V devatenácti hrál KHL, extralize přišel na chuť až teď. Proč Heclovi nevyšla Olomouc?

Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz

Ve 23 letech je stále jedním z nejmladších hráčů Pardubic, do seniorského hokeje přitom naskočil už v roce 2016. Marek Hecl si brzy zahrál i za Slovan Bratislava a předloni jej zkoušela Olomouc. Jenže na Moravě neuspěl, vrátil se na Slovensko a teď si ho vyhlídly Pardubice.

Marku Heclovi se loni v dresu Dukly Trenčín dařilo, sbíral téměř bod na zápas. Po sezoně ale cítil, že potřebuje změnu. Že potřebuje růst, posunout se v kariéře zase dál. A tak si vybral Pardubice. V devíti zápasech zapsal pět bodů a nebýt nedávného zranění, patřil už by mezi ofenzivní opory.

Jak se vlastně zrodil váš přesun do Dynama?
V Trenčíně se mi loni bodově i výkonnostně dařilo, tak jsem si řekl, že je čas udělat krok do lepší ligy. Měl jsem nějaké nabídky, ale největší zájem projevily Pardubice, což mi udělalo velkou radost. S agentem jsme tedy vyřešili formality a podepsal jsem smlouvu. 

Jaká byla vaše očekávání, když jste do Pardubic v létě přišel?
Viděl jsem jasnou vizi a věděl jsem, že Dynamo má kvalitní tým, zkušené a šikovné hráče. To pro mě byla velká motivace, chtěl jsem být součástí takového mužstva. Taky jsem se těšil, až budu moci sledovat ostatní, jak trénují. Společně s nimi se chci neustále zlepšovat. 

A jak byste zhodnotil své dosavadní výkony na ledě?
Hned v prvním zápase se mi povedlo dát gól, což bylo úplně skvělé. Samozřejmě mám ale ve svém výkonu ještě nějaké rezervy, především jde o to, že mám takové malé výkyvy. Pracuju však na tom, abych hrál co nejvyrovnaněji. Tým máme solidní, já bych v něm chtěl mít co největší roli a tu si musím vybojovat. Ideálně právě tím svým vysokým standardem.

„Viděl jsem jasnou vizi a věděl jsem, že Dynamo má kvalitní tým, zkušené a šikovné hráče. To pro mě byla velká motivace, chtěl jsem být součástí takového mužstva.“

A co je potřeba zlepšit z týmového hlediska?
Míváme výpadky, kdy se trochu přestaneme soustředit a nehrajeme příliš dobře. Potom to musíme dohánět, což nám bere síly navíc. Přestože se nám podařilo otočit některé zápasy, tak si nemůžeme myslet, že to tak půjde pořád. Musíme se v tomhle poučit.

Jaký máte pocit z atmosféry a fanoušků v Pardubicích?
Zatím je to super, hráli jsme jen pár domácích zápasů, ale atmosféra byla ve všech úžasná. Moc si to užívám, po minulé sezoně můžeme mít konečně diváky na tribuně. V Pardubicích to je navíc velký zážitek.

Dá se to přirovnat k Trenčínu? Také vaše rodné město je totiž hodně hokejové…
I Trenčín je samozřejmě úplně nadšený do hokeje a návštěvy na zápasech jsou tam vysoké. Myslím si ale, že v Pardubicích chodí na hokej více lidí. Navíc česká soutěž je kvalitnější, pardubický stadion větší, takže atmosféra je ještě o trochu lepší. Nicméně nechtěl bych nijak urazit Trenčín, také tam jsou skvělí fanoušci.

„Česká soutěž je kvalitnější, pardubický stadion větší, takže atmosféra je ještě o trochu lepší. Nicméně nechtěl bych nijak urazit Trenčín, také tam jsou skvělí fanoušci.“

Jaký to byl pocit, vstřelit hned v prvním zápase za Pardubice gól – a to jak v přípravě, tak v extralize?
Je to příjemné hlavně pro nás útočníky. První vstřelený gól je skvělý na sebevědomí, a jak vám to tam padne hned v prvním utkání, daleko líp se vám pak hraje. Naopak když ta branka dlouho nepřichází, tak jste takový nervóznější. Za úvod v Dynamu jsem byl proto moc vděčný.

Na východě Čech se cítíte dobře. Je to tak i díky dvěma slovenským spoluhráčům, Jurajovi Mikušovi a Mateji Paulovičovi?
Určitě, Juraj je z Trenčína, Matej z nedalekých Topolčan. S oběma jsem se už dříve potkal v reprezentaci, takže jsme se znali. Hlavně teď v létě, když jsem tady začínal, mi hodně pomohli. Oba jsou super a můžu se na ně s čímkoli obrátit.

V cizině už jste navíc hrál, už v sedmnácti letech jste odešel do švédského Luleå. Jak jste to tam zvládal?
Švédsko bylo do života velkou školou. Šel jsem tam v hodně mladém věku, musel jsem se o sebe postarat, prát si, vařit, žehlit… Naučil jsem se tam i řeč, angličtinu. A samozřejmě po hokejové stránce mě to posunulo ohromně.

„V Olomouci jsem nedostal takový prostor, trenér měl jinou představu. Bylo mi tehdy 21 a potřeboval jsem hrát víc, ale k tomu jsem nedostal šanci. Tak jsem se rozhodl vrátit na Slovensko, abych se tam ještě vyhrál.“

Co byste vypíchl jako největší přínos?
Určitě přístup k tréninkům. Makalo se tam opravdu na sto procent a už v té době se všichni spoluhráči chovali jako profesionálové. Tohle mě nejvíc obohatilo.

Zkušenosti jste pak mohl zužitkovat v KHL. To pro vás byl jako juniora asi velký zážitek, že?
Byl jsem tam na dvoucestnou smlouvu, takže jsem byl nadále hokejistou Trenčína, ale chodil jsem hrát i za Slovan. Byla to výborná zkušenost, viděl jsem ty nejlepší evropské hráče, hrál jsem proti nim. Bylo neskutečné sledovat, co všechno dokážou, jak si věří na puku.

Jak jste zvládal ostatní záležitosti, spojené s touhle soutěží?
Cestování bylo kruté, v letadle jsme byli třeba i 13 hodin, do toho časová pásma… Někdy toho bylo až moc, člověk si na to ale musel zvyknout. Nakonec se přizpůsobíte a už to nevnímáte tak hrozně.

Proč vám pak angažmá v Olomouci skončilo už po 19 zápasech?
Nedostal jsem takový prostor, trenér měl jinou představu. Bylo mi tehdy 21 a potřeboval jsem hrát víc, ale k tomu jsem nedostal šanci. Tak jsem se rozhodl vrátit na Slovensko, abych se tam ještě vyhrál.

„Moc bych si přál týmový úspěch. A co se týče individuálních výkonů, rád bych se dostal do reprezentace. Dost to spolu souvisí, úspěšné týmy jsou více na očích a individuality pak víc vyniknou.“

Loňská sezona se vám velmi povedla, ale na jejím konci bylo nepříjemné zranění. O co šlo?
Měl jsem zlomenou holenní kost. Stalo se to už na začátku play off, což mě hodně mrzelo. Ale nakonec jsem měl štěstí v neštěstí, nemusel jsem totiž jít na operaci, to by bylo o dost horší. Takhle jsem měl nohu měsíc v sádře a potom jsem ji začal pomalu zatěžovat. Rehabilitaci jsem přitom nepodcenil, žádné následky tedy nemám.

Jaké jsou teď vaše cíle do budoucna?
Chci se soustředit hlavně na letošní sezonu, takže bych si moc přál týmový úspěch. A co se týče individuálních výkonů, rád bych se dostal do reprezentace. Dost to spolu souvisí, úspěšné týmy jsou více na očích a individuality pak více vyniknou.

Jakou roli v týmu vlastně máte nejradši? V Trenčíně jste loni byl už ve 22 letech asistentem kapitána, takže vlastně lídr. Teď je vaše pozice trochu odlišná.
To ano, v Pardubicích jsou vůdčí osobnosti kabiny naprosto jasné. Jsem za to rád, můžu se od nich učit. Postupem času bych se ale do takové pozice chtěl dostat taky.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz