Táta Nestrašil o americké cestě: Škola, trénink i vývoj. Má vše, co Augusta chce
Václav Nestrašil mladší
Jeho syn Václav Nestrašil se ve Spartě a v zámoří vypracoval ve velmi nadějného útočníka, kterého na draftu z 25. pozice vybrali Chicago Blackhawks. Teď válí na univerzitě. A táta by jeho cestu doporučil každému.
„Česká juniorská liga je dost vyprázdněná, což se odráží na kvalitě. Takže chápu, že se na svazu snaží zabránit odchodům. Patrik Augusta u té zámořské cesty kritizuje tři body…“ cítí Václav Nestrašil starší potřebu reagovat na argumenty, které nedávno proběhly médii.
Které?
Nejprve ten, že kluci kašlou na školu. U nás ale přece kluci nestudují extra kvalitně. Ti, co hrají první ligu nebo extraligu, do školy nechodí vůbec, trénují s áčkem celé dopoledne. A v juniorech bývá jen pár kluků, kteří zvládají kvalitní obory s maturitou, nebo gymnázium. Přitom existuje i zámořská cesta se vzděláním. USHL je historicky ligou, kde připravovali hráče na univerzity NCAA. Do školy tam chodit musíte, Vášovi třeba vypracovali rozvrh na míru. Školy tam jsou na kreditní systém, tím pádem už bylo na něm, jak rychle zvládne dostudovat, přednášky navštěvoval online. Nedostal to zadarmo, bylo to pro něj náročné, protože kvůli hokeji a posunu do NCAA musel vše stihnout ještě rychleji než ostatní. Teď je na univerzitě, denně chodí na 2-3 hodiny přednášek a u toho hraje špičkový hokej.
Druhý argument trenéra reprezentační dvacítky je ten, že kluci v zámoří málo trénují, že mají hodně cestování a zápasů.
Ať se jede podívat do USHL, jak se tam trénuje… Zobecnění, že zámořská cesta je kompletně špatná, zkrátka nefunguje. Kluci tam jsou na stadionu šest hodin denně! Dvakrát denně na ledě, posilovna, regenerační fáze, jídlo zajištěné třikrát denně. Zrovna jsme v podcastu Hokejová máma vydali rozhovor s Jirkou, Lukášem a Kubou Hešovými, kluci z vlastní zkušenosti srovnávají americkou juniorku s kanadskou (CHL) … Minimálně v klubech, kterými v USHL v poslední době prošli Češi, si každý může ověřit sám, jak kvalitně se tam trénuje. Navíc ta úroveň soutěže! USHL je oproti české juniorce nesrovnatelně lepší.
„Kluci v USHL jsou na stadionu šest hodin denně.“
Kouč U20 ještě dodává, že je zastáncem postupné cesty bez postaršování.
Která cesta je ale nejpřirozenější pro vývoj? V Americe jdete nejprve do jejich juniorky, pak do NCAA, až třeba ve 24 letech do seniorského hokeje. Je to nejplynulejší. Zatímco kluci, kteří jsou vývojově napřed u nás, hned naskočí za áčko, klidně v šestnácti, osmnácti. Prakticky kompletně přeskočí juniorku. Z univerzitní NCAA už ale do dospělého hokeje není takový skok.
Podle vás tedy není nikde problém?
Myslím, že sám kouč Augusta paradoxně musí jako nejlepší cestu vidět právě NCAA. Všechna kritéria, která jsou z jeho rozhovorů důležitá, prostě cesta do univerzitní soutěže splňuje. O vývoji hráče, poctivém trénování i vzdělání.
Obzvlášť pro hráče, jejichž těla jsou v biologickém vývoji trochu zpomalená.
Což byl přesně případ Váši. On je sice hodně vysoký, jeho biologický věk byl ale místo 16 let pouhých čtrnáct. O dva roky minus… A jeho tělo to nedávalo, byl pořád zraněný. V Americe na univerzitě ale dostává čas – prostor na další čtyři roky vývoje navíc. Sice proti starším klukům, pořád to ale ještě nejsou chlapi. Já s panem Augustou souhlasím úplně ve všem, ale právě proto jsme zvolili tuhle zámořskou cestu.
Andrej a Václav Nestrašilovi
Na druhou stranu to něco stojí…
Nás to nestálo ani korunu, všechno platí klub. Ale je pravda, že takovou nabídku dostávají jen ti nejlepší. Vašek měl obrovské štěstí, když se dostal na sraz reprezentační sedmnáctky jako náhradník. O něm do té doby nikdo nevěděl, vždyť kvůli zraněním dva roky nehrál hokej… Ale zaujal a nakonec se mu výjimečně povedl turnaj World Hockey Challenge U17 v Kanadě (neoficiální MS sedmnáctek). Najednou to v něm bouchlo a nikdo nechápal, v sedmi zápasech měl pět bodů, takže nám najednou volali z týmů z Kanady i z Ameriky.
„V šestnácti letech měl Váša biologický věk 14 let...“
A co se tedy financí týče?
Když jste v uvozovkách „pouze nadprůměrný,“ už vás to něco stát může. A pokud byste tam šel jako průměrný hráč, tak je to strašně drahé.
Zároveň dnes hokej od rodičů téměř vyžaduje individuální tréninky, že?
Vaška vrátily individuální tréninky zpět k hokeji, jinak by dnes už nehrál. Zdravotně by byl v p*deli a psychicky taky… Jeho tělo bylo tak rozbité, že my jsme ho nemohli pustit do klasické týmové zátěže. V deváté třídě jsme odešli ze Slavie na Spartu právě proto, že v Edenu měly problémy s tím, že by Váša trénoval samostatně. Já jsem na Slavii vychoval všechny syny a byl jsem tam s nimi 25 let, narodil jsem se 10 minut od stadionu (směje se). Takže Spartu nikdo v okolí nechápal, jenže já pro něj potřeboval individuální přístup ze zdravotních důvodů. Nebylo to rozhodnutí s vidinou NHL.
„Bez individuálních tréninků by dnes Vašek hokej nehrál.“
A na Slavii to nechápali?
Po zdravotní pauze mu už nedávali takovou podporu, jakou by k úspěšnému návratu mezi nejlepší potřeboval… Jenže Vašek extrémně rychle rostl a klasická zátěž pro něj tedy byla příliš nebezpečná, což nám vysvětloval docent Musálek z Univerzity Karlovy. Vašek vždy měsíc trénoval a pak si něco utrhl, poranil, natáhl. Proto jsme ho dali k Dominikovi Kodrasovi do akademie STACA a s Alešem Hybnerem jsme chodili na ledy… Ale pozor, ročník 2007 byl na Slavii extrémně silný, šikovných kluků tam měli hodně.
Takže jste poprvé oblékl sparťanské barvy…
Přesně tak! (směje se) Byla to jediná cesta. Trenér Jiří Kročák nám vyšel vstříc a celé Spartě jsme doteď moc vděční za skvělé podmínky.
?? Václav NESTRAŠIL se v NCAA uvedl gólem ? A co další Češi? ?
Zveřejnil(a) Hokej.cz News dne Pondělí 6. října 2025
Dá se říct, které kluby v Česku dělají mládež dobře?
V podcastu máme dvě čerstvé epizody s šéftrenérem mládeže Liberce (Jiří Bermann) a s šéfem rozvoje mládeže Karlových Varů (Jiří Ryžuk). Tím chci odpovědět na vaši otázku, které dvě akademie považuju za nejlepší. Plus bych k tomu asi přidal Třinec a Pardubice, kterým už bych ale dal známky 1- a dvojku. Protože jde o bohaté kluby, jejichž A-týmy mají nejvyšší ambice a nejlepší hráče na trhu. Sami jsme viděli, jak dopadl Radim Mrtka, nakonec stejně musel odejít, protože v extralize prostor nedostal. Zatímco karlovarští kluci Čihař a Tomek, to je neuvěřitelné, kolik dostávají času na ledě. Spolu hrají přesilovku…
„S mládeží u nás nejlépe pracují Karlovy Vary a Liberec.“
Ale je to dané tím, že Energie v kádru kromě Beránka s Černochem a Frodlem nemá tolik hvězd.
Jasně, ostatní jsou dříči a poctiví hokejisti. Ale i v Třinci zapracovali Petra Sikoru a Mirka Holinku. Už to ovšem není takové jako ve Varech a v Liberci. A Pardubice… Mládež dělají dobře, ale talentované kluky pak pošlou do Chrudimi (do pardubického B-týmu hrajícího v Maxa lize – poznámka redakce). Třeba Martin Švec je kluk, který by už jinde extraligu dávno hrál. V Dynamu nemá šanci, vždyť začínali sezonu na osm obránců, všichni extrémně zkušení a kvalitní.
Já mám pocit, že na rodiče se tu často nadává – a někteří chováním na stadionech určitě nejdou příkladem – ale kolikrát jsou to právě oni, kdo skvělým přístupem dávají hokejistům možnost vyniknout.
Rodiče musí být zapálení, musí to milovat. Dávají tomu veškerý volný čas, spoustu peněz. Teď jde o to, jestli mají dostatek informací, aby se uměli správně rozhodovat. Proto jsme založili podcast Hokejová máma, který je určen rodičům. Snažíme se dělat rozhovory s lidmi, kteří mají zkušenosti i know-how. A ptáme se jich na důležité otázky.
Nestrašilovi po zisku Andrejova titulu s Třincem
I třeba k odchodu do USHL?
Vždyť ani poslat kluka ven do zahraničí v sedmnácti letech není jednoduché. Povede se to málokomu, ne každý je připravený mentálně nebo hokejově. Někteří kluci jsou hned na startu sezony vyměnění, nebo si ani nezahrají, není to sranda, je to drsný život. Musíte se tam porvat o šanci a já nechci tvrdit, že je to pro každého, že to každému přinese slávu a úspěch. Na druhou stranu, pokud se to klukům nepovede a po roce se vrátí domů? Budou mít zkušenosti, zážitky, úplně jiný pohled na svět, vyzrají lidsky, umí se orientovat ve světě a naučí se pořádně anglicky. Vidí, jak se v zámoří hraje hokej, otevře jim to oči… Dá jim to hrozně moc. Samozřejmě kluk nesmí sedět na tribuně, to je pak celé špatně. Ale nikdo vám nebrání sebrat se a vrátit se domů.
„Ne každý je na Ameriku připravený mentálně nebo hokejově.“
Zlepšila se tedy v posledních letech úroveň českého mládežnického hokeje? Nebo budou hráči stále odcházet do zámoří?
Jsem lehkým optimistou, že se to zlepšuje, že se věci posouvají k lepšímu. Kondiční trenéři, sklils kouči, výživoví poradci i sportovní psychologové — všichni jsou vystaveni tržnímu prostředí, když na sobě nebudou chtít pracovat a zlepšovat svoji práci, rodiče jim kluky nepřivedou. To je hybná síla našeho hokeje. Musí se pořád vzdělávat, sledovat světové trendy.
V Americe je hokej prakticky trh se soukromými subjekty…
Přesně tak, rodič si vybírá, ke komu dá kluka na bruslení. V zámoří je to extrémně tržní prostředí, všechny nutí pracovat skvěle a na maximum. V Americe zaregistrujete dítě v daném týmu vždycky jen na rok. Hokej je tam extrémně drahý, sezona vás přijde i na víc než 500 tisíc korun za sezonu! Ale pokud je tým spokojený s vámi – nejen s hráčem, ale i s rodiči – tak o vás stojí i další rok. Pokud se tedy někdo bude chovat jako hovado, může si hledat nový tým.
„Když se v USA někdo chová jako hovado, může si hledat jiný tým. Rozhoduje trh.“
A trh posouvá celé prostředí dopředu.
Já nechci říct, že český svaz nedělá dobré věci. Na základě práce soukromých trenérů se i kluby musely začít snažit. Pochopily, že tomuto nezabrání, že nejde donekonečna zakazovat klukům brát si výstroje na individuální ledy. Kluby se dnes musí přizpůsobovat. Řada klubů má dnes vlastní sklils kouče, aby měli jistotu, že je opravdu dobrý. A rodičům přímo nabízí takovou možnost v rámci klubu. My se snažíme v podcastu už víc než rok akcentovat téma komunikace mezi klubem, hráči a rodiči. Vzniká tak poptávka napříč hokejovým prostředím, že komunikace je základ – a Liberec teď zakládá diskusní kulatý stůl a zve rodiče hokejistů, dává jim prostor. Litvínov má vyhrazené konzultační hodiny a tak dále. Jde to sice ztuha a pomalu, ale posouvá se to. Možná i proto je ale důležitá inspirace zahraničím. Třeba i ohledně školství a vysokých nároků na naše malé děti – sportovce.
Václav Nestrašil mladší po zisku titulu v USHL
Share on Facebook
