Trenér Vorlíček získal srbský titul, práci u tamního národního týmu ale nakonec odmítl

Nění zrovna běžné, aby český trenér přivedl k mistrovskému titulu zahraniční klub. Letos se unikátním výsledkem může pochlubit František Vorlíček, bývalý kouč Jihlavy, Havířova či Jihlavy, jenž v této sezoně vedl Partizan Bělehrad. V nejvyšší soutěži Srbska a Černé Hory jeho svěřenci zvítězili, což se setkalo s velikým ohlasem. "Oslavovalo se jako všude jinde. Doutníky, šampaňské, poté společná večeře. Všichni byli šťastní. Partizan navíc ve finále porazili odvěkého rivala Crvenu Zvezdu, takže o to byl triumf radostnější," říká bývalý dlouholetý hokejista Jihlavy či Sparty.

HokejkaTV

František Vorlíček se na poněkud exotické angažmá dostal prostřednictvím svých zástupců Jindřicha Micky a Tomáš Herstuse ze společnosti Praguesports Agency. "Zúčastnil jsme se konkursu, kam se přihlásili ještě další zahraniční trenéri. Předseda Partizanu hokej dlouho hrával a uznával výsledky, jakých dosáhli Češi. To možná rozhodlo. Plácli jsme si a já odjel do Bělehradu," popisuje.

O nové štaci neměl žádné konkrétní informace. "Před lety patřil jugoslávský hokej k tomu lepšímu, jejich reprezentace startovala v B skupině mistrovství světa. Jenže po rozdělení země se leccos změnilo. V domácí soutěži nehrají slovinské ani chorvtaské týmy, šel jsem trošku do neznáma," přiznává.

V organizaci Partizanu našel Vorlíček kupodivu dobré zázemí. "Měli jsme podmínky jako naše ligové kluby. Vlastní posilovnu, maséra, kustoda a podobně. Nejpopulárnějšími sporty v zemi jsou fotbal, basket, vodní pólo. Hokej bude tak na pátém místě. Ale Partizan má kvalitní základnu se spoustou žákovských mužstev, také zájem veřejnosti byl značný," vysvětluje.

Zahraniční kouč se v novém působišti musí vyrovnat především s nástrahami jazyka. "Srbsky jsem neuměl. Ale v klubu působili někteří hráči se Slovenska a Kanady, také jsem se učil ze slovníku, abych mohl říci základní pokyny. Slovíčka jsem si psal na papírky, nosil je po kapsách a za pochodu se do toho dostával," říká.

Na střídačcě si brzy osvojil důležité pojmy. "Když mi však ujely nervy, nadával jsem samozřejmě česky. Hráči některá slovíčka pochopili a věděli, že jsem nespokojený," usmívá se. Úroveň soutěže přirovnává k naší druhé lize. "Nejlepší srbské kluby by hrály tak na konci české první ligy. Pro tuzemského fanouška je zmínka o srbském hokeji poněkud exotická, je zvyklý na jinou kvalitu. Ale zase tak špatné to tam není," poukazuje.

Úspěch s Partizanem měl dopad také na zájem ze strany činovníku hokejového svazu Srbska a Černé Hory. "Byl jsem osloven, jestli bych nechtěl převzít reprezentační tým. Souhlasil jsem a vypracoval plán přípravy. Byly jsme dohodnuti. Mělo se odjet na Slovensko, kde by proběhl kemp a také tři přátelské zápasy," říká.

Jenže vedení asosiace postrádalo patřičné finance. A otálelo. "Kancelář měli na jedné chodbě s vedením Partizanu, viděli jsme se každý den. Když jsem se ptal, jestli mají hráči vyřízená víza, a zda budou krajánkům z Kanady, Švédska či Francie proplaceny letenky, dostal jsem vždy vyhýbavou odpověď. Nakonec jsem to vzdal. Pokud mám nést odpovědnost, musím s hráči absolvovat určitý přípravný program," naznačuje.

Vedení svazu si nejspíš myslelo, že Vorlíček pojede s reprezentací přímo na šampionát nižší kategorie. "Jenže kdybychom tam nezvládli třeba hned první zápas s Bulharskem, padla by vina ne mě. Nikoho by nezajímalo, že mi nevytvořili podmínky k přípravě. Proto jsem odmítl," dodává.

Nyní je někdejší jihlavský kouč zase doma. A vzpomíná, co za uplynulé měsíce v srbské metropoli zažil. "Viděl jsem třeba basketbalové derby mezi Crvenou Zvezdou a Partizanem. Je to něco nepředstavitelného. Halu lemují kordony policistů, zápas probíhá ve vypjaté atmosféře. Místní fandové jsou hodně emotivní, někdy je to vážně síla."

Našinec si při zmínce o Srbsku a Černé Hoře vybaví také válečný konflikt z první poloviny 90. let minulého století. Bělehrad je sice moderní velkoměsto, ale František Vorlíček potvrzuje, že tam není nikterak bezpečno. "Když jdete o půlnoci z haly domů, máte někdy strach. Panuje tam silná kriminalita. Mně se naštěstí nic nestalo, ale jeden z mých svěřenců byl v noci přepaden na ulici. Zbili ho tak, že to málem nepřežil," líčí.

Vorlíček prozatím neví, zda se k týmu Partizanu vrátí i před novou sezonou. "Spíš si myslím, že ne. Ale uvidíme. Radeji bych zase dělal hokej blíž domovu, nejlépe u nás. Jednu nabídku už jsem dostal, počkám, zda se neobjeví nějaká další. A pak se rozhodnu. Na Partizan ovšem každopádně budu vzpomínat v dobrém. Byla to neocenitálná zkušenost," uzavírá.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz