Tábor hrál hokej a překvapil nás, říká „malá krysa“ Pěnčík. V kariéře zažil průlom
Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz
Šumperk ovládl sérii baráže o Chance ligu proti Táboru a je jasné, že druhá nejvyšší soutěž v podhůří Jeseníků zůstane ještě alespoň v příští sezoně. Stěžejní součástí týmu Draků byl nejen v baráži, ale v celém ročníku, ve kterém nevynechal jediný zápas, Martin Pěnčík. Tento malý velký muž byl druhým nejvytíženějším hráčem celé soutěže a letos prožil obrovský výkonnostní skok. Jak hodnotí vítěznou baráž a jak si užil průlomový ročník?
Pro Šumperk jste udrželi Chance ligu i pro příští rok. Cítíte radost, nebo spíš úlevu?
Řekl bych, že oboje. Převládá spíš radost, ale rozhodně je cítit taky úleva. Sezona byla dlouhá, občas to pro nás bylo trošku trápení, ale za udržení ligy jsme samozřejmě moc rádi.
Tábor jako vítěz 2. ligy vám rozhodně nedal nic zadarmo, hlavně na začátku série vás hodně zaskočil, že?
Oproti play down s Ústím to bylo úplně něco jiného. My jsme spíš bránili a čekali na chyby a Slovan byl jen zalezlý za červenou a čekal zase na nás. Tábor na nás oproti tomu vlétl a chtěl hrát hokej. To nás na začátku hodně překvapilo.
Bylo cítit, že hrají s lehkostí a bez tlaku, protože vstupují do baráže jako outsider a nemají co ztratit?
Podle mě takhle hráli celou sezonu, takže na to jenom navázali. Oproti ostatním soupeřům ve druhé lize měli tým úplně jinde. Na nás tedy vůbec nemuseli nic měnit, prostě hráli to, co uměli celou sezonu. Šli do toho stylem buď a nebo, naštěstí pro nás jim to nakonec nevyšlo.
Jak moc vás hlavně na začátku série ovlivnila dlouhá zápasová pauza?
Víc jak tři týdny jsme nehráli a bylo to pro nás hodně těžké. Předtím s Ústím jsme navíc vůbec nehráli hokej. To bylo spíš trápení, strašná plácaná. To nás na baráž vůbec nepřipravilo. Když na nás Tábor vletěl, nečekali jsme to a nebyli jsme na to připravení. A taky nám to moc nevyhovovalo. Během série jsme ale přišli na to, že když s nimi budeme opravdu hrát hokej, a ne se jich bát, tak to půjde. A vyšlo nám to.
Před pátým zápasem vás navíc v kabině zastihla nepříjemná střevní viróza. Jak moc to tým zasáhlo a svázalo?
Mě to naštěstí trochu minulo. Taky jsem nebyl úplně v pohodě, ale ne tolik, jako někteří další kluci. Pár z nich to odneslo opravdu hodně, ale dali jsme se aspoň trochu do kupy a odehráli jsme to. Byli jsme nakonec v plné sestavě, každý z nás chtěl hrát rozhodující zápas sezony.
Spousta trestů na vaší straně a spousta z nich z kategorie zbytečných. Projevilo se zkrátka to, že na straně Tábora nebyla taková kvalita hráčů, kteří nedokázali proměnit víc přesilových her?
Podle mě měli ty přesilovky hodně slušné. Třeba Endál to tam rozdával parádně, občas si dokázali vytvořit dobrý závar před bránou. Navíc, ne že bych se chtěl vymlouvat, ale občas ty zákroky byly hodně sporné. Někteří jejich hráči dost skákali a na rozhodčí jim to vycházelo. Ale je to hokej, někteří hráči tohle prostě umí a patří to ke hře.
V posledních třech zápasech jste inkasovali pět trestů za špatné střídání. Z čeho to pramenilo?
Je to vždycky takový celkový zmatek. Někdo se urve a chce tam vletět, přitom na led jít nemá. Pak tam skočí oba dva hráči spolu a je hotovo. Ale to je prostě chyba celé střídačky, jak hráčů, tak trenérů.
Udržení sezony jste si mohli užít před nejvyšší návštěvou ročníku. Nakonec vám ta jedna porážka z Tábora přišla vhod, ne?
Takhle jsme vůbec nepřemýšleli. První zápas v Táboře byl od nás úplně hrozný, ale rozhodně to nebylo tak, že bychom to nějak odevzdali. Hráli jsme strašně. Na druhou stranu je pěkné si oslavy vychutnat před domácím publikem a rozhodně si to užijeme spolu i potom.
„Je pěkné si oslavy vychutnat před domácím publikem a rozhodně si to užijeme spolu i potom.“
Právě na domácích zápasech vás pokaždé přímo na tribuně podporují rodiče. Jak moc vám v kariéře pomáhají?
Naposledy už to odevzdali a odjeli na dovolenou na Tenerife. (usmívá se) Jinak byli snad na každém zápase a odmalička mě hodně podporují. Ale to platí o všech v rodině, rodiče na pátý zápas zastoupili na zimáku babička s dědou. Jsem za to moc rád.
V základní části jste byl druhým nejvytíženějším hráčem celé Chance ligy. Čekal jste před svým letošním příchodem, že odehrajete tak obrovskou porci zápasového času?
Vůbec, čekal jsem, že budu tak čtvrtý, pátý bek. Pořád jsem mladý a v týmu jsme měli i kluky, kteří měli zkušenosti s extraligou. Možná ani teď po sezoně nevěřím, že jsem toho odehrál tolik. Jsem moc vděčný a chtěl bych tímto poděkovat trenérům za projevenou důvěru.
„Čekal jsem, že budu tak čtvrtý, pátý bek. Pořád jsem mladý a v týmu jsme měli i kluky, kteří měli zkušenosti s extraligou. Možná ani teď po sezoně nevěřím, že jsem toho odehrál tolik.“
Na takový ice time musí být hráč perfektně fyzicky připravený. Ale nevypadalo to, že by vám v závěru sezony docházely síly.
To je pravda, letošní letní příprava byla opravdu kvalitní, asi nejlepší, jakou jsem zažil. Trenérům panu Janečkovi a panu Majerovi bych za to chtěl poděkovat, jak to pro nás připravili. Na ledě je to pak o zvyku, pak už mi to ani nepřišlo, že hraju tolik. Čím déle jsem byl na ledě, tím jsem se cítil lépe a zvykl jsem si na to. I ty zápasy samotné vás připraví do těch dalších a máte čím dál víc natrénováno a odehráno.
Celou sezonu jste byl členem první obranné dvojice. Co myslíte, že je vaší předností a čím jste přesvědčil trenéry?
Myslím, že mojí předností je bruslení. Ale je to spíš otázka na trenéry, je těžké hodnotit sám sebe. Hodně mi pak narostlo sebevědomí. Když vám trenér věří, přenese se to i na hráče. Pak to jde často na ledě úplně samo. Taky si hrozně cením toho, že jsem celou sezonu mohl hrát s tak zkušeným hráčem, jako je Drcek. (Tomáš Drtil, pozn. red.) Odehrál toho už spoustu a letos mi předal hrozně moc zkušeností, ze kterých můžu těžit dál.
„Chtěl bych zůstat v Chance lize a posouvat se stále dál a výš. Ale právě s mojí nižší výškou jsou moje možnosti trochu omezené, není to úplně ideální na vyjednávání.“
I když vám možná na obránce chybí pár centimetrů výšky, dokázal jste si často vyšlápnout i na vyšší soupeře. A taky jim občas pořádně zajet pod kůži nějakými průpovídkami a provokacemi. Vyžíváte se v tom?
Já jsem odmalička takový provokatér, všichni mi říkají malá krysa. (usmívá se) Mám to rád a baví mě to, k hokeji to podle mě patří. No a ohledně té výšky, přece nemůžu ukázat, že když jsem menší, tak se někoho bojím. Toho by soupeři hned využili. Do všeho musím jít naplno a doufat, že od nich moc nedostanu.
Už máte rozmyšleno, kam povedou vaše další kroky?
Chtěl bych zůstat v Chance lize a posouvat se stále dál a výš. Ale právě s mojí nižší výškou jsou moje možnosti trochu omezené, není to úplně ideální na vyjednávání. Uvidíme, co bude dál, ale rozhodování bude těžké.
Bitka Milfaita s Pěnčíkem
Share on Facebook
