Už si nedám po tréninku guláš, přiznává Klejna. Sní o domácích dvacítkách

Foto: Karel Švec, Český hokej

František Klejna v létě sice nevybojoval místo ve svazové Dukle, ale díky skvělým výkonům v karlovarské juniorce dostal šanci v Kadani. V první lize dostává téměř pětadvacet minut na zápas a už si během pěti utkání stihl připsat premiérovou trefu. Jeho cílem je setrvání mezi seniory, v závěru sezony úspěch s juniorkou Energie a obětování všeho pro příští mistrovství světa hráčů do dvaceti let.

V sezoně si držíte výborná čísla. Jak jste trávil letní přípravu?
Suchou jsem v květnu začínal s A-týmem Varů, což bylo asi dva nebo tři týdny. Potom mně a mému spoluhráči nabídli, že můžeme jít do Litoměřic do první ligy, do svazového projektu. Tam jsem byl červen a skoro celý srpen. Bohužel to pak nedopadlo a šel jsem zpátky do juniorky Varů, kde jsem byl už asi dva týdny před koncem letní.

Nemrzelo vás, že jste v Litoměřicích nezůstal?
Cítil jsem v sobě, že na to mám a mohl bych šanci dostat. Všechno špatné je ale pro něco dobré. Začínal jsem sezonu v juniorce ve Varech, což bylo dobré, protože jsem se hodně vyhrál. Měl jsem čas pracovat, dali mi veškerý prostor i všechno, co jsem potřeboval, abych se mohl dál vyvíjet.

Začal jste se věnovat i dalším potřebám sportovce, že?
Začal jsem hodně řešit stravu. Už to není takové, že přijdu po tréninku domů a dám si guláš. Objednal jsem si zdravou stravu, abych měl přesně to, co potřebuju a kolik toho potřebuju. Ruku v ruce s tím šlo, že jsem začal shazovat, mám více energie a lepší pohyb. Dařilo se mi i při zápasech, ostatní mě za všechno chválili. Zpětná vazba byla motivující, když mi říkali, že jsem se zlepšil a že je vidět, jak pracuju. Je dobré to slyšet a dává mi to i další důvody, proč pokračovat.

Jak moc vás tedy potom povzbudila nominace na reprezentační akci devatenáctky?
Turnaj byl super. Poznal jsem hodně nových kluků, protože jsme byli smíchané dva ročníky. Reprezentace je super, protože nevídám kluky tak často, a když už se vidíme, tak jenom málo. Jsme dobrá parta, a hlavně je to hokejově úplně něco jiného. Nedá se to srovnat s juniorkou a možná ani s první ligou. Hráče to posouvá dál.

„Vzbudil jsem se ráno na Štědrý den, zdobil stromeček a najednou mi volal pan Píša, že se mám 26. prosince hlásit v Kadani.“

V juniorce Energie jste si během 27 duelů připsal 22 bodů. To jsou na obránce hodně dobrá čísla. Souhlasíte?
Je to pozitivní. Ve Varech jsem hrál všechno – od přesilovek po oslabení. Byl jsem jeden z nejvytěžovanějších, což se naštěstí projevilo i na produktivitě. Nehraju to jenom na body, ale je pěkné, když mi dá trenér důvěru a já ji pak dokážu splatit.

Jste tedy ofenzivní zadák?
Většinu gólů jsem dal v přesilovkách a v nastaveních. Baví mě bránit, jsem známý tím, že hraju do těla a snažím se bránit natvrdo. Když už dostanu puk, snažím se něco udělat, založit útok a ne jenom slepě odpalovat puky. Z toho většinou moje body pramenily.

I když jste se neprobojoval do kádru Litoměřic, do první ligy jste se dostal. Jak se všechno kolem přesunu do Kadaně seběhlo?
Vzbudil jsem se ráno na Štědrý den, zdobil stromeček a najednou mi volal pan Píša, manažer mládeže ve Varech, že se mám 26. prosince hlásit v Kadani. Nejdřív jsem tomu nevěřil, ale pak začal řešit ubytování, tak jsem si řekl ‚super, konečně to klapne‘. Byl to super vánoční dárek.

Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz

Takže si dospělý hokej užíváte?
I když to tak nevypadá, v Kadani je podle mě super tým. Není to vůbec tak špatné, jak si lidé myslí. I tréninky mě překvapily, že jsou na dobré úrovni a s tím i spojené zázemí. Užívám si to.

U Trhačů dostáváte téměř 25 minut na zápas. Jak jste se s tím vypořádal?
Hodně kluků říká, že jsou unavení, protože je to velká porce minut a málo času na zotavení. Pro mě to je přesně to, co potřebuju. Byl jsem takhle zvyklý hrát v juniorce, takže je to pro mě rutina. Baví mě to. Je to mnohem lepší než se dostat do zápasu jednou za deset střídání a nemít čas nic ukázat. Myslím, že to tak má každý hráč.

Dal jste v dresu Trhačů i první gól mezi seniory. Jak jste si ho užil?
Když dám gól, moc ho neslavím, ale byl jsem rád, protože jsem měl předtím trošku smůlu. Měl jsem šance, kdy mi to zblokovali hráči před bránou, chytil mi to gólman nebo jsem netrefil bránu. Měl jsem radost, protože jsem konečně proměnil, co jsem potřeboval. Puk jsem si neschoval, protože na to nikdo z nás nemyslel. Uvědomil jsem si až v autobuse, že nemám puk.

„Možná to je tou českou povahou – začne se makat, když jde do tuhého.“

Jak jste zmínil, i tentokrát to vyšlo na přesilovku…
Ano, přesně tak. Dostal jsem puk nahoru na mantinel, odkud jsem ho posunul dolu na Frantu Wágnera, který na sebe natáhl hráče a dal mi to pěkně bekhendem na osu do nejlepší střelecké pozice. Řekl jsem si, že hned vypálím a zkusím překvapit takhle po buly. Kluci před bránou přejeli, gólman nemohl nic vidět ani zareagovat. Kluci to udělali pěkně, na mně bylo jenom to, abych trefil bránu. To se povedlo.

Když už jste se probojoval do dospělého hokeje: Jaké před sebou máte ještě cíle?
Chci dohrát sezonu s Kadaní na co nejlepším místě a udělat co nejlepší výsledek, který je v našich silách. Chtěl bych si vypracovat místo třeba i do další sezony nebo se ukázat i jiným týmům a ve Varech. Na konci sezony, když juniorka postoupí do play off, bych se do něho měl zapojit. Už by to chtělo konečně i nějaký úspěch, protože se mi tři roky po sobě stalo, že jsme vypadli v prvním kole. Po sezoně by bylo super, kdybych mohl zahájit tu další u A-týmu ve Varech.

Takže karlovarskou juniorku pořád sledujete?
Ano, hodně. Koukal jsem, že vyhráli další dva zápasy. Jsem za to rád. Když se překlopila sezona do druhé půlky, měli jsme hodně proher a vypadalo to bledě. Teď jsme chytili druhou slinu a je super, že se vyhrává. Doufám, že to tak bude i pokračovat. Bylo by úžasné zahrát si na konci sezony play off. Snad se to podaří. Tím, že si ještě vyřizuju výstroj ve Varech, se potkávám se spoluhráči. Pořád si myslím, že jsem tam s nimi, i když hraju za Kadaň.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Jedou teď na vítězné vlně. Čím to podle vás je, že se výkonnost takhle zvedla?
Dobře to řekl náš trenér Václav Eismann, který měl asi před deseti lety podobné mužstvo. Prohrávalo, pak se něco stalo a vyhrálo třináctkrát v řadě. Nevím, co se stalo, možná jsme měli potřebu něco dokázat a vyhrávat. Možná to je tou českou povahou – začne se makat, když jde do tuhého. Je to těžké říct. Možná se k nám přiklonilo i štěstí a začalo se hodně hráčům dařit. Občas to tak je, že se mužstvo zvedne a udělá šňůru.

Aktuálními výkony bojujete i o šanci v reprezentaci, dvacítku čeká příští sezonu mistrovství světa v České republice. Jak vidíte své šance?
Všechno se uvidí, jak dopadne takhle sezona a jak se rozjede ta následující. Je super, že se turnaj zase vrací do Evropy a do Česka. Bylo by něco neskutečného, kdybych si mohl zahrát v Česku mistrovství do dvaceti let. Byl bych strašně rád. Byla by to ta největší prestiž, které bych mohl v juniorském věku dosáhnout. Jsem schopný pro to udělat všechno, protože pozvánka na mistrovství světa se neodmítá. Je to největší moment, kdy se může člověk nejvíce ukázat a využít všechno, co se celé roky učí.

Větší příležitost by asi byla z extraligy, že?
Snad nějaké šance přijde. Byl bych rád, kdyby to přišlo ve Varech, protože jsem tu hokejově nejvíce vyrůstal. Extraliga by příští rok byla super, ani by to nemusely být Vary, ale byl bych za ně rád, protože mají největší podíl na tom, kde jsem. Měl bych více zkušeností a tím pádem bych byl i větší lákadlo pro trenéry.

„Bylo by to neskutečné, kdybych si mohl zahrát v Česku mistrovství do dvaceti let. Byla by ta největší prestiž. Jsem schopný pro to udělat všechno!“

Bavíme se o Karlových Varech, jenomže vy jste začínal s hokejem v Tachově. Jak jste se dostal k Energii?
Do šesté nebo sedmé třídy jsem byl v Tachově. Už od třetí nebo čtvrté třídy se řešilo, že bych šel do Plzně, jenomže tam jsem z nějakého důvodu nechtěl. Nebylo mi to tam sympatické. Tachov měl spolupráci s Mariánskými Lázněmi, které spadají do Karlovarského kraje. Ten právě někdy, když jsem byl v šesté třídě, pořádal výběrové tréninky. Absolvoval jsem tam takhle na trénincích celý rok. V pondělí jsme třeba pět kluků dojeli do Varů a měli jsem tam tréninky. Mě se tam zalíbilo a asi jsem se zalíbil i já. Vary mě vykoupily z Tachova a od osmé třídy jsem ve Varech.

Odešel jste tedy už v době, kdy jste chodil na základní školu. Jak jste to měl s bydlením?
Nejdříve jsem bydlel v rodině u kamaráda. On pak měl nějaké zdravotní problémy a musel skončit s hokejem, takže nebylo možné, abych tam zůstal. Šel jsem do druhé rodiny, kde to nebylo úplně ideální s dojížděním, bydleli jsme kus od Varů. Naskytlo se mi, že můžu jít na internát, který s hokejem spolupracuje, tak jsem tam na rok a půl šel s mým kamarádem ze základní školy a teď i ze střední. Pak jsem si našel přítelkyni, se kterou bydlíme v bytě ve Varech už asi dva a půl roku.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz