Tohle mě bude ještě dlouho mrzet, ví Krejčí. Chválí mladíky i Červenku
Foto: Vladimír Koča
(HERNING, od našeho zpravodaje) Útočník David Krejčí po čtyřech letech oblékl dres českého národního týmu. Se svým parťákem Davidem Pastrňákem dorazili po konci sezony v Bostonu, na MS v Dánsku stihli sehrát pět utkání a výrazně pozvednout českou ofenzivu, ale už ne prolomit čekání na medaili. Češi končí potřetí v řadě ve čtvrtfinále, na medaili čekají už šest let. "Na kluky jsem však pyšný, ukázali charakter jak blázen," pokyvuje Krejčí po těsné čtvrtfinálové porážce 2:3.
Prohrát čtvrtfinále o gól asi hodně štve, že?
Samozřejmě nás to moc mrzí. Věděli jsme, že je to o jednom zápase. Připravili jsme se na to dobře, ale bohužel nám utekl začátek. Trenéři pak udělali pár změn v naší hře a bylo to poznat. Hráli jsme na špičkách, ne na patách, vrátili jsme se do utkání. Měli jsme pár šancí na 3:2, ale bohužel to tam nespadlo. Po první třetině jsme ukázali, jaký máme charakter, bojovali jsme až do konce. Klukům se nedá nic vytknout, bohužel to nevyšlo. Hrály proti sobě dva dobré týmy a jeden z nich prostě musí domů. Prohrát ve čtvrtfinále takhle o gól, to mě bude mrzet ještě hodně dlouho.
Měli jsme před Američany přílišný respekt, líčí Gudas
Mrzí vyřazení o to víc, že jste se po špatném startu vrátili do hry a Američany za stavu 2:2 chvílemi dokonce přehrávali?
Neustále jsme věřili, že to zvládneme. Za stavu 2:2 jsme měli takový tlak, tolik šancí. Před třetí třetinou jsme věděli, že máme obrovskou šanci. Bohužel tam nespadl třetí gól. Škoda, byli jsme opravdu blízko.
Jak to po první třetině vypadalo v kabině?
Pořád jsme věřili. Přišli trenéři, ukázali nám pár změn, co máme spravit. Oni dělali dobré věci, když zatahovali puk za modrou a hledali další hráče. Rozebrali jsme si to, fungovalo to a vrátili jsme se zpátky do zápasu.
Jak jste na tom byl se silami? Trenéři v závěru posílali vaši formaci na led takřka ob střídání.
Cítil jsem se pořád dobře. Poslední dvě a půl minuty jsem hrál v kuse, takže na konci to už bylo těžší. Ale i ve hře šest na pět jsme si vytvořili šance.
Cítil jste, že si na váš útok dávali Američané větší pozor?
Věděli jsme, že na nás někoho určitě pošlou. Není to nic nového. V NHL se hodně hrají osobky. Vytvořili jsme si i tak dost dobrých šancí. Myslím, že jsme byli připraveni na cokoli.
Američané byli k poražení, má jasno Roman Červenka
V týmu bylo letos hodně mladých hráčů. Jste pyšný za to, jak tady hrál?
Určitě. Kluci hráli výborně. Čtvrtfinále hovoří samo o sobě. Prohráváš 0:2, ale koukneš se po první třetině v kabině a vidíš ty tváře, jak každý věří. To je charakter jak blázen. Nedá se nikomu nic vytknout. Hodně kluků hrálo dobře, mladí do jednoho výborně. Je to příjemná zpráva do budoucna. Červus (Roman Červenka, pozn. red.) hrál taky neskutečně, jezdil, rozdával puky, bojoval, ale bohužel mu to tam nespadlo.
Střelecky se trápil a nedal ani gól, co říkáte na jeho výkony?
Myslím, že hrál opravdu výborně. Ve třetí třetině šlo vidět, že chce být rozdílovým hráčem. Dělal hodně práce v rozích, vybojoval hodně kotoučů, rozdával to. Bohužel to tam z jeho nahrávek nespadlo. Je jedno, jak hraješ ve skupině, když ve čtvrtfinále ukážeš, co umíš. Roman prokázal, jaký to je hráč. Přijeli jsme tady jako tým, neuspěli jsme jako tým, nemá cenu ukazovat prstem.
Měli jste několik přesilovek, ale příliš vám nešly. Čím to?
Někdy to tam spadne, jindy ne. Měli jsme v nich šance, já jsem měl volnou snad polovinu brány. Kdyby to tam spadlo, tak je to 3:3. Neči (Martin Nečas, pozn. red.) dal nádhernou teč po Pastově (David Pastrňák, pozn. red.) přihrávce. Vytvořili jsme si tlak, ty momenty v přesilovkách byly na naší straně.
Američanům jste nedovolili jedinou přesilovku. Svědčí to o tom, jak dobře jste byli na čtvrtfinále takticky připravení?
Jak jsem říkal, ukázali jsme obrovský charakter. Lídři byli lídry, mladí kluci táhli za jeden provaz. Nehrát oslabení bylo v plánu, oni mají přesilovky fakt dobré. Všichni naši obránci dělali dobré věci, abychom nechodili na trestnou lavici. Těžko někomu něco vytýkat, celý tým ukázal velký charakter. Jeden tým prostě musel domů, to stejné v zápase Kanady s Ruskem.
Utekl nám začátek. Prohra strašně bolí, přiznává Krejčí
Co jste si po utkání řekli se spoluhráčem Charliem McAvoyem?
Popřál jsem mu hodně štěstí a objal ho, moc toho nebylo. Brzo se uvidíme v Bostonu. Je to super kluk a bylo by příjemné, kdyby to můj kamarád vyhrál. Popřál jsem jim, ať dojdou co nejdále.
Dá se vůbec srovnat tohle vyřazení s tím nedávným z Bostonu?
Moc nedá. Obě porážky budou mrzet dlouho. Na NHL jsem jako malý kluk nekoukal. Tehdy to ani nebylo v televizi a nemohl jsem být tak dlouho vzhůru. Nároďák byl vždycky můj sen, NHL spíš takový nerealistický. Za reprezentaci jsem chtěl hrát a bojovat o medaile, ale bohužel to teď nevyšlo. Pamatuju si, když jsme v Helsinkách 2012 vyhráli bronz, byl to jeden z nejhezčích pocitů v kariéře. Za stavu 2:2 jsem moc věřil, Francík (Pavel Francouz, pozn. red.) chytal výborně, ale třetí gól nám tam prostě nespadl.
V reprezentaci jste si zahrál po čtyřech letech, nabil vás turnaj další energií startovat za národní tým?
Určitě. Když ta šance bude a trenéři budou mít zájem, tak vždycky moc rád přijedu.
Share on Facebook
