Užívá si Švýcarsko i Červenku. Česká sranda je ale nejlepší, hlásí Řehák

Foto: Jan Velčovský

Od čtrnácti let roste mimo Česko, ale zároveň i mimo pozornost, jaké se dostává talentům v zámoří. Slávistický odchovanec František Řehák si razí svoji cestu pod Alpami a po pěti letech se nenápadně prokousal do nejvyšší švýcarské soutěže. Teď bojuje o účast na juniorském šampionátu.

Nový fanshop

Rodák z Kolína prošel ve Švýcarsku několik klubů, před letošní sezonou se vrátil do organizace Rapperswilu. A ta mu dala až nečekaně výraznou šanci v NLA. Řehák už odehrál dvanáct zápasů, ve kterých vstřelil tři branky a na jednu nahrál.

Poměrně impozantní vstup mezi dospělé neunikl ani Václavu Varaďovi, který ho povolal do prvního kempu juniorské reprezentace před domácím mistrovstvím světa.

Čekal jste, že by nominace do kempu dvacítky mohla přijít?
Trošku jsem to čekal a trošku i ne. Byl jsem předtím v Helsinkách, za to jsem byl moc rád. Ale potom už jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Trenéři nám říkali, že už to není v našich rukou, že pozvou kluky, kterým věří. Soustředil jsem se už jenom na klubovou sezonu, abych pomohl Rapperswilu v nejvyšší lize. Myslím, že se mi to dařilo. Potom jsem se dozvěděl, že sem pojedu, tak jsem byl velmi rád. Ale že bych to úplně očekával, to zase ne.

Do švýcarské soutěže jste vlétl hodně dobře, viďte?
Určitě. Ze začátku jsem hrál, potom jsem byl vyloučený, měl jsem stopku na tři zápasy. A když jsem se vrátil, bylo to super. Trenéři mi říkali, ať střílím, že mám dobrou střelu. Padl mi tam první gól a ještě jsem měl i asistenci, vyhráli jsme vysoko nad Fribourgem a potom jsem dal ještě další dva, celkem parádní góly. Moc jsem si to užil a jsem rád, že mi to tam napadalo. Trochu mi to pomohlo i do nominace.

„On je hrozně silný na puku a když mu ho vezmu, tak se nevzdá. Hned ho chce zpátky, přijde sekera zezadu do ruky…“

Jaký dostáváte prostor?
Míval jsem od deseti do dvanácti minut za zápas, pak se vrátil jeden hráč, tak jsem měl osm až deset. Celkem hodně. Nehraju přesilovky, ale tím, že jsem ve čtvrté lajně, chodím na top lajny soupeřů. Plus mínus mám taky slušné, jsme dobrá obranná lajna, plus jsem dával ty góly. Takže super.

Jde vám bránit hvězdy? Zaměřujete se na to?
No, musím, jako nejmladší. Kdybych hrál špatně defenzivně, tak bych nemohl hrát za áčko. Třeba teď naposledy proti Zugu jsme chodili na Kováře a jeho lajnu, je tam i Hofmann, ti jsou výborní. Naším cílem je, abychom je trochu unavili, ale vždycky jdu na led s tím, že chci dát i gól. Nejdřív to odvedeme v defenzívě a potom přidáme něco do ofenzívy. To je naše práce.

Jak se vám bránil Jan Kovář?
Je to těžký, no. On je hrozně silný na puku a když mu ho vezmu, tak se nevzdá. Hned ho chce zpátky, přijde sekera zezadu do ruky… A umí hrozně dobře naznačovat, takže jsem si musel dávat pozor, abych nekoukal na puk.

Vzhledem k tomu, že jste si v mládeži prošel švýcarskou cestou, jste asi k A-týmu hodně vzhlížel. Jako tady kluci vzhlíží k extralize…
Přesně tak. Já když jsem byl tady ve Slavii, taky jsem vzhlížel k extralize. Chodil jsem se dívat, když tady ještě hrál Roman Červenka, a byl jsem skoro na každém zápase v O2 areně. Potom jsem měl příležitost jít do Švýcarska a naučit se novou řeč, tak jsem neváhal a šel. Hokej je tam hodně rychlý. Řekl bych, že tady je víc technický, tam hodně rychlý a dohrává se. Když už jsem tam byl, měl jsem za cíl dostat se do nejvyšší švýcarské ligy. Po minulé sezoně jsem nevěřil, že se to takhle rychle uděje, ale snažím se pořád pracovat a vypracoval jsem se. Je to moje cesta a jsem moc rád, že mi to trenéři takhle umožnili.

Zamakal jste na sobě v létě víc? Nebo čím to je?
Já jsem makal vždycky hodně, ale teď jsem měl v létě příležitost trénovat s áčkem a vidět, jak se tam trénuje. Viděl jsem i Romana Červenku a další výborné kluky. Máme tam ještě cizince, co hráli v KHL… Pochopil jsem, že je potřeba trénovat hodně dobře, abych se tam dostal. Zvlášť když jsem ještě mladší a ostatní mají větší sílu. Teď bych si troufl říct, že jsem ten rozdíl v rychlosti vymazal. Snažím se na tom hodně pracovat, abych mohl i vyčnívat a nebyl tam jenom průměr.

„Bydleli jsme ve Vršovicích vedle sebe, chodili jsme na stejnou školu. Já jsem k němu vzhlížel a vzhlížím pořád.“

Ale je vůbec hodně dobrá náhoda, že jste se sešel s Romanem Červenkou v jednom klubu, že?
Je to velká náhoda. (usmívá se) Říkal jsem mu, že jsem se na něj chodil dívat. Bydleli jsme ve Vršovicích vedle sebe, chodili jsme na stejnou školu. Já jsem k němu vzhlížel a vzhlížím pořád, sleduju, jak hraje, a snažím se od něj naučit co nejvíc věcí, protože pro mě to je fakt výborný český hokejista. Jsem za tu náhodu strašně moc rád.

Bavíte se spolu hodně?
Ano. Tím, že byl ze začátku mým vzorem, jsem nevěděl, jak se s ním bavit. Teď už se bavíme. Zeptám se ho na nějakou radu, ale spíš ho hodně pozoruju na ledě. Tam se tolik nebavíme, protože on hraje v jiné lajně, spíš se bavím s klukama ze své lajny. Ale v kabině je sranda. Můžu si pokecat česky, za to jsem moc rád, že tam nemusím používat jenom tu němčinu.

Paradoxně vám ale jeho letošní zranění pomohlo do sestavy.
Ze začátku jo. Potřebovali hráče, tak jednoho posunuli z druhé lajny do první a já jsem naskočil ve druhé se dvěma Američany. To bylo úžasné, hrál jsem jednou dokonce i sedmnáct minut. To byly první tři zápasy. Potom se Roman naštěstí vrátil, ale zranili se další kluci. Měli vazy v koleni a jeden, myslím, zlomená žebra. Teď už se ale jeden uzdravil, a přesto mě tam pořád nechali. Když mě hned nevyměnili za toho staršího, asi to vypovídá, že jsou se mnou spokojení.

Foto: sport.ch

To asi dokonale ukazuje, co je v kariéře potřeba: Mít dost štěstí, a zároveň chytnout šanci za pačesy, když přijde.
Přesně tak, o tom to určitě je. Hokejista musí být trpělivý. Já jsem nikdy neměl nic zadarmo, většinou jsem ve Švýcarsku začínal ve čtvrté lajně, dokud trenéři neviděli, jaký jsem kluk a co dokážu přinést týmu. Potom jsem se vypracoval do druhé nebo první lajny. V áčku jsem začínal ve druhé nejvyšší soutěži v Thurgau, taky nejdřív ve čtvrté, potom jsem byl ve třetí. Jak na centru, tak na křídle, protože hraju obojí. Pak jsem měl příležitost dostat se do áčka. Nepřemýšlel jsem nad tím, že to je kvůli zranění. Byl jsem za to moc rád a snažil jsem se dělat to, co umím nejlíp. A do toho mi tam napadaly góly.

Jak se na vás ve Švýcarsku dívají jako na cizince? Můžete říct, že jste měl cestu v mládeži těžší než domácí hráči?
Řekl bych, že je to spíš tím, že jsem byl všude nejmladší. Tak to většinou je, že ten nejmladší musí trenérovi dokázat, že patří do týmu. Ale je to trochu těžší, když jsem cizinec. Tím, že už umím i švýcarštinu, se to už trošku maže. V kabině mě berou úplně normálně a hodně mi pomohlo, že jsem se naučil jazyk.

Zároveň jste se zbavil statusu cizince, protože za sebou máte pět let v tamních soutěžích.
Ano. Jsem tam od roku 2014 a prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi, takže tenhle rok už nejsem cizinec. To mi pomáhá, že můžu hrát, jinak bych asi nemohl. V Rapi mají pět cizinců a můžou hrát čtyři.

„Je těžké si je ze začátku získat. Jsou takoví svoji, uzavření do sebe. Trvá to, než se vám otevřou a můžete s nimi normálně mluvit.“

Hádám, že Švýcarsko je super země na žití, viďte?
Přesně tak. Dostal jsem krásný byt, okolo jsou farmy a příroda, a do Curychu je to čtyřicet minut. Takže když potřebuju do kina nebo si trošku užít nakupování, tak to mám kousek. Příroda je nádherná, vidím na zasněžené hory, máme tam krásná jezera… Je to nádherná země, což říká fakt každý. A je tam hrozně čisto.

Jací jsou místní lidé?
Lidi si to tam hodně hlídají. Kdyby někdo něco odhodil, tak to hned vědí a nenechají si to líbit. (usmívá se) Díky tomu ale ta země tak vypadá: Chtějí, aby byla hezká, a udržují si to tam. Zároveň jsou hodní. Nezažil jsem, že by tam na mě byl někdo ošklivý kvůli tomu, že jsem cizinec. To vůbec.

A čím byste řekl, že je charakteristická jejich povaha?
Je těžké si je ze začátku získat. Jsou takoví svoji, uzavření do sebe. Kluci v kabině asi tolik ne, ale třeba trenéři nebo lidi ve škole. Trvá to, než si je získáte, než se vám otevřou a můžete s nimi normálně mluvit. To je v Česku jiné. Tady neznám nějakého kluka a hned se bavíme. Jsou takoví chladnější, ale potom když se otevřou, tak je s nimi taky sranda. Každopádně jsem rád tady v kabině za českou srandu, protože ta tam není. Česká sranda je jiná, řekl bych, že nejlepší. Máme výborný jazyk na srandu.

Foto: Jan Velčovský

Máte teď v české kabině srandu i přesto, že jeden s druhým bojujete o svoje místo?
Určitě. Jasně, je to konkurence, ale já si to tady snažím jenom užívat a na ledě odevzdám všechno. Tam třeba taková sranda není, ale když sejdeme z ledu, tak musí být vždycky. Některé kluky tady znám už strašně dlouho, třeba od osmi let, takže se dozvím nějaké novinky. Přestože to jsou konkurenti, nevnímám to tak. Rozhodne se na ledě, kdo je lepší nebo koho zrovna trenéři potřebují.

Pořád je vás kolem čtyřiceti. Uvědomujete si krutou realitu, že spousty z vás se mistrovství prostě týkat nebude?
To je pravda, ještě přijede hodně kluků. Já jsem ale rád, že máme konkurenci. Aspoň mně to ukáže, jak na tom jsem a kde musím zapracovat. Chci se tam dostat. Všude, kde jsem, chci vyhrát. V každém týmu. Teď je mým cílem, abych se dostal na mistrovství. Nepřijel jsem sem kvůli tomu, že budu mít s klukama srandu.

Pomůžete si navzájem, vytáhnete se nahoru. Vidíte to tak?
Určitě. Třeba hrajeme, kdo dá víc gólů, o kotouly. To už je zároveň ta sranda a zároveň motivace, že se snažíte z každé střely dát góla a jet naplno. Když někdo vidí, že je druhý pomalý, tak mu řekne: „Co je, zaber trošku!“ Pomáháme si a je to super, jsem za to fakt moc rád.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz