Tolik dětí jsme nečekali, říká Cimrman. Huskies chtějí být rodinný klub

Foto: Kateřina Kundertová

Mladý klub začal psát novou éru teplického hokeje pod taktovkou severských psů husky. Předsedou a šéftrenérem čestvě vzniklého HC Teplice Huskies se stal bývalý hráč Martin Cimrman, jenž se od počátku podílel na vývoji i vyjednávání s radnicí a tvorbě přízviska.

Nový fanshop

Kdy se poprvé urodila myšlenka založit v Teplicích nový hokejový klub?
Přesně tuhle otázku jsem si položil pár dní zpátky taky. Myslím, že je to šest let, kdy jsme byli s kolegy Pepou Brdou a Alešem Zahálkou ve Švédsku na mistrovství světa, a tam se úplně prvotně urodila nějaká myšlenka založit klub. Aktivněji jsme to začali řešit zhruba před dvěma lety.

Celý proces určitě skrýval mnoho zákoutí a překážek. Mohl byste ho v kostce popsat?
V prvním kroku jsme založili spolek s názvem HC Teplice Huskies, poté začala samotná vyjednávání na radnici. Řekli jsme, jak bychom to chtěli dělat a nějaké požadavky na město. Po čtyřech nebo pěti schůzkách jsme se domluvili a plácli jsme si. Potom na tiskové konferenci bylo oficiálně oznámeno, že tady ten hokej budeme dělat.

Zmínil jste v názvu severské psy. Kdo pojmenování vymyslel?
Zrodilo se to asi v mé hlavě. To i s tím, že tenhle název klubu se používá všude po světě, například Kassel Huskies a další americké nebo kanadské týmy. A proč huskies? Protože jsme ze severu a chtěli bychom z našich teplických dětí vychovat tu správnou hokejovou smečku. Zatím to vypadá, že se naše logo a název lidem líbí.

Chceme být moderní. Chceme být otevření. Chceme být vidět. Chceme dělat věci bez kompromisů.

Hodně vám do plánu zapadla i stavba nového zimního stadionu, že?
Když už jsme začínali řešit konkrétní kroky na založení klubu, zimák už byl rozestavěný. Makalo se tu, dělaly se základy a vrty, takže jsme věděli, že stadion bude. Starý zimní stadion už je dnes zbouraný a místo něj stojí Kaufland.

Mohli jste drobnými způsoby zasahovat do stavby zimního stadionu?
Bohužel se nic takového nestihlo. Město si nás sem pozvalo poprvé někdy koncem prosince minulého roku. To jsme měli jenom pár připomínek a věcí, které se nám nelíbily nebo nezdály. Ve finále to byly jenom maličkosti, Zimák je super a jsme tu moc spokojení.

Jaké bylo slavnostní otevření zimního stadionu v Teplicích, kam zavítala i zvučná jména českého hokeje?
Myslím, že se všem líbilo. Městu Teplice patří poděkování za skvělou akci. Samotný zápas byl krásný. Hokejisté a diváci se bavili. O přestávce jsme měli ukázku tréninku dětí a minihokeje. Největší zážitek mám z kabiny, když jsem viděl kluky, bývalé teplické hokejisty, jak se potkávali v šatně, jak si podávali ruce a objímali se, někteří se viděli po hodně dlouhé době.

Reportáž ze slavnostního otevření teplického Zimáku

Máte v bezprostředním okolí krásné zázemí od venkovních hřišť přes halu až po posilovnu. Do kolika částí máte přístup?
Zatím s dětmi využíváme jenom sportovní halu, která je na Zimák přímo napojená. Ohledně ostatních ploch musíme nastolit ještě nějaké jednání s FK Teplice a se sportovní halou jako takovou, třeba ohledně kurtů na beach volejbal. Areál je krásný.

Kolik máte dětí v klubu a v jakých kategoriích?
Nedávno jsem si aktualizoval seznamy kategorií. Do příští sezony bychom chtěli mít přípravku, druhou, třetí a čtvrtou třídu. Dohromady máme asi 110 dětí, které chodí pravidelně na tréninky. Už nám začala suchá příprava a tréninky budeme mít pro čtvrtou třídu třikrát týdně a pro zbytek dvakrát týdně. Na led se v létě dostaneme nejspíš 5. srpna.

Tušil jste, že bude zájem o hokej tak velký?
Rozhodně jsme nečekali, že bude tolik dětí, a neočekávali jsme ani takový zájem široké veřejnosti. Na slavnostní otevření byl plný barák, na veřejné bruslení chodí také dost lidí. Tepličtí občané se chodí koukat na naše zápasy a turnaje, za což jsme strašně rádi.

Kde jste sháněli děti?
Ještě zhruba měsíc před otevřením zimáku jsme dělali nábor u Olympie, kde jsme si udělali aspoň nějakého fóra, abychom věděli, kolik dětí tu bude. Mělo to obrovský úspěch, protože během tří dnů se nám přihlásilo přes osmdesát dětí. Další nábor jsme dělali jednou na zimáku, kde se nám přihlásilo zhruba patnáct dětí, další pak na základní škole Bílá cesta. Některé děti přišly z okolních klubů, kde už si hokej vyzkoušely. Ostatní se k nám přidali po rozjezdu klubu, kdy se nás dotazovali rodiče na Facebooku, přes e-mail nebo webové stránky, jestli mohou přijít na trénink. Nabalovalo se to až do toho dnešního počtu 110 dětí, které chodí a baví je to.

Foto: Kateřina Kundertová

Chtěl byste něco vzkázat rodičům nebo dětem, kteří třeba váhají, jestli za vámi přijít?
Chtěl bych vzkázat rodičům, aby se nebáli. Hokej je pro děti super sport a najdou si tu spoustu kamarádů. Děláme to tady pro ně. Snažíme se, aby tréninky byly zábavné a pestré. Chceme, aby je to bavilo a nebylo to jenom bruslení od mantinelu k mantinelu. Chceme, aby k nám chodily rády a smály se s námi. Nemám zatím žádnou negativní zkušenost, že by dítě chtělo samo s hokejem skončit. Většinou, když už k tomu dojde, je to ze strany rodičů. Z téhle stránky si myslím, že to děláme dobře, protože děti pořád chodí a v hojném počtu.

Jak moc vám ztěžovala práci pochroumaná minulost teplického hokeje?
Bohužel jsme se s tím zpočátku prali celkem často a bylo to dost nepříjemné. Už na náboru se nás rodiče ptali, jestli máme něco společného s bývalým vedením teplického hokeje a tak dále. Všechny se snažíme ujišťovat, že ne, že chceme jít jinou cestou. I z toho důvodu jsme zřídili transparentní účet, kde se každý rodič může podívat, jak hospodaříme nebo co platíme.

Jak jste řešili trenérskou práci?
V tomhle ohledu jsme si na sebe upletli docela bič, protože jsme všechny děti na tuhle nultou sezonu rozdělili jenom do dvou kategorií – začátečníci a pokročilí. Na tréninku pokročilých se nám potom sešlo třeba i třicet dětí, a to už je celkem náročné. Dělali jsme trénink na pět nebo šest stanovišť, kde se děti učily hlavně bruslit, pak také vedení puku a střelbu. Občas se povedlo, že na jednom stanovišti byli dva trenéři a další se věnoval brankářům.

Foto: Kateřina Kundertová

Kde jste trenéry sháněl?
Pár trenérů jsem již před časem oslovil. Domluvil jsem si i bývalou krasobruslařku, která s námi chodí na ledy. S dětmi to umí výborně a bruslit je učí ještě lépe. Pak tady máme několik bývalých teplických hokejistů a hokejistek, kteří ještě nemají trenérskou licenci, ale samozřejmě ji budeme hned v nejbližší době dodělávat. Další tři trenéři se nám ozvali sami, že o nás slyšeli a chtěli by tu trénovat. Do party zapadli úplně skvěle, takže co se týče práce trenérů, jsem spokojený a doufám, že jim to vydrží i do dalších let. Trenéry budeme potřebovat dál, protože kategorie budou narůstat.

Můžete prozradit své vize do následujících let?
Určitě nemáme ambice na extraligu, a proto jsme zvolili i cestu toho, že bude naším partnerským klubem HC Verva Litvínov. Když vychováme nějaké šikovné děti, v dorosteneckém věku přejdou hrát extraligu. Kdyby se u nás hrála regionální liga dorostu a juniorů, bychom byli spokojení.

Vaším cílem je tedy zakládat si spíše na rodinném prostředí, že?
Snažili jsme se nabádat a nenásilně nutit rodiče, aby se spolu začali bavit a začali komunikovat. Snažíme se jim při zápase nebo turnaji vytvořit maličkostmi příjemné prostředí, ať už to je pití nebo konvice s čajem. Na posledním turnaji jsme tady měli i café house, kde si mohli rodiče dělat kafe. Další možnosti jsou v mamaboxu, kam si můžou přinést, co chtějí. Můžou se tady podělit a předhánět, kdo upekl lepší bábovku. Tohle je cesta, kterou bychom se chtěli vydat, a snad se nám to podaří. Jsme malý klub, nebudeme si hrát na Litvínov nebo na Spartu. Chtěli bychom to udržet v rodinné atmosféře.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený HC Teplice Huskies (@hcteplice),Úno 26, 2019 v 3:59 PST

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz