Švejdová o Švédech: Trenéři mi sedí víc, v Česku máme až nepřirozený respekt

Foto: Markéta Křížová

Poslední roky se pro české hokejistky stává čím dál oblíbenější destinací Švédsko. Rovnou pětice hráček působí v barvách MODO Örnsköldsvik, dvě z nich ještě patří do juniorské reprezentace. Brankářka Viktorie Švejdová odešla na sever před dvěma lety.

Jste jedna z hráček, které zamířily do zahraničí už v mladém věku. Jak se za tímhle krokem po dvou letech ohlížíte?
Myslím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Hokejově mě to posunulo hrozně moc. Teď jsme nedávno koukali na vstupní videa, která jsme dělali, když jsem přišla do týmu, a vedle nich výstupní po dvou letech. Musím říct, že tam byl vidět velký rozdíl. Hrozně mě baví trenéři a názory, které mají, sedí mi to daleko víc než čeští trenéři, které jsme měli v klubu. Nechci říct, že byli špatní, to rozhodně ne, ale to, co tam mají oni, mi osobně sedí víc.

Co je tam tedy jinak?
Všechno je tam trochu volnější, víc se o všem debatuje. Všechno se nejdřív probírá teoreticky a trenéři se nás ptají, co se nám na ledě dělá líp, co je pro nás jednodušší. Pak se na tom teprve staví to, co po nás chtějí. Nikdy po nás nechtějí něco, co by nám nesedělo, vždycky se dokážeme domluvit, aby to sedělo oběma stranám.

„Myslím, že tady jsou pro nás trenéři moc velkou autoritou a máme až nepřirozeně velký respekt. Asi je to v povaze lidí, máme to v krvi, že jsme takoví odtažitější. U nich je to takové, že jsou rovnou kamarádi.“

Myslíte to tak, že víc kladou důraz na individualitu každého brankáře?
Hlavně jde o to, že naše akademie je oddělená od ostatních týmů, přípravek a tak dál. Máme svůj vlastní zimák a všichni se tam strašně známe. Je tam rodinné prostředí a trenéři jdou víc přátelskou cestou než nějakou autoritativní. Máme k nim blíž a nebojíme se s nimi o všem mluvit. Respekt k nim samozřejmě máme stejný, pořád jsou to trenéři, ale asi bych si v Česku nedovolila tolik diskutovat o věcech, co se mi nelíbí. Je to tam benevolentnější.

Chybí podle vás v českém hokeji větší chuť komunikovat?
Myslím, že tady jsou pro nás trenéři moc velkou autoritou a máme až nepřirozeně velký respekt. Asi je to v povaze lidí, máme to v krvi, že jsme takoví odtažitější. U nich je to takové, že jsou rovnou kamarádi. Máme co čtvrtrok osobní mítinky, kde se nás ptají, co se nám líbí a co nelíbí. I díky tomu máme přístup k trenérům, myslím, daleko lepší než tady.

Když je ale řeč o ženském hokeji, Švédky v dubnu poprvé v historii sestoupily z elitní skupiny mistrovství světa. Musel to pro ně být šok, že?
Bylo to pro ně samozřejmě těžké. Nedokážu dobře posoudit, jestli to bylo o smůle, když jsem v tom týmu nebyla. Oni si z toho ale nedělají hlavu a soustředí se na další cíle. Dostat se zpátky do elitní skupiny, teď se tam řeší ty lepší podmínky. Myslím, že to není nic, co by je úplně rozhodilo.

Foto: Markéta Křížová

Ale je to paradox. Klubový ženský hokej je u nich na úplně jiné úrovni než v Česku, a přesto sestoupily, zatímco náš tým skončil šestý.
To je pravda. U nás v reprezentaci hrajeme dobře díky tomu, že holky působí v zahraničí. Česká liga zatím není tak dobrá, třeba se během let zlepší. To záleží i na tom, jestli tady mladé holky budou chtít zůstat, nebo půjdou dál, jaké budou soutěže a tak dále. Paradox to samozřejmě je, nikdo nečekal, že spadnou, ale myslím, že už teď mají plán a vědí, co udělat pro to, aby se dostaly zpátky.

Jakou má úroveň druhá nejvyšší švédská soutěž, ve které chytáte?
Pro nás je to super, protože jsme juniorský tým a hrajeme proti dospělým týmům. Byť jsme jeden z těch horších, tak je pro nás super škola hrát proti zkušeným hráčkám a v zápasech mám spoustu zákroků. Kromě toho hrajeme ještě ligu proti klukům do čtrnácti nebo patnácti let, ta je spíš pro holky, které nejsou na tak dobré úrovni a chtějí se vyhrát. Tím, jak máme relativně hodně zápasů, dostanou šanci všechny. Je nás tam dohromady třicet, takže si každá zahraje. Zároveň holky, které herně vyčnívají, dostávají příležitost v áčku. Berou je do tréninků i do zápasů.

„Když si trenéři mají vybrat mezi Švédkou a Češkou, tak většinou dají přednost těm svým. To se mi velice líbí, protože myslím, že tak by to mělo být všude. Na jednu stranu je to špatné pro nás, na druhou je dobře, že si hájí svoje hráče.“

V klubu je vás pět Češek. Klára Peslarová, Daniela Pejšová a Laura Lerchová hrají v áčku, vy a Agáta Sarnovská pokračujete v juniorce?
Agi je někde mezi juniorkou a áčkem. Myslím, že letos bude spíš hrát v áčku, ale to je na trenérech. Loni s nimi jezdila na velkou část zápasů. Akorát je zatím mladá a navíc když si trenéři mají vybrat mezi Švédkou a Češkou, tak většinou dají přednost těm svým. To se mi velice líbí, protože myslím, že tak by to mělo být všude. Na jednu stranu je to špatné pro nás, na druhou je dobře, že si hájí svoje hráče. Primárně chtějí vychovávat je, což je super.

Jakou máte konkurenci a kvalitu na brankářském postu?
Máme docela problém, protože je nás tam dohromady šest gólmanů a z toho pět hraje na reprezentační úrovni. Takže dostat se na to místo je relativně těžké. V áčku jsou Tindra Holmová ze Švédska a Kaki (Peslarová), což je docela silná dvojka. Mým úkolem pro tuhle sezonu je tlačit jim na záda, ale spíš se potřebuju zaměřit na to, abych dostala hodně příležitostí v juniorce. Občas trénuju i s klukama, což mě velice posouvá. V juniorce jsme čtyři gólmanky, z toho jedna je méně ambiciózní, ale ostatní tři jsme na reprezentační úrovni, takže konkurence mezi námi je. Je to super, protože se dokážeme vzájemně hecovat a posouvat.

Jak se vám ve Švédsku líbí z hlediska života? A jak vás posouvá jako člověka?
Jsem tam spokojená. Hlavně je pro mě důležitý jazyk, který se učím, protože školu mám celou ve švédštině. Ze začátku jsem se toho hrozně bála, protože jsem tam šla s tím, že budu mít školu v angličtině, ale měsíc před začátkem mi řekli, že to bude celé jinak. Teď nastupuju do druháku, protože jsem měla jeden rok odklad. Je to pro mě velká škola života, i tím, že bydlím sama od rodičů. To mi momentálně víc vyhovuje, protože potřebuju mít svůj klid na školu i hokej. Zase je pěkné, když jedu po dlouhé době domů. I to mě naučilo si víc vážit své rodiny – jak ji nevidím denně, tak o to víc jsem pak ráda za chvíle, kdy můžu být s nimi. Co se týče lidského rozvoje, posunulo mě to hodně.

Viktorie Švejdová s Agátou Sarnovskou

Viktorie Švejdová s Agátou Sarnovskou | Foto: Archiv Viktorie Švejdové

Bydlíte s dalšími Češkami?
První rok jsem bydlela se Švédkou, protože jsem tam byla sama. Teď už druhým rokem budu bydlet s Agi. Holky z áčka bydlí samostatně, protože jim platí byty, takže si můžou bydlet, jak chtějí. My máme sdílené bydlení, které je pro nás levnější. A Dáda (Pejšová) bydlí se dvěma Kanaďankami. Člověk si může vybrat, ale holky většinou bydlí s někým z týmu, protože to je i jednodušší, co se týče odvozu na trénink a tak dále.

„Moc dobře nezvládám tu tmu. Od podzima do jara je tam pořád jenom tma, a to mi strašně nedělá dobře.“

Dokážete si představit, že byste tam žila dlouhodobě?
Dokážu si představit, že bych žila ve Švédsku, ale nevím, jestli takhle moc na severu. Zatím mi to problém nedělá, ale asi bych tam nedokázala žít víc jak nějakých deset let. Já moc dobře nezvládám tu tmu. Od podzima do jara je tam pořád jenom tma, a to mi strašně nedělá dobře (usmívá se). Teď se mi tam žije velice dobře a nemůžu si na nic stěžovat, ale pak jsem ráda, když přijedu domů, kde je světlo a teplo. Kdybych se přestěhovala na jih Švédska, bylo by to pro mě na žití ideální.

Čím to vlastně je, že vás z Česka šlo do Švédska tolik? Nejen vás pět, ale i další hráčky, naposledy dokonce Kateřina Mrázová s Denisou Křížovou.
Já nevím. Já jsem tam šla mezi prvními. Přede mnou tam byla Kaki, ta hrála v SDE. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi ta země strašně seděla už od začátku. Strašně se mi líbí, co tam oni dělají, jaké mají myšlení. Navíc se strašně ráda učím jazyky. Nechtěla jsem hned na začátek jít do Ameriky, zaprvé je to daleko a zadruhé jsem cítila, že mi to nedá víc, než když půjdu do Švédska. Zpětně bych to neměnila, jsem za to strašně ráda. Je to relativně blízko domovu, takže není problém sednout na letadlo a za tři hodiny být doma, kdyby se něco stalo. Finančně to není taková zátěž, jako kdyby člověk létal do Ameriky. A nakonec ty soutěže, první nebo druhá nejvyšší, jsou velice kvalitní. Švédové dokážou vyjít vstříc v podstatě se vším.

„Já upřímně strašně doufám, že jednoho dne, třeba až dodělám školu, budu moct říct: Dobře, dělala jsem to zbytečně, nepotřebuju to, můžu se živit hokejem. Akorát se prostě bojím, že v momentální situaci to není možné.“

Jaké máte cíle do dalších let?
Chtěla bych se strašně dostat na univerzitu. Ale neznamená to, že hned po tom, co skončím střední školu. Kdybych tam třeba po ní měla ještě rok zůstat, tak zůstanu, protože jsem tam spokojená. Univerzita je můj cíl, protože mě baví studovat. Samozřejmě mám reprezentační cíle, chtěla bych si zachytat na mistrovství, to je jasné. Je to vrchol sezony, každý se na to připravuje nejlíp, jak může. Klubově mám cíl ohrozit gólmanky v áčku. Vím, že z mé pozice je těžké říct, že bych chtěla sesadit Kaki, to nemůžu ani nechci říct. Nevěřím si na to, že bych to zvládla. Ale vytvářet na ně takový zdravý tlak je dobré. Spíš se budu věnovat své juniorce, kde chytám.

Mluvíte o univerzitě. Zřejmě si uvědomujete situaci v ženském hokeji a tušíte, že vzdělání budete potřebovat.
Já upřímně strašně doufám, že jednoho dne, třeba až dodělám školu, budu moct říct: Dobře, dělala jsem to zbytečně, nepotřebuju to, můžu se živit hokejem. Akorát se prostě bojím, že v momentální situaci to není možné. A je to strašná škoda. Myslím, že ženský hokej se za poslední roky posouvá strašně rychle, takže doufám, že bude možnost si vydělat. I tak je ale vždycky dobré mít zadní vrátka, může se stát zranění nebo cokoli a třeba nebudu moct hokej hrát. Chci mít vzdělání, na které můžu sáhnout, kdyby se něco stalo.

A k jakému oboru tíhnete?
Momentálně bych hrozně chtěla studovat na výživového poradce. Dělám teď trenérství, koučink a tak dále, takže by mi to pak mohlo navazovat. Ale na univerzitu bych šla nejdřív za tři roky, takže to teď nedokážu říct přesně.

Foto: Markéta Křížová

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz