Šťovíček přemýšlel o konci kariéry: V Třebíči se mi líbilo, ale...
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Po třech letech konec. Útočník Martin Šťovíček byl v Třebíči velmi spokojený, ale poslední sezonu si nesedl s trenérem Kamilem Pokorným a na vlastní žádost skončil. V rozhovoru pro hokej.cz přiznává, že přemýšlel také o konci kariéry v pouhých 26 letech.
V Horácké Slavii byl velmi produktivní, povedla se mu hlavně první sezona – 43 bodů po základní části.
Jenže v uplynulém play off moc nehrál. Ve dvou zápasech předkola nepřekročil jeho čas na ledě 12 minut.
„Já jsem si nedokázal představit, že bych v Třebíči pokračoval,“ líčí Šťovíček, který nakonec bude hrát druhou ligu za ambiciózní Znojmo.
Zůstává ale kmenovým hráčem Třebíče a dveře do tohoto klubu nepovažuje za uzavřené.
„Mně se v Třebíči líbilo a až na poslední rok to tam bylo super. Takže bych se návratu vůbec nebránil, ale za jiných okolností, než které tam byly v uplynulé sezoně,“ dodává.
Popsal byste více svůj konec v Třebíči?
Celá sezona pro mě byla jiná než předchozí. Moje pozice v týmu se změnila a samozřejmě i výkony na ledě nebyly takové, jak jsem si představoval. Celé to bylo divné… Nesedli jsme si moc s hlavním trenérem a cítil jsem, že další rok by to bylo v podstatě to samé.
„Mně se v Třebíči líbilo a až na poslední rok to tam bylo super. Takže bych se návratu vůbec nebránil, ale za jiných okolností, než které tam byly v uplynulé sezoně."
Takže jste na vlastní žádost skončil…
Poprosil jsem pana Svobodu (předsedu klubu – pozn. red.), zda by nebylo možné mě uvolnit. Měl jsem ještě smlouvu, ale i tak mi vyšel vstříc. To bylo super a chtěl bych mu za to poděkovat. Moje důvody si vyslechl a pochopil to (vyjádření klubu k jeho odchodu si můžete přečíst ZDE).
Už od začátku sezony to nebylo pro vás ideální? V play off jste neměl moc velký čas na ledě.
Tam to vygradovalo. Byl to zmar. Tým měl na to, aby došel hodně daleko a klidně by mohl udělat i baráž. Hráče jsme měli dobré, ale potom nám odešla forma.
S trenérem Pokorným jste si nesedli osobnostně, nebo kvůli hokejovým věcem?
Asi od každého trochu. My jsme hráli hodně do defenzívy – takový beton. Stáli jsme v pěti lidech na červené a prakticky jsme jenom bránili, když jsme vedli. Uválčili jsme to často a body se dělaly těžko. Na celkovém bodování týmu bylo vidět, že to bylo rozvržené mezi několik hráčů. Na druhou stranu nejsem hráč, který by koukal tolik na body.
Měl jste jich nakonec 21 po základní části, v týmovém bodování jste skončil sedmý.
Já měl radost, že vyhráváme. Na druhou stranu jsem dostával céres, že nedělám tolik bodů. Moc jsem tomu nerozuměl. Bylo to pak o psychice. Já jsem si na ledě ani nevěřil a přenášelo se to i do zápasů. Bylo to jedno s druhým.
„V hlavě mě napadlo, že kdybych si měl vybrat mezi tím, zda skončím, nebo přidám další rok v Třebíči, tak bych volil radši konec…"
Přemýšlel jste i o konci kariéry na nejvyšší úrovni, že?
Nikdo nevěděl, co bude, a čekal jsem do poslední chvíle, co bude v Třebíči ohledně realizačního týmu. Místa v jiných týmech už byla obsazená. S tím jsem ale počítal a šel jsem s tímto rizikem do toho. I tak jsem byl rozhodnutý, že další rok v Třebíči být nechci.
Kdybyste skončil s hokejem, co byste dělal za práci?
Něco jsem měl, já jsem si nedokázal představit, že bych v Třebíči pokračoval. V hlavě mě napadlo, že kdybych si měl vybrat mezi tím, zda skončím, nebo přidám další rok v Třebíči, tak bych volil radši konec…
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
V Třebíči jste byl tři roky. Jaký to celkově pro vás bylo? Kromě hořkého konce nemohlo být vše špatné.
Konec byl hořký, ale převažují pozitivní vzpomínky. Já jsem pozitivní člověk a nenechal jsem si zkazit tím koncem celkový dojem. Nikdy jsem neměl s nikým žádný problém. Od vedení po trenéry to bylo skvělé. Kdyby to nedopadlo tak, jak to dopadlo, tak bych tam pokračoval velice rád.
Na co nejraději vzpomínáte?
Asi na první rok kolem Vánoc, kdy přišel trenér Radek Novák (v květnu roku 2020 zemřel – pozn. red.) a udělali jsme obrovskou sérii vyhraných zápasů. To bylo asi i hokejově nejlepší období celé kariéry. Vše šlapalo, parta byla neskutečná a byli jsme jak rodina. Jeden za druhého makal.
„Konec byl hořký, ale převažují pozitivní vzpomínky. Já jsem pozitivní člověk a nenechal jsem si zkazit tím koncem celkový dojem."
Překazil to až covid-19, který pozastavil play off…
(usmívá se) Bohužel… Vedli jsme 2:0 v předkole proti Slavii…
Tehdy byste šli v případě postupu na Motor.
Je to tak. Už jsme se na to pomalu všichni těšili. Velká škoda. Další rok jsem se v play off zranil právě proti Slavii… A letos to dopadlo, jak to dopadlo. Na play off jsem měl docela smůlu.
I proto byl takový konec překvapivý, že? V Třebíči jste byl třetím rokem, ještě během sezony jste si v rozhovoru vše pochvaloval.
Ano, byl jsem dost překvapený. Třebíč mě navíc koupila a byl jsem víceméně domácí hráč. Dařilo se mi. Před sezonou jsem měl i nějaké další nabídky, možná i lepší. Ale odmítl jsem to a chtěl jsem zůstat. Bylo to nepříjemné překvapení, ale neberu to nějak špatně a nikomu nic nevyčítám. Beru to jako zkušenost a těším se na novou výzvu.
„Bylo to nepříjemné překvapení, ale neberu to nějak špatně a nikomu nic nevyčítám. Beru to jako zkušenost a těším se na novou výzvu."
Jako novou posilu vás představilo druholigové Znojmo. Jak se to uskutečnilo?
Pár dní zpátky mi volal pan Ohera (prezident klubu – pozn. red.) ze Znojma a pak to bylo rychlý. Domluvili jsme se během dvou nebo tří dní. Řekl mi nějaké podmínky, dal mi čas na rozmyšlenou a pro mě nebylo co řešit. Byl jsem rozhodnutý, že to vezmu. Tréninky máme dopoledne a mělo by to být jako v první lize.
Jiné varianty ve hře nebyly?
Moc jich nebylo. Svůj konec v Třebíči jsem se dozvěděl na konci března. První liga už byla obsazená, hráči se podepisují daleko dřív… Na něco jsme čekali, ale bohužel to nevyšlo. Nevěděl jsem už ani, zda něco přijde, pak se ozvalo Znojmo. Byl to blesk z čistého nebe a dopadlo to dobře.
Co od toho očekáváte? Znojmo by mělo hrát o postup do první ligy.
To mě táhlo asi nejvíc. Když jsem byl v Třebíči, tak náš cíl byl postup do play off. Všechno ostatní bylo v podstatě „nadplán“. Znojmo chce druhou ligu vyhrát. Může se to povést, ale také nemusí. Všichni do toho jdeme s tím, že chceme postoupit.
Je to pro vás velká motivace, že? Kdybyste postoupili, hrál byste další rok proti Třebíči.
Už mě to čeká v přípravě. (usmívá se) Ale jo, je to motivace. Já jsem už vyhrál dvakrát s juniorkou titul, dokonce dvakrát po sobě. To bylo super, moc se těším na to, že tady je další šance, abych něco vyhrál. Je jedno, zda to je první nebo druhá liga. Když vyhrajete poslední zápas v sezoně, tak je to skvělý…
Share on Facebook
