Straka o gólovém útlumu: Nepočítal jsem to. Jak zní otázka za milion dolarů?
Petr Straka.
|
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Poprvé od 10. října – po tak dlouhé době se v neděli prosadil Petr Straka. Litvínovský útočník během prvního dějství zvýšil na 2:0, jenže chemici nadějně rozehranou partii s Kometou do zdárného konce ani tak nedovedli.
Hosté z Brna v prostřední části zařadili vyšší rychlost a tvořili si šanci za šancí.
Brankáře Denise Godlu zasypali čtrnácti střeleckými pokusy, ujal se až ten Martina Zaťoviče ze 39. minuty.
Domácí naopak maskovaného muže soupeře ohrozili jen třikrát.
Vepředu působili bezzubým dojmem, stejný trend přenesli také do závěrečné periody. A Kometa nakonec obrat, který dlouho visel ve vzduchu, dokonala v prodloužení.
Po první třetině jste sice drželi dvougólový náskok, herně ale měla téměř celý zápas navrch Kometa. Souhlasíte?
Z naší strany byla první třetina dobrá, využili jsme šance a odskočili jsme. Že Kometa tlačila… Nejsem si úplně jistý, jestli je to tím, co dělali oni, nebo co jsme dělali my. Z nějakého důvodu máme problém s druhými třetinami, jako kdybychom se zalekli vedení a báli se, že ho ztratíme. Ve druhé třetině tam nebylo prakticky vůbec nic.
Dostat se pak zpátky do utkání už není jednoduché, že?
Není, ale my si musíme srovnat v hlavách to, co chceme hrát. Kometa dneska určitě byla hratelná, už jsem ji viděl odehrát lepší zápasy. Ale šli si za tím a byli hladoví, nakonec se jim povedlo to otočit. Oni jsou všichni soupeři hladoví, tabulka je našlapaná a všichni potřebují body. My musíme hrát tak, abychom je dělali taky. Myslím, že v zápase byly části, kdy naše hra měla takové parametry, ale pak to zase bylo horší.
„Pro mě je důležité na sto procent odpracovat to, co je dobré pro tým.“
Gólově jste se prosadil po skoro třech měsících. Je to pro vás určitá úleva?
Radši jsem to ani nepočítal. Samozřejmě jsem rád, byla to dlouhá doba. Spadlo to ze mě, ale na druhou stranu už mi není dvacet. Vím, jakou mám v týmu roli a co se ode mě čeká. Vím, že dokážu být prospěšný i bez gólů, ale jako útočník je chci dávat. Šancí jsem měl mraky, možná až moc. Pro mě je důležité na sto procent odpracovat to, co je dobré pro tým. Doufám, že se to teď zlomí a v zakončení přijde víc štěstí.
Chemik Balinskis hraje fér, odvolal trest pro Vincoura
Nemáte pocit, že při čekání na trefu přišel také menší herní útlum?
Pár takových zápasů bylo. S Vítkovicemi nebo Hradcem jsem tam měl prázdnou branku a byl jsem přesvědčený, že jsem neudělal nic špatně. Puk ale dvakrát skočil takovým způsobem, že jsem ho netrefil. Přiznám se, že to na mně nechalo stopy, což správně není, ale není to vůbec jednoduché. Zvlášť když nás to ve výsledku stálo body. Chvilku mi trvalo, než jsem se s tím srovnal a hodil to za hlavu.
Mluvíte o tom, že vám není dvacet, ale taková série na hráče může dolehnout. Dá se od toho nějak oprostit?
Není to jednoduché. Jde o to si v hlavě srovnat, co k tomu gólu vede. Co člověk musí udělat, aby se do šancí dostal a co musí udělat pro to, aby tým byl úspěšný. A pak už jen věřit tomu, že šance přijdou a nějaká se ujme. Když koukáte na to, že chcete dát gól a drtíte si hlavu tím, že je nedáváte, tak je to v podstatě jako kdyby si člověk v základním táboře na Mount Everestu lámal hlavu tím, co bude dělat úplně nahoře. Vede k tomu řada malých postupných kroků, o kterých drtivá veřejnosti ani neví. Od takových maličkostí se musíte odrazit a věřit tomu. Je těžké si věřit, když víte, že z posledních šedesáti střel tam žádná nespadla. Když máte správný přístup, tak se dřív nebo později něco ujme. Dneska to bylo se štěstím, ale jsem rád, že mi to tam propadlo a doufám, že se to trochu obrátí a ve zbytku sezony tam něco napadá.
„Věřte tomu, že v kabině to vrtá hlavou úplně všem – trenérům, hráčům a podle mě už i kustodům.“
Mohl jste přidat ještě jednu branku, při brejku v oslabení vám ale zrovna chyběla hokejka…
Možná jo, možná ne. Spíš jsem udělal chybu, že jsem na Vantu (Viktora Hübla) nezařval, že hokejku nemám. On mi nesobecky nahrával, protože mě zná a ví, že rád vyrazím dopředu. Posunul mi to a ze střídačky mi ji velmi pohotově podali, takže jsem se k puku ještě dostal a pokusil se prosadit. Ale nevím, jestli to bylo pro zápas klíčové.
Po vítezstvích proti Liberci a Plzni přišly opět dvě porážky, dlouhodobě se vám nedaří udělat delší šňůru výher. Co k tomu říct?
To je otázka za milion dolarů. Věřte tomu, že v kabině to vrtá hlavou úplně všem – trenérům, hráčům a podle mě už i kustodům. Za chvíli toho budou mít plnou hlavu i rolbaři. Těžko se to vysvětluje, nikdy jsem to nezažil. Možná je to o nějakém mentálním nastavení, možná máme z výhry trochu strach. Snažíme se o to víc bránit, ale přitom nám na začátku zápasu přinášelo úspěch, že jsme hráli aktivně dopředu. Soupeři toho pak využijí.
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Share on Facebook
