Takovou sezonu jsem nečekal, přiznává Haas. V extralize mu spadla brada
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Oskar Haas má za sebou snovou sezonu. Hned na jejím začátku se usadil v kádru prvoligového Frýdku-Místku, kde se postupně stal lídrem týmu a nakonec byl vyhlášen nejlepším juniorem Chance ligy. S třineckou juniorkou navíc dokráčel pro stříbrné medaile a nakoukl taky do áčka Ocelářů, kde by teď chtěl zabojovat o stálé místo.
Oskare, máte za sebou velmi vydařenou sezonu. Jaká pro vás byla?
S Frýdkem jsme si dali jako cíl postup do play off, a to jsme splnili. Škoda pak toho předkola, myslím si, že jsme na Přerov měli. Potom jsem se připojil k juniorce, kde jsme po dvou těžkých kolech s Pardubicemi a Jihlavou došli až do finále. Tam se nám to ale trošku nepovedlo a musím říct, že Sparta byla lepší. Nakonec z toho bylo druhé místo, nicméně si myslím, že jsme nakonec byli všichni spokojení.
A z osobního hlediska?
Takovou sezonu jsem nečekal. Vlastně ještě v srpnu jsem ani pořádně nevěděl, co bude. Jestli budu hrát v juniorce, nebo ve Frýdku. Když už jsem potom tak nějak tušil, že bych mohl být ve Frýdku, tak jsem si začal víc a víc věřit. Skončilo to asi nejlépe, jak mohlo.
„Celou sezonu jsem byl ještě jednou nohou v juniorce.“
Jaké byly začátky v Chance lize?
Bylo to určitě těžké, ale dostal jsem důvěru od pana trenéra, což pro mě bylo asi to úplně nejhlavnější. Řekl bych, že hned od začátku jsem hrál dost minut a nebyl jsem někde vzadu na soupisce, že bych hrál čtyři pět minut. Od začátku jsem hrál dost, a tím jsem si na to také rychleji zvyknul.
Čekal jste, že byste se mohl v seniorské soutěži naplno usadit?
Od letní přípravy jsem o to bojoval. Pak za mnou pak přišel pan trenér s tím, že by mě tam chtěl. Trošku jsem se uklidnil. Samozřejmě nechci říct, že bych s tím nějak stoprocentně počítal. Celou sezonu jsem byl ještě jednou nohou v juniorce. Jakmile ale za mnou někdy na konci srpna pan Janeček přišel, tak to pro mě byla úleva.
Foto: Markéta Křížová
Postupně jste se propracoval do role jednoho z lídrů týmu…
Napřed jsme s Míšou Hoťkem a Davidem Klimšou začínali ve třetí lajně. Postupem času se nám pár zápasů povedlo a vybojovali jsme si zase víc minut. Potom jsem se dostal i do přesilovek a ke konci sezony už se ode mě postupně asi čekalo víc a víc. Byl jsem za to rád, protože mi vyhovuje, když na mě tým spoléhá.
Oskar Haas (2+1) proti Dynamu B řádil
Takže jste si to užíval?
Jak říkám, vůbec mi taková role nevadí. Nepřipouštím si žádný tlak, byl jsem s tím pohodě. Samozřejmě jsem si toho všeho strašně vážil. Už jen z toho, že jsem dostával tolik minut, bylo znát, že mi trenéři věří. To pro mě znamená nejvíc.
Po sezoně jste obdržel cenu pro nejlepšího juniora Chance ligy. Jaké to pro vás je?
Je to samozřejmě krásné ocenění za celoroční práci. Hodně mě to potěšilo. Teď už je to ale za námi a chci se soustředit na příští sezonu.
„Neskutečný profesionalismus, když jsem to viděl, tak mi spadla brada.“
Už jste si připsal také extraligové starty v Třinci. Jaká to byla zkušenost?
Neskutečná. A to od okamžiku, kdy jsem vkročil do třinecké kabiny. Je to něco neuvěřitelného. Neskutečný profesionalismus, když jsem to viděl, tak mi spadla brada. Něco takového jsem ještě neviděl. Pak je tam taky skvělá výherní mentalita. Všichni kluci tam jdou do zápasu s tím, že se jde vyhrát. Neexistuje, že by z toho někdo upustil. Snažil jsem se dívat co nejvíc kolem sebe, abych některé věci odkoukal a mohl se z nich učit. Jak mimo led, tak samozřejmě nejvíc na ledě, co se týče každodenní práce v tréninku, v zápase a v posilovně. Každý den se snažit zlepšovat.
Sezonu jste zakončil juniorským play off. Jaký to byl zážitek?
Opravdu neskutečný, umocněný ještě tím, že jsem dorazový ročník 2003. Snažil jsem si to užívat a jsem strašně rád, že jsme to dotáhli až do finále, protože jsme měli neskutečný tým. Škoda toho finále, ale jak už jsem říkal, měli jsme za sebou dvě těžké série. Už proti Pardubicím to nebylo lehké, s Jihlavou jsme pak hráli sedm zápasů. Každý zápas byl strašlivý boj. Finále byla škoda, ale myslím si, že se nemáme vůbec za co stydět.
Co chybělo tomu, abyste finále dotáhli do vítězného konce?
Sparta měla zkušené hráče ročníku 2003. Nám někteří kluci odjeli na nároďák U18 a museli jsme to doplnit z dorostu, což bylo znát. Chyběla zkušenost a věk.
Vy jste v sezoně nastoupil i za reprezentaci U20. Jak na to vzpomínáte?
Vyzkoušel jsem si to na jeden turnaj a byl jsem za to rád. Byla to pro mě zase nová zkušenost. Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že pojedu na poslední turnaj dvacítky před mistrovstvím, tak bych se mu trochu vysmál.
„Myslím si, že jsem neodehrál úplně špatný turnaj. Asi to ale bylo na dvacítky málo…“
Čekala vás na mezinárodní úrovni v porovnání se sezonou ve Frýdku nějaká změna?
Určitě to bylo rychlejší než Chance liga. V první lize jsou ale zase zkušenější hráči, kteří dobře čtou hru. V tomto smysl byl nároďák hodně ulítaný. Bruslilo se a byl to rychlý, přímočarý hokej.
Jaký jste měl z turnaje osobně pocit?
Byli tam Fini a Švédi, takže kvalitní soupeři. Chvilku jsem se s tím srovnával, ale myslím si, že jsem neodehrál úplně špatný turnaj. Asi to ale bylo na dvacítky málo… Nicméně jsem byl rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Jde vidět, že Švédi a Fini jsou trošku jinde.
Foto: Ladislav Svěnčík, Český hokej
Mrzelo vás hodně, že jste se do nominace na mistrovství nedostal?
Já jsem se na to snažil moc neupínat, protože nevíte, co se může stát. Na druhou stranu to ale pro mě bylo asi trošku zklamání. Nicméně jsem to rychle přešel a soustředil se zase na Frýdek. Dostal jsem i nějaké další zápasy v Třinci, takže nebyl moc čas smutnit. Samozřejmě jsem ale byl trošku zklamaný.
I tak to ale pro vás byla parádní sezona. Co máte v plánu dál?
Teď jsem se začal chystat na novou sezonu. Budu se snažit dostat do prvního týmu do Třince a uvidíme. Udělám pro to všechno. Když to nevyjde, tak bych chtěl ve Frýdku ještě navýšit minuty na ledě a zopakovat, nebo ještě vylepšit uplynulou sezonu.
„Když budu mluvit výhledově třeba o dvou letech, tak bych se chtěl určitě usadit v Třinci.“
Nebude to trochu zavazující vzhledem k výkonům v uplynulé sezoně?
Ne, to si nemyslím. Samozřejmě už se ode mě bude asi něco očekávat, ale nepřipouštím si to. Na sezonu se připravím dobře, potom se nebudu mít čeho bát. Chci určitě zapracovat na síle a osobních soubojích. Trošku taky na rychlosti a bruslení. Na tom se teď snažím pracovat a doufám, že se mi to povede zase o kousíček posunout.
Jaké si teď dáváte cíle i s vyhlídkami do dalších let?
Chtěl bych se posunout a usadit v extralize v třinecké organizaci. Jak už jsem říkal, tak je úplně neskutečné, jaký je tady servis. Když budu mluvit výhledově třeba o dvou letech, tak bych se chtěl určitě usadit v Třinci.
Foto: Facebook Mládež HC Oceláři Třinec
Share on Facebook
