Tuhá cesta do NHL po vzoru Kašeho? Jsem připravený vydržet, hlásí Gut
Foto: Chris Mast, Twitter Everett Silvertips
Michal Gut se před aktuální sezonou rozhodl pro zámořskou cestu a zamířil do týmu Everett Silvertips hrajícího WHL. Po náročných měsících v úvodu si pořád zvyká na tamní hokej, a to vcelku úspěšně. Kromě toho, že se daří po týmově stránce, kadaňský odchovanec nezaostává ani individuálně.
Michal Gut se po kvalitní sezoně v Chomutově, kde pomohl juniorům do semifinále a debutoval mezi seniorskou elitou, rozhodl odejít do kanadské juniorky WHL. „První měsíce byly takové všelijaké, nejtěžší byl ten první, protože jsem si musel zvykat na život, který jsem do té doby neznal. Chviličku trvá, než se člověk rozkouká a pozná všechny lidi i město. Hodně pomáhá, že se můžu soustředit na sto procent na hokej, který miluju a kvůli kterému tu jsem,“ prozrazuje.
První větší překážkou je pochopitelně jazyk, následuje menší kluziště a jiný hokejový styl. „Největší problémy mi dělala americká angličtina, hodně se tu používají zkratky. Mluví se tu úplně jinak než ve škole, odkud jsem měl základy,“ srovnává.
„Hokejově to bylo malé kluziště, je to znát na tréninku i při zápasech. Je to něco jiného, všechno je rychlejší a člověk má méně času. V prvních zápasech jsem s tím bojoval. Už je to lepší, ale pořád jsem si na to stoprocentně nezvykl. Základy už mám, ale neustále se při zápasech učím z chyb. Se skills trenérem pracujeme na detailech, které rozhodují a dělají top hráče. Taky koukám na sestřihy z NHL, pořád se snažím učit,“ říká Gut.
„První měsíce byly takové všelijaké, nejtěžší byl ten první, protože jsem si musel zvykat na život, který jsem do té doby neznal.“
Stejně jako většina hráčů, i bývalý Pirát bydlí u rodiny. „Rodina dělá pro všechny první poslední. Ta moje je úplně super. Jsou to mladí lidé, kteří mají malou holčičku a čekají kluka. Když jsem přišel, řekli mi, ať se soustředím jenom na hokej a oni budou řešit všechno ostatní. Hodně se s námi snaží komunikovat i o soukromých věcech. Bydlím ještě s jedním spoluhráčem, už jsme jako bráchové a hodně si pomáháme. Člověk získá druhou rodinu na celý život,“ libuje si sedmnáctiletý forvard, jenž se může v kabině pobavit česky se slovenským spoluhráčem Martinem Faško-Rudášem.
„Když jsem přiletěl, Martin se ještě léčil doma na Slovensku po zranění. Přiletěl až na konci září, což mi pomohlo, protože jsem se sám pořádně rozmluvil. Teď už mluvíme i spolu anglicky, aby nebyli kluci naštvaní, jenom sami mluvíme našimi jazyky,“ prozrazuje jeden ze dvou nezámořských hráčů v týmu Everettu, kde panuje dobrá nálada.
„Máme super partu, děláme si ze sebe legraci, což se je perfektní. Myslel jsem si, že kluci, kteří už byli draftovaní, budou jiní, ale jsou to úplně normální hokejové děti, jak já říkám,“ směje se.
Michal Gut ve 22 zápasech zatím posbíral devatenáct bodů za šest gólů a třináct asistencí, je tak čtvrtý nejproduktivnější muž celku. „Sám se sebou nejsem nikdy spokojený. Vždycky chci usínat s pocitem, že jsem na ledě nechal všechno a udělal jsem maximum pro tým, to se zatím daří. Druhá věc jsou body, to by mohlo být lepší, ale Radek Duda mi říkal, ať se proberu, když hraju nejlepší juniorskou ligu na světě. Takže na body moc nemyslím. Když budu hrát na sto procent, přijdou,“ uvědomuje si po radě od zkušeného útočníka, který momentálně působí v prvoligových Benátkách nad Jizerou.
Po týmové stránce je to ještě o poznání lepší, Everett se pohybuje na nejvyšších příčkách celé soutěže. „Daří se nám a vyhráváme, takže máme pohodu. Vždycky platilo, platí a bude platit, že tým má klid, když se vyhrává. Hodně dělá, že máme podle mě nejlepšího brankáře v lize. Teď jenom nesmíme mít nosy nahoře, protože sezona je strašně dlouhá,“ připomíná útočník s 62 na dresu.
„Druhá věc jsou body, to by mohlo být lepší, ale Radek Duda mi říkal, ať se proberu, když hraju nejlepší juniorskou ligu na světě.“
Ve WHL může Gut narazit u soupeřů na další šestnáctku Čechů, mezi kterými bodově vedou Michal Teplý a Filip Král. „Je super vidět české kluky. Nedávno jsme hráli se Spokane Chiefs, kde jsou Lukáš Pařík a Filip Král, se kterým vždycky pokecáme na modré. Teď se moc těším na zápas proti Pavlu Novákovi, se kterým jsme velcí kamarádi,“ culí se.
Za některými soupeři to je pořádný kus cesty, a to i přes americko-kanadské hranice. „Cestování je náročné, ale zatím jsme jeli maximálně šest hodin, delší cesty nás teprve čekají. I tak to není snadné, když hrajeme například tři zápasy za sebou. V pátek hrajeme doma a v noci jedeme k venkovnímu zápasu. S Winnipegem, který je nejdál, naštěstí hrajeme jenom jeden zápas a letos to vyšlo k nám, protože se to každou sezonu střídá. To by bylo 27 hodin,“ oddychl si mladík.
Tempo bitev za mořem připomíná maraton chomutovských juniorů z konce minulého ročníku, kdy nastupovali za A-tým i v mládeži. „Myslel jsem si, že už mě nic nepřekvapí a nezničí po tom, co jsem hrál deset zápasů v jedenácti dnech. Zase jsem si to celé připomněl a mám u toho husí kůži, stejně jako když na ty zápasy koukám na internetu. Byl to vlastně neskutečný zážitek,“ vybavuje si jedny z posledních vzpomínek u Pirátů, odkud za moře odešel.
Foto: Chris Mast, Twitter Everett Silvertips
„Sleduju celý český hokej. Koukám na výsledky všech soutěží a jak se daří kamarádům, například Kryštofu Ouřadovi nebo Petru Chlánovi. Jsem šťastný, že se daří Dominiku Pavlátovi. Přál bych mu, aby se zase posunul a vybral si ho nějaký extraligový tým nebo někdo ze zahraničí. Zapomenout nesmím ani na rodinu – bráchy Lukešovy. Všechny ale jmenovat nemůžu. Občas si ještě zavoláme s Radkem Dudou nebo Vláďou Růžičkou mladším,“ říká Michal Gut.
Jediné, co pravidelnému reprezentantovi za mořem uniká, je právě účast v národním týmu. „Samozřejmě mě to mrzí, ale člověk musí něco obětovat. Když se zadaří, tak se třeba podívám v dubnu na mistrovství světa v Americe. To bych moc rád, ale nevím, jak to bude. Na klub přišla nominace na World Junior A Challenge, ale trenér řekl, že mě potřebuje. To je dobrá zpráva, ale klub mě neuvolnil. V tu chvíli jsem trošičku zapřemýšlel o dvacítkách, ale tam jsou úplně jiní kluci,“ domnívá se s respektem.
„Na klub přišla nominace na World Junior A Challenge, ale trenér řekl, že mě potřebuje. To je dobrá zpráva, ale klub mě neuvolnil. V tu chvíli jsem trošičku zapřemýšlel o dvacítkách.“
Časově dál je další výjimečná událost, a tou je draft talentů do nejslavnější hokejové ligy světa. „Občas mrknu na žebříčky, ale snažím se to nevnímat. Chtěl bych tam být, ale svět se nezboří, když se to nepovede. V Chomutově jsem viděl, že se do NHL dá dostat i bez draftu,“ poukazuje na Jana Ruttu a Davida Kämpfa.
Na rozdíl od zmíněných hráčů, kteří vyrůstali až do přesunu za Atlantik v Česku, Michal Gut chce jít zámořskou cestou. „V juniorské soutěži mám podepsáno na čtyři roky a chci tu zůstat co nejdéle. Jsem připravený tady vydržet, i když mě budou hodně zkoušet, abych si vybojoval místo. Ondra Kaše taky vydržel skoro dva roky na farmě, to je pro mě příklad, jak to nevzdat. Teď patří mezi klíčové hráče Anaheimu, proto tu chci vydržet co nejdéle, abych si NHL jednou zahrál,“ uzavírá pokračovatel kadaňských talentů.
Foto: Chris Mast, Twitter Everett Silvertips
Share on Facebook
