Szathmáry zůstává v Třebíči! Vnuk legendy vypráví i o Chomutovu a tajném receptu

Foto: Markéta Křížová

Obránce Šimon Szathmáry má za sebou druhou sezonu v dresu Třebíče. Elitní přesilovkový bek kvůli zranění odehrál v základní části jen 35 zápasů, ale připsal si v nich hned 29 bodů. Jak se za sezonou ohlíží? A co má v plánu dál?

partneři českého hokeje

Šimone, stává se často, že lidé vaše příjmení vyslovují špatně?
Velmi často. Málokdo řekne mé příjmení správně. Stalo se snad třikrát nebo čtyřikrát, že to na stadionech vyslovili dobře. Když jsem přišel do nového týmu, tak s tím měli problém spoluhráči i trenéři. Ale už jsem na to zvyklý a nerozhodí mě to. To bych se tím pak stresoval každý den.

Teď máte šanci vysvětlit všem, jak je to správně.
Je to maďarské příjmení a SZ se čte jako S. Proto s tím má většina problém a čte to polsky. Hodně lidí to vyslovuje i dlouze, ale tak to není. Čte se to krátce a s písmenem S na začátku.

Budou slýchávat třebíčští fanoušci vaše příjmení i další sezonu?
Ano. Budu pokračovat v Třebíči. Mám smlouvu ještě na rok a není co řešit. Jsem tady maximálně spokojený a nemám důvod nic měnit. A doufám, že budeme hrát dobrý hokej.

Jak moc vaši týmovou přípravu ovlivní vládní opatření?
Měli bychom začít od května, tedy pokud nám to dovolí. My se připravujeme na nový ročník fyzicky. Naháníme kondici a posilujeme. Takže by se nás to nemělo moc dotknout. Podle mě je i lepší, když trénujeme na skupinky, má to větší efekt. Já celkově jsem zastáncem spíš individuální přípravy, aby si každý udělal to, co potřebuje. Ani si nemyslím, že by v Česku byly kolektivní přípravy až tak dobré.

„Je to maďarské příjmení a SZ se čte jako S. Proto s tím má většina problém a čte to polsky."

Hrajete teď během karantény třeba na playstationu?
Ano. S Lukášem Nedvídkem a Karlem Nedbalem hrajeme hodně například Call of Duty. Hodně se u toho u zabavíme.

Komu to jde nejlépe?
Tak samozřejmě, že mně. (směje se)

Tohle je ale válečná hra. NHL vás neláká?
Zatím ne. Asi na ty sporty nemáme takovou náladu v poslední době.

Jaké sporty máte rád?
Rád se věnuju hned několika sportům. Baví mě chodit s přítelkyní na tenis. Ona je totiž tenistka a trénuje děti. A v létě hraju golf. Jinak se například chodíme právě s přítelkyní projít ven s naším psem.

Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz

Vraťme se ještě k minulé sezoně. Byla pro Třebíč úspěšná?
Těžko říct, zda byla úspěšná. Nedostali jsme se do první osmičky, což nás mrzelo. A na vítězné vlně se soutěž ukončila. Takhle bych to asi nechtěl hodnotit. Skončilo to tak, jak skončilo. Nic se s tím nedá dělat.

Sezonu jste zakončili vyrovnáním klubového rekordu – 14 výher v řadě. Zažil jste to někdy?
V chomutovské juniorce jsme docela dost vyhrávali, ale v dospělém hokeji jsem to ještě nezažil. Musím říct, že to bylo skvělé. Sešla se skvělá parta, vlastně stejně jako minulý rok. Vše šlapalo jak hodinky.

Pomohla vám výměna trenéra na konci prosince?
Byl to nový impuls. Ono se něco muselo změnit, protože jsme nevyhrávali a vše bylo stereotypní. Po výměně jsme byli jak nový mančaft. Každý měl velkou chuť a bylo z nás cítit, že jdeme vyhrát. Věděli jsme, co hrát. Naše hra byla opravdu uspořádaná, zapojili jsme do toho i hlavy.

Věřil jste ještě, že se dostanete do předkola?
Upřímně, já tomu věřil. Když přišel pan Novák, tak jsme šlapali úplně jinak. Kdybychom takhle organizovaně hráli od začátku sezony, tak bychom podle mě v pohodě udělali první osmičku.

„Po výměně jsme byli jak nový mančaft. Každý měl velkou chuť a bylo z nás cítit, že jdeme vyhrát."

Slyšel jsem od Lukáše Nedvídka, že jste se večer před zápasem scházeli a vařili. Opravdu?
Ano, bylo to tak! Udělali jsme si z toho takový rituál. Jednou jsme vařili u mě, pak u Martina Šťovíčka. U toho jsme si popovídali, a protože to druhý den přinášelo dobré výsledky, tak jsme u toho zůstali. Byl to náš tajný recept na výhry. Teď už je ale vlastně prozrazený.

Prý jste dělali burgery. To není asi nejzdravější jídlo.
Tak potřebujete přece i kalorie, ne? (směje se) Ale tak, burgery byly občas. Hlavně jsme dělali spíš panenku třeba s pyré. My nedělali nic špatného, udržovali jsme kolektiv a zároveň jsme měli zdravou večeři. (usmívá se)

Jaká je tedy vaše specialita?
Musím říct, že dělám výbornou karamelizovanou cibulku do burgerů. Kluci si to moc chválili a ty burgery pak stály za to!

„Udělali jsme si z toho takový rituál. Jednou jsme vařili u mě, pak u Martina Šťovíčka."

Kde jste se naučil vařit? 
Tak nějak sám. Já prostě vařil. Sice se to ze začátku nedalo vůbec jíst, ale teď si myslím, že občas něco dobrého udělám.

Kdybyste skončil s hokejem, chtěl byste být kuchař?
To asi ne, ale bavilo by mě dělat něco ohledně gastronomie.

Foto: Markéta Křížová

Zpět k hokeji. Z osobního hlediska jste spokojen se svými výkony? 35 zápasů – 29 bodů.
Docela jo. Nějaké body tam byly, ale bylo by lepší, kdybychom udělali nějaký týmový úspěch pro Třebíč.

Hned 21 bodů jste získal v přesilovkách. Čím si to vysvětlujete?
Hlavně jsme si rozuměli s kluky v lajně – Medvěděm (Lukášem Nedvídkem, pozn. red.) a s Martinem Šťovíčkem, kterého znám už od chomutovské juniorky. Dařilo se nám. Z toho vyplynuly i ty body. Nesmím zapomenout ani na Láďu Bittnera a Marka Laše. Ti udělali skvělou práci před brankou.

Když už jste zmínil Chomutov, tak s ním máte dva juniorské tituly. Tehdy jste tam měli skvělou generaci, že?
Sešel se nám tam dobrý ročník a docela jsme dominovali, což potvrdily i zmíněné tituly. Byli tam například Ondřej Kaše, David Kämpf. Byli tam i jiní kluci, co nyní hrají profesionální hokej: třeba Nicolas Hlava, Radek Havel, Darek Hejcman, Robert Černý, Jakub Chrpa. Na někoho jsem určitě ještě zapomněl…

„Ono se něco muselo změnit, protože jsme nevyhrávali a vše bylo stereotypní."

Ondřej Kaše a David Kämpf to dotáhli až do NHL. Jací to tehdy byli spoluhráči?
Byli výborní. I lidsky jsme si hodně sedli. My jsme byli velcí kamarádi, jak jsme spolu vyrůstali už od dorosteneckého věku.

Sledujete jejich výkony a jsou pro vás i jakousi motivací?
Samozřejmě, že sleduju! A určitě to motivace je. Já se snažím jít ale krůček po krůčku a uvidíme, kam to povede.

Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz

V minulosti jste si zkusil i pozici útočníka. Pomohlo vám to, že teď jste tak ofenzivní?
Jojo, bylo to v Jihlavě. V útoku jsem toho až tolik neodehrál, ale vzal jsem si z toho hodně věcí. V mnoha případech mi to pomohlo, věřil jsem si pak víc na puku. Ale jsem docela rád, že hraju zase na postu beka.

Pomohlo by tohle obecně českému hokeji, aby si beci zkusili také útok?
Myslím, že jo. Základ je, aby ten obránce byl komplexní. Musí dobře bránit, rozehrát, podpořit útok a zároveň umět vystřelit. Když se kouknete na Švédy, tak nepoznáte, jestli hraje bek vepředu, nebo naopak. Tohle českému hokeji docela chybí. 

Komplexní je třeba i Pavel Pýcha, který letos překonal rekord v počtu bodů na obránce.
Je to fantastické. Udělal nějakých 60 bodů, což je na obránce úžasný výkon. Jedině klobouk dolů. Laťku nastavil hodně vysoko. Uvidíme, zda se vůbec někomu povede ho překovat.

„Když se kouknete na Švédy, tak nepoznáte, jestli hraje bek vepředu, nebo naopak."

Váš děda Jan Suchý je dodnes jediný bek, který vyhrál bodování ligy. Je tohle uskutečnitelné v dnešní době?
V hokeji je všechno možné. Ale je to těžké. Ta doba se nedá srovnat. Vybavení, brankáři a vůbec styl hry je jiný. Ale když jsme mluvili o Čendovi Pýchovi, že udělal tolik bodů, tak proč by vlastně právě bek nemohl vyhrát bodování ligy?

Váš děda má hned několik rekordů. Chcete ho v něčem překonat?
Tak určitě! Bylo by to krásné. Pořád se snažím, abych se zlepšoval a abych někdy něčeho dosáhl. Chtěl bych si také zahrát v reprezentaci a prosadit se do extraligy. Ale není to lehké, děda byl navíc trochu na jiné úrovni.

Jan Suchý jako první začal padat do střel v Československu. Říká vám, že někdy třeba nejste tak obětavý?
Vyloženě o tomhle se nebavíme. Spíš mi vytkne mé chyby. Například poziční nebo v rozehrávce. Pro mě to je jinak samozřejmé, že když hráč naproti vám má napřaženo, tak do rány musíte lehnout. Takže pro nás oba to je jasná věc.

Jaké jsou pro vás duely proti Jihlavě, za kterou jste dřív hrál?
Rivalitu určitě vnímám. Přijde víc lidí a je to vyhrocené. Jinak jsem si ale už zvykl. Těch zápasů proti Jihlavě už bylo dost a člověk to postupně přestane vnímat.

Komu fandil děda v těchto zápasech? S Duklou má sedm titulů…
Tak samozřejmě, že nám! Teda aspoň v to doufám. (směje se)

Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz