Těžká skupina? Jen zápasy s nejlepšími nás posunou dál, tvrdí Bříza
Foto: paraostrava2019.cz
Úderem sobotního poledne v Ostravě odstartuje letošní mistrovství světa v para hokeji, český tým do něj vstoupí soubojem s Jižní Koreou. O přípravě na turnaj, generační obměně nebo pandemii koronaviru se rozpovídal trenér reprezentace Jiří Bříza.
„Na šampionát jsme se dlouho připravovali. Chceme, aby nálada pro první zápas byla ideální. Zatím jsme zdraví, prošli jsme PCR testováním. Snažíme se to naladit tak, aby kluci do turnaje vstoupili v pohodě a prodali vše, co umí,“ povídá Bříza v rozhovoru.
Hráči už musejí mít opravdu velký hlad, že?
Určitě. Od května jsme to na tréninku cítili, spíš jsme je museli brzdit. Když jsme hráli nějaké modelové zápasy, tak to bylo na hraně, aby se nám nikdo nezranil. Je z nich cítit, že už se těší na to, až si sáhnou na soupeře.
Poměrně dlouho jste trénovali na poděbradském zimním stadionu. Jak jste byl s přípravou spokojený?
Moc. Kupodivu jsme během celé pandemie měli zařízené takové podmínky, že jsme mohli v uvozovkách profesionálně trénovat. V tomhle směru necítíme žádný problém, spíš se ale projevuje zápasová absence. Díky zázemí v Poděbradech jsme měli velmi dobré podmínky, tam patří velké díky. Jediné co, tak jsme možná byli až moc zvyklí na tamní prostředí, co se týče například ledu a jeho vlastností. Tady v Ostravě je to trochu jiné, pomalejší, puky se jinak odrážejí. Proto jsme sem jeli o týden dřív, abychom co nejvíc potrénovali a kluci si na to zvykli.
„Kupodivu jsme během celé pandemie měli zařízené takové podmínky, že jsme mohli v uvozovkách profesionálně trénovat.“
Každopádně dlouhá příprava na ledě by mohla být vaší výhodou, ne? Například tým Kanady se sešel až v Ostravě.
Ono se to tak dá nazvat, že rok a půl nebyli na ledě. Ale oni jen nebyli na společném kempu, jinak pracovali individuálně. Je to na nich vidět, že fyzicky jsou připravení ještě víc než kdy v minulosti. Zaměřili se zejména na kondiční přípravu, navíc jsou tady o týden déle než my a mají za sebou hodně tréninkových jednotek. Všichni víme, jak je to vyspělý tým. Necítíme to tak, že by z jejich strany vznikl nějaký herní handicap. Očekáváme velice dobrou prověrku a jsme za to rádi, že hrajeme s kvalitním týmem, protože to potřebujeme.
V průběhu května jste absolvovali dva přípravné duely proti Německu. Co vám ukázaly?
Musím říct, že nám moc pomohly. Nechali jsme naše rozdílové hráče odpočívat, vlastně tam jeli samí nováčci. Pro ně to byla zásadní zkušenost. Na hře to sice bylo vidět, ale to jsme očekávali. Taky to pro nás byl cenný materiál na analýzu součinností hráčů nebo z hlediska taktiky. Na tom jsme další týden pracovali a do tréninku nám to moc pomohlo. Malinko se to tam i zlomilo, kluci pak měli k různým věcem daleko lepší přístup.
Jak jste se vůbec jako para hokejová reprezentace vypořádali s pandemií koronaviru? V jakém režimu jste fungovali, pokud to nějak šlo?
My jsme moc dlouho nečekali, a když to spadlo do lockdownu, tak jsme hráče vybavili trenažéry. Ty imitují soupažný záběr, tohle měli kluci doma. Potom jsme přešli na home office a měsíce jsme trávili tím, že jsme se každý den propojovali a vedli jsme si kondiční a technické tréninky s hokejkou. V tomhle jsme nezaháleli. Pro hráče to samozřejmě byla nová věc – museli jsme se dost psychicky podporovat, abychom to zvládli. Na druhou stranu jsme se trochu zvedli kondičně, což jsme pak přenesli do techniky na led. Doufejme, že se nám to sladí i tady a budeme moct prodat, co umíme.
Vleklá přestávka musela být při prvních trénincích na ledě hodně znát…
Byla… Ale na druhou stranu, tyhle trenažéry vám hodně pomůžou. Kondičně jsme nebyli pozadu, spíš naopak. Na klucích bylo krásně vidět, že mají chuť jít na led, že už se na to těší. Probudilo se v nich zase to, že to není jen o tréninku na ledě, který občas může být tak trochu otravný. Nehrajeme tolik zápasů, takže tuhle psychickou připravenost je těžké udržet.
„Další velký turnaj nás čeká v Pekingu, kam věříme, že se dostaneme.“
Můžete popsat, jak se rodila česká nominace na mistrovství světa?
Na soupisce máme aktuálně devatenáct hráčů, ale do zápasů jich podle pravidel může jít pouze třináct plus dva. Máme tady víc kluků z toho důvodu, že některé z nich potřebujeme klasifikovat. Další tady máme jen kvůli tomu, aby poznali reprezentaci jako takovou a prožili celkovou atmosféru v týmu. Využíváme toho, že je to domácí turnaj. Kluky jsme půl roku rozvíjeli a povolali jsme je, aby tuhle zkušenost získali. Další velký turnaj nás čeká v Pekingu, kam věříme, že se dostaneme. Vzali jsme je sem proto, aby později nebyli tak vyplašení.
Dá se říct, že para hokejová reprezentace prochází generační obměnou?
Ano. Pro nás je to velké povzbuzení, dlouhé roky jsme hráli ve stejné sestavě. Kluci stárli, tak trochu nám docházely síly. Je to příjemná vzpruha, že se ozvali kluci, kteří mají zájem o para hokej. Starší je přijali výborně a předávají jim cenné zkušenosti. Samozřejmě jsme nezaháleli a vytvořili jsme pro ně bonusový program, kdy se jim víc věnujeme. Kluci jsou mladí, mají chuť se zlepšovat a dohnat starší borce. Je to taková příjemná symbióza. Nebude to jednoduché, protože ostré zápasy budou skýtat tvrdé konfrontace. Máme teď nastavenou tuhle cestu, kdy voláme po generační obměně. Noví hráči tady jsou, chceme je dostat do sestavy a vyšvihnout je výkonnostně výš.
Vnímáte, že se zájem o para hokej zvedl po úspěšném mistrovství v roce 2019?
Nevím. Nedokážu říct, jestli ten šampionát měl takový impakt. Je to zvláštní, ale dva tři roky se nám nikdo neozval, ani jsme nedokázali najít někoho, koho bychom pozvali do týmu. Nicméně nyní se nám během půl roku objevili dva tři nováčci. Zapracovali jsme na tom, sedlo si to. Jsou to kluci, kteří přišli a věděli, že na tomhle turnaji budou chtít hrát.
Zeptám se ještě na úspěšný šampionát před dvěma lety. Jak na něj zpětně vzpomínáte?
Pro mě to bude napořád nezapomenutelný turnaj po všech stránkách. Z pozice trenéra sice pořád cítím mírnou hořkost, že nám to tam necinklo, ale myslím, že společenská, kulturní a lidská podstata měla daleko větší váhu. Vždycky na to budeme vzpomínat jen v dobrém. Jsme rádi, že hrajeme zase tady, vzpomínky létají z jedné strany na druhou. Pořád se nám vracejí krásné momenty a energie spojená s diváky. Moc se na to těšíme, hned v prvním zápase s Jižní Koreou jim to chceme vrátit.
Věříte, že byste letos mohli dosáhnout až na medaili?
Je to o to těžší, že se po dopingové aféře vrací Rusko. Před rokem a půl jsme to Kanadském poháru viděli, že neztratili nic ze své síly a umu. Zápasy mezi Ruskem, Spojenými státy a Kanadou byly opravdu krásné. Jsou to velcí tři favorité, na evropském kluzišti bude možná Rusko velkým kandidátem na zlato. Ale vždy je to o jednom zápase, ať už je to čtvrtfinále, semifinále nebo finále. Těmto favoritům se to budeme snažit znepříjemnit, abychom třeba měli štěstí my.
„Soustředíme se pouze na to, proč jsme tady. A na první duel s Jižní Koreou, který pro nás bude nesmírně důležitý.“
Čeká vás těžká skupina, ve které narazíte právě na zámořské týmy a Jižní Koreu. Co na její složení říkáte?
Jak se říká, vyrobili jsme si to sami tím, že jsme minule skončili do čtvrtého místa. Takový je teď v para hokeji momentální klíč. My jsme za to nicméně rádi, chceme hrát s těmi nejlepšími. Jedině konfrontace s nejlepšími nás někam posune, to se nám potvrdilo i na Kanadském poháru. Sice jsme všechny zápasy prohráli, ale i mezi hráči zazněly pozitivní reakce na to, že nás to posouvá dál.
Turnaj proběhne pod přísnými opatřeními v uzavřené bublině. Jak se s tím srovnáváte?
Samozřejmě je to trochu nezvyklé, ale podmínky jsou pro všechny stejné. Přistupujeme k tomu zodpovědně a nedíváme se vlevo nebo vpravo. Tak to je, musíme to přijmout. Soustředíme se pouze na to, proč jsme tady. A na první duel s Jižní Koreou, který pro nás bude nesmírně důležitý.
Foto: paraostrava2019.cz
Share on Facebook
