Už nejsem takový blázen jako dřív, přiznává Rulík. Co by na vypnutý hokej řekl Holík?

Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz

S hokejem zažil leccos, na klubové i reprezentační úrovni. Radim Rulík má momentálně na povel hokejisty Mladé Boleslavi a pandemie koronaviru ho postavila před mimořádně těžký úkol. Vinou vládních opatření není možné hrát zápasy ani trénovat, což je v případě fyzické i herní pohody hokejistů hodně drsné. „Stalo se to, co jsme si nejméně přáli," potvrzuje.

Den s týmem HC Kometa Brno

Bruslaři prodělali onemocnění, mají za sebou karanténu a v těchto dnech měli makat na návratu do zápasového rytmu. Jenže všechno je jinak. „Snažíme se na situaci reagovat a hledáme cesty, jak aspoň nějakým způsobem trénovat. Ale je to hodně těžké," povídá.

Kouč, který s Litvínovem získal mistrovský titul, vedl v minulosti několik tuzemských klubů, okusil práci v KHL a byl členem štábů první reprezentace i dvacítky. Rulík už dávno není mladým rafanem, který šel do všeho po hlavě. Ale přiznává, že věk ani mraky hokejových bitev jeho naturel až tolik neobrousily. „Pořád je ve mně troška toho blázna, jakým jsem býval dřív," hlásí v rozhovoru pro hokej.cz.

Jak v Mladé Boleslavi zvládáte současnou situaci, kdy se nehrají zápasy a s ohledem na opatření vlády je i obtížné vůbec trénovat?
Těžko. V sobotu nám skončila karanténa a od pondělí vyšel zákaz trénování v hale. Ode dneška se všechno ještě zpřísňuje. Pro nás to bude znamenat čtyři týdny v kuse bez tréninku na ledě a to je pro mužstvo hodně bolestivé.

Co se v takovém případě honí trenérovi hlavou?
Samozřejmě se snažíme, abychom na to s kondičním trenérem Ondrou Ježkem a Pavlem Paterou nějakým způsobem reagovali. Jde o to vymyslet program, který by byl smysluplný, ale je to těžké, protože led se nahradit prostě nedá. Udělali jsme určitý model, jde o to, aby hráči úplně nevypadli z fyzického zatížení. Ale v podstatě to nejde. Navíc se zhoršilo počasí, bude dost pršet, takže trénovat venku není nic optimálního. Můj názor je, že to je ještě horší. Stalo se to, co jsme si nejméně přáli.

Nekoukal jste už po okolí Mladé Boleslavi, kde by byla otevřená ledová plocha?
Nějakým způsobem jsme na to reagovali. Nevím, jak to dopadne. Ale máme určitou snahu, abychom něco podobného využili.

Vy jste onemocnění koronavirem prodělal, nemohl jste být na střídačce při domácím utkání se Spartou. Jaký jste měl průběh?
Řekl bych, že asi jako při těžší viróze nebo chřipce. V podstatě týden teploty, bolesti kloubů a svalů. Po sedmi dnech to pak odešlo a už jsem se cítil dobře.

Bylo před utkáním proti Spartě těžké řešit přípravu na dálku s Petrem Hakenem, Radimem Vrbatou a Václavem Nedorostem, kteří vás a Pavla Pateru zastoupili?
S Pavlem jsme měli přípravu na Spartu nachystanou, rozbor i všechno ostatní jsme klukům poskytli. Máme videokouče Honzu Vidnera, i s ním jsme byli ve spojení, dali jsme dohromady určité klipy a informace. Mužstvu se to pak odprezentovalo. Museli jsme nějak zareagovat, kluci trenéři se toho zhostili výborně. Mužstvo bojovalo a zaslouženě vyhrálo.

Letošní sezona byla a je velkým náporem na psychiku. Nikdo neví, co bude zítra, je těžké plánovat. Je za těchto okolností obtížné udržet mančaft v koncentraci a optimálním rozpoložení?
My vlastně do poslední chvíle drželi, celé léto nás ta nákaza nepostihla, takže jsme neměli žádný výpadek. Ale samozřejmě jsme dobře věděli, že to dřív nebo později přijde. Teď nás hrozně mrzí, že to na sebe takhle navazuje. Být měsíc bez ledu, to je strašně velký zásah.

Patříte k zastáncům názoru, že většina hráčů TELH je promořená a tudíž by soutěž mohla pokračovat?
Nevím, nejsem odborník. Ale když vidím halu, jaký je to obrovský prostor... Říkám si, proč by tam nemohlo trénovat nějakých 20 hráčů, když jsou navíc rozptýleni na prostoru 60 krát 30 metrů. Myslím, že venku je to možná ještě horší.

„Hrozně nás mrzí, že to na sebe takhle navazuje. Být měsíc bez ledu, to je strašně velký zásah".

Když odmyslíme patálie s koronavirem, jak jste byl spokojen se vstupem Bruslařů do sezony?
Označil bych ho jako takový průměrný. Doma jsme bodovali, venku ne, i když jsme tam nesehráli špatná utkání. Byli jsme aktivní, Vary i Plzeň jsme přestříleli, ale nebyli jsme tak efektivní v koncovce. Výkon však nebyl úplně špatný, domácí zápasy jsme zvládli. Neřekl bych, že náš vstup byl výborný, ale ani tragický.

V týmu máte některé nové hráče. Potřebují například Kanaďan Alderson nebo Fin Jääskeläinen víc času na adaptaci v českém hokeji?
Asi ano, protože TELH je při vší úctě trošku jiná soutěž než slovenská extraliga. U nás je daleko víc dobrých týmů, navíc mám pocit, že každým rokem se to víc a víc srovnává. Platí, že každý může porazit každého, stejně tak ale můžete i s každým prohrát. Rozhodují maličkosti, detaily – hlavně v začátku. Kluci se potřebují trošku adaptovat, přivyknout tempu. Sami asi poznávají, že to nebude nic jednoduchého.

Po vleklých zdravotních potížích se vrátil do akce brankář Jan Růžička. Předpokládám, že z toho máte velkou radost.
Pro nás je to jedna z klíčových situací. Čekali jsme, jestli se dá zdravotně dohromady, Honzovi všichni přejeme, aby to zvládl. Po zákroku v Plzni od Musila byl trošku otřesený, snad to nebude nic vážného. Růžička se zapojil zase do tréninku a držíme mu palce, aby se to povedlo a Honza mohl pokračovat v kariéře.

Loni si v Mladé Boleslavi vybojoval smlouvu v NHL Radim Zohorna. Byl na něm v úvodu soutěže vidět další herní vzestup?
Určitě. Radim nám strašně pomohl. Je to hráč, který se pořád zlepšuje, myslím, že letos začal daleko lépe než loni. Progres je na něm znát a pro nás znamená velkou posilu. Jsme rádi, že za nás mohl nastoupit.

Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz

Zeptám se k vám osobně. Prošel jste spoustou klubů, máte hodně zkušeností a tím pádem můžete srovnávat. Jak jste v Mladé Boleslavi spokojený z hlediska podmínek pro hokej a fungování celé organizace?
V momentě, kdy se zapojili Venca Nedorost s Radimem Vrbatou, se to v Boleslavi začalo dělat hokejově. Všechny kroky kolem mužstva a s mužstvem s námi konzultovali a víceméně se snažili vždycky najít nejzdravější názor a postup. Jsem rád, že jsem se toho dočkal, protože z dřívějška znám situace, kdy trenér do určitých věcí vůbec nemohl mluvit, ale nesl za to největší odpovědnost. V Boleslavi je to tak propojené, že to člověka baví. Nemohu říci jediné špatné slovo. Mám radost, že mohu spolupracovat s Pavlem Paterou, protože to byl skvělý hráč a do budoucna to bude skvělý trenér. Celkově jsem jenom rád, že mohou být součástí této organizace.

Když jste mluvil o souladu mezi trenéry a členy sportovního úseku, mohla to ovlivnit i skutečnost, že jste Vrbatu s Nedorostem kdysi trénoval ve dvacítce? V době, kdy oba teprve brali za dveře profesionálního hokeje?
To je pravda (směje se). Známe se. Vencu Nedorosta jsem pak potkal ještě v Popradu, když se tam hrála KHL. Nevím, jestli to hraje roli. Tam je nejdůležitější, že to jsou kluci, kteří prošli hokejem. Dělají to s těmi nejzdravějšími úmysly.

Vy jste v minulosti tvořil fungující trenérskou dvojici s Milošem Hořavou, spolu jste začínali i v Mladé Boleslavi. Bylo vám líto, že se pak parťák rozhodl skončit?
Já už tuhle situaci zažil několikrát, tudíž vím, že Miloš má na věci svůj pohled. Já to samozřejmě respektuju. Vždycky jsem byl rád za možnost s ním spolupracovat, za ty společné měsíce a sezony. Pokaždé to bylo jeho rozhodnutí a já to tak bral.

„Věkem se každý mění. Nerad mluvím o sobě, ale potkalo to i mě. Už nejsem takový v uvozovkách blázen, jako jsem býval, ale pořád tam troška toho blázna je."

Působil jste na klubové i reprezentační úrovni, okusil ruskou KHL. Jaké ještě máte trenérské sny?
Tohle vůbec neřeším. Vždycky se soustředím na mužstvo, se kterým mám možnost pracovat. Aby tam byl progres, aby bylo vidět, že ten tým jde správným směrem. Kádr se po každé sezoně obmění, je tam pak prostor zabudovat nové hráče a snažit se o to, aby byly pro klub kvalitní výsledky.

Když jste trenérsky začínal, byl jste náročný a hodně přísný. Cítíte, že jste se za ty roky změnil? Jste pořád stejný, nebo i volíte trošku jiné metody pod vlivem věku a toho, co jste s hokejem prožil?
Myslím, že mi pomohla spolupráce se zkušenými trenéry, ať to byli Marek Sýkora, Ivan Hlinka, Jarda Holík nebo Miloš Hořava. Byli to výborní hráči, měli úžasné kariéry a pak začali trénovat. To mě do práce nejvíc obohatilo. Samozřejmě, věkem se každý mění. Nerad mluvím o sobě, ale potkalo to i mě. Už nejsem takový v uvozovkách blázen, jako jsem býval dřív, ale pořád tam troška toho blázna je.

Přistihnete se v některých situacích s myšlenkou, jak by je řešil Ivan Hlinka nebo Jaroslav Holík?
Ne, takhle to vůbec neberu. To nejde! Zažil jsme s nimi různé situace, ale ty se mění a nedá se to srovnávat. Dneska je leccos jinak, člověk se vždycky musí rozhodovat podle sebe.

Co by takový Jaroslav Holík řekl na skutečnost, že by hráče nemohl mít měsíc v tréninku?
Ten by se s tím nedokázal smířit. Těžko by se vyrovnával se situací, že by nemohl s mužstvem trénovat a musel by stát. Určitě by ho asi bylo všude slyšet, jak proti tomu vehementně protestuje.

Partneři BK Mladá Boleslav

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz