínil a přidal i mentální aspekt. Je jasné, že kdo se odmalička věnuje jen jednomu sportu, tomu více hrozí vyhoření.

V oblasti práce na ledě se hlavní diskuse točí kolem bruslení. Jasně – že ve srovnání s Kanaďany nebo Finy neumíme dávat góly, to je známá věc. Ale až druhotná. Loňská prezentace výsledků testování mládežnických reprezentantů nabídla v některých parametrech až šílené výsledky.

Během diskusního fóra přispěl svými názory specialista na rozvoj bruslařských dovedností Luboš Koňák.

„Nestíháme bruslit proto, že techniku nemáme vyjetou, a proto nejsou hráči schopní jet šedesát minut. Soupeři ano. Udělali jsme hodně v oblasti silového tréninku, ale hrozně málo pro to, abychom tu obrovskou sílu přenesli na led, do osobních soubojů a dovedností s pukem. Tam si myslím, že je problém,“ řekl Koňák.

„Udělali jsme hodně v oblasti silového tréninku, ale hrozně málo pro to, abychom tu obrovskou sílu přenesli na led.“

Velmi zajímavě se přitom otřel o klasický trénink na stanovištích a na malém prostoru.

„Základní předpoklad pro správnou techniku je přenášení váhy, skluz a odraz. A na takhle malém prostoru nemají malí hráči možnost si tu techniku vyzkoušet. A my jim tam ještě dáme kuželky,“ podotkl.

Dětem by v tréninku ponechal větší volnost, aby z nich mohli vyrůstat „jedineční“ hokejisté. „Nemají možnost si vypěstovat individuální styl bruslení. Jezdí kolem kuželek, a všichni jezdí stejně velké bogny, když to řeknu špatně. Místo toho, abychom je nechali v prostoru, jim to ještě ztížíme.“

Další řeč šla kolem tématu nízké konkurence v českých soutěžích, na kterou pak trenéři reprezentačních celků doplácejí. „Herní rychlost“, jak ji nazývá Jakub Petr, potřebují hokejisté až při příjezdu na jeho akci, v mezinárodních zápasech. A že se takhle domů s medailemi vracet nebudou, to je asi evidentní.

„Kdyby těch zápasů, jako jsme hráli speciálně proti Američanům, Finům, Rusům nebo Kanaďanům, odehráli ve stejné intenzitě za sezonu padesát, posouvalo by je to daleko výš,“ ví Petr. Když jeho tým v uplynulé sezoně narazil na supersílu, i z dříve uvedených důvodů držel krok do začátku druhé třetiny.

A pak odpadl. Stačily zdánlivě malé chyby – a jak je trestala třeba sborná na Hlinka Gretzky Cupu nebo Spojené státy na šampionátu, jsme všichni viděli.

„Dělali jsme si interní analytiku a děláme spoustu nevynucených chyb. Soupeřům to nabízíme. Když hráč udělá ty chyby v juniorské soutěži, kolikrát nejsou ztrestány. Tady ano.“

Havlůj jako objektivní pozorovatel zápasů v české mládeži mohl jedině přitakat.

„Já musím objet každé juniorské mužstvo, a to je tristní. Pozitivní bylo jedině play off, když se stáhla nejlepší mužstva. Finále Plzně s Libercem mělo úroveň,“ hodnotil.

Ovšem v principu vidí cestu talentů jako optimální právě přes juniorskou extraligu, a nikoli přes první ligu dospělých.

„Hráče bych do Chance ligy vůbec nedával, to je pomalá soutěž. Juniorská liga je daleko rychlejší, ale musí v ní být dvanáct mužstev, ne dvacet. To je nesmysl. Dostali jsme se k tomu během posledních deseti let, kdy mužstvo mělo spadnout, tak se rozšířila soutěž. Asi všichni víme, o čem mluvím,“ narážel na známé případy.

Zmínil také Eduarda Šalého, nadaného útočníka Komety, který je v současnosti možná největším českým talentem ročníku 2005. „Já z něj rostu. V juniorce si nezpotí dres a má pět bodů. A pak přijde na mezinárodní úroveň, a on ten výkon dokáže podat akorát v přesilovce, protože tam má víc místa. Chápu ho – proč bych makal, když mi to stačí na naši ligu.“

„Chápu ho – proč bych makal, když mi to stačí na naši ligu.“

Rozdílovým hráčům reprezentační dvacítky pochopitelně juniorská extraliga nestačí, a ani stačit nebude. Tak je to i v kvalitnějších evropských soutěžích. Jakuba Petra jako kouče osmnáctky ale její úroveň eminentně zajímá. Jeho svěřenci musí mezi starší domácí konkurencí vyčnívat, aby pomýšleli na vrcholné akce.

„Souhlasím, že v minulé sezoně soutěž gradovala ke konci, kdy se hrály nadstavbové skupiny a play off. Úroveň utkání šla rapidně nahoru, viděl jsem jich spoustu. Sám jsem zvědavý, co juniorka nabídne letos v užším počtu,“ předeslal.

„Byl bych ale strašně nerad, abychom při zvýšeném počtu zápasů a pravidelnějším režimu opomínali kondiční stránku a zdokonalování dovedností, ve kterých bohužel proti světové špičce zaostáváme,“ dodal Petr.

Kompletní záznam druhého ročníku hokejového fóra Kabina:

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz