Toman o trejdech ve WHL: Zase to padlo na mě. Zocelený míří do Chance ligy
Foto: Brett Cullen
Matěj Toman má za sebou psychicky těžkou sezonu, během které byl ve Western Hockey League dvakrát vyměněn. Po návratu do Českých Budějovic sice nevybojoval místo v základu, ale přesto zůstává odhodlaný zahrát si extraligu.
Matěji, jak se seběhlo, že jste zpět na jihu Čech?
Samozřejmě jsem chtěl ještě zůstat v Kanadě, a to co nejdéle by to šlo. Byl to důvod, proč jsem odešel, chtěl jsem hrát v Kanadě a nechtěl jsem se vracet zpátky. Jenomže tým, kde jsem končil sezonu, už nechtěl nás dva Evropany, co jsme tam byli – mě a jednoho Rusáka –, takže draftovali nové a mladší hráče. Proto jsem se musel vrátit do Čech.
Jiné možnosti jste neměl?
Ne, ne, i vzhledem k situaci, která teď ve světě je, jsem se rozhodl vrátit do Budějovic. V té době, kolem července, se nic nevědělo, ale tušil jsem, že by se za mořem mohly soutěže rozjet později. Tady jsem aspoň věděl, že bych si mohl zahrát nějaké zápasy v srpnu anebo v září, takže jsem zůstal v Česku. Za moře už se nebudu vracet ani v průběhu sezony.
Co vám chybělo, abyste si vybojoval místo v sestavě A-týmu?
U pana trenéra Prospala je známo, že má rád velkou konkurenci v týmu. Bylo nás tam opravdu hodně útočníků, na prvním sraze nás bylo snad čtyřicet, takže konkurence byla opravdu velká a někdo musel pryč. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát v přípravě nějaké zápasy, ale bohužel to nedopadlo. Jsme domluvení s jedním týmem z první ligy, kam budu odcházet. Budu se snažit porvat o místo tam.
„I když nás tam bylo hrozně moc, věděl jsem, že šance je. Snažil jsem se ji chytit, ale bohužel se to nepovedlo.“
Jak jste viděl svoje šance na prvním tréninku v konkurenci velké řady hokejistů?
U pana Prospala je to hlavně o snaze a o tom, kdo bude makat. Nezáleží, jestli má hráč nějaké starty v extralize nebo jiných ligách. Věděl jsem, že nějakou šanci mám, což pro mě bylo hlavní. I když nás tam bylo hrozně moc, věděl jsem, že šance je. Snažil jsem se ji chytit, ale bohužel se to nepovedlo.
Co vám dal čas s áčkem?
Dalo mi to hodně. S trenérem Prospalem trénuju už tři roky vždycky v létě. Vždycky jsem hrál jinde, ale on si nás – mladší kluky z Kanady – bral na tréninky. Věděl jsem, co to bude obnášet. Dalo mi to hodně, trenér Prospal je podobný jako trenéři v Kanadě, protože jsou tu podobné tréninky i cvičení. Nešel jsem do neznámého.
Foto: James Doyle
Těšíte se na prvoligový hokej?
Těším se moc, bude to pro mě zase nová zkušenost. Jsme domluvení, že v případě nějakých zranění anebo když se mi bude dařit, může si mě Motor stáhnout. Těším se moc, bude to jiný hokej než v juniorské kategorii. Bude to na jiných stadionech s větším ledem, takže to bude odlišný hokej než v Kanadě.
Co bylo těžší – zvyknout si na užší led v Kanadě, nebo se teď vrátit na široký?
Vrátit se teď na široké mi vůbec nevadí, naopak bylo trochu těžší v šestnácti letech, když jsem odešel, zvykat si na úzké kluziště. Všechno tam bylo rychlejší a tvrdší. Je tam velká konkurence, takže to tam kluci berou hodně vážně, až extrémně. V Čechách je širší hřiště, je tu více prostoru i času. Pro mě osobně bylo těžší dostat se tam než se vrátit sem.
„Bylo to úžasné a bylo to něco nového, v šestnácti jsem na to koukal s vykulenýma očima.“
Jak budete na roky za mořem vzpomínat?
Bylo to úžasné a bylo to něco nového, v šestnácti jsem na to koukal s vykulenýma očima. Nevěděl jsem, do čeho jdu, a neměl jsem nikoho blízkého, kdo by mi mohl říct, jak to tam chodí. Byly to super dva roky. Chtěl bych se tam ještě vrátit zpátky, protože je můj cíl hrát hokej v Kanadě, ale teď to bohužel nejde. Zažil jsem tamní kulturu lidí i hokej, který tam lidi žerou. Je to tam úplně jiné než v Čechách.
V čem jste se za mořem nejvíce posunul?
Člověk se tam naučí postarat sám o sebe. Hlavně jsem si osvojil disciplínu. Navíc tam za každým hráčem stojí dalších deset kluků, kteří čekají na zaškobrtnutí, aby se mohli postavit na jeho místo. V Česku taková konkurence není. Čeká se tam na šanci a je potřeba ji hned využít, kdežto tady je šancí více a člověk si může dovolit první nevyužít.
Foto: James Doyle
Myslíte, že právě konkurence dělá z kanadských juniorů extratřídu?
Je to jedna z věcí, která z nich dělá super týmy. Věcí je ale asi více, jen nevím, co přesně všechno to je. Konkurence je každopádně hodně důležitá, takže jim to hodně pomáhá.
Jaký se hraje ve WHL hokej?
Je to tvrdé, strašně rychlé a úplně jiné než v Čechách. Na nic tam není čas. Jakmile přijde puk, člověk hned musí přemýšlet, co s ním, protože ho nejde jen tak vozit. Všechno se tam dělá v rychlosti, asi tak bych to popsal.
„Věděl jsem, že s tím nic neudělám a jediné, co mi zbývá, abych hrál dobře hokej. To taky moc nevyšlo, ale každá zkušenost je jak špatná, tak i dobrá.“
V předchozí sezoně jste v soutěži absolvoval dva přesuny. Co se stalo?
Bylo to hodně psychicky náročné, protože jsem si za první rok zvykl v Prince George a nechtělo se mi odcházet. Bohužel je kvóta jenom dvou Evropanů v jednom týmu a tam se rozhodli vzít jednoho staršího Rusa. Já nebo Filip Koffer jsme museli jít pryč a padlo to na mě, takže jsem šel do Saskatoonu. Tam se mi hodně líbilo, bylo to větší město a lidi tam byli fajn. Bohužel vyměnili slovenského hráče, jeden Evropan musel pryč a padlo to zase na mě. Ve Swift Curentu jsem získal zase novou zkušenost a líbilo se mi tam, i když to bylo o hodně menší město. Bohužel už se tam nevrátím.
Nebylo jednoduché vždycky naskočit do nového týmu a rvát se o místo, viďte?
To určitě nebylo. Za dobu, co jsem byl v Kanadě, jsem vyměnil čtyři rodiny. Nebylo to nic příjemného. Všude mi ale vždycky pomohli a já jsem to bral tak, jak to je. Věděl jsem, že s tím nic neudělám a jediné, co mi zbývá, abych hrál dobře hokej. To taky moc nevyšlo, ale každá zkušenost je jak špatná, tak i dobrá.
Foto: hcmotor.cz
Tohle vás asi hodně zocelilo…
Určitě. Spoustu věcí jsem si uvědomil, co mám dělat jinak, jak se mám chovat a co bych měl zlepšit do další sezony. Doufám, že se mi to daří a ponese to ovoce. Všechno začalo už od tréninku a celkově mentality, abych se snažil trénovat jinak a chovat jinak i mimo led. Souvisí s tím i strava a nastavení na zápasy, aby všechno mělo hlavu a patu. Tohle je všechno hodně důležité, což jsem si uvědomil.
Získal jste v Kanadě i nějakou přednost ve hře, na které byste chtěl dál stavět?
Myslím, že jsem všestranný útočník. Umím docela dobře zakončit, nahrát na gól anebo ubránit oslabení. Myslím, že jsem docela chytrý hráč, ale určitě bych mohl zlepšit bruslení.
„Spoustu věcí jsem si uvědomil, co mám dělat jinak, jak se mám chovat a co bych měl zlepšit do další sezony.“
Jaké máte před sebou cíle do sezony?
Vrátit se do kádru Motoru a zůstat tam. Teď je můj cíl, abych si zahrál extraligu. Věděl jsem, že dostanu od pana Prospala šanci, chtěl jsem ji využít už v letní přípravě, ale bohužel to nevyšlo. Každopádně se tam chci vrátit a udržet se tam. Musím dřít, být produktivní v prvoligovém týmu a využít šanci, až ji dostanu. Případně se dostat do národního týmu dvacetiletých.
Berete to tak, že návrat do Česka by vám kolem reprezentace mohl pomoci?
Samozřejmě na to myslím. Byla to jedna z věcí, na kterou jsem při návratu koukal, že budu více na očích a dostanu třeba větší šanci. O tom ale můžu zatím jenom polemizovat. Na akci jsem byl nominovaný, ale bohužel jsem na ni neodjel. Uvidíme, jestli mě pan Mlejnek nominuje na další akci, byl bych jedině rád.
„Teď je můj cíl, abych si zahrál extraligu.“
Je pro vás mistrovství světa dvacítek velkou motivací?
Chtěl jsem se už minulý rok dostat na kemp a pokusit se urvat místo, ale nevyšlo to. Je to velká motivace, když vidím, jak lidi v Kanadě, v Česku i po světě na mistrovství světa do dvaceti let koukají. Je to hodně populární a je to největší mládežnický turnaj, takže bych se na něj chtěl samozřejmě dostat a zahrát si tam.
Je nějaká šance, že byste se ještě vrátil do juniorky?
Šance je, ale myslím, že je malá. Kdyby se to ale stalo, tak by mi nezbývalo nic jiného než se snažit hrát co nejlépe a případně si vyjednat něco jiného. Pro tuhle sezonu je pro mě ale prioritou dospělý hokej.
Foto: hcmotor.cz
Share on Facebook
