„Střelec“ Jank radí rozhodčím. A hokej bez plných arén? Hrozná škoda!
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Když to nejde tak úplně „samo“ jako před reprezentační pauzou, hradecký Mountfield potřebuje i nové hrdiny. A tenhle titul nyní bezpečně sedí na Bohumila Janka. Coby defenzivní bek skóroval dvakrát v řadě a týmu vždy zásadně pomohl k výhře.
Na Kometě se Jank dokonce trefil ve vlastním oslabení a domácí se za stavu 1:3 už nezvedli. A doma proti Litvínovu? Stokilový obránce zařídil vyrovnání na 2:2, aby o tři minuty později mohl Ahti Oksanen skóre otočit.
Hradec Králové tak urval moc důležitých šest bodů, které ho drží v kontaktu s vedoucím Třincem.
A Bohumil Jank zase může směle myslet na vylepšení svého střeleckého maxima z ročníku 2018/19, kdy v Chomutově udeřil během základní části sedmkrát. Teď už je na čtyřech gólech.
Po debaklu se Spartou jste se potřebovali restartovat. Proto je důležité, že jste potvrdili předchozí výhru z Brna, viďte?
Samozřejmě. Já pořád tvrdím, že dobrý tým neprohraje dvakrát nebo třikrát za sebou. To je takový strop. Jsem hrozně šťastný za to, že když jsme ztratili dvě utkání po sobě, tak teď jsme zase byli schopní dvakrát po sobě vyhrát, nějakým stylem se nakopnout a zastavit výkonnostní výkyv.
„Je to ta týmovost, soudržnost a to, že jeden za druhého padneme do střely. Já si myslím, že to je na ledě hodně vidět.“
Zase jste ukázali, že to bude jenom o tvrdé dřině. Zápas s Litvínovem nešel vaším směrem, dvakrát jste prohrávali...
Nikdy ti nikdo nedá nic zadarmo. Týmy zespodu potřebují bodovat, my nahoře taky. Úplně si nemyslím, že by liga byla nějak brutálně rozdělená, že by někdo dominoval a někdo byl hodně špatný. I poslední Zlín se teďka zvedá a trápí soupeře. Liga je opravdu vyrovnananá a nikdo nic nevypustí.
Čím jste s Litvínovem urvali otočku? Jednu z mnoha letošních...
My to asi opakujeme pořád dokola. Je to ta týmovost, soudržnost a to, že jeden za druhého padneme do střely. Když někdo udělá chybu, pomůžeme si a zachráníme to. Já si myslím, že to je na ledě hodně vidět. Z toho potom produkujeme ta vítězství a body.
Sestřih utkání
Vy jste byl jednou z ústředních postav otočky. Nejdřív jste zavinil trestné střílení, které soupeř neproměnil, ale pak jste srovnal na 2:2. To byly hektické chvilky, že?
Já už jsem tahal za záchrannou brzdu. Špatně se odrazil puk a já jsem ho honil mezi nohama. Pořád jsem koukal, kde vypadne, a projel mi. Mohl jsem ho nechat vystřelit, ale takhle vím, že na to měl Kivi (brankář Kiviaho) aspoň klid a pohodu, že si mohl střelce načíst a připravit si to. On nakonec netrefil bránu, Kivi mu to dobře vykryl. Za to jsem rád.
A ten váš gól?
Říkám já nejsem žádný střelec. Ale když to tam mám, tak to urvu do brány. Jsem rád, že mi to tam znova padlo.
„To vzniklo nějak letos. V Třinci jsem to udělal poprvé a už mi to asi nějak zůstalo.“
Nedivil jste se, že gólman ani nešel do zákroku?
Podle mě byl trochu překvapený, protože to vypadalo, že hra už vyjede do středního pásma. Puk ale zachytil Káca (Filip Pavlík) a dal mi ho na volej. Pro gólmana to byl takový překvapivý moment.
Už jste někdy skóroval ve dvou zápasech po sobě?
Jednou v Chomutově. Říkám, moc se mi to nestává.
A co vaše oslavné gesto? Děláte ho vždycky?
To vzniklo nějak letos. V Třinci jsem to udělal poprvé a už mi to asi nějak zůstalo (směje se).
Napodobujete rozhodčího, že ukazujete na branku?
Jo, že to byl gól, aby mi ho uznal (usmívá se).
Vnesl z vašeho pohledu do utkání nějaký náboj Vladimír Růžička na litvínovské střídačce?
Já si myslím, že to bylo speciální spíš pro fanoušky, pro nás v kabině nějak extrémně ne. Brali jsme to jako každé jiné utkání a chtěli jsme ho vyhrát, což se nám podařilo. Jestli tam stál Vláďa, nebo ve finále i pan Sýkora, který tady taky trénoval... Spíš si myslím, že to bylo okořeněné pro fanoušky, a jsem rád, že jsme to urvali pro ně.
Ale když mohla být na zimáku jen tisícovka fanoušků, tím ten náboj bohužel klesl.
Je to hrozná škoda. Mě to hrozně mrzí, protože minulý rok jsme hráli celou sezonu bez fanoušků a když to teď v létě otevřeli, zase začaly chodit plné stadiony. Myslím, že i týmy předváděly mnohem lepší hru, když byly arény plné a hnaly je dopředu. Byly tam emoce, rozhodčí i hráči byli trošku pod tlakem... Hrozně tomu hokeji škodí, že tady nemůže být plný dům.
Share on Facebook
