Svozil nováčkem roku: Nesmím se uspokojit. Potká se s bráchou v NHL?
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Jeden z největších talentů ročníku 2003 Stanislav Svozil má za sebou první sezonu v Tipsport extralize, za kterou si vysloužil od České televize cenu pro nejlepšího nováčka. Mladý reprezentant v dresu Komety odehrál přes čtyřicet zápasů s průměrným časem čtrnácti minut a pěti kanadskými body.
Stando, co říkáte na ocenění?
Pro mě bylo parádní, že jsem se dostal už do TOP 3, a moc jsem nepočítal, že bych mohl být první. Nechával jsem tomu volný průběh, ale jsem za to moc rád. Snažil jsem prostě odehrát každý zápas co nejlépe, i když nejde pořád hrát na sto procent, snažil jsem se udržet v hlavním týmu a pomoci mu. Myslím, že je to individuálně nejlepší ocenění, ale nesmí mě to uspokojit. Musím pořád makat dál.
Chtěl byste někomu poděkovat?
Bez spoluhráčů a bez trenérů bych to nedokázal, ti na tom mají hlavní zásluhu. Trenérům bych chtěl poděkovat za to, jak mě nasazovali do zápasů a jak mě vytěžovali. Spoluhráči mi celou sezonu pomáhali a hnali dopředu, bez nich by to nešlo. Pak bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomáhali, ať už to jsou rodiče, přítelkyně, anebo kamarádi.
Kdy jste se o ceně dozvěděl?
Týden předtím, než jsem měl dělat rozhovor na ČT sport, mi volala nějaká paní, že další týden budu mluvit s panem Zárubou. Od té doby už jsem něco tušil, že bych mohl být nejlepší nováček, ale úplně přesvědčený jsem o tom nebyl. Den před vysíláním mi došla zpráva, že ve čtvrtek mám být kolem jedné u počítače, abych mluvil s komentátory.
„Bez spoluhráčů a bez trenérů bych to nedokázal, ti na tom mají hlavní zásluhu.“
Berete to alespoň jako malou náplast za nekonané play off?
Tak to vůbec neberu jako náplast. Každý hokejista by radši hrál play off a já taky. Radši bych byl na ledě, než abych teď seděl doma. Zdraví je ale na prvním místě a nikdo s tím nic neudělá.
Jak k vašemu ocenění přispěl Ondřej Němec?
Ondra Němec mi na začátku strašně moc pomohl a vzal si mě pod křídla. Díky němu jsem na ledě získal sebevědomí. Strašně moc mi pomohl, ale ne jenom on, i zbylí kluci se mě snažili podporovat a dávat mi cenné rady. Přece jenom tam byli kluci, kteří měli zkušenosti z NHL, KHL a různých světových šampionátů. Rady jsou strašně cenné a všechny si je beru k srdci.
Foto: Vít Novák, hc-kometa.cz
Dokázal byste vybrat jednu radu, kterou jste se třeba nejvíce řídil?
Bral jsem si všechny rady, které mi kluci říkali, protože všechny byly nesmírně cenné. Žádnou jedinečnou radu jsem neměl, vždycky jsem se snažil hrát podle sebe. Radili mi všichni a jsem strašně rád za to, jak mi pomáhali.
Jak rychle jste se s Ondřejem Němcem sehrál?
První dva zápasy byly na rozkoukání, ale potom už to šlo celkem v pohodě. Akorát jsme s Ondrou Němcem oba útoční beci, takže nás potom pan trenér rozdělil. Já jsem hrál s Michalem Gulašim, který je spíše defenzivní, takže jsem si mohl dovolit jet do útoku. Bylo parádní hrát po boku obou.
Probíhala stejně dobře i domluva v jednotlivých situacích?
Každý tým má v obranném i v útočném pásmu určité signály, které jsme měli taky. Naše role byly v obou pásmech, ať už jsem hrál s kýmkoliv, jasně dané. Když jsme se nějak nepohodli, vždycky jsme na sebe zařvali a zvládli jsme to. Někdo tam vždycky dojel a klapalo to, s oběma to bylo úplně v pohodě.
Jak hodnotíte celkově sezonu s Kometou?
Týmově nebyla úplně nejlepší, ale taky nebyla úplně špatná. Ze začátku byly naše výsledky velmi dobré a vyhráli jsme asi osm zápasů z deseti. Pak se střídala výhra s prohrou, což nebylo ideální, ale uhráli jsme šestku, takže jsme chtěli jít do play off. Čekala nás Sparta, na kterou jsme si věřili, ale bohužel. Já jsem rád, že jsem si čuchl k dospělému hokeji a byl jsem součástí takového skvělého týmu, ve kterém budu i příští sezonu. Uvidíme, co přinese příští sezona, snad se bude vyvíjet lépe.
„Jsem rád, že jsem si čuchl k dospělému hokeji a byl jsem součástí takového skvělého týmu, ve kterém budu i příští sezonu.“
Jak jste byl spokojený po bodové stránce?
V extralize bych byl spokojený, kdybych měl více bodů, protože jsem měl více příležitostí, kdy jsem mohl dát gól nebo na nějaký přihrát. Všechno se ale nemůže podařit, takže musím na sobě do příští sezony ještě více pracovat, abych pomohl týmu. Vždycky může být lépe, ale buďme rádi za to, jak to bylo.
Kdyby vám třeba před třemi lety někdo řekl, že na přelomu šestnáctého a sedmnáctého roku odehrajete celou sezonu v extralize, co byste odpověděl?
Že je to blbost a že to není možné. Ale nikdo se mě na to neptal. Na druhou stranu do Brna jsem šel hlavně kvůli Martinu Nečasovi, že bych mohl kopírovat jeho cestu, takže doufám, že se mi to celé splní.
V čem jste se nejvíce zlepšil?
Na ledě jsem si začal více věřit, hrál jsem více na puku a snažil jsem se ho od sebe neodpalovat. Ještě musím ale dopilovat trochu činnost v obranném pásmu, souboje u mantinelu a pokrytí soupeřů v defenzivě, pak to bude ještě lepší. Do útoku je to slušný, ale obranu určitě musím posunout.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Hodně duelů jste zvládl i v reprezentacích...
Se sedmnáctkou na turnaji World Hockey Challenge v Kanadě se nám nepodařila základní skupina, ale pak jsme získali bronz. Užíval jsem si tam každou minutu, kterou jsme se spoluhráči prožili, byl to nezapomenutelný zážitek a vzpomínám na něj moc rád. Sešla se tam výborná parta. S osmnáctkou jsme měli ještě předtím v srpnu Hlinka Gretzky Cup, který se nám nevydařil. Pak jsme měli ještě turnaj pěti zemí v Klášterci nad Ohří, kde jsme sice skončili poslední, ale odehráli jsme všechny zápasy vyrovnaně. Kemp s dvacítkou před mistrovstvím byl pro mě výborná zkušenost, takže reprezentační sezona byla celkově dobrá.
Jak teď bude vypadat vaše příprava?
Ještě příští týden zůstanu doma, protože dobírám antibiotika, ale potom už začne druhý týden suché přípravy s áčkem. Budeme trénovat ve skupinách asi po deseti lidech, abychom se vyhnuli nějakým nákazám. Všechno snad bude probíhat v pohodě a už se na to moc těším.
„Většinu volného času jsme se proučili anebo proseděli na rybách.“
Jak jste trávil začátek nouzového stavu?
Chodili jsme s bráchou trénovat a posilovali jsme na zahradě. Většinu volného času jsme se proučili anebo proseděli na rybách. Hodně času prostě trávím s bráchou. Všechno děláme spolu a ve všem, co jde, si pomáháme. Někdy se hádáme, ale to je minimálně. Jsme rádi za každý čas, který spolu trávíme.
Je váš mladší bratr David ještě lepší hokejista než vy?
Je na svůj věk úplně skvělý hokejista, ale má všechno před sebou. Strašně mu fandím a doufám, že to dotáhne ještě výš než já, i když jsem taky na začátku své cesty. Doufám, že bude ještě lepší a bude se mě snažit překonávat.
Co je s bratrem váš sen?
Byla by pohádka, kdybychom si v NHL zahráli v jednom týmu. Proti němu bych ale určitě hrát nechtěl, ještě bych mu nedej bože něco udělal. V jednom týmu by to bylo super, máme spolu sourozenecky nádherný a kamarádský vztah.
„Byla by pohádka, kdybychom si v NHL zahráli v jednom týmu, proti němu bych ale určitě hrát nechtěl.“
Ve vaší rodině jsou jenom obránci. Máte to jako nějakou tradici?
Začalo to už u dědy, který hrál v obraně v Přerově. Pak taťka a já taky. Brácha začínal v útoku, ale pak se mu nechtělo moc bruslit, tak šel do obrany, kde už zůstal.
Byla pro vás velká výhoda, že vám mohli radit táta s dědou?
Taťka s dědou mi radí pořád. V Přerově mi říkali, co dělám špatně, co dělám dobře, čemu se vyhnout a co zlepšit. I teď, když jsem v Brně, si po každém zápase voláme, nebo mě vezou na internát. Říkají mi, co a jak. Snažím se je vždycky poslechnout a vzít si co nejvíce z rad, které mi dávají. Taťka mě většinou chválí a děda vždycky najde více negativních věcí, což ale chápu, protože se mi snaží pomoct.
Foto: Roman Kantor, hc-kometa.cz
Share on Facebook
