Tlačil o skvělé formě, Motoru i tátovi: V osobním životě si už nerozumíme

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Hráče s lepší formou aktuálně v juniorské extralize nenajdete. Syn známého trenéra Jan Tlačil nasbíral v posledních pěti zápasech úžasných sedmnáct bodů, po jeho přesunu ze Žďáru nad Sázavou do Českých Budějovic se celý tým Motoru hodně zvedl. Devatenáctiletý útočník teď už oprávněně sní i o premiéře mezi profesionály.

Když se řekne Jan Tlačil, hokejová veřejnost v Česku si vybaví protřelého trenéra, který teď přenáší svoje bohaté poznatky ze zahraničí i domácí scény na mládež ve Spartě. Ale třeba se brzy dozví i o jeho synovi.

Jan Tlačil junior vyrůstal až do mladšího dorostu v Českých Budějovicích, pak se vydal na zkušenou do švýcarského Bernu. Po návratu vystřídal v české mládeži Karlovy Vary a Žďár nad Sázavou, aby se zase vrátil domů. A v juniorce Motoru teď září. Nejlepší výkon vystřihl v pátek na ledě Vsetína, kde vstřelil čtyři ze šesti branek svého týmu a na zbývající dvě nahrál!

Pamatujete, kdy jste dal naposledy čtyři góly?
Čtyři góly... To jsem nedal možná tak tři sezony. Poslední dobou se mi někdy podařilo dát hattrick, ale čtyři góly ne.

Máte opravdu skvělou bodovou sérii. Cítíte se dobře?
Jo, my poslední dobou trénujeme velice dobře. Takže se mi potom na ledě daří i při zápasech.

A považujete se víc za střelce, nebo nahrávače?
Já se považuju spíš za střelce. Trénuju střelbu každý den, i proto mi to tam padá.

Do Budějovic jste přišel ve chvíli, kdy měly velkou krizi. Od té doby se ale týmu celkem daří. Zřejmě jste ho zvedl...
Těší mě to. Kluci jsou suproví, pomůžou mi. Nahrajou mi na góla a já to tam pak pálím pod víko (směje se).

„Mám určené, že co mi trenér řekne, to splním. Je mi jedno, co to je. Ať je to blbost.“

A cítíte, že na vás tým stojí?
To zase nemůžu takhle říct, že by stál jenom na mě. Máme tady dobré hráče. Ale snažím se dávat góly, abychom byli schopni vítězit.

Návrat vám ale sedl parádně. Líbí se vám v Budějovicích?
Řekl bych, že se mi tady líbí víc, než když jsem asi před pěti lety odešel. Jak trenéři, tak celé vedení je suprové.

Loňský tým vyhrál titul ve starším dorostu, pak mu některé opory odešly. Na co myslíte, že máte letos?
No, chceme se probojovat co nejdál v play off. Uvidíme, jak to půjde. Taky je důležité, proti komu budeme hrát.

Sledoval jste kluky loni?
Jo, to finále jsem sledoval v televizi. Jsou tady šikovní kluci a myslím, že máme potenciál dostat se hodně vysoko.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Proč jste se vlastně do Budějovic vrátil?
Šel jsem sem hlavně kvůli tomu, abych dodělal školu, kterou studuju v Třeboni. A taky abych se mohl probojovat do prvního mužstva Budějovic.

A věříte, že tu šanci dostanete?
V posledních zápasech se mi daří, tak snad už by něco mohlo přijít...

Bavil jste se o tom s trenéry?
Já jsem podepsal smlouvu do play off, abych mohl nastoupit. Tak očekávám, že bych v nějakém zápase mohl dostat šanci.

Na mladého hráče už jste vystřídal hodně klubů, že?
Jo, to jsem vystřídal. A řekl bych, že tady v Budějovicích jsou kluci víc semknutí. Nejsou tady žádné problémy v kolektivu, jaké mají v jiných týmech. Tady spolu všichni táhneme za jeden provaz.

Jak vám vůbec sedí, když se takhle stěhujete?
Já už jsem si na to docela zvykl. Umím se hodně dobře aklimatizovat v týmu a nedělá mi to problém.

„Táta říká, že mi psychika může v hokeji pomoci, abych šel o sto procent nahoru.“

Co vám dalo do hokejového života Švýcarsko?
Spíš mi dalo hodně do osobního života. Naučil jsem se základní věci, jako je mluvit německy, potom vystupovat na veřejnosti mezi Švýcary... Mají tam dobrou kulturu. Bylo to tam super.

A co tedy z toho hokejového hlediska? S jakou úrovní jste se tam setkal?
Já bych řekl, že hokejová úroveň v těch mladších kategoriích je horší než tady u nás. Ale v seniorech už jsou Kanaďani i jiní cizinci, a ti ten tým hrozně zvednou.

Váš otec říkal, že ve Švýcarsku se hodně dbá na morálku, na výchovu hokejistů jako lidí. Můžete to potvrdit?
Je to tak. Vychovávají se tam odmala po všech stránkách, tak, jak by to mělo být. Týká se to i stravy, přístupu hráčů k tréninku... Řekl bych, že je to jiné než tady v Česku.

Zvykl jste si tam, že se neodmlouvá? Je to ve vás?
Je to ve mně. Já bych si nikdy nedovolil říct něco proti trenérovi. Mám prostě určené, že co mi trenér řekne, to splním. Je mi jedno, co to je. Ať je to blbost. Splním to, nemám s ničím problém.

Máte to tak i s rozhodčími?
Jo, snažím se být slušný. Nemá cenu se s někým zbytečně hádat nebo rvát, dělat si nějaké problémy.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Co jste vůbec říkal na to, že se táta vrátil do Sparty, kde pracuje jako šéftrenér mládeže?
Řekl bych, že je to pro něj dobrá práce. On umí pracovat s mladými kluky, přesvědčil jsem se o tom, i když mě trénoval. A vlastně mě pořád trénuje. Když o víkendu přijedu domů, tak mě trénuje, pořád se mi snaží vypilovat střelu.

Takže jste v kontaktu neustále?
Ano. Volá mi, radí mi, domlouváme se, jak mám hrát. Jsem rád, že mi takhle pomáhá.

Na co apeluje?
Spíš mu jde o hokejové myšlení a o psychiku. Že mi psychika může v hokeji pomoci, abych šel o sto procent nahoru.

A sleduje vaše zápasy?
Jo, sleduje. Někdy mi to i natočí a pak se doma radíme, co mám přesně dělat, kde mám stát, kdy mám střílet... (usmívá se)

„Chtěl bych už hrát za dospělé. Je to úplně jiný zážitek.“

Jakým typem trenéra podle vás je?
Já bych ho popsal jako trenéra, který ví, o čem mluví. Prostě má hodně zkušeností na to, aby mi mohl radit.

Nedávno jste zmínil, že kdybyste spolu měli být v jednom týmu, neklapalo by vám to. Jak jste to myslel?
My spolu dokážeme trénovat, ale v osobním životě spolu nedokážeme být na jednom místě. Pak už si moc nerozumíme.

Prý bylo před sezonou ve hře i to, že byste šel do Sparty s ním.
Byla to poslední varianta, kdybych se nemohl rozhodnout nebo kdyby se něco stalo.

Jaké máte další plány? Už vás čeká definitivní přechod do seniorů.
No, potřebuju se tam dostat. Tak se snažím hrát co nejlíp.

A jaké máte představy?
Ze začátku sezony jsem chtěl jít do Litoměřic, odtrénoval jsem tam i půlku letní přípravy a hrál jsem přípravné zápasy. Ale nepovedlo se mi dostat do týmu, tak jsem šel do Žďáru. Tam jsem chtěl hrát hlavně za chlapy, abych se taky trochu dostal do dospělého hokeje. Pak jsem přešel do Budějovic, kde bych si chtěl zahrát za áčko. A někdy časem se chci probojovat do extraligy, jestli by to bylo možné.

Myslíte, že už na mužský hokej máte?
Jo, já už bych chtěl hrát za dospělé. Je to úplně jiný zážitek. Tady je to spíš takové ulítané, tam už je to o zkušenostech a o technice.

A po těch štacích, co jste si vyzkoušel, byste radši zůstal v Česku? Nebo vás láká cizina?
Postupem času bych se chtěl dostat někam do ciziny, třeba do toho Švýcarska.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz