Třebíči souzený! Otužilec Bittner o životní formě i brance, kterou přežil. Co extraliga?
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Před více než pěti lety byl na zkoušce v Třebíči, ale zranil se… O tři roky později sám zašel Ladislav Bittner za třebíčským trenérem Jaroslavem Barvířem, zda by byl o něj zájem. A ještě, že se mu Horáci ozvali! Nejlepší snajpr ligy v rozhovoru povídá o otužování, brance, při které ztratil dech, souhře jak u bratrů Sedinových i skvělé formě.
Je to pro vás životní sezona?
(přemýšlí chvíli) Tak asi jo. Padá to tam, navíc hrajeme vrch tabulky, takže se to takhle dá říct. V Benátkách se většinou hrál třeba střed tabulky, postupně to pak stálo na mladších hráčích. Tady je zdravé jádro a mně to opravdu vyhovuje.
Sledujete tabulku střelců? Je pro vás motivace ji vyhrát?
Šťova (Martin Šťovíček – pozn. red.) mi ale nedávno něco říkal, že mě snad už Mrázek dotáhl… Takže musíme zase začít dávat góly. (usmívá se) Jako občas se podívám, jak to tam je. Ale že bych musel vyhrát nejlepšího střelce? To se od toho nějak neodvíjí. Nicméně to potěší, je to třešnička pro hráče.
Aktuálně jste opravdu nejlepší střelec celé ligy. Čím to tedy je?
Těžko říct. Člověk musí být spokojený sám se sebou… Mám doma super ženu a jsem fakt spokojený. Nám se v Třebíčí moc líbí. Od trenérů navíc dostávám hodně času na ledě a od toho se to všechno odvíjí. Když je člověk v laufu a tempu, tak mu to tam padá.
Bittner pálí ostrými. Podívejte se, jak gólově táhne Třebíč!
Když se vám takhle daří, nebyl o vás zájem i v extralize?
Nevím, zda to není tajný, ale volali mi z Liberce, že mě dopsali na soupisku… Pro případ, že bychom tady skončili třeba dřív než oni. Ale nyní je pro mě základ odehrát sezonu v Třebíči.
„Jako kluci mi furt říkali, jestli někdo nevolal. Ale asi mají špatný číslo."
Neočekával jste, že by o vás někdo stál z nejvyšší soutěže už dříve?
Jako kluci mi furt říkali, jestli někdo nevolal. (usmívá se) Ale asi mají špatný číslo nebo já nevím… (rozesmál se)
Na Vysočině jste se usadil víc než dobře. Souhlasíte?
Nám se tady líbí. Dokonce jsme pustili byt v Liberci, takže ani nevím, kde bych tam pak případně bydlel… (směje se) Třebíč je krásná, hokej je taky dobrý. Opravdu je jediná škoda, že nemůžou chodit i diváci.
To máte pravdu – poslední zápas proti Přerovu nabídl parádní drama. Prohráli jste až v nájezdech 4:5.
Byl to bojovný zápas, však taky spolu hrály týmy z vrchu tabulku a hrálo se o udržení čtvrtého místa. Oni na nás vlétli a dostali jsme dvě branky. My jsme hráli ze začátku špatně… Ale pak jsme zamíchali lehce se sestavou a otočili jsme to! Je škoda, že jsme inkasovali na 3:4, ale furt to bylo hratelné. Pak jsme se dopustili špatného střídání, ale podle mě tedy to bylo v pořádku... Bohužel, pak vyrovnali a nájezdy už jsou vabank.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Na začátku třetí části se Třebíč prosadila třikrát. Co vlastně padlo předtím v šatně? Lukáš Chalupa prý vypsal odměnu, když to otočíte.
Jo, něco tam vypsal. (usmívá se) Hlavně, aby tam byla ještě větší motivace pro celý tým. Škoda, že jsme to nedotáhli, mohl být o nějakou korunku chudší. (směje se)
Proti Přerovu jste se prosadil po dvouzápasovém půstu. Neříkal jste si už, že je něco špatně?
Ne, to ne. (usmívá se) Já jdu zápas od zápasu a jdu tomu naproti. Snažím se stále tlačit do branky a samozřejmě ty zápasy jsou i těžší a někteří hráči vás i více hlídají. Je těžké se někdy prosadit. Přijde mi, že některé kluby se speciálně připravují i na celou naši formaci. Docela nám to tam padá, tak se nás snaží více hlídat. Jinak to speciálně neřeším.
„Asi to ze mě spadlo, že všechno dopadlo dobře ohledně porodu."
Všiml jsem si, že v minulé sezoně se vám začalo dařit chvíli po narození dcery. Mělo to vliv?
(rozesmál se) Tak budeme tomu říkat, že to má nějaký vliv! (usmívá se) Asi to ze mě spadlo, že všechno dopadlo dobře ohledně porodu. Ale jinak nevím, my jsme hlavně loni zjednodušili naši hru a trenér po mně chtěl, abych se více tlačil do branky. Padají z toho góly, takže od toho neupouštím. Mám v lajně šikovné kluky jako Matěje Psotu a Martina Šťovíčka, kteří to umí vytočit v rozích, a já se snažím jen hledat místečka, abych se prosadil.
Spolupráce s Matějem Psotou vám opravdu hodně sedí – znáte se hodně dlouho.
Jo, jednu dobu nám v Benátkách nad Jizerou říkali bratři Sedinové. (směje se) Hlavně on je šikovný na puku a já si snad umím najít místo, aby mi to tam poslal. A Šťova? To je dravec! To je univerzální hráč a je taky šikovný.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Takže Matěj Psota je takový životní parťák pro vás.
Hráli jsme spolu dorost i juniorku. Pak zase v Benátkách, ale on pak odešel sem do Třebíče. Já šel tehdy taky s ním, ale pak mi přišlo zranění a bohužel jsem tady nezůstal. Já se pak rozehrával ve Vrchlabí či Benátkách a asi tři sezony jsme byli od sebe. My si spolu vždy rozumíme, jsme na sebe zvyklí. A párkrát jsme zapařili i FIFU, takže víme, jak to hrát. (směje se)
Jak jste se vlastně do Třebíče dostal potom?
Před loňskou sezonou hrála Třebíč přátelský zápas v Benátkách nad Jizerou. A já už v Benátkách necítil, že bych tam dostával nějakou velkou příležitost, tak jsem se tam tehdy zeptal přímo pana Barvíře, zda by měli o mě zájem. Bylo mi řečeno, že ještě není správná chvíle a že uvidíme, jak se bude vyvíjet sezona. Kluci tady pak ze začátku prohráli nějaké zápasy a z klubu se potom ozvali, že zájem mají. Já jsem to vzal a byl jsem za to rád.
Jaké to pro vás bylo hrát v tu chvíli v Benátkách, když jste chtěl hrát jinde?
Já po očku sledoval, jak se Třebíči vede. Začátek soutěže jí moc nevyšel, takže jsem věřil, že by to mohlo dopadnout a mohli by mi zavolat. A to se i stalo.
„Já už v Benátkách necítil, že bych tam dostával nějakou velkou příležitost, tak jsem se tam tehdy zeptal pana Barvíře..."
A proč jste chtěl zrovna do Třebíče?
Určitě v tom zase hrál roli Matěj Psota. Když jsme spolu volali, tak on vždy Třebíč vynachválil. Říkal mi, jak je tady rád a že je tady skvělá parta, hezké město a že tady lidi mají rádi hokej. Tohle vše nějak rozhodlo.
Takže napodruhé to na Vysočině vyšlo, když jste se roky zpátky na zkoušce zranil.
Přesně tak, vyšlo to. Tehdy byla škoda, že jsem se fakt zranil. Odehrál jsem tady asi tři zápasy v přípravě a bylo to docela kousek před podpisem… Zhatilo to zranění, tak se tady pak dala šance mladým klukům z Brna. Takový je život, člověk to bere, jak to je, a jde dál.
V čem je síla Třebíče? Asi dost lidí nečekalo, že budete hrát takhle vysoko.
Podle mě v týmovosti! Hrajeme dobře organizovaně a snažíme se soupeřům znepříjemnit jejich hru. Asi v tomhle je naše síla. Když dáme první třeba dva góly a nemusíme dotahovat, tak potom se snažíme hrát dobře ve středním pásmu.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Vlastně hrajete podobný systém, jako když jste minulý rok končili sezonu se 14 výhrami v řadě.
Jo, přesně tak. To je stejný. A snažíme se plnit to, co nám trenéři řeknou. Jsou i zápasy, kdy je potřeba to změnit. Když prohráváme, tak se to třeba stáhne na tři lajny a člověk je i více v tempu – otevře se i více hra. Každý zápas se nějak odvíjí a podle toho hrajeme.
Letos postupuje přímo do čtvrtfinále první čtyřka. Je to váš cíl?
Určitě bychom se o to rádi porvali. Když jsme nedávno měli dlouhou šňůru výher a víme, že je tady taková možnost, tak se o to snažíme. Nyní nás čeká pauza a musíme si odfrknout. Máme před sebou asi sedm těžkých duelů. Zkusíme to urvat!
Gól, místo oslavy ale strach! Bittner prožíval hrozivé okamžiky
V prosinci obletělo celou republiku video, jak jste dostal pukem do krku, přesto jste dal gól a pak jste nemohl dýchat…
Popravdě, on střílel náš bek a šlo to do jejich hráče, pak až se to odrazilo do mého krku. Přímá střela to tedy nebyla. Já tam byl zaklíněný s protihráčem, takže jsem byl zatnutý a ani jsem nedýchal, akorát jsem to zametl do branky. Pak když jsem se nadechl, začal jsem ale sípat a vytahovali mi pak tady chrániče z pusy nebo co. (podíval se směrem na domácí střídačku – pozn. red.) Spíš jsem to pocítil po samotné brance…
Byl to nejdivnější gól kariéry?
Dá se to tak říct. Člověk byl rád, že přežil. (směje se) Hlavně jsem ale mohl pokračovat dál a utkání jsem i dohrál.
„Když jsem se nadechl, začal jsem ale sípat a vytahovali mi chrániče z pusy."
Napadá mě, zda jste vůbec dal nějakou hezkou branku třeba po střele z první z kruhu…
Já tam spíš ani nebývám na takové střely. Ale nějaké branky takové tady byly. Třeba Venca Krliš mi tady zrovna nahrával (ukázal do pásma – pozn. red.) s Havířovem… A to jsem vymetl! Pavučiny! (usmívá se) A pak jsem dal jeden hezký basebalovým úderem… Ale většinou to jsou opravdu všechno hnusný góly.
Všiml jsem si, že se v zimě chodíte otužovat do studených rybníků.
Já se otužuju už z dřívějška. Děda má rybník a každý ráno mě tehdy budil a chodili jsme do něj do té doby, než zamrzl. Teď jsou vlastně zavřené sauny, kam jsem zvyklý chodit třeba jednou týdně. Člověk tedy hledá varianty místo toho a mě napadlo otužování. Jdu si v zimě zaplavat – je to v rámci regenerace a posilujete si tím i imunitu.
Foto: Instagram Ladislava Bittnera
Vypadá to jako recept na branky. Pomáhá vám to?
Mně se hlavně vyplaví hormon štěstí. Musíte tam jít ale s tím, že to nic není! Kdybych tam dojel a řekl si: Ty vole, to je studený. To bych tam asi nešel. (usmívá se) Já tam chodím s tím, že mi to pomůže, a když odsud odjíždím, tak to je… (těžce hledal slova – pozn. red.) Asi pocit štěstí a lauf! Nedávno jsem byl nastřelený do nohy a docela mě to bolelo. Šli jsme to pak se Šťovou a Karlem Nedbalem zchladit a druhý den to bylo dobrý.
Naverboval jste ještě někoho z týmu kromě těchto dvou hráčů?
Hele, ostatní se taky snaží. Sprchují se třeba studenou vodou – okoukali to. Pak jsem se jednou zeptal na rybník a tihle dva řekli, že by šli rádi. Jel tam s námi vlastně i Petr Vodička, ale ten tam nevlezl. Říkal si, že jsme blázni a fotil si tam labutě. (usmívá se) Pak nás odvezl zpátky na zimák… Ale říkal, že příště půjde. Ovšem ještě nebyl, asi se mu do toho nechce.
„Je to pocit štěstí a lauf! Byl s námi i Petr Vodička, ale nevlezl tam. Říkal si, že jsme blázni a fotil si tam labutě."
Na závěr: získal jste i cenu Sportovce města Třebíče za uplynulý rok. Jak je to pro vás důležité?
Když u nás prý někdo vyhraje bodování, tak ho tam nominují. Já si toho vážím, protože mi Třebíč opravdu přirostla k srdci. Je to hezké, když člověk dostane odměnu za to, co v sezoně udělal.
Cenu trenéra roku získal in memoriam Radek Novák. Asi i on má podíl na hře Třebíče, že?
Určitě! On to tady celé nakopl – pak jsme jeli jako vlak a těžce nás někdo zastavoval. Mrzí mě, že tady s námi nemůže být… Věřím, že by byl na nás pyšný!
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Share on Facebook
