Titul v žácích? Teď už jsme jinde, ví Maštalířský. Rád hraje na krásu
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Loni měl Matěj Maštalířský smůlu a neodehrál ani jeden soutěžní zápas. Do dorostenecké extraligy tak skočil rovnou jako druhoročák, a svou roli po boku zlatých spoluhráčů z osmé třídy zatím plní výborně. Před reprezentační přestávkou, kterou tráví se sedmnáctkou v Hodoníně, zazářil čtyřmi góly, přestože od mala raději nahrává.
Matěji, jak těžký pro vás vůbec byl přechod ze žákovského hokeje do dorostu?
Pro mě těžký nebyl, protože už v žákovském hokeji jsem měl rád rychlejší a vyrovnanější zápasy. Přechod mi nedělal vůbec problém, i když jsem se minulou sezonu zranil a nenaskočil ani do jednoho zápasu. Vůbec jsem rozdíl od ostatních kluků necítil, protože oni toho taky moc neodehráli.
Co se vám stalo?
Natrhl jsem si hamstring v sedacím úponu. Bylo to hodně nepříjemné a byl jsem kvůli tomu dva a půl měsíce mimo. I když jsem nemohl na nohy, snažil jsem se udržovat si vršek těla, díky tomu jsem z ničeho nevypadl a byl jsem zvyklý mít každý den trénink.
Pomohlo vám, že se můžete pořád poměřovat s dalšími ofenzivními kanonýry Janem Šprynarem a Jakubem Bednaříkem?
My jsme se spolu porovnávali už od osmé až deváté třídy, kde jsme hráli spolu. A to pokračuje i teď. Mám pocit, že nám to pomohlo a pomáhá všem. Společně jsme vlastně vyhráli titul v žácích, ale to už je tři roky zpátky, takže už jsme teď jinde. Hrajeme o něco jiného.
Jste spokojený s tím, jak jste chytil dorost a stal jste se jednou z klíčových postav?
Spokojený určitě jsem. Nevnímám to, že bych byl klíčová postava. Jsem rád, že jsem na ledě a že hraju. Navíc mě zápasy baví, protože jsou rychlé a většinou vyrovnané.
Čemu vděčíte za to, že se vám daří?
Měli jsme dobrou přípravu a často jsme trénovali. Všichni máme natrénováno, takže to bude důvod, proč se mi na začátku takhle daří. Měli jsme o prázdninách většinou dvoufázové tréninky, byli jsme dvakrát denně na ledě a k tomu ještě na suchu, takže to byl záhul.
„Teď už to moc na krásu nejde, ale když je ta možnost, vždycky si radši vyberu přihrávku.“
Na čem máte postavenou hru?
Rád tvořím hru, i když to teď není vidět, jelikož jsem dal čtyři góly. (culí se) Mám radši přihrávky do prázdné brány než gól. Získal jsem tenhle postoj už jako malý, pocházím z Tachova a z Mariánských Lázní, kde jsme hráli tak, aby nás to bavilo a nahrávali jsme si. Hráli jsme tam všechno do prázdné brány a já jsem u toho zůstal. Teď už to moc na krásu nejde, ale když je ta možnost, vždycky si radši vyberu přihrávku.
Poslední zápas proti Rytířům se vám hodně povedl, viďte?
Jo, jo, padalo to tam samo. Dostával jsem se do šancí, když jsem vystřelil anebo se natlačil před bránu, padlo to tam. Jsem spokojený, ještě že jsme z toho udělali výhru. Škoda, že byla až v prodloužení, ale aspoň máme dva body.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Našel byste nějaký společný jmenoval branek, které jste dal dvakrát pár minut po sobě?
Byla to spíš náhoda, že padly za sebou. Každý gól byl jiný. Poprvé jsem jel sám na bránu, kde jsem byl u druhého taky sám. U třetího jsem objel ve vlastním oslabení obránce jeden na jednoho a čtvrtý gól byl bekhendem. Napadalo to tam.
Pojďme k celému týmu: Čím to je, že vám výsledkově příliš nedaří?
My nevydržíme hrát konstantně celý zápas. Hrajeme deset minut dobře a pak hrajeme deset minut špatně, prostě to neudržíme celý zápas. Nevím, proč to tak je. Jestli to je nějaká nesoustředěnost, u každého to může být něco jiného.
„Nevydržíme hrát konstantně celý zápas.“
Co se v těch horších časech změní na vaší hře?
Začneme vymýšlet složité věci místo toho, abychom hráli jednoduše a to, co po nás chtějí trenéři. Vymýšlíme složitosti, takže soupeř nás potom začne přehrávat. Ztrácíme puky na modrých čarách a neproměňujeme šance. O to cennější je výhra proti Rytířům, když jsme otočili.
Jaké máte cíle do sezony, straší vás sestup?
Chtěli bychom hrát play off a snažíme se na sestup nemyslet, i když někomu to jde a někomu ne. Já osobně o tom vůbec nepřemýšlím a myslím radši na play off. Nikdo na nás netlačí, ale tlak je v týmu cítit. Myslím, že to tak je teď v každém týmu, který na tom není úplně dobře. Nikdo nechce sestoupit.
„Nikdo na nás netlačí, ale tlak je v týmu cítit.“
Jak vnímáte reprezentační pauzu – pomůže k potrénování, nebo byste po výhře raději pokračovali?
Já jsem momentálně na reprezentačním srazu se sedmnáctkou, takže nedokážu říct, co se děje v Litvínově. Doufám, že nám repre pauza pomůže, a až po ní naskočíme, uděláme zase tři body.
Co už jste s národním týmem absolvoval a co vás ještě čeká?
První den jsme měli testy a teď máme dvakrát denně ledy, kde jedeme herní cvičení a systém, který chceme hrát. Ve středu máme zápas proti brněnské juniorce, což bude určitě zajímavé. Kluci tam budou fyzicky i psychicky vyspělejší než my, ale všichni se na to těšíme. Uvidíme, jak to dopadne, určitě chceme vyhrát.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
