Trenéři říkali, že jsem se zbláznil, vypráví „útočník“ Hrabal. A chválí Krále
Foto: Alena Zapletalová, hokejprerov.cz
Loni se po dlouhých letech vrátil do klubu, kde s hokejem začínal. Josef Hrabal sice později odešel do anglického Sheffieldu, od nové sezony je ale zpátky v Přerově. Hlavně kvůli rodině, která se v červnu rozrostla o syna Kristiána.
Pětatřicetiletý zadák během své bohaté kariéry procestoval kus světa, hokejem se živil v Rusku, USA, Švédsku, Finsku nebo Anglii. „Manželka se mnou cestuje celý život po všech koutech světa. Je to takové příjemné oživení života, že poznáte jiné státy a kulturu,“ říká v obsáhlém rozhovoru.
Řešil jste kromě Přerova i jiné nabídky?
Ne, vůbec nic. Narodil se mi syn, tak jsme se s manželkou rozhodli, že budeme doma. Jinak bych pokračoval v Anglii, pokud by se to tam rozjelo. Ve chvíli, kdy jsem věděl, že se v Anglii hrát nebude, jsem nic jiného neřešil a šel do Přerova.
Zvlášť v této době jste asi nechtěl tahat rodinu po zahraničních angažmá…
Nám šlo hlavně o ten porod a tak. Kdyby bylo příští rok všechno v pořádku, tak bychom s tím problém neměli. Manželka se mnou cestuje celý život po všech koutech světa. (smích) Je to takové příjemné oživení života, že poznáte jiné státy a kulturu. S tím problém nemáme.
Takže do budoucna byste se zahraničnímu angažmá nebránil?
Ne. Když se objeví něco smysluplného v nějakém pěkném městě, tak bychom si tam jeli udělat dovolenou.
„Když se objeví něco smysluplného v nějakém pěkném městě, tak bychom si tam jeli udělat dovolenou.“
Zubrům jste vypomáhal už loni na přelomu listopadu a prosince. Přesvědčilo vás třeba i těch osm zápasů?
V Přerově všechny kluky znám, vlastně i manažery a trenéry. Pro mě je to v podstatě domácí prostředí. Vyrůstal jsem tam, znám všechny trenéry mládeže… Jsem tady prostě doma.
Do mateřského klubu jste se vrátil zhruba po osmnácti letech. Napadlo by vás v průběhu kariéry, že si za Přerov ještě zahrajete?
Člověk takhle ze začátku nepřemýšlí. Vymýšlel bych si, kdybych řekl, že jsem na to myslel.
Za ty roky se toho v klubu muselo hodně změnit, že?
Zase tolik jsem tam toho neodehrál. Co se v Přerově dělo, to vůbec nevím. V posledních letech je ale cesta nastavena správně, ať už jde o přístup k hráčům nebo trenérům. Všichni se snaží pracovat na sto procent a myslím, že to je vidět.
Foto: Alena Zapletalová, hokejprerov.cz
Ještě během dospívání jste z Přerova odešel do Vsetína. Ten tehdy patřil mezi absolutní elitu, takže asi bylo těžké říct ne.
Odcházel jsem v deváté třídě, v juniorce a dorostu se tehdy nehrály nejvyšší soutěže. Měl jsem pár nabídek, ale nakonec jsem šel do Vsetína kvůli klukům, co jsem znal z různých krajských výběrů. Měl jsem to kousek, bylo to úžasné období. Na Vsetín vzpomínám možná i nejradši, taky jsem tam byl nejdéle.
V roce 2003 jste jako hráč Vsetína prošel draftem, v osmém kole si vás tehdy vybral Edmonton. Sledoval jste to tehdy?
(smích) To vůbec. Tehdy jsem končil s hokejem, moc mě to nebavilo. Pak mi táta volal, že jsem draftovaný, když jsme s klukama seděli někde na kopci. V té době jsem nějaký draft vůbec nebral vážně.
„Tehdy jsem končil s hokejem, moc mě to nebavilo. Pak mi táta volal, že jsem draftovaný.“
Jak to myslíte, že jste končil s hokejem?
Do hokeje jsem nikdy nebyl zapálený na milion procent jako někteří kluci. V té době jsem studoval gymnázium a zkoušel jsem i vysokou školu. Když jsem pak hrál za áčko Vsetína, tak už se to ale skloubit nedalo. Možná jsem přehnal, že jsem končil s hokejem. Bylo to fajn období, ale jako hráč NHL jsem se neviděl. V té době to nebyl úplně můj cíl.
Nemáte to tedy tak, že přijdete ze zimáku a hned myslíte znovu na hokej?
To ne. Já přijdu ze stadionu a snažím se na hokej vůbec nemyslet. Samozřejmě to většinou nejde, protože je to krásná práce. Ale snažím se od toho oprostit.
Teoreticky: dovedete si představit, co byste dělal, kdybyste nehrál hokej?
To právě nevím. (usmívá se) Nad tím jsem taky přemýšlel, co bych dělal. Těžko říct. Ve fázi, kdy se člověk rozhoduje, jakým směrem se vydá, jsem se rozhodl pro hokej a žádné další varianty jsem naplánované neměl.
„V poslední době mám pocit, že pořád jen posílám maily. Myslím, že se po kariéře nudit nebudu.“
Takže nemáte představu, čemu byste se rád věnoval po kariéře?
Už mám tolik práce, že… Máme tady nějaký byznys. V poslední době mám pocit, že pořád jen posílám maily. Myslím, že se po kariéře nudit nebudu.
Jaký byznys máte na mysli?
Je to různé. Máme pneuservis, pak je tady otcova pětadvacet let stará firma se železem, prodej dřeva, nemovitosti. Snažím se tak nějak rozkoukat.
Foto: Alena Zapletalová, hokejprerov.cz
Vraťme se ke Vsetínu. Za Valachy jste si zahrál extraligu, byl jste ale i u toho, když se na klub začaly valit dluhy. Jaká tam tehdy panovala situace?
Byli jsme ta mladší generace, co tam potom hrála. Nikdo z nás moc peněz neměl, přicházeli jsme z juniorky. Já jsem to třeba vůbec neřešil. Šli jsme do baráže s Ústím a půl roku jsme nedostali výplatu. Samozřejmě to bylo nepříjemné, ale bylo tam dost kluků, kteří do té doby žádnou pořádnou výplatu ani neměli. Osobně mi peníze nechyběly. Člověk v mládí vystačí z mála, protože nemá žádné závazky. Nakonec jsem dostal všechno vyplaceno. Je škoda, jak to tam skončilo. Sice jsme nevyhrávali, ale atmosféra v šatně byla úžasná.
Co říkáte na to, jak je na tom klub teď? Momentálně patří k favoritům Chance ligy.
Je to parádní. Sledoval jsem je a jezdil jsem na play off zápasy, když postoupili do první ligy. Vsetínu jsem vždycky fandil, jsem za to moc rád. Fanoušci jsou tam úžasní. Když se začne zpívat, tak je to radost.
„Šli jsme do baráže s Ústím a půl roku jsme nedostali výplatu.“
Během sezony 2006/07 jste zamířil do Ruska, stal jste se součástí Čerepovce. Co tehdy rozhodlo pro zahraničí?
Ten rok jsme se Vsetínem byli beznadějně poslední a o nic jsme nehráli. Já, Tomáš Demel a možná ještě někdo, jsme dostali povolenku odejít. Na začátku sezony se mi dařilo, takže to nakonec vyšlo na Superligu. Neměl jsem důvod ve Vsetíně zůstávat, když už jsme o nic nehráli.
Říká se, že Rusko je hodně specifické.
Ono Rusko celkově je jiný svět. Popral jsem se s tím podle mě dobře, měl jsem štěstí na kamarády a spoluhráče. Měl jsem tam Radovana Somíka nebo Marca Lamothea, to je kanadský brankář. V další sezoně tam byli Per Čáslava, Miloš Hořava a Pepa Straka, měli jsme tam takovou českou čtveřici. Dva roky jsem si tam užil. Hráli jsme dobrý hokej a měli jsme novou arénu. Tehdy jsem byl mladý, byl to pro mě zážitek.
V obou sezonách jste si navíc zahrál play off. Uspět proti klubům jako Petrohrad nebo CSKA Moskva musí být těžké, ne?
Ani nevím, koho jsme tehdy v prvním kole vyřadili. První rok jsme vypadli v prvním kole, druhý rok jsme prošli přes první kolo, a pak vypadli s Ufou. Pokud jde o ty týmy, tak tam v té době byli nejlepší ruští hráči, když nepočítáte ty z NHL. Tehdy jsme tam měli mladé kluky, třeba Šipačova, Chudinova nebo Tichonova. To byli hráči, na kterých už v tom věku bylo vidět, že jsou úžasně talentovaní.
Co vás o rok později přivedlo do zámoří?
Do Edmontonu mě už dříve lákal Franta Musil, který tam dělal skauta. Tehdy jsem se ještě rozhodl zůstat ve Vsetíně. Ale pak jsem to chtěl zkusit a Edmonton mi nabídl smlouvu. Rozhodl jsem se zabojovat o NHL a z Ruska odešel. Mohl jsem tam ještě zůstat, ale šel jsem do risku.
„Svých rozhodnutích nikdy nelituji, ať už špatných nebo dobrých.“
Jste zpětně rád, že jste do Severní Ameriky odešel?
Svých rozhodnutích nikdy nelituji, ať už špatných nebo dobrých. Užil jsem si to tam a vyzkoušel jsem si americký hokej.
Cítil jste, že NHL je hodně daleko, nebo že byste naopak mohl dostat šanci?
Hned v kempu jsem se zranil, ale na farmě jsem nepodával nějaké oslnivé výkony. Věděl jsem, že se tím budu muset prokousat. Byl to pro mě úplně jiný styl hokeje, důraznější a rychlejší, člověk je míň na puku. Nemůžu říct, že bych na farmě v těch letech nějak dominoval. Věděl jsem, že pokud budu chtít hrát NHL, tak je to pro mě minimálně na dva roky, než se do toho týmu dostanu. Sledoval jsem třeba Jirku Hudlera, který byl talentem úplně někde jinde než já, jak dlouho se kousal na farmě. Takový pocit, že bych měl hrát NHL, jsem z toho neměl.
Foto: Alena Zapletalová, hokejprerov.cz
Po návratu domů jste velmi úspěšné působil v Třinci, s Oceláři jste získal i mistrovský titul. Říkal jste, že rád vzpomínáte na Vsetín, ale tohle bylo taky hodně dobré období, ne?
Jo, Třinec je můj druhý domov. Strávil jsem tam spoustu let, když nepočítám ty odchody. Narodil se mi první syn, manželka tam dlouho pracovala. Navíc jsem mohl jezdit domů do Olomouce. Za tu dobu se tam protočilo spoustu dobrých kluků, na každou sezonu vzpomínám rád. Na manažery, trenéry, lidi z vedení. Pro mě to tam bylo parádní.
Zmínil jste odchody do Ruska nebo Finska. Cizina vás hodně táhla, že?
Vždycky mi ruplo v kouli a rozhodl jsem se, že chci někam odejít. (usmívá se) Asi tak to bylo, že jsem častokrát jednal impulzivně. Ale vydržet dlouho v tak kvalitním klubu jako je Třinec, to mě stálo hodně nervů. I spoustu ostatních, především manažera Pavla Marka. (smích)
Proč?
Když s někým pracujete deset let v kuse, tak ne každý den je posvícení. Když se to takhle sečte, tak myslím, že jsem trenérům a všem okolo pár vrásek na čele udělal. Ale možná i pár úsměvů. (smích) Neskončilo to tam tak, jak bych si představoval, ale asi to tak mělo dopadnout. Měl jsem smlouvu, ale nový trenér se mnou nepočítal. Bral jsem to jako fakt, věděl jsem, že to tak asi bude. Ale nemůže mi to sebrat pozitivní roky, co jsem tam prožil předtím.
„Když se to takhle sečte, tak myslím, že jsem trenérům a všem okolo pár vrásek na čele udělal.“
Nedávno jste si vyzkoušel i hokej na britských ostrovech. Někteří hráči v poslední době říkali, že tamní hokej je na vzestupu. Souhlasíte?
To jsem taky koukal. Pro mě to byla jedna z nejlepších štací, co jsem zažil. Chodilo tam na nás sedm a půl tisíce lidí. Je pravda, že liga je rozdělená tak půl na půl, pět týmů je hodně dobrých a pět týmů je slabších. Co se týče našeho klubu, tak jsme měli obrovskou arénu a zázemí bylo krásné. Není tam limit na cizince, takže jsme měli opravdu hodně kvalitních hráčů. Myslím, že polovina z nich by se v extralize neztratila. Kvalita v top týmech ligy je. Ale musí se to brát s nadhledem, protože pak jedete někam, kde nejsou ani vrátka na trestnou lavici a sedíte tam na lavičce. (smích) To je paradox.
Zpátky k Přerovu. Co říkáte na aktuální kádr Zubrů?
Mám pocit, že základ se moc neměnil. Vyměnili se brankáři, ale Ondru Kacetla znám z Pardubic, je to výborný gólman. Mít dobrého brankáře, to je základ. V obraně úžasně hraje Filip Král. To je radost se na něj dívat, jak mu to bruslí a věří si. Pro Přerov je to v tuhle chvíli parádní posila. Kluci v útoku podávají stejné výkony jako minulý rok. Základ týmu je takový, jaký má být.
Tým loni v rámci Chance ligy dosáhl na parádní druhé místo. Laťka je nastavena poměrně vysoko, nemyslíte?
Je otázka, jestli se bavit o laťkách, protože sezona vypadá tak, jak vypadá. Nevím, jestli se někdo soustředí na to, jestli bude druhý nebo sedmnáctý. Pro nás všechny je asi důležité, aby se liga rozjela.
Když ale vezmeme v potaz, co jste zatím stihli odehrát… Co říkáte na vstup do sezony?
Myslím, že to nebylo ono. Všechny zápasy jsme nehráli tak, jak bychom měli. Podle mě jsme nezklamali, ale nějak oslnivé to nebylo.
Ovlivnila vás karanténa, kterou jste museli absolvovat před startem ročníku?
Nevím, člověk už si na to zvyká. (smích) Teď jsme v podstatě zase dva týdny v karanténě, protože spolu nemůžeme trénovat. V karanténě jsem byl, když jsem se vrátil z Anglie. Pak jsem koronavirus sám měl, takže jsem byl zase dva týdny mimo. Teď vlastně další dva týdny, takže to už je v podstatě měsíc a půl, co jsem doma.
„S lidmi, co koronavirus popírají, se nebavím. Celkově o tom nemíním mluvit, určitě ne do novin.“
Říkáte, že jste onemocnění covid-19 prodělal. Co si myslíte o lidech, kteří nemoc stále popírají, nebo zlehčují?
S lidmi, co koronavirus popírají, se nebavím. Celkově o tom nemíním mluvit, určitě ne do novin. V dnešní době cokoliv člověk řekne, tak je to špatně. Dobře mi nebylo, pár dní jsem se cítil velice špatně. Měl jsem těžký doběh, dva tři týdny jsem se nemohl pořádně nadechnout. Pak jsem si všechno nechal zkontrolovat, šel jsem na rentgen plic. Neponechal jsem to náhodě, radši jsem si nechal vyšetřit plíce. Po měsíci mě to nějak přešlo, teď už necítím žádné omezení.
Ještě k hokeji. V Přerově kromě defenzivy občas zaskočíte v útoku. Prozradíte, jak k tomu došlo?
Loni jsem s klukama v Přerově trénoval a čekal na angažmá. Někdy jsem trénoval s juniorkou, a když trenéři potřebovali, tak zase s áčkem. Někdy v září mi říkali, ať neblbnu a jdu hrát. Já jsem jim říkal, že se mi ještě nechce, že mi to takhle vyhovuje. (smích) Další den to na mě zkusili, ať jdu hrát, tak jim říkám, že když mě dají do útoku, tak půjdu. Na to říkali, že jsem se zbláznil a dělám si z toho srandu. Pár zápasů jsem si pak v útoku zahrál. Hrálo se mi tam dobře, takže trenéři zjistili, že když bude chybět útočník, a budeme mít šest zdravých beků, tak můžu v pohodě hrát v útoku.
Kdybyste si měl vybrat, kde nastupujete radši?
Mně se to tak střídá, teď se mi dobře hraje s Filipem Králem. Zápasy pro mě zatím byly neskutečně zábavné, vyhověli jsme si. To samé platí o tom, když jsem v Anglii hrál s Markem Trončinským. Pro mě je důležité, abych si s parťákem v obraně rozuměl. Když mám parťáka, se kterým si rozumím, tak je pro mě mnohem zábavnější hrát v obraně.
Jaký máte nyní tréninkový režim?
Mám tady ve firmě posilovnu, co vybudoval švagr. Trénuji tady, už to mám zaběhlé. Když jezdím na chatu, tak běhám kopce. Připravuju se po svém, ale už mě to moc nebaví. Od března každodenně trénujeme a za tu dobu jsme odehráli asi šest mistrovských zápasů.
Na závěr. Věříte, že se letošní ročník Chance ligy dohraje?
Myslím, že se to zvládne. Otázka je, v jakém formátu, kompletní program se asi neodehraje. Podle mě se to ještě nějak rozběhne.
Partneři HC ZUBR Přerov
Share on Facebook
