V Kotlině brousí druhou ligu. Nechce se mi pryč, ale asi musím, tuší Vacík

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

Stabilně patří do první obrany reprezentace do 17 let, Dominik Vacík s ní před měsícem vyhrál zlato na olympijském festivalu. Zatímco ale drtivá většina jeho vrstevníků dohrává sezonu v juniorce, on si vybojoval místo mezi dospělými – v druholigovém kádru Havlíčkova Brodu!

HokejkaTV

Pro Vacíka to jsou v jeho začínající kariéře moc cenné zkušenosti. Ačkoli mu je teprve šestnáct let, vysloužil si místo v základní sestavě ambiciózního týmu, který se chce znovu poprat o postup do Chance ligy. Ale premiérové starty nasbíral dokonce už v loňské sezoně coby mladší dorostenec.

„Neskutečně si to užívám. Dostal jsem šanci od trenérů, tak si toho hrozně vážím. Kluci mi pomáhají úplně ve všem,“ pochvaluje si Vacík, jenž má za sebou druhou vítěznou sérii play off. Loni byl u rychlého postupu přes David Servis, letos přes Kopřivnici.

Jenže na tu potřeboval Brod plný počet pěti zápasů. „Byl to strašně těžký soupeř, nepříjemný, houževnatý. Hráli jsme tři prodloužení. V pátém zápase nám zachytal gólman a dali jsme tři rychlé branky, což naopak položilo jejich gólmana. Ten vynikal předtím,“ vzkazuje Vacík na adresu Petra Hromady. Bruslaři v rozhodujícím duelu zlomili všechny pochybnosti a vyhráli vysoko 7:1. „Byla to neskutečná euforie,“ culí se mladík, jehož se vzhledem k věku postupové oslavy do nočních hodin netýkaly.

Sluší se ale dodat, že na ledě se neztratil. Defenzivní úkoly si plnil na výbornou, v šestnácti působí mezi dospělými vyzrálým dojmem. Centimetry a kilogramy mu na ně scházejí, tenhle hendikep dohání jednoduchostí a chytrostí.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

„Je to o level výš než juniorka. Ta je spíš ulítaná, tady se hraje víc takticky. Co je asi největší rozdíl, že hráči jsou silově vyspělejší. V juniorce můžu hrát tělo, tady většinou odstaví spíš oni mě. Musím to hrát spíš tak na ‚vychcanou‘, když to tak řeknu,“ směje se Dominik Vacík.

K potřebnému sebevědomí mu pomohly zmiňované loňské starty, ale i bohaté reprezentační zkušenosti. Ať už je řeč o podzimním turnaji World Hockey Challenge v Kanadě, nebo třeba o únorovém Evropském olympijském festivalu mládeže.

Právě v Sarajevu získali Češi zlaté medaile, což byl i pro Vacíka doposud největší úspěch. „Jak jsme ve finále porazili Bělorusko, ta euforie ani nejde popsat. Bylo to zařízené jako dospělá olympiáda, hráli jsme se silnými týmy. Určitě mě to pozdvihlo, jak po hokejové stránce, tak po osobní. Cítím se líp,“ pokyvuje mladý obránce. „V reprezentaci je všechno rychlejší, tady mám trochu víc času si to podržet a rozehrát,“ srovnává.

Foto: EYOF 2019

Jednu kaňku ale pro něj letošní ročník přece jen bude mít. Juniorka Havlíčkova Brodu, v níž působil většinu sezony se svým dvojčetem Patrikem, dohrává na sestupových příčkách a s nejvyšší soutěží se loučí.

Než přišla zpráva o reorganizaci extraligy, mladíci z Vysočiny ještě věřili, že by se mohli zachránit. „Docela nás to zaskočilo, stejně jako Vsetín, Havířov a další kluby. Doufali jsme, že to třeba ještě posunou, my zabereme a ještě to urveme. Ale bohužel,“ mrzí Vacíka.

Přitom do soutěže vstoupil Brod parádně. Vzápětí se jeho stroj zadrhnul a přišel bolestivý pád tabulkou. „Hned první víkend jsme získali sedm bodů, ale pak jsme měli dlouhou sérii porážek. Třináct nebo čtrnáct...“ přemítá mladý bek. „To nás shodilo nejvíc. Potom došlo k výměně trenérů a začalo to šlapat kapku víc. Teď už si myslím, že obstojíme i proti silnějším týmům,“ hledá pozitiva aspoň na některých zápasech, třeba nedávno v Kladně a Mladé Boleslavi.

Nejen vlivem sestupu je jasné, že pokud chce talentovaný hokejista ročníku 2002 pokračovat v odpovídajícím rozvoji, musí z Havlíčkova Brodu zvednout kotvy.

„Nejspíš půjdu jinam. Nechce se mi, ale asi musím,“ souhlasí zadák, který přišel do Brodu v páté třídě z nedaleké Ledče nad Sázavou. A stejně jako spousta dalších si Kotlinu zamiloval. „Máme tady skvělou partu, teď se začíná i modernizovat stadion, máme novou střelnici. Jsem tady na intru, beru to jako svůj druhý domov,“ potvrzuje.

Ze srdce Vysočiny nedávno zamířil do velkého hokeje Michal Teplý, Vacík by třeba mohl jít v jeho stopách. „Míňa je topový hráč. Šel do Liberce, dostal šanci v Benátkách, tam válí. Mně se ozvala řada klubů, které mě chtějí přetáhnout,“ líčí. Zatím ale o další budoucnosti jasno nemá. „Jsem otevřený všem nabídkám. Ještě to domlouváme, rozhodne se někdy ke konci sezony,“ uzavírá Dominik Vacík.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz