Trundu draftovala Omaha. Velké překvapení, bylo to zničehonic, přiznává
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Tomáš Trunda prožil výbornou sezonu, ve které se přes skvělé výkony v dorostu vyšvihl do juniorky a během zápasů šestnáctky zaujal dokonce i za mořem. V patnácti letech byl liberecký Tygr draftován do USHL týmem Omaha Lancers.
Jako první proběhl v zámoří draft do United States Hockey League, v jehož rámci zaznělo i jmén Tomáše Trundy. „Jsem hodně rád, moc jsem to nečekal a hodně mě to překvapilo. Nikdo o tom nic nevěděl, vůbec s nikým jsem nebyl v kontaktu a bylo to zničehonic, ale povedlo se,“ libuje si.
Impuls sledovat výběr mladých talentů do americké juniorky dostal předem, to však jeho překvapení nesnížilo. „Den dopředu mi volal agent, že bych mohl být draftovaný, ale i tak mě to překvapilo. Že se to povedlo, jsem se dozvěděl z internetu asi v půl deváté ráno,“ vypráví patnáctiletý kanonýr, který se dostal v první fázi draftu mezi jediné čtyři hokejisty nenarozené v Severní Americe. „Říkal jsem si, jestli je to vůbec možné. Znamená to pro mě docela hodně, je to další krok v kariéře a jeden z největších úspěchů. Je to čest,“ nezastírá Trunda.
„Říkal jsem si, jestli je to vůbec možné. Znamená to pro mě docela hodně, je to další krok v kariéře a jeden z největších úspěchů.“
Českého šikulu si vybral tým Omaha Lancers, který v nedokončeném ročníku skončil na druhém místě své konference a v historii od roku 1986 pětkrát získal Andersonův pohár, přibližně 150 centimetrů vysokou trofej pro vítěze USHL. „Agent mi potom psal nějaké informace, ale jinak toho o klubu moc nevím. Slyšel jsem, že tam chytal Kuba Dobeš a že je to výborný gólman,“ prozrazuje.
Ještě skeptičtější než samotný Tomáš Trunda byli zprvu jeho rodiče, kteří měli potom o to větší radost. „Už jak mi psal agent, nevěřili tomu a říkali, že je to nějaká kravina. Potom jsem ráno přišel a řekl jim, že jsem byl opravdu draftovaný. Byli hrozně rádi a nadšení. Taťka byl radostí bez sebe a nemohl tomu uvěřit, hned to volal dalším členům rodiny,“ culí se pravidelný člen reprezentace do šestnácti let.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Právě na poslední akci s národním týmem si možná místo na dražbě talentů vysloužil. „Agent mi říkal, že na turnaji čtyř ve Švédsku si mě dost všímali. Byl to povedený turnaj, ale nevyhráli jsme, co jsme chtěli, měli jsme trochu i smůlu. Po osobní stránce jsem byl celkem spokojený, i když to vždycky může být lepší,“ říká skromně.
V nejcennějším dresu se Trunda rozhodně neztratil, odešel jako druhý nejproduktivnější muž týmu a druhý nejlepší střelec. „Já stavím svoji hru na držení se na kotouči, na bruslení a hledání spoluhráčů kolem sebe na lepší nahrávku,“ jmenuje. „Mám trochu talentu, ale taky jsem si to vydřel,“ věří.
„Mám trochu talentu, ale taky jsem si to vydřel.“
Na klubové úrovni se v Liberci přes skvělé výsledky v dorostu probojoval do juniorky a ani mezi staršími se neztratil. „Byl jsem hrozně rád, že jsem si zahrál za juniorku, protože jsem dostal hodně času na ledě a trenér mi věřil. Byla to super sezona. Škoda, že skončila,“ smutní Trunda, jenž ve 28 dorosteneckých zápasech nasbíral 45 kanadských bodů a během 17 startů v juniorce si připsal bilanci 5+2.
„V dorostu se mi dařilo hodně, možná jsem tam získal i více bodů, než byly moje představy. A v juniorce to taky docela šlo, pár bodů jsem tam měl, hlavně jsem byl ale rád, že jsem tam vůbec nastoupil,“ děkuje na dálku.
„V dorostu se mi dařilo hodně, možná jsem tam získal i více bodů, než byly moje představy.“
Ani pro talenta ročníku 2004 nebyl přesun do kategorie dvacetiletých jednoduchý, vždyť někteří hráči byli až o necelých pět let starší. „Dělala mi trochu problém síla, všichni jsou tam větší a silnější, celkově je to rychlejší. V juniorce jsou přesnější přihrávky a všichni vědí, kam mají jezdit a co mají udělat, není to taková plácaná a je to více o taktice,“ srovnává.
Před Tomášem Trundou teď stojí těžká otázka: Co dál? „S agentem jsme se o mé budoucnosti bavili, ale ještě nevím, co bude příští sezonu. O žádných možnostech teď ani nepřemýšlím. Jednou z nich je setrvání v Liberci, ale je i šance odejít do zámoří. Já osobně bych klidně odešel, protože by mi to pomohlo do života i do hokeje,“ přemýšlí a dodává, co je jeho snem. „NHL. Stejné jako pro každého kluka, který hraje hokej.“
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
