Ups, já se zase trefil. Kluci se kvůli Britney chlámali, pobavilo Šustra
Foto: theintelligencer.com
Trefil se teprve potřetí v sezoně, ale do paměti se jeho čtvrteční zásah zaryl spolehlivě. Andrej Šustr nedává moc gólů, úloha obrovitého zadáka v sestavě Tampy Bay spočívá především v defenzivní práci, když tedy ve čtvrtek v noci přispěl brankou k důležité výhře nad Detroitem, rozšvihal domácí arénu a hlavně parťáky z týmu nečekaným přídavkem. Dopředu si zařídil oslavu v podobě šlágru od Britney Spears „Oops!...I did it again“. Zpívat to samé Lucie Bílá, zněl by refrén asi jako: „Ajaj, zase jsem provedla, co jsem neměla.“ Nadhled mu vážně nechybí. „Pro mě je každý gól důležitý, tímhle jsem to ještě vyšperkoval,“ smál se v rozhovoru pro hokej.cz.
Ne všichni hráči Tampy se mohou pyšnit svojí gólovou písničku. Co to, že zrovna vy jste se vytasil s takovouhle peckou?
Je fakt, že je tu mají hlavně kluci, kteří dávají hodně gólů. Stamkos, Hedman, Johnson a pár dalších. Když jsem nedávno dal gól proti Minnesotě, tak jsme se bavili s naším tiskovým mluvčím a já mu ze srandy říkal, že bych měl mít taky goal song. A on prý, že jestli chci, ať si klidně svůj vyberu. Tak jsem to pojal po svém.
Třeba ani nečekal, že ve vašem případě ještě bude další gólová oslava potřeba…
No, to jsem si taky říkal, že bůh ví, jestli se ještě do konce sezony vůbec trefím. Ale on to zařídil a teď to parádně vyšlo, na ledě tu situaci perfektně vyřešil Palič (Ondřej Palát). Vystřelil Mrázovi (Petr Mrázek) na beton na dorážku, aby se ke mně puk odrazil. Jak jsem dobrzďoval, trefil mě do brusle i do hokejky. Byl to šťastný gól, ale když takhle jedete k bráně, často z toho něco dobrého vzejde. No a když pak začala hrát ta Britney, kluky to rozesmálo. I mezi fanoušky to mělo ohlas, den po zápase tu taky vyšly noviny s titulkem „They did it again“, jako že jsme zase vyhráli a u toho fotka toho mého gólu. Bylo to fajn zpestření.
Tušili spoluhráči, jak originální gólovou oslavu jste si nachystal, nebo je výběr překvapil?
Pár kluků to vědělo, ale ne všichni. Někteří byli opravdu překvapení a když jsem koukal na střídačku, pár si jich drželo rukavice před obličejem, jak se chlámali. Hedman skoro brečel smíchy.
Smál se i trenér. Jak často se stane při zápase NHL, svázané profesionalitou, že hráče nějaká situace takhle rozebere?
Občas se zasmějete, když někdo srandovně upadne nebo udělá na ledě něco nevšedního, vtipného, je ale pravda, že se většinou všichni soustředí, na co mají. A i když se zasmějí, zůstává všechno ve velice profesionálním rázu, nikoho to nevyvede z míry, dál je pro něj hlavní práce, jakou má dělat. I tenhle gól měl v danou chvíli ohlas, ale pak už se o něj taky nikdo nestaral a šlo jen o to, jak vyhrát zápas. Ještě, že se to povedlo, protože to bylo důležité utkání z hlediska našeho postavení v tabulce. Pokud se chceme dostat do play off, musíme tahle utkání zvládat. Máme to ve svých rukou.
Poté, co jste se v zimě zdáli téměř odepsaní, musí být skvělé mít ještě v dubnu o co hrát a tlačit se mezi postupovou osmičku.
Má to dvě roviny. Před sezonou nás média odhadovala jako tým, který bude hrát na špici, ale my místo toho o Vánocích trčeli skoro na dně tabulky. Najednou se všude psalo, jak je Tampa na odpis, že tohle je konečná. My hráči i lidi okolo týmu jsme ale věděli, co umíme, jakou máme kvalitu, nikdo z nás si nemyslel, že jsme opravdu ze hry venku. Naše výkony hodně poznamenala spousta zraněných, často jsme prohráli těsné zápasy opravdu jen kvůli maličkostem, ale ve správnou chvíli nakonec začalo všechno klapat. Pokud se do play off dostaneme a někteří kluci se vrátí z marodky, budeme mít zase velkou šanci udělat pěkný výsledek.
Od doby, co jste v klubu, jste vy a spousta vašich spoluhráčů zažili jen úspěšné roky. Tahle sezona tedy byla první vyloženě náročná, že?
Pravda. Ještě není konec, ale zatím tahle sezona není úspěšná, kdežto ty předchozí se tak označit daly. V té minulé nám začátek taky utekl a trápili jsme se, po finále Stanley Cupu na nás padla trochu kocovina, ale tentokrát to bylo ještě delší. Bylo to už hodně o tom, jestli to celé přijmeme jako výzvu. O tom ale sport je, někdy jste nahoře, někdy dole a musíte se s tím vyrovnat, nějak se k dané situaci postavit, snažit se z ní vyhrabat.
Ukázali jste si, že jste v tomhle ohledu správný tým, když jste do toho zase dokázali dupnout?
Jo. Je zajímavé sledovat, jak kdo reaguje. Když se vyhrává, je všechno v pohodě, člověk toho moc neřeší, ale jakmile se začne prohrávat, různé starosti vyplují na povrch. My jsme ale tým, který byl v minulosti úspěšný, všichni věřme v naši sílu. Je tedy jen na nás, jak se s tím vypořádáme a myslím, že posledních pár týdnů se nám začalo dařit. Snad to vydrží až do konce.
Většinu sezony hrajete bez zraněného Stevena Stamkose, tváře Lightning, jehož vyřadila operace kolena. Ještě jeho absenci vnímáte?
Že chybí takový hráč, je znát vždycky. On umí dát gól v těsných zápasech, v těch, které jdou do prodloužení nebo závisí na jedné brance. Zdá se, že vždycky najde cestu, jak gól dát. Jakmile z týmu vytrhnete nějakých čtyřicet branek za sezonu, vždycky to pocítíte. Na druhou stranu, je to vždycky příležitost pro ostatní, jak se ukázat, jak takovou roli vyplnit kolektivním způsobem. Hráče jako Stamkos nejde úplně nahradit, ale mezera po něm se zacelit dá.
Prý už je blízko návratu do hry, vyhlížíte jeho comeback?
Něco se říká, ale popravdě, já se o tohle nestarám. On je s námi celý rok v šatně, ale já za ním nebudu chodit a ptát se, jestli bude hrát nebo ne. Až bude připravený a doktoři a trenéři uznají za vhodné ho nasadit, vrátí se. Určitě ale v jeho případě nikdo nechce nic riskovat, dokud nebude stoprocentně zdravý.
Vůdčí role se skvěle zhostil Ondřej Palát. Co říkáte na to, jaký tahoun z něj během pár sezon vyrostl?
Palič je výtečný, odvede spoustu černé práce v útoku i defenzivě. Zdá se, že všechno dělá správně, nikdy nic neošidí. Proto je tak úspěšný, takový lídr. Stačí si vzpomenout, co předvedl na Světovém poháru. Myslím, že hodně lidí překvapil tím, jak dobře hrál, protože odešel z Česka v mládí a nebyl moc lidem doma na očích. Pro nás ale není žádné tajemství, že je jedním z nejplatnějších hráčů našeho mužstva.
Vy jste ho poznal ještě jako mladíčka na farmě. Je na něm hodně znát proměna, kterou prošel?
Mě už utkvěl v paměti někdy v dorostu, kdy jsme s Plzní proti jeho Vítkovicím hráli velké zápasy, protože spousta kvalitních hráčů byla na obou stranách. Ve Vítkovicích byli kluci, kteří měli už tehdy zvučnější jméno, on byl trochu v ústraní, ale je vidět, že svojí pílí a zarputilostí se dokázal i tak prosadit. Vzal to přes kanadskou juniorku, draftovaný byl až v sedmém kole, ale pokaždé si dokázal poradit, dozrál do své současné role. Není to žádná rychlokvaška, hráč, o němž se v osmnácti tvrdí, že je nejlepší, ale pak mu chybí potřebná vůle na sobě dál pracovat. Palič ji v sobě má neustále a ukazuje to každý zápas.
Share on Facebook
