Učitel? Za katedru nesměřuji, tvrdí Berger. Věří, že ještě neukázal všechno
Foto: hokejprerov.cz
Drtivou část kariéry střídal extraligu s první ligou a věřil tomu, že se natrvalo usadí v Hradci Králové. Loňský ročník Jan Berger rozdělil mezi Prostějov a Přerov, nyní ale znovu stojí na křižovatce. V jakém dresu poctivého útočníka uvidíme v nadcházející sezoně? V rozhovoru mimo jiné mluví o studiu učitelství nebo hokejových bitkách.
Jak to momentálně vypadá s vaší budoucností?
Aktuálně nemám moc informací. Sezonu jsem ukončil v Přerově, ale na klub hodně dolehla koronavirová krize, takže jsme se domluvili, že to zatím necháme být a budu si hledat nové angažmá. Do současné chvíle jsem nevybral nic, co by mě oslovilo, ať už jde o týmové cíle, prostředí nebo finance.
Cítíte, že zájem klubů je poznamenán pandemií koronaviru?
Jsem o tom přesvědčený. Sezonu předtím jsem si mohl vybírat, všechno bylo v pohodě a podmínky byly jinde. Podle mě je to tím hodně poznamenané, pro hráče v mém věku je to ještě horší.
Můžete prozradit, jaké teď řešíte možnosti?
Mám i nějakou variantu zahraničí, ale musím říct, že se mi tam moc nechce. Mluvím s kluby z Chance ligy, z extraligy ne. Pořád jsem hráčem Hradce Králové, kde mi smlouvu nenabídli, ale podle mých informací by mě zase chtěli na střídavé starty. Je to celé takové zamotané, manažeři hráče mají a nikdo další se jim podepisovat nechce. Uvidíme, jak se to vyvine dál.
„Pořád jsem hráčem Hradce Králové, kde mi smlouvu nenabídli, ale podle mých informací by mě zase chtěli na střídavé starty.“
Neděláte si z toho hlavu, že stále nemáte jasno o novém angažmá?
Nebudu zastírat, v hlavě to člověk trochu má. Na druhou stranu mám spoustu času, který jsem dřív neměl, stíhám spoustu věcí, co jsem dřív nestíhal. Můžu se věnovat i rodině, takže si to docela užívám. Věřím, že to nějak dopadne a budu v klubu, kde budu rád a hokej mě bude bavit.
Jak získaný čas využíváte? Udržujete se v kondici?
Pracuju na sobě. Dělám si individuální přípravu, teď jsem byl i dvakrát na ledě. Připravuju se, jak kdybych už něco měl. Ať budu příští rok kdekoliv, tak bych si přál, abych tam odehrál nejlepší sezonu v kariéře. Věřím, že jsem ještě neukázal všechno, co se týče statistik i herní stránky. Pokud jde o věk a zkušenosti, tak bych měl být na vrcholu kariéry. Připravuji se maximálně, ale kromě toho mi zbývá čas i na rodinu a domácí práce kolem baráku.
Ve svém věku už asi máte priority nastavené jinak, než když vám bylo dvacet…
Během kariéry jsem to měl jako na houpačce. Už jsem zažil, že čekáte na angažmá a nevíte, co bude, nebo nebude. Pak jsem třeba zase najednou byl v extralize. Možná je to výhoda, že to pro mě není poprvé a nedělám si z toho takovou hlavu. Tenkrát jsem řešil hlavně hokej, teď je všech radostí a starostí víc. Nechávám to být, ale určitě mám chuť si ještě pár sezon zahrát a ukázat, co ve mně je.
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Vraťme se o rok zpátky. Loni v létě jste zamířil do Prostějova, který je regionálním rivalem právě Přerova. Rozmýšlel jste se dlouho, zda nabídku přijmete?
Ono to na mně moc nebylo. V té době jsem byl v Hradci Králové a věřil jsem, že dostanu větší šanci, než jsem dostal. Předchozí sezonu jsem měl rozjetou dobře, ale přerušilo mi ji zranění. Tak nějak jsem doufal, že zabojuju o místo v Hradci. Pak se tam staly určité události a bylo mi oznámeno, že jdu do Prostějova, ačkoliv Přerov měl zájem a nějaká jednání proběhla. Musel jsem to vzít tak, jak to bylo. Na druhou stranu jsem věděl, že Prostějov je kvalitní mančaft s vysokými cíli. Šel jsem tam a musím říct, že jsem byl spokojený. Zahrál jsem si dobrý hokej, cítil jsem se výborně a měl jsem hodně prostoru. Nepříjemné bylo, což je pro mě nejdůležitější, že se nedařilo týmu. Body, které jsme měli získávat, jsme nezískávali. Často jsme prohráli o gól, ale to nikoho nezajímá. V tabulce jsme nebyli tam, kde se očekávalo, že budeme a kde bychom měli být.
„Zahrál jsem si tam dobrý hokej, cítil jsem se výborně a měl jsem hodně prostoru. Nepříjemné bylo, což je pro mě nejdůležitější, že se nedařilo týmu.“
Jak pak došlo k vašemu návratu do Přerova?
Zase se mě nikdo na nic moc neptal. Vedení Prostějova zhodnotilo, že ztráta na osmičku už je velká a bude to těžké dohnat. Co jsem slyšel, tak nabídli velkou část týmu k dispozici ostatním manažerům, nejednalo se jen o mě, ale o víc hráčů. S Pavlem Hanákem z Přerova jsem byl v kontaktu a byli jsme domluvení, že kdyby to nějak šlo, tak se vrátím, protože na klub mám nejlepší vzpomínky a cítím se tam velice dobře. Bylo to hodně rychlé. Po zápase, kdy nás nabídli, mi volal Pavel, že by to chtěl zrealizovat a já jsem řekl, že jo. V tu chvíli jsem měl štěstí, protože jsem šel do týmu, který byl v tabulce nahoře. Měl jsem štěstí, že si mě vybrali a rychle jednali.
Sám jste zmínil, že Přerov na tom byl oproti Prostějovu mnohem lépe. Byla změna prostředí hodně evidentní?
Nejvíc je to znát asi na náladě v kabině a všude. Parta v Prostějově byla dobrá, ale hokej si nejde užívat, když pořád musíte přemýšlet, proč to nefunguje. V Přerově to byla pohoda. Na konci základní části, když už jsme měli skoro jisté druhé místo, to na mě byla až moc velká pohoda. Jsem typ hráče, který radši hraje nejdůležitější zápasy a bojuje do poslední vteřiny. V posledních zápasech jsme se začali připravovat na play off, časoval jsem formu, ale chvílemi mi to fakt přišlo, jak kdybychom hráli přáteláky. O to víc mě mrzí, že se play off nemohlo uskutečnit.
Myslíte, že by Zubři mohli přenést herní pohodu i do vyřazovací části?
Jo, věřil jsem tomu. Nebyly žádné náznaky, že by se to nemělo stát. Na druhou stranu, hokej je nevyzpytatelný a může se stát cokoliv. Brali jsme to tak, že můžeme jen získat. Byli jsme připravení, tým fungoval, osobně jsem se cítil výborně. V termín, kdy mělo začít play off, jsem se cítil nejlíp za celou sezonu. Byl jsem rád, že se mi to povedlo načasovat, ale nakonec mi to bylo k ničemu, protože jsem to nemohl ukázat v důležitých zápasech.
„Zase mi to vyšlo tak, že jsem mohl být s rodinou, narodil se mi syn. Všechno zlé je pro něco dobré.“
Už jste se s tím srovnal?
Musel jsem. Zase mi to vyšlo tak, že jsem mohl být s rodinou, narodil se mi syn. Všechno zlé je pro něco dobré. Měl jsem na ně víc času, než bych měl, kdyby se to všechno uskutečnilo. Beru to, jak to je a neřeším věci, které nemůžu ovlivnit.
Někteří hráči po narození potomka říkají, že jim to otevřelo oči a hokej už pro ně není na prvním místě. Myslíte, že to bude váš případ?
Nevím. Je pravda, že spoustě hráčů to možná v kariéře pomohlo. Bylo by to hezké, kdyby se to stalo a trochu se to odlehčilo. Na druhou stranu, studoval jsem vysokou školu, a kromě hokeje jsem dělal i jiné věci. Nikdy to pro mě nebylo buď hokej, nebo nic. Hokej mám samozřejmě strašně rád, baví mě a mám k němu vztah. Ale nikdy to nebylo tak, že bych bez něj nemohl žít, protože jsem si to ještě nezkusil. Uvidíme, jak to bude, teď to nedokážu říct. Těším se na sezonu, až se syn s manželkou přijdou podívat na zimák. Motivuje mě to k lepším výkonům, než jsem doposud dokázal předvádět.
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Mluvil jste o studiu vysoké školy. Čemu jste se věnoval?
Studoval jsem učitelství, tělesnou výchovu a historii. Teď jsem v těchto oborech magistrem.
Takže máte jasno, co budete dělat po kariéře?
(směje se) Asi nemám, tenkrát jsem si to vybral, protože jsem měl blízko k tělocviku a bavil mě i dějepis. Vzhledem k profesionální kariéře jsem studoval celkem dlouho, ale jsem strašně rád, že jsem to dodělal. Nemůžu říct, že bych za katedru směřoval. To si nemyslím, že se stane. Ale člověk nikdy nemůže říkat nikdy. Uvidíme. Jsem rád, že ten titul mám a můžu ho použít na spoustu dalších činností. Ale abych vám pravdu řekl, tak v tomhle zatím úplně jasno nemám.
Jak se vám studium dařilo skloubit s profesionálním hokejem?
Bylo to hodně náročné, mnohokrát to bylo na hraně. Do školy jsem občas nemohl, protože jsem měl zápasy nebo tréninky. Postupem času jsem získával zkušenosti a věděl jsem, jak na to, takže jsem se snažil domlouvat individuálně. Někteří vyšli vstříc, jiní ne. Když si na všechny ty situace vzpomenu, tak jsem sám překvapený, že jsem to dokončil. Tenkrát ještě nebylo tak populární dávat sportovcům individuální plány jako dneska. Co teď vím, tak se situace trochu změnila, alespoň tedy na univerzitě v Hradci. Byla to pro mě další výzva, poznal jsem tam nové kamarády a lidi mimo hokej.
Bitka v derby! Poprali se Berger a Doležal
Zpátky k hokeji. Jako královéhradecký odchovanec jste začínal v první lize a zřejmě snil o postupu do extraligy. Jak vzpomínáte na rok 2013, kdy se nejvyšší soutěž přesunula z Českých Budějovic na východ Čech?
Pro mě ta situace byla taková rozporuplná. Měli jsme tady připravený tým na první ligu a připravovali jsme se s tím, že byly nějaké zvěsti, ale nikdo nic moc nevěděl. Pak to tedy postupně přicházelo a řešilo se, jestli teda dostaneme šanci nebo ne. Nakonec ji většina z nás nedostala. V hradeckém prostředí už jsem byl dlouho a brali mě za mladého hráče, který zastane jakoukoli roli. Donutilo mě to změnit působiště, což teď zpětně beru, možná mi to i pomohlo. Přesunul jsem se do Havlíčkova Brodu, ačkoliv většina našeho bývalého týmu šla do Budějovic. Tehdy tam vznikly dva konkurenční týmy a nutili mě tam taky jít. Jsem strašně rád, že jsem tam nešel, protože tým s mými bývalými spoluhráči nakonec první ligu nehrál. Šel jsem do Havlíčkova Brodu, což mě nastartovalo k takové cestovatelské kariéře. Ono to bylo způsobené i tím, že jsem byl hráčem Hradce Králové a nebylo to jen na mně, kde budu další sezonu působit. Ve většině angažmá jsem byl spokojený a plánoval jsem tam zůstat, ale vždycky se situace nějak vyvinula. Nejsem typ, který by každý rok musel měnit angažmá, ale v hokejovém světě se asi nedá nic dělat.
„Věřím, že na to mám a do extraligy se znovu dokážu dostat. Třeba by to nemusel být jen Hradec. “
Zvykl jste si za ty roky na pendlování mezi extraligou a první ligou?
Musel jsem si zvyknout. Samozřejmě by bylo krásné hrát extraligu za Hradec, jeden čas už jsem si říkal, že by to mohlo vydržet. Ale je to těžké, nějakým způsobem jsem si na to zvykl a baví mě to. Věřím, že na to mám, a do extraligy se znovu dokážu dostat. Třeba by to nemusel být jen Hradec. Uvidíme, jak to všechno bude dál.
Kdy jste cítil, že by vaše pozice v Hradci mohla být stabilnější?
Před třemi lety. Sezonu jsem začínal v extralize, měl jsem bod na zápas a vypadalo to, že bude všechno dobré. Najednou přišlo zranění a byl jsem úplně jinde než předtím. V té době jsem věřil, že na extraligu mám, místo bych si mohl zasloužit a nějakou dobu tam vydržet.
V té sezoně jste prodělal dvě poměrně nepříjemná zranění. Návraty po nich musely být těžké, že?
Jedno se mi stalo tak, že jsem zblokoval střelu a měl jsem naštípnutý palec. Doktoři mě bohužel měsíc nepustili do hry, prostě jsem nemohl hrát. Když už jsem se dostal do sestavy, tak jsem si na tréninku nešťastně zlomil lýtkovou kost. To byl další problém. Návraty už byly lepší. Horší bylo, když jsem musel ležet doma v posteli. Ale ten čas jsem využil právě k tomu, abych dopsal diplomovou práci.
Platíte za důrazného hráče, během kariéry jste se párkrát popral. Jak sám sebe na ledě vnímáte?
Jsem kluk z vesnice, takže už v mládeži jsem neměl problém si s někým něco vyřešit ručně. V hokeji jsem nikdy nechtěl razit kariéru bitkaře nebo něco takového. Když mě někdo naštve nebo se do mě pustí, tak nemám problém shodit rukavice a vyřídit si to s ním férově. Nikdy jsem neplánoval být bitkař, ale nemám problém se komukoliv postavit. Nebo se postavit za svého spoluhráče. (směje se)
„Jsem kluk z vesnice, takže už v mládeži jsem neměl problém si s někým něco vyřešit ručně. “
Poslední otázka. Říkal jste, že byste se ještě chtěl vrátit do extraligy. Je to nyní váš primární cíl?
Je to tak. Vždycky už to vypadalo, že bych tam mohl hrát, pak jsem se zase dostal dolů. Pády dolů i cesty nahoru už jsem zažil, někdy je to i otázka štěstí. Ale je to můj cíl, proč do této sezony mám vůli se připravit. Extraligu bych si ještě chtěl zahrát.
Zakrvácený Jan Berger. | Foto: Jan Gebauer, fotogebauer.cz
Share on Facebook
